Probuzení...

Pokojem se rozléhaly tiché vzdechy. Velká postel poskytovala náruč dvěma milencům, oddávajícím se milostným hrátkám. Krásná tvář vnadné brunetky se křivila vzrušením, když cítila, že se blíží ten okamžik, na který tak netrpělivě čekala. Věděla přesně, kdy to přijde. Kdy vykřikne pod náhlým tlakem přicházejícího orgasmu. Jen z posledních sil zatla nehty do kůže svého milence a těsně omotala nohy kolem jeho boků, aby mu zabránila uniknout přesně ve chvíli, kdy se kolem ní všechno ztrácelo a ona přestala vnímat vše, kromě jejího absolutního vzrušení. S hlasitým sténáním a pevně zavřenýma očima si nemohla všimnout, že její milenec, ač neustává přirážet, jí nevěnoval jediný pohled.
Zapřený o ruce vedle jejího těla měl hlavu natočenou bokem, směrem k velkému zrcadlu, vévodícím stěně vedle postele. Ten pohled ho neuvěřitelně vzrušoval. Pohled na jeho vlastní tělo. Byl tak zabrán do těch myšlenek a pozorování sebe sama, že si ani málem neuvědomil svůj přicházející orgasmus, nebýt známého stáhnutí břišních svalů, tlaku ve varlatech a následného cukání v penisu. Ještě jeden pohled do zrcadla a pak povolil ruce a ztěžka dolehl na svou dívku.
Pár okamžiků nehnutě leželi a vydýchávali ten skvělý pocit.
Skvělý pocit? Zamyslel se David nad těmi dvěma slovy. Tam dole byl uspokojen, ale celkově se cítil prázdný. Jako by mu stále něco chybělo.
„Byl jsi úžasný,“ vytrhla ho z myšlenek Jana.
Jen ji jemně políbil na ústa a svezl se vedle ní na postel. Ten večer, jako i spoustu předcházejících, nemohl usnout, neustále se převaloval a přemýšlel. Chvílemi pozoroval spící přítelkyni a stále myslel na to, co mu v tomhle vztahu chybí. Nakonec nad ránem usnul.

Měl pocit, že snad ani nespal, když ho Jana ráno vzbudila.
„Vstávej, ospalče, nebo zaspíš do práce,“ usmála se na něj, když viděla, jak mžourá do slunečního světla, procházejícího skrz škvíry žaluzie a nevěděl, která bije. „Já už musím jít. Nezapomeň, že se večer máme sejít u Tonyho. Půjdu hned po práci s holkama, tak se tam sejdem, jo?“ ještě jednou se usmála, políbila ho a zmizela jako pára nad hrncem. Ani nestihl odpovědět.
Protáhl se, promnul si oči a pomalu vstal z postele. Chtěl jít k oknu, aby ho otevřel, ale jeho cesta skončila před jejich velkým zrcadlem. Stál tam a díval se na odraz svého těla. Co je na tom tak vzrušující, že po kratším pozorování se mu začal zkracovat dech a on se neubránil tomu, aby po svém břiše nepřejel rukama? Co je tak vzrušujícího na nahém chlapovi? Sjel rukou níž a promnul v ruce svůj penis, který se často takhle ráno dožadoval pozornosti. Jenže dneska to bylo jiné. Dneska mu trvalo jen pár vteřin, aby se vzrušil a tak se raději rychle zavřel v koupelně.

Celý den za moc nestál. V práci se sotva rozkoukal, ještě si ani nestihl udělat kafe a už před sebou měl hromadu práce. Neustále sledoval čas a hodinové ručičky posouval i očima, jen aby už bylo konec směny. Byl pátek a oni měli program na celý večer. Moc se mu nechtělo, ale slíbil to Janě. Už si představoval, jak bude zas celý večer poslouchat klábosení holek. Byly to prázdné řeči, nikam nevedly a on se v tom vždycky ztrácel. S klukama si taky neměl co říct. Nějak se poslední dobou utápěl ve svých myšlenkách a nechtělo se mu ani zapojovat do diskuze.

Po práci měl ještě spoustu času, tak nějak domů nespěchal. Hlavně, že už nemusel být v práci. Pomalu se šoural městem a pozoroval lidi kolem sebe. Ještě se zastavil v nákupním centru. Přeci jen měl chvíli čas, tak se rozhodl, že se podívá, jestli by se mu nezalíbila nějaká nová mikina. Potřeboval doplnit šatník, i přesto, že mu Jana neustále předhazovala, že má hader víc než dost. Ale vždyť to co tam má, se přece nehodí ke všemu. Procházel jednotlivé butiky, až se zastavil v jednom, kde ho konečně něco zaujalo. Stál před regálem, procházel jednotlivé police a přemýšlel, která mikina bude lepší. Když už konečně držel v ruce ty, které se mu zdály nejpřijatelnější, s plnýma rukama se sunul ke zkušební kabince. Už se natahoval po klice, když se dvířka rozletěla a on nestačil uhnout. Jen mu tím nárazem zakřupaly všechny prsty.
„Do prčic!“ zaklel a pustil mikiny na zem. Držel se za ruku a zlostně se díval na toho, kdo mu způsobil úraz.
Z kabinky vylezla nejdříve hromada věcí a pak až teprve osoba, která je držela.
„Promiň,“ ozval se vyšší tmavovlasý kluk. „Nechtěl jsem, jen jsem to rozkopl nohou, protože jaksi ruce mám teď nepoužitelné,“ usmál se a ukázal tak dvě řady nádherných zubů. „Počkej, pomůžu ti,“ chtěl se sehnout, aby Davidovi pomohl posbírat věci, jenže místo toho se mu ty jeho začaly sypat na zem a dělaly společnost těm, co tam už ležely.
„To je v poho, posbírám si to,“ mírně se David zamračil, ale po očku sledoval toho kluka. Posbíral všechno, co leželo na zemi a když se narovnával, pohledem zrentgenoval jeho postavu od noh až po hlavu. Na vteřinu se zadíval na jeho rozkrok, než se úplně narovnal. Pane bože, co to dělá? Cítil, jak rudne. Nejspíš si toho ten druhý všiml, tak se raději otočil a rychle zmizel ve vedlejší kabince. Sedl si na stoličku, v ruce mačkal mikiny a rychle oddychoval. Zbláznil se? Vždyť je to chlap. Kluk ne o moc starší než on. Tak proč?
Trhl sebou, když uslyšel zaklepání na dvířka. Rychle k nim přiskočil a otočil zámkem. „Obsazeno!“
„Já vím,“ zasmál se ten venku. „Jen, máš tam nějaké moje mikiny a já je chtěl vrátit zpátky do regálu.“
„Já to pak uklidím…“ odpověděl David a byl by se nejradši propadl do země, jak mu bylo trapně. Teď ty dvířka neotevře ani za zlatou cihlu.
„Ok, dík, stačí to jen hodit tady na odkládací pultík,“ poděkoval tmavovlasý kluk za dveřmi a chtěl odejít, když se ještě zastavil. „Jo, ta modročervená mikina ti určitě bude slušet.“
Pak už jen David slyšel vzdalující se kroky a bylo ticho. Ještě tak pět minut seděl, než se vzpamatoval. Pohlédl na sebe do zrcadla. „Ty jseš fakt marný,“ řekl tomu druhému v odraze a začal si zkoušet jednotlivé věci.

Než zamířil k Tonymu, stavil se ještě domů odnést věci, které si koupil. Osprchoval se a převlékl, aby vypadal k světu. Musel se usmát, když se ještě kontroloval v zrcadle. Kolikrát si od Jany vyslechl, že je horší než holka, když na něj musela čekat, až se upraví a půjdou spolu někam ven. Podíval se na hodinky. Nejvyšší čas. Holky by tam měly dorazit každou chvíli.
Když dorazil k Tonymu, jejich rezervovaný stůl už byl skoro celý obsazen. David poznal některé děvčata, tak se moc nerozmýšlel a zamířil přímo k nim.
„Kde je Jana?“ zeptal se, když pozdravil a usadil se v rohu na jedno z volných míst. Na stole už byly skleničky s různým pitím, tak i on vzal do ruky lístek, aby si něco vybral. Vlastně proč? Stejně si vybíral vždycky to samé.
„Jana s Martinou musely ještě zůstat v práci. Vyskytl se nějaký problém a ony to musí dodělat,“ ozvala se z druhé strany Dita.
Jana i přes svůj mladý věk zastávala funkci manažerky a Martina byla její zástupce. Kolikrát takhle zůstávala déle v práci, když se něco řešilo.
„Tak doufám, že tam nezůstane přes noc,“ povzdychl si David a poručil si dvě deci červeného a kolu.
„No to se ještě uvidí,“ ozval se z druhé strany mužský hlas. David se za ním otočil a zůstal nevěřícně hledět. Když přišel, vůbec si ho nevšiml. Ty samé tmavé vlasy, ten samý úsměv, který už dneska jednou viděl. Polkl na prázdno, když si vzpomněl na ten trapas v obchoďáku.
„To je Erik a tohle David,“ představila je Pavla, když si všimla, jak na něj David nedůvěřivě zírá. Nadzvedl se a podal mu ruku. Erik ji bez váhání přijal a stisk opětoval. Jeho ruka byla jemná a příjemně teplá. Raději ho rychle pustil a sedl si zpátky.
„Erik u nás pracuje asi měsíc,“ dodala Pavla ještě na vysvětlenou, proč ho vlastně ještě neviděl. Pak se otočila k Erikovi. „David je…“
„Prostě David,“ přerušil ji rychle. Nechtěl, aby vysvětlovala, kdo co a s kým. Tohle prostě nikdy neměl rád. Pavla pochopila, protože Davida už nějakou dobu znala a víc se představování nevěnovala.
Servírka donesla objednávku. Každý si rozebral, co bylo jeho. Každý si s každým přiťuknul, a když byl na řadě Erik, tak Davidův pohled do jeho očí byl delší, než bylo nutné. Ale když on se na něj tak upřeně díval, že si prostě nemohl pomoct. Uvědomil si to a raději otočil hlavu na druhou stranu. Jen jednou rukou si přejel po tváři, aby rozehnal tu horkost, která ho při tom polila.

Zábava u stolu se rozproudila. Minuty ubíhaly, řeklo by se, že už hodiny, a Jana s Martinou pořád nikde.
„Musím si odskočit,“ vysoukal se David ze svého místa a zamířil na toaletu. Byl trochu rozmrzelý. Moc se mu sem nechtělo, a navíc Jana pořád nikde. Nejraději by šel domů. Stál u umyvadla a myl si ruce, když mu právě zapípal mobil. Rychle se utřel a vytáhl ho z kapsy.

PROMIN, ZLATO. DNESKA UZ NEDORAZIM. MAME TU NECO URGENTNIHO, PRIJEL I REDITEL. BUDEME KONCIT ASI ZA HODINU A POJEDU ROVNOU DOMU. JSEM UTAHANA JAK PES. BAV SE DOBRE. JANA

„No super,“ pomyslel si David a naštvaně strčil telefon zpátky do kapsy.
„Špatné zprávy?“ ozvalo se za ním. Erik právě zavíral dveře. Zůstal stát před Davidem a zvědavě se na něho díval.
„To je na mně tak vidět?“
„Pravdu?“ usmál se Erik. „Ano je, podle mě se nebavíš celý večer.“
„Hm,“ zamručel David. „A asi ani nebudu.“
„Proč?“
„Napsala mi Jana, že už nedorazí. Asi půjdu domů.“
„Ty se neumíš bavit bez ní?“ zeptal se udiveně Erik.
„To jo, ale poslední dobou prostě nemám nějak náladu na nic,“ zamračil se David.
„Proč?“
David zvedl oči a zadíval se Erikovi do tváře. Jemné rysy, tmavé vlasy, modré oči. Když se usměje, ukazuje své nádherné zuby. Pak se podíval na sebe do zrcadla. „Je hezký. Hezčí než já,“ pomyslel si a když se podíval zpět na Erika, projela jeho tělem zvláštní vlna pocitů. Zhluboka se nadechl.
„Protože nemám,“ odpověděl na otázku.
„Proč?“ zeptal se znovu Erik, který si dobře všiml toho zaváhání a pohledu.
„Prostě tak,“ mávl rukou David. Otočil se a vyšel z toalety, aniž by počkal na Erikovo další „proč“.

Vrátil se zpátky ke stolu, ale dlouho už neposeděl. Opravdu se nebavil a pořád měl tendenci pozorovat Erika. Nakonec zaplatil a chystal se odejít.
„Neposedíš ještě chvilku?“ chytla ho Pavla za ruku. „Půjdeme ještě někam zapařit,“ snažila se ho přemluvit, aby s nimi zůstal.
„Ne, nezlob se, ale jsem fakt unavený,“ poplácal ji po ruce, kterou ho držela.
„Já jdu taky,“ vstal najednou Erik a David, stejně jako většina z osazenstva na něj udiveně pohlédla.
„Ty?“ zeptala se Dita. „Však tebe doma nikdo nečeká.“
„Omyl, dámy,“ zvedl Erik ukazováček a usmál se. „Čeká na mne doma moje Mišule. Někdo ji musí vyvenčit.“
Rozloučil se stejně jako David a vyšli spolu ven před bar. Byl konec jara a venku bylo teplo akorát, aby člověk už nemusel nosit bundu. Přesto si však David zapl mikinu až ke krku.
„No, super,“ máchl rukou před sebe a ukázal na červená zadní světla šaliny. „Poslední spoj. Takže buď půjdu zpátky a zůstanu s nimi až do rána, nebo půjdu pěšky.“
„Kde bydlíš?“ zeptal se Erik a přistoupil o něco blíž.
„Pět zastávek,“ ukázal David směrem, kam odjela šalina.
„Tak to máme stejnou cestu. Akorát já to mám o něco blíž. Tak půjdeme pěšky, ne?“ položil mu Erik ruku na rameno, jako by ani nechtěl připustit zamítavou odpověď.
Když ucítil David jeho ruku na rameni, stáhl se mu žaludek. Projel jím zvláštní pocit a byl tím tak překvapen, že ani nevnímal, co se ho Erik ptal. Jen s mrazivým pocitem vnímal jeho ruku, která mu z ramene sjela po paži.
„Co?“ zeptal se ho.
„Jdem pěšky,“ pobídl ho Erik k chůzi. „Říkal jsem ti, že ti ta mikina bude slušet,“ dotkl se ještě jeho lokte a vykročil.
David se začervenal. Ještě že byla tma a v tom mdlém osvětlení pouličních lamp to bylo hůř postřehnutelné. Sáhl si na loket, kde naposled cítil dotek. Tahle mikina byla jedna z těch, které vypadly z ruky právě Erikovi. Ani nevěděl, proč si koupil právě tu.

Chvíli šli beze slova. David občas po očku sledoval Erika, jako by chtěl jen pohledem zjistit, jaký vlastně je. Ani si neuvědomil, že zpomaluje, až se nakonec šoural tak pomalu, že se Erik musel zastavit a otočil se k němu.
„Tobě se nechce domů?“
„Hm, ani ne, ale co tady,“ rozhodil David rukama do stran. Stáli uprostřed prázdného a tichého parku.
„Tak si tu můžeme odpočinout,“ navrhl Erik a na potvrzení svých slov se hned posadil na jednu z laviček, uschovaných za vysokými keři. David na chvilku zaváhal, ale nakonec si vedle něho sedl.
„Proč se ti nechce domů?“ zeptal se Erik po chvilce mlčení a zírání před sebe.
„Ani nevím…“
„Problémy s Janou?“
„To ani ne…“
„Tak co?“
„Prostě se mi nechce,“ odpověděl David a povzdechl si. Přece někomu, koho sotva zná, nebude vykládat, že v současném vztahu není spokojený.
„Neklape vám to?“
„Proč si to myslíš?“ podíval se David na Erika. On snad umí číst myšlenky?
„Stačí se na tebe chvíli dívat,“ opětoval mu Erik pohled do očí a přisunul se k němu blíž. „A co je špatně?“ pokračoval ve výslechu.
David, ani nevěděl proč, odpovídal. Seděli a povídali si tak asi patnáct minut a vzdálenost mezi nimi se zmenšila na minimum.
„Proč si myslíš, že je s tebou něco špatně?“ zeptal se najednou Erik. Otočil se k Davidovi čelem. Protáhl jednu nohu mezerou pod opěradlem. Seděl na lavičce obkročmo a stále pozoroval jeho tvář.
„Já prostě nevím.“
„A já si myslím, že víš,“ nahnul se k němu Erik. Položil mu ruku na koleno a vyčkával. Jestli se nemýlí…
David neuhnul. Jen sklonil hlavu a díval se na tu ruku na svém koleni. Bylo to příjemné, chtěl se ho dotknout, ale váhal. Jen rukou mírně cuknul.
„Davide?“ oslovil ho Erik. „Podívej se na mně,“ požádal ho.
David zvedl hlavu a konečně se na Erika podíval přímo. Byl tak blízko. Jeho tvář… jeho ústa byla tak blízko. Cítil, jak se mu v břiše všechno stahuje a on měl chuť zkusit, jestli je to právě to, co mu tak celou dobu chybělo. Položil ruku na Erikovu, která stále spočívala na jeho koleni, a mírně se zachvěl.
Erikovi to neušlo a pro něj to znamenalo svolení to udělat. Chytil nečekaně Davida za zátylek a přitáhl si ho k sobě. Své rty krátce přitiskl k jeho a zanechal na nich vlhký otisk. Na moment se oddálil, přesto ho nepustil. Díval se mu do očí a čekal. Čekal reakci. Jestli se nespletl… Určitě se nespletl… Viděl, jak se s tím David pere. A pak... ucítil jak jeho ruku víc stiskl a mírně se k němu nahl. Nespletl se. Tohle je to, co Davida celou dobu trápí, i když to neřekl přímo. Na víc už nečekal.
Přitáhl si ho k sobě ještě víc a znovu ho políbil. Teď už se však nedržel zpět. Jazykem si vynutil hlubší polibek a svou ruku z kolene přesunul na Davidovy záda. Přitiskl si ho k sobě, a zajel mu rukou pod mikinu. Mírně mu shrnul triko, aby se mohl dotknout jeho kůže a nechat mu pocítit, jaké to je, když se ho dotýká muž.
David nechal Erika dělat si, co chce. Byl v jeho objetí a pod vlivem jeho polibku úplně vláčný. Třásl se vzrušením a po chvilce mu začal polibky a doteky oplácet. Nejprve opatrně, pak s větší intenzitou. Přetočil se a zasunul nohu do mezery stejně jako Erik. Přitáhl se k němu tak blízko, až se o sebe jejich rozkroky otřely. Na moment ztuhnul, pod tím novým pocitem, který se mu rozprskl po těle a neubránil se hlasitému povzdechnutí. Byl tak vzrušený… Z pouhých pár dotyků a polibků… Byl tak vzrušený, že jeho soudnost byla náhle pryč. Tohle… tohle bylo tak omamující. Tohle nikdy s Janou nepoznal. Jako by se chtěl ujistit, že se nemýlí, vyhrnul rychle Erikovi oblečení, aby se ho mohl dotknout jeho kůže. Hladil ho po břiše a prsou, roloval jeho triko nahoru. Dotýkal se ho s neskutečnou dychtivostí, prsty párkrát zavadil o jeho bradavky, a když uslyšel jemné zasyknutí, bylo mu jasné, že se tohle Erikovi líbí. Ten plenil Davidovy ústa, ruce přemístil na jeho ramena a jemně ho tlačil dolů, dokud nedolehl na lavičku.
Na chvíli se přestali líbat. Zmrzli v čase i prostoru. Dívali se na sebe a vzrušeně oddechovali.
Erik zapřený rukama o lavičku, nakloněný nad Davidem, přemýšlel, jak daleko může zajít.
Ale ten už neváhal. Zvedl ruce, ještě jednou ho pohladil po břiše a pak sjel rukou k lemu kalhot a zůstal svými prsty zaháknutý za jeho opasek.
Pro Erika to byl povel pokračovat. Narovnal se a rychle rozepnul Davidovi kalhoty. Jen na okamžik se zastavil, jestli ho neodstrčí, pak mu vjel rukou dovnitř. Masíroval jeho naběhlý úd a celou dobu se mu díval do očí, jestli snad uvidí nějaké zaváhání, či nesouhlas. Potáhl kalhoty mírně dolů, aby nebyl omezován v pohybech ruky.
David se tomu nebránil. Sám začal netrpělivě Erikovi rozepínat pásek, škrtl zipem dolů a během chvilky byl Erikův penis vytažen ze zajetí prádla. Jen na moment se zarazil, když se ho dotkl. Nikdy v životě by neřekl, že držet v ruce penis jiného muže, bude pro něj tak příjemně vzrušující.
Erik mírně uvolnil napětí v ruce, o kterou se opíral. Sklonil se k Davidovi a znovu zaměstnal jeho ústa. Polibky tlumily jejich hlasité vzdechy, které vyvolávalo zpracování jejich erekcí. Ruce jednoho i druhého zrychlovaly své tahy, zesilovaly stisk a tření.
David se v tom začal úplně ztrácet. Přestal oplácet polibky a jen snad silou vůle nepřestával pohybovat rukou. Srdce mu silně bušilo a s plícemi, které se roztahovaly pod rychlými nádechy, se pralo o místo v hrudním koši. Celý se třásl a pocit orgasmu, který se blížil, začal pohlcovat jeho tělo s takovou intenzitou, že nebyl schopen už nad ničím přemýšlet. Jen se oddával tomu šílenému pocitu, a když jeho penis začal sebou škubat, tlumeně vykřikl, pevně zavřel oči a plnil Erikovu ruku svým poděkováním. Neovládajíc své tělo, které se třáslo, ani svaly, které ztuhly ve slastné křeči, jen pevně stiskl v ruce Erikův penis.
Ten vědouc, že David je zela mimo realitu, udělal jen pár pohybů pánví a protáhl svou chloubu v jeho ruce. Rychle vyhrnul Davidovi triko a teplá várka jeho spermatu dopadala na třesoucí se kůži na jeho břiše. Zapřel se oběma rukama o okraj lavičky, aby ho pod sebou nezalehl a rychle oddychoval. Pozoroval jeho tvář, dokud se víc neuklidnil, pak se posadil a začal se upravovat.
David zaregistroval pohyb, ale nechtělo se mu ani otevírat oči. Nejraději by tak zůstal ležet ještě hodně dlouho, protože to, co právě prožil, bylo pro něj něco nového a bylo to prostě neskutečné. Nebylo to uspokojení jen dole. Ten příjemný pocit se roztahoval po celém těle a přísahal by, že mu v břiše proletělo to pověstné hejno motýlů, o kterém každou chvilku někdo mluví. To zvláštní šimrání kolem žaludku stále cítil. Ten skvělý pocit uspokojení byl tak intenzivní, že jen velice pomalu odezníval. Sakra. Vždyť se vlastně nic moc nestalo. Jen si ho navzájem vyhonili a on je z toho úplně v tranzu. A co teprve kdyby došlo na regulérní sex se vším všudy. Povzdechl si. S Janou nikdy nic takového nezažil.
Vzpamatoval se až ve chvíli, když ucítil otírání břicha papírovým kapesníčkem. Otevřel oči a než stačil cokoli říct, Erik se nad ním sklonil a věnoval mu ještě jeden dlouhý polibek.
„To je dobrý,“ vyhrkl a rychle si sedl, když mu Erik začal upravovat oblečení. Postavil se, ještě dlaní otřel vlhkou špičku penisu a pak ho schoval do tepla kalhot. Rovnal si triko a mikinu a snažil se přitom na Erika nedívat. I když mu bylo neskutečně dobře, začalo ho polévat horko a cítil se mírně trapně.
„Mrzí tě, že jsi to udělal?“ zeptal se Erik, postavil se a položil mu ruce na ramena.
David mlčel. Jen stál a díval se do země. Neměl odvahu se mu podívat do očí.
„No tak, Davide,“ oslovil ho znovu Erik. „To je to, co ti chybělo, je to tak? Proto se necítíš dobře ve vztahu s Janou. Je to tak?“
Davidovi se v momentě, když uslyšel jméno své přítelkyně, stáhl žaludek pocitem viny.
„Pojď, půjdeme,“ pobídl ho Erik k odchodu. „To se vstřebá. Jen si teď budeš muset dobře rozmyslet, co vlastně chceš.“
Víc nemluvili. Po zbytek cesty šli vedle sebe a neřekli jediné slovo. Erik se ani nesnažil Davida přimět k hovoru a nechal ho jít mlčky s jeho vlastními myšlenkami.

V Davidovi se to celou dobu pralo. Míchaly se v něm pocity z toho, co právě prožil. Co mu ukázalo, co mu celou dobu scházelo. To bylo to, na co celou dobu myslel a jen si to potřeboval nějak ujasnit. A právě před chvíli se to stalo. Ale co teď s tím? Jak teď může přijít domů a dělat, že je všechno v nejlepším pořádku, když vlastně není? Jak teď bude s těmito pocity žít vedle Jany? Vedle někoho, kdo je sice hodný, ale jemu to nepřináší žádné uspokojení? Nebude teď schopen vedle Jany žít, natož s ní mít sex. V tuhle chvíli si už ani neuměl přestavit, že by se jí dotkl, že by se s ní miloval. Tohle prostě nejde.
„Tady bydlím,“ zastavil se najednou Erik před jedním z domů. I když celou cestu neřekl ani slovo, stále pozoroval Davida a bylo mu jasné, co se v něm odehrává. „Podívej… prostě si teď budeš muset rozmyslet, co chceš,“ řekl, jako by opravdu četl Davidovy myšlenky. „Jestli zůstaneš ve lži, budeš klamat sebe i Janu, prosím. Ale věř mi, že nebudeš spokojený ty ani ona. Jednou to mezi vámi skončí a ty zbytečně ztratíš čas nejen svůj ale i její.“ Vytáhl z kapsy klíče a odemkl si dveře. „Jestli ti můžu poradit, vyřeš to rychle.“
„Jana je hodná holka. Nechci jí ublížit.“
„Jseš si jistý, že to co bylo v parku, je právě to, co ti tak celou dobu komplikuje život?“ Erik k němu přistoupil blíž. „Pokud je to tak, a zůstaneš s Janou, tak teprve můžeš říct, že jí ubližuješ.“ Zvedl ruku, prsty potlačil Davidovi pod bradou a donutil ho zvednout hlavu. „Jestli to není jen chvilkový rozmar, řekni ji to hned. Možná tohle ti pomůže rozhodnout,“ naklonil se k němu a věnoval mu ještě jeden polibek. „Pokud tě Jana vyhodí z bytu, tak víš, kde bydlím. Klidně přijď,“ ukázal na jeden ze zvonků. „Bydlím sám a nějakou dobu u mě můžeš být, než si najdeš své bydlení. Teda pokud tě moje pitbulka nesežere,“ zasmál se ještě, pohladil Davida po ruce a zmizel za dveřmi.

David ještě nějakou chvíli nehnutě stál a zíral na zavřené dveře. Chodbové světlo zhaslo, rozsvítilo se jedno z oken, ještě jednou pohlédl nahoru a pak se šouravým krokem vydal domů.
Nespěchal. Potřeboval si to v hlavě nějak srovnat. Už v parku věděl, jaké je jeho rozhodnutí. Ale měl Janu rád a bál se toho, až ji to bude muset říct.
Došel domů někdy nad ránem. Potichu vešel, rychle se osprchoval a šel do ložnice, aby se aspoň trochu prospal. Zastavil se u postele a díval se na Janu. Tiše a pravidelně oddychovala. Byla krásná, ale čím déle se na ni díval, tím méně si uměl představit jejich společný život. Jejich společné chvíle právě tady, v této posteli.
Řekne ji to. Řekne ji to hned ráno. Když bude třeba, můžou o tom diskutovat celý víkend. Erik měl pravdu. Nemůže takhle už žít. Nemůže žít ve lži. Ubližoval by tím nejen sobě, ale i Janě. Dívce, která ho měla ráda a která na něj byla vždycky hodná a milá. Přistoupil k posteli a opatrně si vzal svoji přikrývku a polštář. Tiše za sebou zavřel dveře ložnice. Dneska přespí v obýváku.

Právě končil film. Pitbulka Mišule, jako by to věděla, začala nervózně pobíhat kolem Erika. Když nereagoval, odběhla do kuchyně. Vrátila se s prázdnou miskou na žrádlo v tlamě a provokativně mu ji hodila na nohy. Sedla si na zadek, vrtěla ocasem a čekala.
„Ty chceš zase žrát?“ zasmál se a postavil se. Zvedl misku ze země a pomalu se sunul do kuchyně.
Vytáhl ze špajzky pytel granulí a začal je sypat do misky, když v tom se ozval domovní zvonek. Položil misku na zem a pohlédl na hodiny. Kdo to je? V sobotu večer? Nikdo mu nehlásil, že přijde na návštěvu. Když se zvonek ozval ještě jednou, a měl pocit, že o něco naléhavěji, šel konečně otevřít dveře. Zůstal překvapeně hledět na příchozího, který tam na chodbě stál s nešťastným výrazem ve tváři, kruhama pod očima a s velkou kabelou v ruce.

„Můžu dál?“