SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Umění lásky 14

  • Soubor nelze vytvořit.
  • Soubor nelze vytvořit.

Uklidil jsem si věci a sbalil náčiní. Hotový obraz jsem dal do svých složek a zavřel dveře. Alex na mě čekal opřený o zeď, v téhle pozici vypadal jak neohrožený namakaný frajer co si to chce s někým rozdat, ale já věděl, co ho žralo. Celou dobu ze mě nespustil oči a hádám, že mu moje ignorování moc pochuti taky nebylo, jenže s tím chlapec nic nenadělá, protože já se nestarám nejenom o něj.
„Už končíš?“ zeptal se nevzrušeně. Jenže jeho oči říkali něco jiného. Pokrčil jsem rameny.
„Dneska to asi už zabalím, už mi chybí jen jeden obraz a můžu prezentovat. Co se týče ostatních prací, vše je připraveno.“
„Chci, abys mě maloval.“
„Cože?“
„Chci, abys mě maloval,“zopakoval ještě jednou. „Sháníš třetí model renesančního díla, vidíš ho před sebou, socha Davida z let 1501–1504, renesanční dílo jak vyšité od jednoho z největších představitelů italské renesance.“
Překvapeně jsem na něj hleděl. To myslí vážně? „Já se inspiruji sice renesancí přednostně italskou, ale obrazy a malíři. Michelangelo sice byl malíř, ale jeho dílo David je socha, ne obraz. Navíc si nejsem jistý tímto námětem, je sice jeden z nejslavnějších, jenže ten námět… je poněkud odvážnější…“
„Já s tím problém nemám,“řekl jakoby nic.
Aha to je super. „Anatomii jsem se ještě nezabýval a mužské tělo v pojetí Davida není zrovna z nejjednodušších, navíc tebe jsem jako model použil jako ztvárnění Loutnisty v mém podání Kytaristy,“ podotkl jsem a v duchu si oddechl, že je tohle téma u konce. Jenže to jsem se mýlil.
„Můžeš to změnit. Navíc můžeš mít klidně čtyři obrazy,“ navrhl a přitáhl si mě k sobě.
„To můžu, ale zabralo by to další čas, kterého se mi nedopřává,“ podotkl jsem a zkusil se vymanit z jeho sevření.

„Jenže dneska už stejně žádný model neseženeš a já mám večer čas,“ řekl tiše a políbil mě na krk se svůdnou něžností. Zavřel jsem oči. Sakra to není dobrý, tohle není vůbec dobrý.
„Dneska už něco mám,“ zašeptal jsem a honem vymýšlel dostačující výmluvu, která by mě zachránila. No tak mysli!
„Jo a co máš takového neodkladného v plánu?“ odvětil s úsměvem, protože už mé vymlouvání znal a věděl, že jsem průhledný jak sklo.
„Musím se starat o Lapis,“vypálil jsem první věc, co mě napadla.
Mírně nakrčil obočí. „To děláš každý den,“odsekl a znovu mě začal líbat na šíji a směřoval k mým ústům. Ale já se od své výmluvy odlákat nehodlal.
„Jo jenže teď je extrémně naštvaná a hádej kvůli komu… no takže se dneska musím stavit v zverimexu a udobřit si jí,“ odvětil jsem a co mi to prostor dovoloval, jsem se odtáhl.
Nesouhlasně zamručel. „Proč si vždycky tak odtažitý?“zeptal se nesouhlasně a v jeho hlase jsem zaslechl mrzutý podtón.
„Nejsem odtažitý, jen mám dost práce a málo času,“ vysvětlil jsem vyhýbavě.
„Fajn tak to ti určitě nebude vadit, když ti budu dneska dělat společnost,“navrhl a už mě táhl k hlavnímu vchodu. Do čeho já se to zase namočil?
Zašli jsme do zverimexu kde mi hodná slečna doporučila pamlsky pro kočky a poradila co kočkám chutná. Potom jsme šli ke mně domů. Lapis už mě vyhlížela ale, když pohlédla na Alexe, který jí zamával na pozdrav, ocas se jí nebezpečně zježil. Na sucho jsem polkl a doufal, že ty pamlsky zaberou. Odsypal jsem jí něco do misky a zbytek nechal na stole. Alex se zatím líně rozvalil na gauč a pozoroval mě. „Co budeme dělat?“ zeptal se, když jsem si sedl vedle něho.
Pokrčil jsem rameny. „Nevím to ty jsi mi chtěl dělat společnost, tak celkem vzato si vlastně můžu dělat, co chci…“ přemýšlel jsem nahlas, ale nezdálo se, že by s tím moc souhlasil. Vzpamatoval jsem se ze svého přemýšlení, když na mě přistál neznámý kus oblečení. Podíval jsem se směrem, ze kterého přiletěl a ztuhl . Protože vedle mě stál polonahý Alex a vypadalo to, že ve svlékání bude ještě pokračovat.

„Co děláš?“ vyhrkl jsem na něj, když jsem se vzpamatoval.
„No chystám se, že mě budeš malovat,“ řekl prostě a sundal si kalhoty s naprostou samozřejmností.
„Já nesouhlasil, že tě budu malovat, takže si to zase obleč,“ vybídl jsem ho a způsobně se otočil. Přistoupil ke mně a otočil si mě k sobě. „Já se ale nestydím, chci, abys mě maloval. A je mi jedno jestli to použiješ nebo ne,“řekl přímo a políbil mě na chvějící se rty.
Nejdřív jemně a opatrně ale potom náš polibek nabral na intenzitě, když mě začal hladit. Jednu rukou zajel do mých vlasů a rozpustil je. Druhou mě začal hladit po zádech. Z jeho nahé kůže vycházelo teplo a všude kde se dotkl i přes oblečení zůstávali horké místa po jeho dotyku.
„Víš, že jsi docela roztomilý, když jsi na rozpacích,“ zašeptal a já se malinko začervenal.Překážející vlasy jsem si odhrnul z tváře a políbil ho nazpátek. Hladil mě a líbal. Něžně ale přitom vášnivě. Přes hlavu mi přetáhl moje tričko a zašeptal „teď jsme si vyrovnáni“ potom se oddálil a sedl si na židli. Vůbec mu nevadilo, že je jenom v černých boxerkách tiše jsem si povzdechl a očima hledal svoje tričko. Když zpozoroval můj pohled, malinko se pousmál. Mávl jsem nad tím rukou a šel jsem hledat tužku a papír protože jinak mi pokoj asi nedá.

Sedl jsem si naproti němu a nakreslil si postavovou linii. Stál zpříma s anfasu. Tvářil se uvolněně, přesně jak by to mělo vypadat. Pořádně jsem si ho prohlédl. Z jeho výškou, neměl moc široké ramena, která by vykazovala přirozenou sílu, ale jeho stavba těla prozrazovala spíš mrštnost a rychlost než sílu. Na rukou a břiše měl rýsující se svalstvo, spíš rýsující se protože pochybuju, že by po škole hned běžel do posilovny.
Potom jsem začal kreslit. Nejdřív jsem naznačil pomyslnou postavu a začal vkreslovat konkrétní tvary, trup hlavu, nohy,…
„Víš Tobiasi chtěl bych si něco ujasnit…“začal. Zvedl jsem hlavu a vzhlédl k němu. V očích měl neurčitý výraz a bylo tam trochu podezřívavosti.
„Kolik si měl holek?“ zeptal se jakoby nic ale nepřestával mě upřeně sledovat. Zvedl jsem jedno obočí a pak se sám pro sebe pousmál.
„Překvapí tě, když odpovím, že žádnou?“ zeptal jsem se zkoumavě a dál se věnoval své práci.
Vytřeštil na mě oči a potom si mě znovu přeměřil od hlavy k patě. „To není možné…“
„Proč by nebylo?“
„No když vezmeme v potaz, že jsi bisexuál tak je to krajně nemožné…“ přemítal. „Protože si na holky úpný magnet,“utvrdil se ve svém názoru.
„Já jsem někdy řekl, že jsem bisexuál?“ položil jsem otázku sám sobě, ale na tvářích mě cukal úsměv.
„Ty přece nemůžeš být gay…“ osočil mě.
„Hmm, a proč by ne? Copak je to trestné? Pokud tě to pohoršuje klidně, můžeš jít,“ navrhl jsem mu. Chvíli na mě ohromeně hleděl, ale pak se ke mně natáhl a začal mě hladově líbat. Doslova mě povalil na zem a jeho ruce se rozutekli po mé hrudi. „Hej co to zase děláš? Myslel jsem, že si chtěl namalovat, protože žádné sexuální obtěžování na plánu nebylo,“připomenul jsem mu, když se mi konečně podařilo nabrat dech.

Jenom se pousmál a jeho vlezlá ruka stiskla mou bradavku, druhá nenechavá ruka sjela k podbřišku a z lehkostí začala rozepínat kalhoty. „Přestaň!“ vykřikl jsem a praštil ho do břicha. Sykl bolestí a pak se ode mě odtáhl. Sedl jsem si a hlavu dal mezi kolena, kadeře vlasů mi padali přes hlavu, ale nevnímal jsem nic jen tlukot svého srdce.
„Promiň,“ zašeptal tiše. V jeho hlase ještě byli znát stopy bolesti a možná trochu ukřivděnosti. „Myslel jsem, že je to v pořádku, ale asi jsem to pěkně zkonil…“ hlesl. „Já ani vlastně nevím, co se děje… všechno je zmatené, už se nevyznám ani sám v sobě,“ přiznal. Přes vlasy jsem se na něj díval. Seděl o kousek dál, jednou rukou si držel bolavé místo na břiše a tu druhou měl zakrytý obličej.
„Ty jsi úplně jiný než ostatní. Každý člověk vidí ambice před sebou. Ale ty... jako bys viděl dál za přes všechnu tu špinavost, která nás obklopuje. Jako bys viděl na světě to dobré, aspoň tak působí na lidi tvoje obrazy. Proto jsem chtěl, abys mě maloval, abys ve mně taky viděl něco lepšího než jen nemachrovaného frajírka,“ přiznal.

Dodatek autora:: 

K tomuhle dílu bych jen dodala že v něm možná nastanou zvraty ale co je důležité tak i pochopení. Smile

4.90909
Průměr: 4.9 (22 hlasy)