JJ spěchala do zasedačky, ještě mobil u ucha, a její blond vlasy za ní vlály.
„Víte o Oklahomě a také o Missouri?!“ divila se.
„Ano, a o Coloradu,“ ozvalo se potvrzení od neznámého volajícího.
„O Coloradu, ale tam se žádná taková vražda nestala,“ namítla a vběhla do zasedačky, kde již byl připraven celý tým. „Vydržte, dám vás nahlas,“ poprosila a přepnula na reproduktor.
„Joj, ahoj všichni,“ pozdravil celý tým JJiný záhadný informátor.
„Dobrý den jsem Aron Hotchner, vedoucí týmu Útvaru analýzy chování FBI, právě vás má možnost slyšet já i celý můj tým. Prý že máte nějaké informace o neznámém, tedy pachateli, kterého hledáme téměř přes dva měsíce,“ ujal se slova Hotch a jedním gestem Garciové naznačil, aby svým umem našla volajícího.
„No, nemám zas tak informace o pachateli jako spíš o jeho obětech, včetně té poslední,“ zněla odpověď. Mezitím, co se Hotch snažil udržet konverzaci, Rossi se soustředil na ten hlas. Záhadný informátor byl muž, dost mladý muž. Kdyby měl hádat, tak někdo do 30 let.
„O Elizabeth Parker,“ domýšlel si Hotch, ale špatně.
„Ne, o paní Lily Bell,“ řekl neznámí informátor.
„O paní Lily Bell?“
„Jo, paní Lily Bell žijící v Coloradu. To je dost daleko, ale odpovídá to. Má dvě rány na krku, vycucaná a svraštělá jak džus z papírové krabičky s brčkem, ale osolená a opepřená, jako by si ji pachatel chtěl dochutit. Navíc ji oblékl do takových hadrů, tipuji imitaci 15. století, a na rukou stejně jako i ostatní oběti má vyryto zase pár slov v latině. Tentokrát, pokud mohu přeložit, nám pachatel vzkazuje: „Zemře mladá, v nekonečném životě zůstane krásná.“ Navíc bylo zamknuto. Vrah se sem musel dostat přes balkon, což muselo být vcelku náročné, když uvážím, že se nacházím v šestém patře,“ začal vysvětlovat volající, způsobem jako by povídal člověk o své každodenní rutině v práci. Ten tón dobře znali, používali ho i oni sami, takže nějaký uvědomělý policista? Napadlo Morgana.
Hotche však zaujala jiná věc. „Bylo zamknuto, vrah se sem musel dostat,“ zopakoval nevěřícně. „Jste na místě činu!“ došlo mu.
„Jo člověče. Ano, právě jsem v jejím bytě, stojím nad zesnulou,“ zaznělo a celý tým jako na povel ztuhl, neznámý informátor však dál pokračoval. Hotch švihl pohledem po Garciové po potvrzení, ta však kývla, že volající mluví pravdu. „Hahaha, ale nebojte se, jsem profesionál, nosím rukavice. Vím, jak vy všichni od fízlů tyhle forenzní hlouposti baštíte. Měl jsem bratrance, ten byl na forenzním a vždy přišel s nějakou tou vtipnou historkou z práce, ale co bylo ještě legračnější, než všechny ty historky, byl on ve svetru…“ Rossi se ušklíbl. JJný informátor byl tak společensky nemotorný a nesourodý jako Reid. Morgan byl zmaten. Ten záhadný volající byl zvyklý mluvit o vraždách a takových věcech i se pohybovat na místě činu, ale jestli nebyl policajt, tak snad mohl být jen další možnost, nebo ne? Jenže to se mu ani v nejmenším nelíbilo.
Přes telefon bylo slyšet šustění a otevírání šuplíků. „Ach tak tohle je zajímavé. Říká vám něco Bar Bleck, když hvězdy padají?“
„Jistě, lístky z toho baru byly nalezeny u Samanthy a Grace obětech 1. a 3.,“ pokýval Reid hlavou.
„Tak naše milá Lily lístek má také, takže bych asi být vámi začal u toho, ale to už je vaše práce,“ snažil se najednou neznámý informátor to celé rychle zakončit.
Ne, počkejte, kdo jste? Jak to, že toho tolik víte? Chtěla vědět Emily, než však stačila něco říct, ujal se opět slova Hotch: „Děkujeme za vaši pomoc, analýzu a duchaplnost, že jste zavolal. Jsme vám moc vděční, přesto pokud můžeme, ještě bychom vás požádali i o další vaší spolupráci, jste velmi dobře informován o případu a vaše pomoc by se nám opravdu hodila, tedy pokud by vás to neobtěžovalo,“ pokusil se udržet tohoto podezřelého volajícího.
„Neobtěžovalo, ale nemám to v úmyslu. Lovit lidi není můj obor. Nicméně…“ Záhadný informátor se na chvíli odmlčel. Opět bylo slyšet šustění, a když se znovu ozval, bylo poznat, že čte: „Matějská pouť se zavírá kvůli šesti pohřešovaným, kteří zmizeli za podivných okolností v strašidelném domě, který již má za sebou jednu nešťastnou nehodu. To vypadá zajímavě a je to necelých sedm mil odsud, tak nakonec asi budu poblíž, takže kdybyste potřebovali pomoc, tak se ozvu. Nahledanou,“ a s tím to onen neznámý volající zavěsil zanechávaje tak tým FBI na pochybách. Kdo byl onen záhadný informátor? Jak to, že věděl tolik o jejich případu, dokonce víc než oni? Byl snad on neznámý, který volal pro pocit větší moci? To však neodpovídalo profilu. Nebo to byl prostě jen civilista, nějaké soukromé očko, který zjistil, že to, na co narazil, je nad jeho síly? Ale kdyby ano, co měli znamenat poté ty věci kolem lovení lidí, navíc soukromá očka dělají na zakázku, nehledají případy v novinách, nebo ano? A proč volal jako anonym, odmítl spolupráci a chtěl to najednou tak rychle zakončit? Tolik otázek! Kéž by člověk věděl, že někdy je lepší se neptat, protože pravda je daleko děsivější, než si kdo dokáže vůbec představit.