Sebas Gwin a Velké Nic - Falešný úsměv

Theodor si z obličeje strhl svou gumovou masku. Tekno mi opět ukázalo něco nemožného. Místo nemohoucího starce na kolečkovém křesle seděl malý hoch. Co se tady děje? Opět vidím něco nemožného.

„Je to šokující, já vím. Zkuste chvilku předstírat, že je to normální. Vše ti vysvětlím, chlapče," uklidňoval mě.

Bude těžké se s tím šokem sžít. Vážně mi pořád říká chlapče?

„Je zjevné, že jste mladší než já. Oslovení ,chlapče'si tedy nechte pro jiné."

„Z mého pohledu jste všichni ještě děti. Myslíš si, že Sebas je jediný, kdo umí ten trik s uchováním mládí? Neříkej, že si mu skočil na tu jeho tvářičku."

„Takže ten věk, co ukazuje jeho IP, je skutečný?"

„Co myslíš? Všichni máme své způsoby, jak přežít. Můj je předstírání. Nepředstírám jenom ten zatracený vozík. Když jsem pracoval na jednom ze svých velkých projektů, jeden z generátorů vybuchl. Na moje nohy vytryskla chladící kyselina. Pro součástky je neškodná, dokonce je udržovala čisté. To samé se nedá říct o mých nohách, které jsou nenávratně v tahu."

„Proč si nevyrobíte protézy?"

„V tomhle tě musím opravit, já mám protézy. Akorát není potřeba, aby o nich kdokoliv věděl. Stejně tak je to s mým skutečným věkem. Schovávám si je pod dekou pro případ nouze. Může se stát cokoliv. Starouš na vozíčku v mnoha případech není první ani poslední věc, o kterou se lidé zajímají, když jsou vyděšení. Panika jde v ruku v ruce s chaosem. Nerad bych v něčem tak ohavném uvízl kvůli tomu, že jsem mrzák."

Tohle začíná být podezřelé. Musí jít o nějaké spiknutí, převzetí kontroly nad národy... Ale jak do toho zapadá Gwin? Neznámý vězeň z Jastiku má kontakty na těch nejvyšších místech. Je to černá ovce nebo snad hlavní aktér? Musím zjistit, kdo další o něm ví.

„Vy a Gwin za sebou máte jistou minulost. Kdo ještě o něm ví?"

„Pro spoustu lidí je Sebas Gwin legenda, pro polovinu z nich představuje zrádce a pro ten nejužší okruh jedinců zůstává skutečným tajemstvím. Kromě mě existují pouze dva další lidé, kteří ho skutečně znají. Ať už tomu věříte či ne, pan B. je jedním z nich."

„Něco jsem o této skutečnosti zaslechl. Kdo je ten třetí?"

„Ta - třetí je samozřejmě Lyria Drui. Teď už tě nepřekvapí fakt, že ona je má starší sestra a zároveň Sebasova mladší sestra. Ačkoliv nemáme společnou krev, jsme rodina."

„Lyria je po smrtí. Většina národa byla na jejím pohřbu a viděla její tělo."

„V tom je to kouzlo! Viděli jste tělo, nikoliv mysl. Jak jsem řekl, Sebas není jediný, kdo umí trik s uchováním mládí. Každý máme své způsoby, jak přežít. Já ve třiceti letech dokončil sérum, které mi mělo zachovat mládí. Místo zachování mládí, mě omladilo. Ze třicátníka se stal třináctiletý. Mimo tenhle detail funguje bezchybně. My se Sebasem nestárneme, ale Lyria si našla jiný způsob, jak žít déle. O tom si raději promluvte se Sebasem. Je to více než padesát let, co jsme se s Lyriou viděli. Možná našla nový způsob, jak proplouvat řekou času. Mezi našimi národy propukla nenávist, nemůžeme se navštěvovat jako staří známí."

„Co mi ještě můžete říct o Sebasovi?"

„Nic. To je vše, co ti můžu říct. Je to přeci tvůj vězeň."

Zkoušel jsem si to v hlavě dát dohromady. Příliš mnoho nových informací se mi prohánělo myslí jako hejno much. Vytáhl jsem si proto svůj deník a udělal si malý zápis.

15. říjen 34. věk

9:07 - Podařilo se mi vyjednat osobní schůzku s Rillejem. Celý jeho výstup jakožto starého génia byl pouhým herectvím. Ve skutečnosti se jedná o chlapce ve věku 13 let. Dle informací, které mi poskytl, vytvořil ve svých třiceti letech sérum proti stárnutí. Vedlejší účinek séra ho nečekaně omladil, ale zastavil stárnutí. Zřejmě šlo o úspěch.

Lyria Drui - Není vyloučena možnost, že je stále naživu. Sestra Sebase Gwina a Theodora Rilleje.

Sebas Gwin - Nestárne, má jiný způsob, jak se udržet mladým. Spojitost s Lyriou Drui a Theodorem Rillejem.

Theodor Rillej - Ve skutečnosti třináctiletý chlapec na vozíčku. V mládí mu polila nohy kyselina. První člověk, který potvrzuje teorii, že Sebas Gwin skutečně říká pravdu.

Pan B. - Nějakým způsobem zapadá do jejich společné minulosti. Možný další sourozenec?

Šílenec - ...

„Ještě stále jste mi nic neřekl o Šílenci."

„Muž, nazývaný Šílencem, se jmenoval Thomas D. Jackson. Ve své podstatě byl geniální genetický inženýr. Avšak hranice mezi genialitou a šílenstvím je velice úzká. Jackson ji překročil. Z uznávaného vědce byl rázem šílenec. Nezastavil se před ničím. Morální zásady ani rovnováha světa mu nic neříkaly. Chtěl dosáhnout jen svých hloupých výmyslů."

„Co přesně dělal?"

Na můj dotaz Theodor zakroutil hlavou. Chtěl se vyhnout mé otázce. Nemohl mi dát správnou odpověď. Kdyby se nevyhnul odpovědi, řekl by příliš. Více o Thomasu D. Jacksonovi zřejmě nezjistím.

„Ještě něco mi můžete říct?" ptal jsem se dál.

„Je to jeden z důvodů, proč je Sebas za mřížemi. Nemohl za to, co se před lety stalo. Nebyla to jeho chyba."

„A co se před lety stalo?"

„Zeptej se svého vězně, Bastarde z Yonnathu," rýpl do mě.

Theodor ťal do živého.

„Jak o tom víte?"

„Myslíš si, že Sebas je jediný, kdo má informace? Věděl jsem, kdo jsi dříve, než si mě pozdravil. Znal jsem tvého otce. Máš stejné oči jako on."

„Můj otec v Teknu nikdy nebyl," ohradil jsem se.

„Máš pravdu. Edvard Yonnath nikdy nebyl v Teknu. V mém věku mi splývají obličeje některých lidí. Ale jsem si jistý, že s tvým otcem jsem se setkal. Možná si do našeho příštího shledání vzpomenu, jak to doopravdy bylo," pousmál nad svým omylem.

Přesto jsem tušil, že za jeho falešným smíchem se skrývá velké utrpení. V něco doufal a já jeho očekávání svou odpovědí zničil.

„To už se chcete rozloučit?" pokračoval jsem.

„Také jsem doufal, že bychom si mohli více pohovořit," posmutněl, zatímco si nandaval svou gumovou masku.

*ťuk ťuk* Theodor měl pravdu, došel nám čas. Přišel pro mě Spark, aby mě doprovodil do hotelu. Uctivě jsem se rozloučil s Rillejem a společně se Sparkem jsme odešli.

„Já a Theodor jsme jen-"

„Abych Vás ubezpečil, do soukromých záležitostí pana Rilleje se nikdo neplete. Je to moudrý člověk. Pokud se rozhodl Vám věřit, budu Vám věřit také."

„Vy ho opravdu máte rád, že?"

„Je to spíše respekt. Dokázal změnit svět k nepoznání. Teď je čas, abychom mu ukázali, že i sebedestruktivní povaha lidstva může být změněna."

Vytáhl jsem ze svého saka malý proužek papíru a pero. Napsal jsem na něj své soukromé číslo.

„Jsem sekundant prvního řádu Žlutých Krys. Vy možná vládnete téhle zemi snů, ale já se prodírám stokami. Ozvěte se, kdybych pro Vás mohl něco udělat."

Spark se na mě poprvé mile usmál s malinkou jiskrou v oku. S radostí přijal moji nabídku. Než jsem prošel prostorovými dveřmi zpět do haly, podal mi ruku.

„Omlouvám se, my tohle dělat nesmíme," odmítl jsem ho.

Žluté Krysy nemají přátele, nemají rodinu, nemají domov. Krysy se brodí ve špinavých stokách, pojídají zbytky. Věci jako přátelství pro nás nic neznamená. Jsme vyškolení vyjednavači. Získáme informace, které potřebujeme. Získáme důvěru mocných lidí. Získáme vše, co je potřeba, abychom uspěli.

Díky Theodorovi jsem k pravdě blíže než před tím. Možná je moudrý muž, ale jako děcko je naivní hlupák.

18. říjen 34. věk

21:57 - Sepisuji zprávu, která může Sebastianu Gwinovi rozvázat jazyk. Při správném zmínění jmen a výběru informací, které mu řeknu, bych mohl Sebase přesvědčit, aby mi k tomu řekl víc. Je stejně naivní jako údajný mladší bratříček. Jestli jsou skutečně aspoň částečně příbuzní, půjde to jako po másle.

20. říjen 34. věk

8:40 - Připravuji se k odchodu. Ze stolu beru složku, kterou jsem do noci poctivě sepisoval. Hlavně nesmím na sobě dát nic znát. Stačí jediný pohled mimo, náznak zaváhání a subjekt může ihned pojmout podezření. Zvládnu to. Falešný úsměv, získání absolutní důvěry subjektu, využití jeho emocí a konečné získání všech informací. Jestli to půjde hladce jako obvykle, do konce měsíce mě povýší.