Snílek I.

„Že já se na tuhle proklatou cestu vůbec vydal!" zalitoval Bilbo, již po několikáté za tuhle noc. Právě nocovali kdesi v lese, kde bylo vlhko, mokro a také úděsná zima. Bilbo se ještě víc zamuchlal do tenké přikrývky, která stejně vůbec nehřála. Pořád sebou házel, protože nemohl najít tu správou polohu. Znovu zalitoval nad svým rozhodnutím, vydat se s trpaslíky. Chybělo mu velké teplé křeslo, fajfka a tabák a také zpívající čajník. Přisunul se ještě blíže k ohni, ale ne tak blízko, aby nějaká zbloudilá jiskra nenašla jako cíl jeho kazajku.
Jenže teplo ohně moc nepomohlo a tak začal přemýšlet, jak zvítězit nad zimou. Obdivoval trpaslíky, kteří s klidem snášeli nepřízeň počasí a tvrdě spali. Pak ho něco napadlo. Proč by si nemohl vlézt pod deku k některému z nich a nechat se zahřívat jeho tělem? Jak se mu ten nápad převaloval v mysli, byl Bilbo čím dál odhodlanější jít některého vzbudit a prosit o teplo. Jenže nevěděl koho. Bombur by ho zalehl, Dwalin by si ho k sobě nepusil a Oin děsně chrápal. Pak ho napadl Thorin a při pomyšlení, že by byl v trpaslíkově náručí se mírně začervenal. Tuto myšlenku raději zahnal, protože věděl, že ho trpasličí král nenávidí. Bral ho jako přítěž, těžký kámen, který vám někdo uvázal na nohu a hodil vás do řeky. Proto nechtěl hobit vypadat ještě ubožeji, než jak už vypadal. Ne, za Thorinem rozhodně nepůjde. Pak ho napadl Fili a věděl, že je to asi nejlepší možná volba, protože Fili byl k maličkému hobitovi obzvlášť pozorný a milí. Takže si pozbíral svých pět švestek a šel poprosit Filiho o trochu jeho tepla.
Přešel k nevelké hromádce a jemně jí začal třást, dokud se trpaslík neprobral.
„Co se děje?" zamumlal Fili rozespale.
„Promiň mi, že tě budím Fili, ale je mi hrozná zima a já jsem tě chtěl požádat, jestli bys mě nemohl zahřát." pronesl nesměle hobit a nervózně přešlapoval.
Fili nechápal.
„Jak tě mám zahřát?'' ptal se natvrdle, jelikož netušil, že hobiti špatně snášejí zimu. Jemu bylo dokonce vedro.
Bilbovi bylo hrozně trapně, ale zima byla větší a taky silnější než jeho ego, takže se překonal.
„Nemohl bych dneska s tebou spát? Je mi hrozná zima!"
Filiho otázka a následné vysvětlení vcelku zmátli. Pak si uvědomil co po něm drobeček chce a zrudnul. Přítomnost hobita v jeho náručí však byla lákavá. Hlavně proto, protože už si v duchu představoval dopalenou Kiliho tvář. Možná ještě něčí.
„Jasně! Pojď! Lehni si!" svolil s úsměvem Fili a Bilbovi se ulevilo. Začal se uvelebovat vedle trpaslíka, aby se mu dobře spalo a zároveň Filimu nevadil. 'Dnešní noc možná nebude tak špatná', zasmál se pro sebe v duchu Fili a přehodil přes něj a hobita deku, maličkého si přitáhnul do náruče a zabořil mu hlavu do zrzavé kudrnaté kštice. Bilbo nemohl říct, že je mu to nepříjemné, ale snažil se to nevnímat. Celkem se mu to dařilo a jediné co vnímal bylo teplo z trpaslikova těla a jeho klidný dech.
***
Probudil ho tlumený hovor a teplý vlněný kabát na ramenou, který ho šimral do krku. Cítil, že ho někdo drží nad zemí v náručí.
„Ale no tak Thorine, nech ho spát, je mu zima." přimlouval se za hobitka Fili.
„Tak měl říct mě!" rozčiloval se Pavéza. "Zodpovídám za něj, protože podepsal MOU smlovu!" schválně dal důraz na slovo 'mou'.
„Vždyť se tě bojí! Dobrovolně by k tobě nešel ani na dva metry!" tlumeně zahucel Fili. Věděl, jako jeden ze dvou, jak moc trpasličímu králi záleži na tom kudrnatém stvoření.
S tohohle sdělení Thorina bodlo u srdce. Nechtěl aby se ho Bilbo bál. Pavéza neodpověděl, jen si jemně nadhodil malého hobita v náručí, zabaleného do jeho huňatého kožichu. Biblo se pořád tvářil že spí, ale jaksi nechápal co se děje. Thorin Filiho ignoroval a nesl si hobita směrem ke svému spacímu místu. Fili se usmál pod vousy a zachumlal se zpátky do své deky.

Trpasličí král si hobita položil na svoje místo, kde si ustlal, lehl si vedle něj a majetnicky si ho přitáhnul do náruče. Jeho rty se přiblížili k hobitovu uchu a zašeptal:
„Já nechci, aby ses mě bál. Prosím odpusť mi mé chování." V jeho hlase zněla nemalá bolest a smutek, možná i osamění. Bilbo cítil nějaké šimrání na krku a přeběhl mu mráz po zádech když si uvědomil, že to jsou rty. Cítil trpaslikuv horký dech a jeho rty, místy i jazyk a zuby. Pořád se tvářil, že tvrdě spí. Když už si myslel, že to nevydrží a otočí se k Thorinovi čelem, trpaslík přestal.
Thorin se od hobita radši odtáhnul, nechtěl ho vystrašit ještě víc. Ale v náručí si jej ponechal a začal spokojeně podřimovat. Bilbo to zase až tak jednoduché neměl. Byl rudý až za ušima a vůbec netušil, proč to Thorin udělal. Ale byl moc ospalý na nekonečné úvahy o tomto zběsilém tématu a uklinbán tlukotem králova srdce, usnul spánkem spravedlivým. Jenže klidné sny taky zrovna neměl.
***
Thorina probudily divné zvuky. Když byl na cestách, naučil se nespat moc tvrdě, jinak by ho mohl někdo klidně zapíchnout ve spánku. Cítil ve svém náručí trhavý pohyb a a jak už si uvědomil, to co slyšel, byly vzdechy. Pomalinku se nadzvedl, aby viděl půlčíkovi do obličeje. To co spatřil mu vehnalo hořkost do tváří.
Bilbo byl v obličeji celý rudý a měl tak neuvěřitelně erotický výdraz, až s toho Thorinovi přeběhl mráz po zádech. Bilbo vzdychal a vrtěl sebou v přívalech rozkoše, kterou právě pociťoval. Zdál se mu sen, stejný jako každou noc, od té doby co poznal Thorina. Jenže o tom neměl trpasličí král ani tucha.
Jak se tak na Bilba díval, došlo mu že hobit spí a že se mu zdá sen. Při tomto zjištění se znechuceně obrátil k hobitovi zády. 'Ležíš v mém náručí, ale sníváš o jiném.' pomyslel si Thorin a v duchu proklínal Filiho, protože si myslel, že se Bilbo oddáva erotickým představám na jeho synovce.
„Víc! Pro...prosím!" Thorin silně kontroloval své rostoucí vzrušení, ale tohle nemohm ignorovat. Otočil se k půlčíkovi a začal mu pomalinku přejíždět rukama po celém těle. Byl jemný, jako by se bál, že se pod ním hobitek rozpadne. Bilbo tyto doteky výtal a sám se Thorinovi vystrkoval a tisknul se k němu čím dál víc. Thorin už měl nějakou dobu v kalhotách pořádný problém, takže když se na něj Bilbo natisknul zadkem, přesně na jeho rozkrok, myslel se už to nevydrží a hobitka přefikne hned tady a teď.
Už byl trochu odvážnější, takže se nad Bilba nahnul a začal ho jemně líbat na rty. Pak se v něm cosi zapřelo. To cosi, bylo přesvědčení, že si Bilbo představuje Filiho. Znovu se odtáhl a chtěl vstát, aby si aspoň ulevil od toho hrozného tlaku v kalhotech, který způsobil malý hobitek.
„Prosím! Tho...Thorine! Děj mi víc!" král ustranul v pohybu. 'Slyším dobře? Jsem docela mladý na to, abych měl slyšiny.' Zůstal skoprněle v polosedu a čekal co bude dál. Bilbo měl ve tváří pořád ten erotický výraz, že kterého se Thorinovy vzdouvali kalhoty.
Už začal pomalu věřit, že se přeslech a chtěl se vstát, když v tom ho hobit chytil za ruku a tím výrazem Thorina drazdil a přitom o tom chudák Bilbo neměl ani ponětí. Myslel si, že jen sní, tak si aspoň ten sen nechtěl nechat zkazit, když už ta realita byl tak tvrdá.
„Thorine!'' vydal že sebe přerívavě Bilbo. I on byl neskutečně nadržený. Tohle bylo i na Thorina moc. Prudce se naklonil nad Bilba a začal ho vášnivé libat. A půlčík mu šel vděčné vstříc. Otevřel pusu a nechal Thorina, aby mu prozkoumal ústa svým jazykem, sám se také zapojoval, ikdyž stále spal, ale ne už tak tvrdě jak před chvíli. Thorin mu jen tak mimoděk rozepínal jeden knoflíček po druhém a začal přejíždět hobitkovi po nahé hrudi. Ten se pod doteky trpaslíka prohýbal a za jeho pozornost ho odměňoval slastnými vzdechy. Thorin se vsunul Bilbovi mezi stehna a jal se rozepínat mu kalhoty. Stáhnul mu je po kolena a přes spodní prádlo masíroval Bilbovo vzrušení. Hobit byl čím dál víc vzrušenější a chtěl se taky nějak zapojit, takže se nemotorně snažil rozepnou trpaslíkovy pásek u kalhot. Thorin se jeho snažení pousmál, protože věděl, že hobit pořád spí. Odtáhl jeho ruce a všiml si, jak se Bilbovi nakrčilo obočí. Sundal hobitkovi i spodní pradlo a při tom rejdil rukama po jeho těle všude, kam dosáhl. Zároveň svými rty dělal mokré cesticky na půlčíkove břiše, lechtal ho vlasy i fousy a semtam jen tak mimoděk zavadil o bradavku. Tu vždy skousl a pak, jako omluvu políbil. To se vždy hobit vzrušené prohnul v zádech. Takový sen se mu ještě nezdál. Měl docela rozmanitou představivost, ale tohle je poprvé, co je to tak reálné a intenzívní.
Thorin jemně laskal hobitovu chloubu ve svých dlaních. Dráždil špičku a druhou rukou masíroval varlata. Tohle bylo poprvé, co byl s mužem, ale jaksi instinktivně věděl co má dělat. A podle hobitova chování to dělal víc než dobře. Bilbo obtočil ruce okolo Thorinova krku a přitáhl si ho k polibku. 'Ti hobiti jsou samé překvapení.' pomyslel si vesele král a dál opečovával Bilbovi rty. Mezitím se sám zbavoval kalhot...letěli na stejne místo jako Bilbova kazajaka...do křoví.
Chvilku se pral se svým vlastním spodním pradlem. Asi po deseti minutách to vzdal a roztrhl ho vejpůl. No co, tak bude zítra a asi ještě dlouho, do té doby než dorazí do nějakého většího města, na ostro.
Řekl si, že je už načase to dotáhnout tam, kam potřeboval, takže se ujal povinnosti si hobita připravit. Naslinil si prostředník a vnikl do Bilba prvním článkem prstu. Ten jen tiše zaúpěl, takže Thorin chvilku počkal a poté se sunul prstem dál do půlčíkova těla. Nikam nespěchal, nechtěl Bilbovi ublížit, takže v sobě krotil veškerou nadrženost. A krotil ji na opravdu krátké uzdě.
Za chvíli přidal další prst, potom třetí a to už hobit sám přirážel k prstům.
„Vyndej...je. Chci tě! Chci...tě v sobě cítit." vykoktal že sebe přerývavě Bilbo. Prsty mu byly málo, chtěl něco víc. A přesně v tuhle chvíli se Thorinovi ta pomyslná uzda...přetrhla. Chytil hobita za pas a tvrdě do něj vniknul. Už chtěl začít přirážet, jenže zastavil ho přidušený vzlyk. Růžová mlha, která mu zahalila mysl v tu ránu opadla. Naklonil se nad Bilba a na usmířenou ho něžně líbal. Aby odvedl pozornost a mohl přirážet, zpracovával hobitův menší 'problémek' který se dožadoval pozornosti už nějakou dobu. A fungovalo to. Hobit přestal vnímat bolest, pokud vůbec ještě nějakou cítil a začal si užívat slasti, kterou mu poskytoval trpasličí král. Slastí mu zarýval nehty do zad a ramen, škrábal všude, kam dosáhl.
Půlčík nádherné vzdychal, tak se Thorin udělal málem jenom s toho. Jenže nechtěl, aby se někdo s ostatních probudil, takže musel Bilba jemně umlčovat svými rty. Ale sebe ještě víc. Úzky vnitřek hobitova těla jej uchvátil. Byl to tak úžasný pocit, který nikdy se ženou nezažil.
Přírazy se zrychlovali a Thorin si ani neuvědomil, že Bilbo se pod jeho péči udělal. On sám se právě snažil o totéž. A povedlo se. Vyvrcholil přímo do Bilba a při tom se snažil potlačovat vlastní sten.
Teplá, bílá tekutina se rozlila Bilbovi v těle a tekla i na zem. Trpaslík z něj vystoupil a s heknutím si lehl vedle Bilba. Všiml si, že hobit ještě stále spí. 'Vím, že mají hobiti tvrdý spánek, ale že až tak, to jsem netušil.'
Políbil Bilba na tvář a hledal kalhoty, které letěli někam směr křoví. Vzhledem k tomu, že si spodní prádlo roztrhal, tak musel být na ostro.
Když se oblékl, musel tak učinit i s hobitem. Přece jenom by nebylo dobré, kdyby ho takhle někdo našel. Když tak učinil, vyčerpaně klesl k němu na deku a okamžitě usnul.
***
Ráno už začal pedantsky popohánět partu rozespalých trpaslíků směrem vpřed. Koutkem oka zahlédl Filiho a radši se odvrátil, protože si všiml významného pohledu v jeho tváří, který byl určený jemu. 'Spratek jeden proklatá! Ví o tom!' kysele se usmál a řekl si, že nikdo není tak hloupý, aby mu to nedošlo.
Přešel k místu, kde spal hobit a mírně do něj kopl.
„Vztavej lenochu! Slunce už je vysoko, musíme vyrazit!" zařval na něj tak, až hobit strachy povyskočil. Thorin si musel znovu nasadit masku, kterou nesundal od setkání s Bilbem. Nechtěl aby se na něco přišlo.
'Takže jo, byl to jenom sen.' pomyslel si smutně Bilbo a zčervenal. Až měl sbaleno a byl připraven na cestu, ze zadu se k němu přikradl Thorin a dal mu ruku na zadek.
„Garantuju ti, že dneska budeš spát se mnou a každou další noc taky." Bilbo mu neviděl do tváře, takže si nevšiml úšklebku v trpaslíkově tváři.
„J...jistě!" vykoktal strachy, ikdyž ani nevěděl proč. Thorin ho líbnul na tvář a odkráčel. Ještě hodnou chvíli tam hobit stál a přemýtal, jestli se mu to vážně jenom zdálo.