Smrt

Ležím na těch pár prknech,
svázaných k sobě provazem.
Jen moře modré a průzračné mě obklopuje.
Vidiny z žízně se mě snaží vyděsit svým vzhledem.
Nevyděsí mě stejně,
jako voda nepotopí můj vor,
co pořád pluje.

Při životě mě drží jen ta představa,
že jsme opět spolu.
Že spolu ležíme na louce
a já tě něžně hladím a líbám.
Mohl bych vzdát ten boj a skočit dolů.
To ale nesmím udělat, říkám si,
a v rukou prsten od tebe svírám.

Konec už brzy přijde,
cítím to ve svém těle.
Už potím krev,
to jen tělo už ztrácí poslední síly.
Bolestí cítím,
co vše se v mém těle děje.
Blouzněním se mi zjevuješ před očima,
jsem šťastný, že tě mohu vidět ještě chvíli.