SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Sprchy ( Kapitola druhá )

  • Soubor nelze vytvořit.
  • Soubor nelze vytvořit.

Shino se pousmál. Konečně mu to vyšlo. Konečně se bude moci legálně dotýkat toho křehkého tělíčka před sebou. Konečně bude moci způsobit bolest tomu druhému. Nikoli však bolest tělesnou. Věděl, že tohle by si ten parchant užíval. Ne. Připravoval si pro něj něco lepšího - bolest psychickou. Chtěl se pomstít Yoshikimu za to, že směl beztrestně prznit tělo toho nevinného chlapce dříve než on, že mohl sledovat jak se jeho tělo prohýbá pod náporem jeho údu, že mohl poslouchat jeho steny...Tomu je ale s příchodem dnešní noci konec. Dnes dovedu Hachira k vrcholu já a budu první. Bude to pro něj něco nového a lepšího, jsem přece starší a mám více zkušeností. Jistě se mu to bude líbit a zamiluje se do mě. To ten druhý špinavý prevít nepřežije. S plánem byl tedy spokojen nyní jen zbývalo provést ho. Kdyby jen věděl, že realita bude poněkud jiná...
"Nedívejte se na mě tak vyděšeně, jste si jisti, že to chcete udělat?"
Yoshiki přikývl i když při tom pevně stiskl rty. Ve skutečnosti se mu to nechtělo dělat ani trochu. Měl strach, že něco pokazí a že už ho Hachi nebude mít rád. Tohle je ale učitel a vždy byli vedeni k tomu, že co řekne učitel platí. A pokud si tuto ohavnost přál i Hachi, musel to pro něj udělat. Už se pro něj objetoval tolikrát, že se to nedá ani spočítat, ale nikdy mu to dosud nevadilo. Vždy byl on ten silnější, mužnější a tím pádem mu příslušelo dělat všechna závažná rozhodnutí. Navíc však ale nesl za toho mladého chlapce zodpovědnost. Vždyť se toto konec konců děje jen kvůli němu. Nebýt jeho významných pohledů a letmých dotyků by se toto nikdy nestalo. Hachiro by byl normálně orientovaný a chráněný před všemi mužskými perverzáky. Všechno se to děje jen kvůli tomu jedinému dnu...
I po druhém zazvonění se ve třídě III.A. ozýval řev a smích jako obyčejně způsobený mladým a krásným studentem zdejší školy Matsumotem Yoshikim. Byl to student šikovný ale líný a problémový a raději než u učení sedával u sebe v pokoji na okně a ladil svou kytaru. Mezi ostatními studenty byl velmi oblíbený pro svůj smysl pro humor a odvahu dělat to za co by si jiní radši utrhli ruce. Nebál se hádat se s učiteli, nenosil domácí úkoly a byl idolem všech dívčích srdcí. On si však nikdy s žádnou nezačal, vždy zůstával chladný a díky tomu maximálně sexy. Kvůli jeho nezájmu o dívky začaly kolovat pomluvy o tom že je gay. Yoshi toto nikdy nepotvrdil ale ani se tomuto oslovení nikdy nebránil. Byl tajemný a nikomu se nepovedlo proniknout hlouběji pod jeho dokonalou masku až právě tohoto dne...
Dveře se rozletěli, v nich stanul ředitel Otani a vedle jeho mamutí postavy se tiše a bojácně krčilo drobné tělíčko asi sedmnácti letého chlapce s delšími černými vlasy jenž mu spadaly do čela. Všichni ztichli a pozorovali tuto bizardní dvojici. Úplně všichni i Yoshiki. Jindy by se počal okamžitě před novým studentem předvádět nyní však nemohl. Byl plně učarován krásou toho chlapce, jeho lesklými vlasy, bledou pletí a štíhlou postavou. Jaké má asi oči...Odpověď přišla v zápětí - obrovské vyplašené černé oči, takové jaké mají čisté a nevinné laně. Zamiloval se. Poprvé v životě.
"Tohle je Kagami Hachiro a bude s Vámi chodit do třídy. Přistěhovali se s rodiči až z Hokaido a teprve nedávno. Prý tu nemá zatím žádné kamarády, je to tak?" otázal se ředitel a přívětivě se na chlapce usmál. On s sebou škubl a pouze přikývl.
"Buďte na něj hodní, onegai," tímto zakončil proslov, popostrčil Hachira do třídy a zavřel za sebou dveře. Chlapec se rozhlédl po třídě a vybral si volnou židli nedaleho Yoshikiho. Jakmile Yoshiki zachytil jeho pohled vycenil své dokonalé zuby v oslnivém úsměvu. Hachiro vytřeštil oči a sklopil zrak. Po několika sekundách se odvážil na toho neznámého chlapce opět pohlédnout. Zjistil, že se na něj neznámý také stále dívá. Konečně mu oplatil úsměv.
O přestávce si maličký právě balil věci když zazanamenal nějaký pohyb napravo od sebe. Vzdlédl a spatřil Yoshiho jak se nedbale opírá o jeho lavici. "Jsem Matsumoto Yoshiki, třídní showman, nejlepší guitárista a lamač dívčich srdcí. A ty?"
"Kagami Hachiro, těší mě. Jak tak pozoruji jsem tvůj přesný opak, takže můžeš jít, my dva si asi rozumnět nebudeme."
Tohle Yoshi nečekal, ten malý se nezdá, takhle mě utřít. Ale já se tak lehce nevzdám, tohohle kluka chci a nic mi v tom nezabrání.
"Takhle si moc přátel nezískáš maličký, pojď provedu tě po škole."
"Maličký?"
"Vadí ti toto oslovení? Pokud ano, omlouvám se."
"Ne, pokud je tvou podmínkou takhle mi říkat, nevadí mi to."
"Dobrá tedy, Hachiro, pojďme."
Když dokončili prohlídku sedli si v kantýně a Yoshimu se konečně povedlo Hachira rozpovídat. Bavili se o všem možném, bavili se dlouho, stále tam však bylo znát jakési napětí. Hachiro se stále styděl. Byl nesvůj z toho krásného chlapce jenž mu nabídl pomocnou ruku a i přes to jak k němu byl z počátku nezdvořilý se zdá, že by mohli být přáteli a tak se snažil seč mu síly stačily. Nechtěl si to u něj pokazit. Navíc Yoshi vypadal nebezpečně a kdykoliv by mu mohl ublížit. To ostatně mohl kdokoliv...
"Uvidíme se zítra?" otázal se nesměle, když Yoshi odnášel tácy.
"Samozřejmě ve škole, můžeme však spolu opět někam zajít až skončí pokud si to přeješ," odvětil Yoshi. Byl spokojen, plán mu zatím vycházel.
"Budu moc rád. Arigato."
"Sayonara."
Po pár dnech se z této dvojice stali nerozluční přátelé a nehli se od sebe na krok. Mohlo to tak zůstat, kdyby Yoshiho nenapadlo pozvat Hachira k sobě domů...
"Chceš kafe?" zeptal se Yoshiki, když Hachi usedal do pohodlně vypadajícího křesla u něj v pokoji.
"Ne děkuji raději bych čaj pokud je to možné," odvětil maličký a dál se rozhlížel po pokoji. Bylo tu tolik zajímavých věcí například ta kytara. Učarovala mu na první pohled. Koho by nezaujala, když je tak krásná, říkal si v duchu. A krásná oprvadu byla. Byla žlutá a pomalovaná červenými srdíčky. Jak ho toto asi napadlo? Bude na ni jistě umět krásně hrát...
Do pokoje vstoupil Yoshi, položil podnos na stůl a usmál se při pohledu na svého zaujatého přítele, který si ani nevšiml jeho příchodu.
"Jmenuje se Yellow Heart," řekl a usmál se, když sebou Hachi polekaně škubl. Tohle na něm miloval ze všeho nejvíc, tu jeho stydlivost.
"Cože? Ona má jméno?" podivil se maličký.
"Jistě, mám ti na ní něco zahrát?" otázal se Yoshi.
"Ano prosím," odvětil Hachi a zavrtal se hlouběji do křesla. Yoshi se uvelebil na svém obvyklém místě na okení římse a začal.
"Crucify my love, if my love is blind..."
Tak krásně zpívá, pomyslel si Hachi když dozněla první píseň. Dokonale se sem hodí, vytváří to skvělou romantickou atmosféru. Moment. Romantickou? Co se to děje? Snad jsem se do něj nezamiloval! Vždyť je to kluk a sám mi říkal, že je lamač dívčích srdcí...Ale počkat proč by se mě ujal když jsem byl nový kdybych ho nezajímal? Proč by se na mě tak koukal a proč by se mě dotýkal při každé příležitosti? Proč by mě zval k sobě domů? To musí něco znamenat...Ano zeptám se ho. Počkat, já jsem gay?
Tyhle otázky se mu honily myslí ještě několik písní. Neuměl si s nimi poradit a tak dále poslouchal to vtíravé brnkání na kytaru a pozoroval ty obratné prsty jenž na ni hrály a představoval si, co všechno by mu ty prsty mohly dělat...
"Už to dál nevydržím!" Zařval. "Mohl bys laskavě nechat tu tvou šestistrunnou děvku na pokoji a mohl by ses mi začít věnovat?!"
Yoshi k němu vyděšeně obrátil oči. Nikdy neslyšel, že by se Hachi nečeho tak mermomocí dožadoval nebo aby byl sprostý. To ho vskutku zaskočilo. Počkat nenabídl se mu snad nyní Hachi? Nenechal se dlouho pobízet, odhodil kytaru do kouta a skočil po Hachim. Povalil ho na postel a doufal, že jeho slova správně pochopil. Vroucně ho políbil na rty, odtáhl se, podíval se mu do očí a čekal. Hachi se usmál a natáhl k němu paže aby ho mohl obejmout kolem krku a vrátil mu polibek jen poněkud jemněji. Ještě dlouho leželi ve vzájemném objetí a líbali se. Po několika minutách se Hachi odtáhl a prudce oddychoval.
"Jsi v pořádku maličký?"
"Samozřejmě jen jsem unavený. Mohu spát?"
"Jak je libo." Odvětil Yoshi a na podporu svých slov otevřel náruč aby se Hachi mohl pohodlně uvelebit. Ten se k němu pevně přitiskl, objal ho a zavřel oči.
"Mimochodem to oslovení "maličký" miluji..." To byla jeho poslední slova před tím než usnul. Yoshi se usmál a políbil ho do vlasů.
Tento večer tedy vše změnil, dva mladí muži se do sebe zamilovali a projevili si své city nehledě na to jaké to bude mít následky. A ty následky se právě teď začali projevovat...

Dodatek autora:: 

Snad se líbí, když je tak dlouhá ^^

4.333335
Průměr: 4.3 (6 hlasů)