Smrt v poušti

Vítr vane rozehřátou pouští.
Slunce září jako oči mé lásky.
Chtěl jsem své lásce dopřát vše po čem jen touží.
Teď už mi zbývá jen zkusit najít odpovědi na otázky.

Ty otázky jsou různé a je jich jako zrnek písku v mé krvavé ráně.
Přemýšlím co teď s mou láskou bude dál.
Z posledních sil vytahuji z kapsy dvě její fotky a koukám na ně.
V duchu se jí omlouvám za všechny věci ve kterých jsem ji lhal.

Má láska už ale nikdy neuslyší můj hlas.
Už nikdy neucítí mé doteky.
Už nikdy ji nebudu moct říkat že ji miluji zas a zas.
Její rty a hebká kůže už nikdy neucítí mé polibky.

Život odchází z mého těla stejně jako můj vrah z úkrytu.
Má duše odchází z této války,z tohoto světa.
Zažil sem na tomto světě utrpení,bolesti,ale i štěstí a lásky spoustu.
Mé oči se zavírají,tep utichá a mé tělo právě teď umírá.