SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Třiadevadesát dní (11.)

  • Soubor nelze vytvořit.
  • Soubor nelze vytvořit.

YOSHI

Ležel jsem na boku a podpíral si hlavu opřeným loktem. Iku byl v tváři stále lehce uzardělý, černé vlasy rozcuchané okolo skoro nevinného obličeje. Deku měl zmuchlanou až kdesi u pasu a mě se tak vyskytoval pohled na jeho mladé, krásné tělo.
Pohladil jsem ho jemně dvěma prsty po tváři a on jen něco tiše zamrlal a pootevřel ústa. Sklonil jsem se k polibku a zastavil se dva milimetry nad jeho rty. Stále se nevzbudil, takže jsem nakonec svou akci dokončil a nežně políbil jeho poddajné rty.

Překvapeně zamrkal, trochu sebou cuknul a zmateně se porozhlédl. Trvalo tři vteřiny než se mu po tváři rozlil skoro fialový ruměnec. Pomalu a opatrně jsem se na něj usmál.
"Dobré ráno." zazubil jsem se po chvíli už trochu odvážněji, i když se část mě uvnitř stále třepala. Možná očekávala další zradu, že ta noc byla jen hra.
"Dobré ráno, Yoshi." zašeptal a roztomile sklopil oči až mu dlouhé řasy dělaly na obličeji stíny.

"Jak si se vyspal?" vzhlížel jsem k němu stále ležící na boku. On už se vysunul do sedu, takže jsem jasně viděl linii hrudníku i zad.
"Já...no. Ehm. Vy-vyspal jsem se d-dobře." zakoktal, zrudl ještě víc a podíval se stranou.
"Vážně? Mmmm, to je mi líto." usmíval jsem se dál.
"Líto?!" vyskočil jeho hlas o pomyslných deset oktáv nahoru.
"No, čekal jsem podle toho tvého výrazu co si ve spánku měl, že se ti spalo lépe než dobře, ale asi jsem se spletl." zazubil jsem se a byl rád, když jsem viděl jeho úlevnou reakci.

"Mám tě rád." zahučel jsem na něj jako by nic. Překvapeně otočil hlavu a provrtal mě nechápavým pohledem.
"Vypadáš takhle šíleně roztomile. Nebolí tě něco?" pokračoval jsem a užíval si jeho rozpačitý šokovaný výraz. Než stačil cokoli říct, chytl jsem ho za ruku, kterou se podpíral a strhl ho na sebe. Objal jsem ho a kochal se jeho výrazy, ale nelíbal jsem ho ani nic takového. Jen si ho k sobě tiskl.
"Tak? Odpovíš mi?" opakoval jsem.

"Je mi fajn." zašeptal a zase sklopil oči. Musel je upírat na můj krk, aby se vyhnul mému pohledu.
"Ok. Jdem na snídani."
"Co?"
"Snídaně, víš takového to co se jí ráno, aby tvé tělo mělo dostatek energie. Mamka tě nepoučila?"
"Jasně, že vím co je to snídaně!"
"Tak pojď, honem, mám šílený hlad."
"Počkej! Musím se oblíknout!"
"Jestli chceš, zabal se do deky, to ti bude stačit."

Než stačil něco namítnout, chytl jsem a vytáhl za sebou. Po cestě do kuchyně mu i ta deka spadla, takže jsme šli po domě oba dva nazí.
"Yoshi..." mručel Iku celý nesvůj, ale mě to bylo jedno. Spokojeně jsem ho posadil k lince a šel prohrabovat ledničku.

IKUTO

Seděl jsem na barové stoličce a díval se na jeho vlasy jak se ztrácely v obsahu lednice. Nechtěl jsem si ho příliš prohlížet, ale musel jsem. Tak neuvěřitelně se mi líbil. Cítil jsem se trochu zvláštně, dívat se na člověka, kterého miluju a s kterým jsem se vůbec poprvé vyspal.

"Chceš topinky nebo vajíčka?" zahučela na mě rozdrchmaná, blonďatá hlava z chladícího boxu.
"Topinky budou stačit."
"Ok!"
Sotva spokojeně zamručel, vynořil se ven, otočil se směrem ke mě, vytáhl toustovač a začal nám připravovat snídani.

Po chvíli později jsem se už u jídelního stolu zakusoval do teplých topinek s máslem a marmeládou. On si chroustal jednu topinku s nutelou za druhou a někdy si do čokoládového chleba namočil i konečky vlasů.
"Ty mě tím tak děsně irituješ!" zavrčel jsem, když se mu to stalo asi po desáté, vstal jsem, ocumlal mu koneček od nutely a začal mu upravovat vlasy za uši.
"Lepší." spokojeně jsem vzdychl, když už měl vlasy zastrkané a přehozené na záda, aby mu nepadaly do jídla. Hleděl na mě vykulenýma očima.

"Co je?"
"Takovou péči jsem nečekal." pokrčil rameny, usmál se a zakousl se do další topinky. Lehce jsem se začervenal a dojedl tu svoji, která už nebezpečně chladla.
"Taky tě mám rád." odpověděl jsem mu na to po delší chvíli, kdy jsem upíjel čaj. Málem se zakuckal.

"Tohle je tak divné." zamumlal jsem pak a zahleděl se na linoleo u kuchyňské linky.
"To je tím, že je to pro tebe poprvé. Časem si na to zvykneš." zazubil se a donutil mě obrátit na něj pohled.
"Příště?" pozvedl jsem nechápavě obočí.
"No, snad sis nemyslel, že to tímhle končí." zasmál se temně, položil můj hrnek na stůl, popadl mě za ruku a tlačil mě před sebou do schodů.

"Kam to jdeme?"
"Kam myslíš?"
Než jsem stačil protestovat, objal mě ze zadu okolo hrudníku a přitiskl mi svou tvář mezi lopatky. Na zádech mě šimraly jeho vlasy a po celém svém těle jsem cítil jeho přítomnost a tření mezi námi. Okamžitě se dostavila přirozená reakce a on s pobaveným, ale spokojeným smíchem přejel prstem po mém přirození. Roztržitě jsem vydechl a on se znovu zasmál a pustil mě.
"Na co ty nemyslíš, jdeme do sprchy." s tímhle prohlášením mě oběhl a otevřel dveře do koupelny, zatímco já jsem šokovaně stál na místě.

Tušil jsem, že nakonec to nedopadne jako úplný a vítězoslavný happyend. Ale teď jsem běžel do koupelny přizabít někoho koho miluju - a to pro mě bylo a je důležité. Misaki a ostatní budou dělat problémy jestli zjistí co je mezi mnou a mým učitelem. Vlastně ani doopravdy nechápu co mě vede k tomu Yoshiho milovat. Ale o tom přeci láska je, ne? Že milujeme a nevíme proč.

____________________________________________________________________
Konec I. série "románu" Třiadevadesát dní.
____________________________________________________________________

Dodatek autora:: 

Konec I. série Třiadevadesáti dní, vážení. Děkuju všem co to četli, komentáře mě potěšili a prostě to bylo od vás super.
Protože teď na tenhle románek nemám moc času a ani náladu tak ho uzavírám. Jednou možná rozpracuju nějakou další sérii Třiadevadesát dní II., ale to bude asi za dlouho. Teď začnu s novým projektíkem a asi to bude opět yaoi a shounen ai, protože tenhle žánr se píše kupodivu docela dobře. Možná to však taky tohle nebude a připletou se do toho i normální páry. Uvidííííme. DÍKY!!!

4.9
Průměr: 4.9 (20 hlasů)