SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Umění lásky 11

  • Soubor nelze vytvořit.
  • Soubor nelze vytvořit.

Když jsem si ho upravil, jak jsem potřeboval, moje ruka začala sama od sebe jezdit po bílém papíru a kreslit linie mladého muže který držel kytaru. Ten muž měl na sobě čistě bílou košili a mírně rozcuchané vlasy a jeho modré oči jako by zářili skrz obraz. „Mňau,“ ozvalo se za mnou a černo bílá kočka mi hupsla před obličej a dožadovala se pozornosti. Podrbal jsem jí mezi ušima. „Co pak bys chtěla?“ zvědavě se na mě podívala a kýchla před můj obrázek.

„Asi se jí moc nelíbím,“ konstatoval Alex.
„Možná, nebo by to chtělo přestávku.“ Lapis jen mňoukla na souhlas a zamířila do jídelny. „Dáš si něco k snědku?“ navrhl jsem Alexovi a už jsem se zvedal ze své ztuhlé pozice. Nohy mě trochu boleli od toho sezení a dožadovali se nutného protáhnutí.
„Když to nebude otrávené tak proč ne.“
Malinko jsem se pousmál. „Myslím, že to k jídlu bude, Sam celkem umí vařit, když zrovna neexperimentuje,“ řekl jsem s jistotou.
„Sam?“opáčil.
„Aha vy se vlastně ještě neznáte… no vlastně Sam je ta holka co jsem, se sní ehm… vítal na chodbě,“ přiznal jsem a malinko se začervenal.
„Takže „Ta holka“ a není náhodou něco víc než ta holka?“ řekl ostře.
„No je moje dlouholetá kamarádka“
„Kamarádka? Nebo se tě snaží sbalit. Stejně jako ta kadeřnice?!“
„Jak to myslíš?“

„Pořád se kolem tebe někdo točí, nejdřív ta Sam a pak dalších nespočet holek u nás ve škole. Copak ty to nevidíš, že se za tebou otáčí každá ženská sukně, jen co projdeš kolem?“ podotkl vyčítavě.
Sedli jsme si naproti sobě ke stolu v jídelně a hleděli si s očí do očí a já nahlas uvažoval.
„Opravdu? Ani jsem si nevšiml,“ přiznal jsem zadumaně. Potom se začal smát.
„Hej co je tady k smíchu,“ řekl jsem rozhořčeně.
„ Ty ta tvoje věčná naivita. Umíš sice malovat a kreslit jako nikdo jiný, ale sám kvůli tomu žiješ v úplně jiném světě, snění a představ,“ povzdychl si. Chvilku jsem nad tím uvažoval.
„A přesto jako by si žil za nějakou šedou clonou izolovaný od života…“ zašeptal a víc se ke mně nahnul a pohladil mě po tváři. Jeho dotek byl jemný a hřejivý.
„Ale stejně, kolují řeči, že jsi předtím chodil na gympl a hodně ses stěhoval.“ Začal z jiného soudku a já si v duchu oddychl.

„Jo to je pravda, moje rodina se hodně stěhovala a ano chodil jsem předtím na gympl, protože jsem neměl v úmyslu jít na uměleckou. Sice už tenkrát mě bavilo malovat a kreslit, ale to bral jsem to prostě jako další zábavu nic víc,“ vysvětlil jsem prostě.
„…Až po té události jsem se donutil to zkusit s přímačkama, protože ona by si to přála,“ dodal jsem.
„No pustíme se do jídla ne?“ navrhl Alex klidně jako by se vůbec nic nestalo.
Na stůl jsem položil brambory, které Sam včera tak pracně dělala a ještě jsem připravil nějaká obložené chleby. „No ani ty nakonec nevaříš zas tak zle,“podotkl s plnou pusou Alex když do sebe ládoval obložený chleba. Pousmál jsem se a vykouzlil pro něj malé pukrle, ovšem vypadalo to docela směšně, ale to je jenom detail.
Potom jsme se zase vrhli do práce. Alex v klidu seděl u stolu v ruce kytaru a já kreslil jak o život aby to bylo co nejdřív hotové. Jenže co nejdřív je docela relativní pojem a spíš se to lehce řekne, než udělá. Líně jsem se podíval na hodinky a zjistil, že už je skorem půl osmé. „Už je docela pozdě, měl bys jít, ať doma nemají strach,“ řekl jsem Alexovi a sám jsem si balil věci.

„Myslel jsem, že to dokončíme.“
„Jo taky jsem v to doufal, ale s takovou bych to měl hotové, až já nevím do kdy, když jsem teprve teď dokončil skicu. Než to převedu do barev…“
„No tak já tady zůstanu přes noc,“ znělo to spíš jako konstatování než otázka, tak jsme se dali zase do práce. Já si přinesl nějaké barvičky a ostatní věci a mohlo se začít.
Až pozdě v noci jsem skončil. Lapis mi ležela v klíně a podřimovala, Alex už také skoro spal a já neměl k spánku taky daleko. Podíval jsem, na svoje dílo.
Přede mnou byl obraz muže v bělostné košili. Držel v rukách kytaru a svíral jí jako by to pro něj, byl ten největší poklad. Před ním ležely noty a ovoce ale on se ničeho ani nedotkl, hleděl před sebe jako by se před ním zjevila sama Múza. Jeho prsty se mírně chvěli, jakoby si nebyli jisty dalšími akordy. Bylo to impozantní.
Když už jsem si byl jistý, že Alex natvrdo spí, odložil jsem obraz a uložil ho na gauč. Přehodil jsem přes něj deku a nechal ho spát. Potom jsem vzal Lapis do náruče a šel jsem taky na kutě, protože ráno bude asi hodně náročné.

***

Ráno jsem se vzbudil celkem brzy. Lapis rozespale zamňoukala. Po špičkách jsem přešel do koupelny a tam na sebe pustil nemilosrdnou studenou sprchu. Potom jsem se usušil a oblékl do zelené kárované košile a hnědých kalhot. Vlasy jsem si nechal rozpuštěné, protože od včerejška ještě drželi celkem přijatelný tvar.
Vykradl jsem se do kuchyně a tam připravil pestrou snídani pro sebe a pro tu Šípkovou Růženku co spala v obyváku. Nakonec jsem to všechno odnesl na tácku do obyváku a položil to na stůl před Alexe. Ještě pořád se nevzbudil. Malinko jsem s ním zacloumal.
„No tak vstáváme, už je ráno.“
Líně si protřel oči a zamžoural na mě. Pak se do široka usmál a natáhl se ke mně. Nejdřív jsem nevěděl, co chce, ale když naše rty byli pár centimetrů od sebe, rychle jsem pochopil a taky jsem se natáhl pro polibek. Jeho ústa byla tak jemná, měkká a přesně kopírovali ty mé, naše jazyky hrály hru o nadvládu nad tím druhým. Výskal mě ve vlasech a já ho hladil po zádech.
„Miluju tvoje vlasy,“ hles když jsme se od sebe konečně odtrhly. Překvapeně jsem na něj hleděl.
„Hele moje vlasy nejsou objektem žádného fetišismu,“ řekl jsem na svou obranu a přehodil si je do zadu. Do široka se usmál a dál hleděl na moji hřívu.

„Jsou tak krásné a hebké. Slib mi že si je nikdy neostříháš…“ zaprosil.
Rozpačitě jsem se pousmál. „No mě spíš vždycky připadali jako spleť překážejících cancourů, které se musí česat a umývat.“
Přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat do vlasů a hladit po celém těle. „Nikdy ti to nedovolím, aby sis je ostřihal,“ řekl výhružně a zajel mi svýma vlezlýma rukama pod košili a začal ji knoflíček po knoflíčku rozepínat. Když pod mou košilí našel, co hledal, malinko se pousmál a začal mě škádlit bradavky. Zalil mě pocit horka, který mě donutil víc se k němu přitisknout, svoje ruce jsem obtočil kolem jeho pasu a nechal se tím spalující žárem, který mi tepal pod pokožkou na místech, kde se dotkl.
Když Alex poznal, že jsem se mu podvolil, stáhl jedním tahem moji skoro rozeplou košili a odhodil ji na stranu. Přetočil si mě pod sebe a svými polibky si razil cestu k mé obnažené hrudi. Když se dostal zpátky k mým bradavkám, nejdřív je olízl, jednu a pak druhou. Potom si vybral jednu a na tu se přisál svými ústy. Mohl jsem cítit, jak jeho jazyk krouží kolem toho citlivého místa na mé hrudi a v nitru mě to vynášelo do výšin. Potom skousl a z mých úst unikl nechtěný slastný sten.

Ďábelsky se pousmál a uděl to samé s druhou bradavkou a volnýma rukama mě začal hladit na podbřišku a na zádech. Když ale jeho ruka sjela s mého podbřišku o něco níž, tak jsem zaprotestoval a odtáhl jsem se. Hodil po mně ublížený pohled a konečně se vyhrabal s peřin. Sedl jsem si ke stolku naproti němu a začal jsem nerušeně snídat nemaje ohledy na jeho vlezlé pokukování, které směřovali na moji odhalenou hruď.
„Můžu použít vaši sprchu?“ zeptal se nevině. Protočil jsem oči a ukázal mu na dveře naproti chodby. Vděčně se na mě usmál a zamířil tím směrem. Dneska je tady nějaké ticho. Napadlo mě, když jsem kráčel do svého pokoje. Ale tam na mě něco skočilo, drápky se zaťalo do mé kůže a nechtělo pustit. Popošel jsem pár kroků na světlo a tam viděl na sobě viset rozhořčenou Lapis. Z očí jí šlehaly blesky a moc přátelsky se teda netvářila. Konejšivě jsem jí pohladil mezi ušima, ale jen na mě prskla.
Tak jsem zamířil zpátky do kuchyně, abych si ji udobřil. Z ledničky jsem vytáhl šunku a čerstvou konzervu a dal jsem jí to do misky. Konečně se odtrhla, přešla k misce, nedůvěřivě se podívala nejdřív na mě a pak na misku a nakonec uvážila, že to přece jenom sní. Tiše jsem si oddechl.
„… promiň, že ti dělámproblémy,“ ozval se za mnou hlas a objali mě zezadu dvě dokonalé ruce a přitiskli mě k sobě. Alexův dech jsem mohl cítit na své rameni. „No asi mě nemá moc ráda,“ prohodil smutně. Zaklonil jsem hlavu a políbil ho na tvář.

„Lapis je hodně vybíravá, jediný kdo prošel vstupním testem, byla Tea.“
„Tak to už jsem klidný, protože ta mi tě zaručeně neukradne,“prohlásil pyšně a začal mě laskat krk. Přivřel jsem oči a užíval si to slastné opojení. „Proč myslíš?“zeptal jsem se omámeně.
Na chvíli se zastavila a potom mě znovu něžně políbil na šíji. „Protože je lesba,“ řekl klidně a mohl jsem skoro vidět jeho spokojený úsměv.
„Hmm tak to je skvělá dedukce,“ přisvědčil jsem a zamračil se, na něj. On je takový sobec. Tiše jsem si povzdych a odtáhl se od něj.
„I kdyby sis s ní chtěl něco začít, stejně by tě odmítla,“ namítl a víc se ke mně přiblížil, s úmyslem pokračovat v tom co začal. Ale já už nechtěl.
Tohle jsem na něm nesnášel, tu paličatou sobeckost, tu pýchu, která ho přesvědčovala, že on je lepší než ostatní. Chtěl jsem pokořit tu jeho hrdost, ale zatím jsem nevěděl jak. Chtělo by to něco, aby si uvědomil, že ne vždy dostane to, co chce. Tak by se pokořila jeho hrdost i pýcha zároveň.

Dodatek autora:: 

V tomhle díle se zase o něco posune vztah Alexe a Tobiase a budou zde nahrazeny očekávané "lechtivé scény."
A Lapis se ukáže jako nepřejícný pán domu, ale to už zase moc předbíhám.
No nic doufám že se díl bude líbit a už se těším na komentáře tak piště. Wink Laughing out loud
A na závěr bych jen dodala, pokud někoho překvapí jak je Tobias nakonec povolný, inu každý člověk má své hranice sebezapření a někdy i silná vůle je slabá a může být podvolena touhou, no to jsem zase odbočila Smile však uvidíte.

4.875
Průměr: 4.9 (24 hlasy)