Slova na rozloučenou

Yuu se pohodlně usadil na sedačce v letadle a v hlavě si znovu procházel dopis, který nechal u dveří svého bývalého kamaráda, teď spíše nepřítele. Pamatoval si každé slovo, které napsal, každou myšlenku, která mu v tu dobu proběhla hlavou.
Událost, kvůli které ho napsal, byla ještě stále hodně čerstvá, než aby na ni mohl zapomenout nebo ji alespoň překonat. Pamatoval si každou nadávku, kterou ho očastoval, každý pohyb, pocit…. A stále si nebyl dostatečně jistý, zdali všechna slova, dokáží vyjádřit jeho postoj. Znovu a znovu si dopis pročítal v hlavě…

Pro upřesnění. V tuhle chvíli nejspíš sedím v letadle a jsem na cestě pryč ze země. Odjíždím studovat do zahraničí. Mimochodem tohle jsem ti chtěl říct TEN večer, ale ty jsi mi nedal možnost, tak nemáš právo být překvapený nebo dokonce naštvaný, že se to dozvídáš až teď. Je to pouze moje dobrá vůle, že ti o tom píšu. Neřeknu ti na jak dlouho, neřeknu kam… Hlavně ti chci oznámit, aby ses mě už nikdy nepokoušel kontaktovat, abys zapomněl, že jsi mě kdy znal, protože já tohle udělám ve chvíli, kdy dopíšu dopis. Zapomenu, že jsme vůbec kdy byli přátelé. Jediné, co si zapamatuju, bude obrovská nenávist, kterou k tobě budu chovat až do konce života, protože jsi mi ho celý zničil. Ani ses nezeptal a provedl něco, co se nedá odpustit. Naprosto jsi mě ponížil, zničil moji sebedůvěru. Vůbec jsi nepomyslel, že mě to může strašně zranit. Myslíš si, že když mi opilý řekneš „Miluju tě“, tak se z toho samou radostí zblázním? Jsi idi*t, nic jiného a já tě za to nenávidím. Nikdy ti to neodpustím a jediný, koho z toho můžeš vinit, jsi ty sám. Doufám, že si alespoň uvědomuješ svoji vinu, protože díky tvojí sobeckosti jsi přešel o nejlepšího přítele a už to nikdy nenapravíš.
Takže ještě jednou. Nikdy se mě nesnaž nějakým způsobem kontaktovat, protože jestli to uděláš, tak tě nejspíš zabiju. Už tě nikdy v životě nechci vidět nebo o tobě jenom slyšet. Tímhle pro mě tvoje existence končí, jediné co zbude, je nenávist….

Sbohem

Možná nakonec byl v dopise krutý, ale nemohl jinak. To jak mu Rokuro ublížil, jaký mu způsobil v hlavě zmatek, jak mu pošlapal důstojnost, je neodpustitelné.
Vzpomínky ho zavedly k onomu osudnému večeru.

Yuu pozval Rokura do baru a chystal se mu oznámit, že odlétá do Austrálie na rok studovat. Trochu pili, povídali si spolu o věcech, které se během dne staly. Chovali se jako nejlepší přátelé. Když se chystali odejít, Yuu, značně přiopilý se opíral o Rokura, protože by sotva dokázal jít rovně.
„Nechceš jít přespat ke mně, je to blíž.“ Nabídnul Rokuro velkoryse svému příteli. Yuu pouze přikývnul a nechal se vést. Když došli ke dveřím jeho bytu a dostali se dovnitř, odvedl Rokuro svého kamaráda rovnou do postele. Nechal ho tam chvíli ležet, a když se vrátil, lehl si vedle Yuua a zůstali pár minut mlčky. Když si Rokuro myslel, že Yuu spí, odhodlal se ho, značně posilněn alkoholem, políbit. Sám byl hodně nervózní a nesvůj, ale udělal něco, po čem už dlouho toužil.
Ve chvíli, kdy se jejich rty setkaly, zaplavil Rokura pocit, který nikdy dřív nezažil. Takovou vlnu vzrušení ještě nikdy nepocítil, ani když se líbal se ženou.
V tu samou chvíli ucítil polibek i Yuu, kterého naprosto vyděsil. Trhnul s sebou, odstrčil od sebe Rokura, který se nad ním skláněl a nechápavě se na něj podíval.
„Co si sakra myslíš, že děláš?“ Když si uvědomil, v jaké situaci se ocitnul, nechápavě se na svého kamaráda rozkřiknul.
„To, co toužím udělat už dlouho.“ Odpověděl Rokuro smyslným tónem v hlase a pomalu se přisunoval k Yuuovi.
„Opovaž se ke mně přiblížit. Jsi opilý, jdi ode mě!“ Yuua se začínala zmocňovat panika a strach. Známky opilosti díky šoku úplně vymizely.
„Ale no tak, jsem přece tvůj nejlepší kamarád, to by neměl být žádný problém, jen tak si spolu pohrát.“ Rokuro ho svlékal pohledem a stále se přibližoval.
„Šeš opilej, vůbec se ke mně nepřibližuj nebo-„
„Nebo co? Víš, že mám větší sílu…“ Poslední slova mu zašeptal do ucha. Jednou rukou ho držel za hlavu a druhou se opíral o postel. Yuu se roztřásl strachy. Nevěděl, co má dělat, jak se zachovat, bylo mu jasné, že jakákoli fyzická obrana bude neúčinná, protože jak Rokuro řekl, má mnohem větší sílu. Samou zoufalostí zvřel oči a snažil se nemyslet na situaci, ve které se teď nacházel.
„Vidíš. Přece jenom jsi dostal rozum.“ Políbil Yuua a silou ho donutil, lehnout si na postel.
„Nenávidím tě, ty haj**e.“ Promluvil Yuu, když ho Rokuro líbal na krku.
„Já tě miluju.“ Tak zněla odpověď toho, který ho donutil dělat něco proti vlastní vůli.
„Tohle ti nikdy neodpustím!“ Zakřičel Yuu a zaryl se mu vší silou prsty do zad. To Rokura naštvalo, chytnul obě jeho ruce a držel mu je za hlavou. Mezitím odvázal Yuuovu kravatu a ruce mu přivázal k čelu postele. Yuu s sebou házel, ale Rokuro ho zalehnul, takže se nemohl skoro pohnout. Začal mu rozepínat košili a líbat na hrudníku. Sál jeho bradavky, dotýkal se jich, ale Yuu necítil jiný pocit než znechucení a narůstající nenávist vůči člověku, kterému ještě před chvíli tolik věřil.
„Pust mě, kur*a, co si myslíš, že děláš, ty haj**e! Rozkřiknul se Yuu.
„Není jasný, o co se snažím? A ještě jednou zařveš a zacpu ti pusu.“ Odpověděl vzrušeným hlasem Rokuro.
„Nenávidím tě….“ Hlesnul Yuu. Rokuro se pouze usmál a začal svázanému svlékat kalhoty. I když se Yuu bránil, Rokuro byl mnohem silnější.
„Vidím, že se ti to nelíbí.“ Pronesl Rokuro, když Yuuovi svlékl kalhoty. On neodpověděl. Pouze otočil hlavu na stranu, aby se na něho nemusel dívat.
„Ale neměj strach, já ti pomůžu.“ Hned potom vzal Yuův penis do svých rukou, hladil ho, olizoval a sál. Dělal to tak dlouho, dokud Yuův penis neztvrdnul.
„Takhle to je lepší, nemyslíš?“ Rokuro ta slova zašeptal Yuuovi do ucha. Svázaný od něho odvrátil hlavu, jak nejdále mohl. „Nenávidím tě tak moc…“ Stačil hlesnout, než ho Rokuro chytnul za bradu a donutil otočit pohled k němu, aby ho mohl políbit. Snažil se mu dostat jazykem do úst, ale Yuu měl pevně stisknuté zuby a nepovolil. Nakonec Rokuro svoji snahu vzdal a líbal jeho krk. Postupoval stále níž a níž. Na chvíli s líbáním Yuuova svázaného těla přestal a svlékl se.
Rokuro byl vzrušený od samého začátku a s každým polibkem a dotekem, kterým očastoval Yuua, úměrně rostlo. Nemyslel na nic jiného, jenom na to, co se u něho v posteli v nejbližších chvílích odehraje. Na to, že Yuu bude konečně jeho a nemůže mu vzdorovat. Jak dlouho Rokuro na takovouhle příležitost čekal, jak dlouho o tom snil. A teď Yuu leží, úplně nahý, u něho na posteli. Vypadal nádherně. Jeho hruď byla hubená, ale ne natolik, aby nebyly patrné svaly. Jeho pleť byla velice světlá a odrážely se na ní kapky potu. Yuuova tvář byla pokřivena ublížením a rezignací, ale i přes to, Rokura vzrušovala. Pramínek tmavě hnědých vlasů spadal Yuuovi do očí. Jak rád by ho odstrčil, kdyby měl ruce volné. Oči měl přivřené a dalo se z nich vyčíst, jak moc je zklamaný a plný nenávisti vůči člověku, kterému ještě před hodinou věřil.
Rokuro, jak nad ním nahý klečel, ho chvíli jenom pozoroval. Jeho dech byl rychlý, ale velice nepravidelný. Když se po značné chvíli dotknul Yuuova hrudníku, vystrašené s sebou trhnul. Podíval se na Rokura, majíce v očích výraz vyplašeného zvířete, který čeká, až ho silnější šelma usmrtí. I Rokura reakce jeho kamaráda zaskočila. Chvíli si hleděli do očí. Avšak Rokurův pohled prozrazoval touhu, s jakou si už nedovede poradit. Sehnul se a znovu začal Yuuovo tělo líbat. Svázaný se roztřásl a začal plakat. Slzy mu stékaly po tváři až na polštář, který měl pod hlavou.
Když si Rokuro všimnul, že Yuu pláče, nepozastavil se nad tím. Nedokázal myslet na nic jiného, než na moment, kdy se s ním pomiluje, kdy do něho pronikne. Jenom myšlenka na Yuuovu tvář, ve chvíli, kdy do něho pronikne, ho velice vzrušovala. Hrál si s představami, jak asi bude vypadat.
„Myslím, že je čas na další krok.“ Pronesl Rokuro spíše pro sebe. Yuu už skoro nevnímal, co se kolem něho děje. Stal se vůči téhle situaci naprosto lhostejným, doufal, že to přetrpí.
Rokuro se kousek odtáhl a pronikl do mladíka dvěma prsty. Yuu ucítil velikou bolest a bylo mu to opravdu nepříjemné, ale snažil se nijak nezměnit výraz. Nechal zavřené oči, ze kterých mu v pravidelných intervalech tekly slzy.
„Ale, ale, neříkej, že se ti to líbí…“ Zašeptal mu do ucha. Yuu na jeho slova nereagoval, pouze ležel na posteli a snažil se na nic nemyslet.
„Tohle se ti bude taky líbit.“ Když to Rokuro dořekl, začal pohybovat prsty. Bolest, kterou Yuu cítil, se ještě prohloubila, měl co dělat, aby nevykřikl. Ale nechtěl svému mučiteli prokázat radost. Věděl přesně, na co Rokuro čeká a nehodlal mu to poskytnout, dokud vydrží bolest snášet.
„Jak chceš.“Poznamenal Rokuro a vytáhnul z Yuua prsty. Chvíli se nic nedělo, načež Yuu ucítil neskutečně ostrou bolet, která se mu v momentě rozlila po celém těle, až bylo skoro nemožné určit místo, kde byla způsobena. Yuu nevydržel tak veliký tlak a vykřiknul. Slyšel, jak se Rokuro pousmál.
Yuu neměl ani čas, aby si zvyknul na přítomnost jeho penisu, když začal přirážet. S každým pohybem se snažil Yuu zadržet bolestný sten. Zatímco Rokuro dával svými steny najevo značné vzrušení a uspokojení.
Nebral ohledy na Yuua, když zvyšoval tempo svých přírazů. Staral se pouze o to, jak se co nejlépe uspokojit. Jeho intenzita stále sílila. V jeden moment se zarazil, dlouze zasténal a upadnul na Yuua. Chvíli jenom tak ležel, vydýchával se a myslel na poslední sekundy jejich aktu.
Když se zvednul. Začal se oblékat. Ani pohledem nezavadil o Yuua. Když se zvednul a chtěl odejít do sprchy, nahnul se nad něj a zašeptal: „Opravdu jsem si to užil.“Pousmál se, políbil svázaného na rty a rozvázal mu ruce.
Ani po tom, co Rokuro opustil místost, se neodvážil Yuu otevřít oči nebo se nějak pohnout. Stále doufal, že to byl sen, halucinace. Přece tohle mu nemohl udělat jeho nejlepší kamarád.
Když přišel do pokoje Rokuro a všimnul si, že se Yuu za celou dobu ani nepohnul, usmál se.
„Copak, chceš to zopakovat?“ Pronesl, došel až k posteli, na kterou si sednul a nahnul se nad Yuua. Když mladík ucítil Rokurovu blízkost, otočil se na druhou stranu a schoulil se do klubíčka. Cítil se strašně. Nenáviděl sebe, svoje tělo, svoje vědomí, jediné, co si teď přál, bylo přestat myslet, cítit, vnímat. Chtěl pouze zemřít.
Rokuru jeho chování neodradilo, spíše vyzvalo k dalšímu jednání. Sehnul se ještě níž a políbil ho na krk. Když Yuu ucítil jeho rty na svém krku, na okamžik zkameněl a v dalším se rozplakal.
„Ale no tak, přece mi tu nebudeš brečet, přece jsme si to užili.“ Zašeptal Yuuovi do ucha.
„Nenávidím tě….“ Byla to jediná slova, která dokázal Yuu vypustit z úst. Když je Rokuro uslyšel, trochu ho to podráždilo. Zvednul se a odešel, ještě se ve dveřích otočil, aby Yuuovi sdělil, ať co nejdřív odejde. Prásknul dveřmi a odešel do kuchyně, kde si rozdělal pivo a sednul si k televizi.
Yuu ještě chvíli ležel v posteli a snažil se přestat plakat. Poté se rychle zvednul a začal se oblékat. Každý pohyb ho moc bolel, ale nemyslel na nic jiného, než na to, aby byl odsud pryč, od člověka, který mu tolik ublížil. Když prošel kolem Rokura, ani si ho nevšimnul.
Když vyšel ze dveří, jediné po čem zatoužil, byl prázdný byt a tmavý kout, kam by se mohl skrýt a protřídit si myšlenky.
Nevnímal lidi, které míjel, nevnímal nic z okolního světa. Byl tak dokonale uzavřen ve svých myšlenkách, odkud ho nikdo nemohl vytáhnout. Jenom on sám se zase mohl otevřít světu. Věděl, že mu bude trvat dlouho, než začne někomu důvěřovat. Ale byl si jistý, že se mu jednoho dne povede překonat takhle událost.
Když přišel domů, šel hned do sprchy, kde na sebe nechal téct vodu, ani nevnímal, jakou má teplotu.
Po sprše si šel Yuu lehnout do postele, ale nemohl zamhouřit oči. V hlavě mu stále zněla Rokurova slova, cítil jeho doteky, polibky a pohyby. Hnusilo se mu na to myslet, ale nedokázal své myšlenky ovládnout. Vzrůstala v něm nenávist a agrese vůči člověku, kterého považoval za nejbližšího přítele. Nadával mu, proklínal ho, měl nutkání do něčeho praštit, ale ve stejnou chvíli se potřeboval vyplakat, vyplavit ze sebe všechny pocity a myšlenky, které mu dělají v hlavě zmatek. Nakonec se rozhodl napsat Rokurovi dopis.
Když ráno odcházel na letiště, vzal dopis a nechal ho před Rokurovými dveřmi. Když tam stál, stále vůči němu cítil zášť, nenávist a pohrdání, ale také lítost nad tím, jakým způsobem si ho Rokuro vzal. Otočil se odcházel s pocitem, že ho už nikdy nemusí vidět, že tohle všechno skončí. Odcházel s vyhlídkou, že čas nakonec všechno vyléčí.