Winter evening

Achhhh. Vdychl jsem, když jsem se ponořil do vany s horkou vodou. V tomto zimním období, kdy mrzne, až praští a padá to bílé chmýří, není nic lepšího. Pustil jsem si své oblíbené cédéčko a začal jsem relaxovat. Dnes jsem totiž byl s kámoškama na hokejovém tréninku a to mě úplně vyčerpalo.

Netušil jsem, jak to mají hokejisté těžké. Ale i tak si najdou chvilku na zábavu. Oni i jejich trenér si z nás dělali srandu, tím že když jsme se nedívali, stříleli puky do plexi skla přímo před naše obličeje. Byla to taková rána, že jsem málem ohluchl. Ale stálo to za to. Získali jsme od nich podpisy, vyfotili jsme se s nimi a dokonce jedné kamarádce dali podepsaný puk. Při cestě domů, jsem si povídal se svoji kamarádkou Sayuri o svých snech a ptal jsem se jí na nějaké dobré filmy, které by stály za zkouknutí. Ona je úplný maniak. Zná ty nejlepší filmy a seriály na světě.

Z mého přemýšlení mě probral venkovní zvonek. Ten někdo zvonil jak blázen. Bylo to neskutečně otravné. Přidal jsem hlasitost na přehrávači, jenže pořád jsem slyšel ten zvonek. Už jsem se chtěl zvednout, když jsem slyšel, mámu jak běží ke dveřím. Bohužel jsem neslyšel, s kým a o čem mluvila. Chvíli jsem čekal, jestli přece jen něco nezaslechnu, ale po pěti minutách jsem to vzdal a lehl jsem si zpátky do vany.

Náhle se otevřely dveře dokořán a v nich stál Jiro s jeho mámou. Zaraženě jsem se na ně díval a snažil jsem se schovat pod pěnu, aby neviděli můj poklad. Oba mě pozdravili a pak se vytratili nejspíš do obýváku. Bylo to velmi zvláštní, protože bylo devět večer a žádná návštěva přece nechodí tak pozdě. Celkem mě zajímal důvod jejich pozdní návštěvy, ale přemohlo mě vyčerpání. Zavřel jsem oči a nechal jsem své myšlenky volně plout mou myslí a užíval jsem si lázeň. Celou koupelnu provoněla vůně růží.

Takhle jsem odpočíval asi čtvrt hodinky, když se otevřely dveře. Oči jsem nechal zavřené a čekal jsem, co se bude dít dál, protože se mi je nechtělo otevírat. Někdo se ke mně začal přibližovat. Zastavil se u vany a skláněl se ke mně. Poznal jsem to podle stínu, který mi dopadal na zavřené oči. Bál jsem se, ale zároveň jsem byl zvědavý, co se chystá ta osoba udělat, když tu jsem ucítil na svých vlasech dotek ruky. Lehce mi cuchala mé hnědé vlasy a pohrávala si s pár pramínky. Pak se lehce přesunovala za mým uchem až na mé líce. Ta osoba něžně přejížděla svou rukou po mých lícních kostech, až se dostala k mým rtům. Lehce mi obkroužila horní a následně i dolní ret.

Mé srdce bilo tak rychle strachem a zároveň vzrušením. Byl to příjemný pocit. Úplně jsem si užíval doteky té osoby. Ale náhle se ta ruka vzdálila a ucítil jsem dech té osoby na svých rtech. To už jsem to nevydržel a otevřel jsem oči, přičemž jsem pohlédl na neznámého. K mému překvapení to byl Jiro. Skláněl se nad vanou a naše rty od sebe dělilo tak pár centimetrů. Trochu se oddálil a oba jsme na sebe chvilku zírali, než na mě promluvil.

„Ahoj.“

„A-ahoj. Co tu děláš?“

„Chtěl jsem se jít sprchovat.“

„A-aha.“

„Nevadilo by ti, kdybych se přidal k tobě?“

„C-co prosím?“

„Můžu si vlézt k tobě do vany. Tedy pokud ti to vadí, tak já počkám a sprchnu se později.“

„Ne to je v pohodě.“

„Díky.“

Zvedl se ode mě a došel do rohu koupelny. Přišel až ke koši na prádlo a začal se svlékat. Pomalu ze sebe stáhl triko, odhodil ho na koš a potřásl svými hnědými vlnitými vlasy. Byl vysoký a měl lehce sportovní postavu. Co jiného by se taky dalo čekat od fotbalisty. Pohled na jeho široká záda mě uchvacoval. Poté jsem shlédl o kousek níž právě ve chvíli, kdy své ruce přesunul k opasku. Opatrně ho odepnul a začal rozepínat zip. Pak si stáhl černé rifle a sundal si ponožky. Následně se jal sundávání posledního dílu oblečení, který mu zbyl. Prsty zajel pod lem a stáhl si i trenky, které letěly na hromádku z jeho věcí.

Myslel jsem, že tam studem omdlím, když se na mě otočil a já ho spatřil tak jak ho pán bůh stvořil. Všiml si, jak se mu dívám do klína a zářivě se usmál. Já zahanbeně sklopil zrak do podlahy. Zatímco jsem se snažil zamaskovat svou růži ve tvářích, on přišel k vaně a sedl si naproti mně. Své nohy položil na vnitřní stěny vany, takže ty mé mu směřovaly do klína. Abych se náhodou nedotkl toho místa, položil jsem je na ty jeho.

Oba jsme mlčeli a užívali si koupel, když tu začal hrát můj oblíbený ploužák. Přivřel jsem své oči a zaposlouchal jsem se do té krásné melodie. Poslouchal jsem ty krásné tóny, když se mě Jiro zeptal, jestli mi může namasírovat nohy. Jen jsem přikývl a nechal ho dělat si, co chce. Šlo mu to opravdu skvěle. Něžně se dotýkal míst, kde jsem měl ztuhlé a bolavé svaly a uvolňoval je. Užíval bych si to déle, jenže jsem zaslechl mámu, jak mě volá.

Zcela neochotně jsem vstal a přesunul jsem se do sprchy, kde jsem ze sebe smyl pěnu z koupele. Celou dobu jsem cítil Jirův zkoumavý pohled, kterým mi rentgenoval celé tělo. Naštěstí jsem k němu byl otočený zády, takže tu nejhlavnější věc neviděl. Ze sprchy jsem se natáhl pro ručník, kterým jsem se otřel. Poté jsem si ho uvázal kolem pasu a vydal jsem se od svého pokoje.

Cestou jsem nahlédl do ložnice rodičů, kde se Jirova máma líčila. Nechtěl jsem, aby mě takto viděla, a tak jsem se vrátil na svou původní trasu. V pokoji jsem z poschoďové postele, na které spím já a mí dva mladší bráškové, sundal své tílko a šortky. Obojí jsem na sebe navlékl, ručník jsem položil na radiátor v chodbě a zamířil jsem za mámou do kuchyně. Když jsem tam došel, máma stála u lednice a studovala její obsah.

„Co jsi potřebovala mami?“ Zeptal jsem se jí.

Trhla sebou a otočila se na mě. Měla na sobě rudé koktejlky a přes ně měla přehozenou koženou bundičku. V ruce držela otevřené pivo. Byla velmi silně nalíčená a podle toho jsem uhodl, že asi půjde někam pařit.

„Hikaru, já s Jirovou mámkou teď půjdeme do klubu, aby se trochu vybouřila a uklidnila. Snad mi pak poví, co se vlastně stalo, abych jí mohla pomoct to nějak vyřešit. Tak udělej nějakou večeři a postarej se, aby se tu Jiro cítil jako doma. Zvládnete to tu sami? Nemám zavolat tátovi, ať sem přijde?“

„Neboj, zvládneme, už je nám přece šestnáct. A tátu by nepotěšilo, kdyby musel odejít z práce jen proto, aby nás hlídal.“

„To máš asi pravdu. Dobře, tak se tu mějte a nic neproveďte. Jestli od sousedů uslyším, že jste tu něco vyváděli, tak se rozluč s přespáváním u kamarádů.“

„Klid, nic neprovedeme. Slibuju.“

„Jen aby.“

Řekla mi máma a zašla pro Jirovu mámu. V chodbě se ještě trochu upravily a vyrazily do klubu. Já jsem podle máminých rozkazů začal chystat večeři. Moc toho neumím, a tak jsem z lednice vytáhl párky a dal jsem je na sporák. Ze spíže jsem vytáhl rohlíky a udělal jsem v nich místo na párky. Když už byly párky uvařené, spolu s kečupem jsem je nacpal do rohlíků. Protože už jsem měl hlad, tak jsem se s chutí zakousl do své porce. Jirovu porci jsem dal do mikrovlnky, aby to neměl studené. Po své večeři jsem zamířil do obýváku, a začal jsem uklízet. Cestou tam jsem prošel kolem koupelny a slyšel jsem sprchu.

Za chvilku už asi vyleze. Pomyslel jsem si.

Po půlhodinovém úklidu jsem se vrátil do kuchyně, abych vyhodil nedopalky od cigaret a flašku od vína do koše. Pak jsem se podíval do mikrovlnky. Jirova porce už tam nebyla a tak jsem vydedukoval, že už je po jídle. Porozhlédl jsem se po kuchyni a můj pohled se zastavil na umyvadle plném špinavého nádobí. Nikdo jiný by ho zřejmě neumyl, a tak jsem nechal do umyvadla napouštět teplou vodu. Poté jsem tedy umyl tu horu nádobí a vrátil jsem všechno na své místo do skříněk. Už bylo celkem pozdě a já byl opravdu unavený. Vydal jsem se tedy do svého pokoje, protože jsem chtěl co nejdříve zalehnou a vyspat se.

Otevřel jsem dveře a zastavil jsem se. Jiro seděl na zemi, jen v teplácích a sledoval monitor počítače. Na tom by nebylo nic zvláštního, jenže na monitoru neběžel žádný film, jelikož počítač byl vypnutý. Prošel jsem kolem něj a zapnul jsem počítač. Chtělo se mi sice spát, ale film na dobrou noc taky není špatný nápad. Přešel jsem k stojanu s cédečky a zeptal jsem se Jira, jaký film chce vidět. Řekl mi, že by rád zkouknul Láska nebeská, a tak jsem vybrané DVD vytáhl ze stojanu. Otočil jsem se zpět k počítači, jenže Jiro mě popadl zezadu za tílko. Já neudržel rovnováhu a spadl jsem mu do klína, kde si mě přitáhl si do náruče a objal mě.

Tiše jsem čekal, až mi řekne co má na srdci, protože to vypadalo, že mi chce říct důvod své návštěvy, který mě neuvěřitelně zajímal. Chvíli vyčkával, ale pak začal vyprávět. Dozvěděl jsem se, že se jeho máma pohádala s jeho tátou, protože ho přistihla s o několik let mladší milenkou v posteli. Prý se pohádali až do krve a jeho otec dokonce uhodil jeho mámu. To byla pro ni poslední kapka. Šla, sbalila věci a vyšla s nimi před panelák, ve kterém žili. Tam ji pak Jiro našel s uslzenýma očima. Řekla mu, co se stalo a že se tam už nevrátí. Jirovu mámu napadlo, že by mohli u někoho známého na nějakou chvíli zůstat. A my jsme byli první, kdo jí přišel na mysl. Proto prý přišli a vypadá to, že tu na nějakou tu dobu přece jen zůstanou.

Vyprostil jsem se z jeho objetí, otočil jsem se na něj a objal jsem ho. Bylo to pro něj asi velmi těžké, protože jeho táta nezradil jen jeho mámu, ale i jeho. Pohladil jsem ho po vlasech a zesílil jsem své objetí. Na zádech jsem ucítil jeho ruce. Klepal se. Poznal jsem, že brečí a tak jsem mu začal šeptat chlácholivá slůvka do oušek. Po chvíli konečně přestal brečet. Odtáhl jsem se od něj na pár centimetrů a podíval jsem se mu zpříma do očí.

„Všechno bude v pořádku, uvidíš.“

„Snad máš pravdu.“

Odpověděl mi, přičemž mě neustále objímal. Dívali jsme se jeden druhému do očí a pomalu jsme se k sobě začali přibližovat. V jeho očích jsem viděl smutek, ale spatřil jsem i záblesk jiných emocí. Touhy a vášně. Jeho rty byly pořád blíž a blíž. Já instinktivně pootevřel ty své a nedočkavě jsem prahl po tom okamžiku, kdy se naše rty spojí. Chtěl jsem to stejně jako on. Okusit tu chuť zakázaného ovoce. Naše rty byly už jen pár milimetrů od sebe. Cítil jsem jeho teplý vzrušený dech. Já na tom nebyl o moc líp. Už jsem chtěl ty nekonečné sekundy ukončit, jenže v tu chvíli bouchly vchodové dveře.

Rychle jsem od něj uskočil a přesunul jsem se k počítači. Při tom skoku jsem zakopl a málem jsem vrazil hlavou do stolu. Naštěstí jsem udržel rovnováhu. Sedl jsem si k počítači akorát, když se dveře do mého pokoje rozletěli a objevili se v nich mí dva bráškové. V tu chvíli jsem měl chuť je zabít, za to že nás vyrušili. Otočil jsem se na ně a podíval jsem se jim do očí. Oba stáli ve dveřích a těkali pohledy na mě a pak na Jira.

„Brácha, kdo je to?“ Zeptal se ten mladší.

„To je Jiro. Je to můj kamarád, a na nějakou dobu u nás zůstane, kvůli jistým problémům.“

„Aha, a kde je máma?“ Zeptal se pro změnu ten starší.

„Šla s jeho mámou do klubu. Potřebujete po ní něco?“

„Chtěli jsme se zeptat, jestli můžeme dnes spát u kamaráda.“

„Já myslím, že to nebude problém. Máma se stejně vrátí až k ránu a určitě bude mít něco v sobě, tak si ani nevšimne, že jste pryč. A kdyby se ptala, řeknu, že už jste šli ven. Ale neříkejte jí, že jsem vás pustil, jinak můžete očekávat boží pomstu.“

„Díky moc brácha a neboj, neřekneme ani slůvko, i kdyby nás mučili. Tak čau.“

Rozloučili se semnou a vyletěli z bytu jako raketa. Mé srdce bilo jako o závod. Mí milí bráškové ani nevěděli, jaký šok mi způsobili. A nejen oni. Až teď mi začalo docházet, že jsem chtěl políbit svého nejlepšího kamaráda. A on chtěl políbit mě. Nejistě jsem se podíval na Jira. Ale z jeho výrazu jsem vyčetl jen zklamání. Byl jsem taky zklamaný, z toho že nás vyrušili, ale co se dalo dělat. Náhoda je blb*c.

Abych nějak zachránil večer, pustil jsem ten film a posadil jsem se vedle Jira . Seděl jsem asi půl metru od něj. Film běžel tak deset minut, když se Jiro přisunul ke mně. Chtěl jsem se odtáhnout, ale zabránila mi v tom jeho ruka, kterou mě objal kolem ramen. Chvilku jsem se mu snažil tu ruku sundat, ale pak jsem to vzdal a poraženě jsem se o něj opřel. Svou hlavu jsem položil na jeho levé rameno a sledoval jsem film. Po celou dobu nesundal z mých ramen svou ruku. Mohl jsem mu být na blízku a to pro mě hodně znamenalo. On nevěděl, jaké city k němu chovám ve svém mladém srdci. A nechtěl jsem, aby to věděl, protože jsem si nebyl jistý, jestli to, o co se před chvílí pokusil, myslel vážně, anebo to byl jen žert.

Už se ten dvouhodinový film blížil ke konci, když jsem ucítil, jak Jiro přesunul svou ruku z mého ramena na má záda. Chvilku mě hladil, a nemůžu říct, že to nebylo příjemné, ale poté zabloudil pod mé tílko. To už jsem se od něj odtrhl.

„Co to děláš?“

„Nic.“

„Jak nic. Teď jsi mi lezl rukou pod tílko.“

„Možná, ale nevypadalo, že ti to vadí.“

„Eh … no….“

Zčervenal jsem a nevěděl jsem co říct. Sklopil jsem zrak na podlahu a mlčel jsem. To ticho co nastalo, bylo tak trapné. Čekal jsem, že něco řekne, ale on natáhl svou ruku a chytil mě za bradu. Donutil mě zvednou hlavu a podívat se mu do očí. Přesně v tu chvíli mě políbil. Byl to jen lehký polibek, ale i tak to byl ten nejkrásnější polibek na světě.

Pustil moji bradu a odtáhl se ode mě. Vyčkával na moji reakci. Já se mu jen zasněně zahleděl do očí a tentokrát jsem ho políbil já. Lehce jsem se svými rty dotýkal těch jeho a své ruce jsem mu obtočil kolem krku, abych si ho přitáhl blíž. Chvíli jen seděl ale pak se přidal. Trochu jsem pootevřel svá ústa. On toho hned využil. Jeho jazyk proklouzl do mých úst a začal je zkoumat. Já také toužil prozkoumat ta jeho, a tak nastala menší bitva mezi našimi jazyky. Bohužel ji vyhrál Jiro a tak jsem se mu podvolil. Bylo to něco neskutečného. V jednu chvíli se zase oddálil a opět se mi podíval do očí. Vypadal celkem vážně, a to co mi řekl, mě opravdu šokovalo.

„Hikaru.“

„Hmmm?“

„Miluju tě.“

Když to řekl, všechny mé obavy se vypařily jako pára nad hrncem a já mu padl kolem krku. Byl to nejlepší okamžik v mém životě. Velmi mě to dojalo a tak jsem se štěstím rozbrečel. On mě objal a začal mě hladit po vlasech. Teď nebo nikdy řekl jsem si v duchu. Musel jsem mu říct, co k němu cítím.

Nádech. Výdech. Objal jsem ho ještě pevněji a zašeptal jsem tu jednu jedinou větu, která dokáže obrátit svět vzhůru nohama.

„Taky tě miluju.“

Lehkým potlačením, mě donutil se od něj oddálit a podívat se mu do očí, jako jsem to za dnešek udělal už nejmíň tisíckrát. Byl jsem nervózní, ale jeho zářivý úsměv a následný polibek zahnaly všechny rozpaky. Líbali jsme se ještě dlouho, než se odhodlal zkusit štěstí. Rukou mi zajel pod tílko a pohladil mě po páteři. Lehce jsem se prohnul a unikl mi jeden tichý sten, který ovšem slyšel. Nejistě se na mě podíval. Hned mi došlo na co myslí, a jelikož už jsem začínal cítit pnutí tam dole, tak jsem jen přikývl. Opět se usmál a políbil mě.

Své polibky přesunul na mé ucho a začal si jazykem pohrávat s mým lalůčkem. Bylo to tak vzrušující, že jsem mu začal tiše vzdychat do ucha. Pak se přesunul na krk. Líbal mě, kousal a nezapomněl na mě zanechat značku. Mezitím mi sroloval tílko až ke krku a začal si hrát s mými bradavkami. Měl opravdu šikovné prstíky, až jsem měl pocit, že se udělám jen z toho. Jiro mě popadl za vlasy a donutil mě zaklonit hlavu, a tím i horní polovinu těla. Prohlédl si mě mlsným pohledem a oblízl si horní ret jazykem. Bylo to velmi rajcovní. Pak se opět sklonil k jedné bradavce a vzal ji do úst. Začal ji obkružovat jazykem, lízat a nakonec ji skousl. V té chvilce jsem hlasitě vzdychl a to ho povzbudilo k další prácičce. Podíval se na mě pohledem dravce a vrhl se i na druhou bradavku.

V mezičase mi sundal tílko, aby mu nezavazelo. Také jsem chtěl, aby se cítil dobře, ale jediné co mi dovolil, bylo laskat ho ve vlasech a hladit ho po zádech. Nemyslel jsem, že to bude mít nějaký účinek, ale z tohoto omylu mě vyvedl jeho malý přítel, který mě tlačil na noze.

„Jiro.“ Vzdychal jsem jeho jméno.

„Drž se pevně zlato.“

Řekl mi a znenadání se i se mnou zvedl. Pevně jsem obtočil svoje nohy kolem jeho boků a objal jsem ho, abych nespadl. Jiro mě pro jistotu chytil za zadek a zase spojil naše rty v neuvěřitelně dlouhý polibek. Při tomto polibku mě přenesl k posteli, na niž mě položil. Ruce jsem si dal nad hlavu a vzrušeně jsem se na něj podíval. Má odhalená hruď a vzrušený pohled ho uchvátili. Nechal mě tak ležet asi minutu, než se vrhl na má ústa. Byl ještě vášnivější než před chvílí. Své ruce jsem přesunul na jeho záda a donutil jsem ho, lehnout si na mě.

Opět začal laskat mé tělo a nenápadně své ruce přesunul na mé šortky. Přes ně mě pohladil po mé chloubě. Slastně jsem zasténal. Ještě párkrát mě takhle pohladil, než mi je svlékl. Bylo to pro mě mučení. Šortky odletěly někam do kouta. Teď jsem před ním ležel úplně nahý. Jeho pohled mě rentgenoval, ale hlavně se zaměřil na můj klín. Má chlouba se tam totiž tyčila jako Eiffelova věž v Paříži.

Opět se mlsně olízl a jal se chutnat můj poklad. Ihned poté co ho vzal do úst, jsem zaklonil hlavu a lehce jsem se prohnul v zádech. Jiro mi ještě roztáhl nohy, aby měl lepší přístup. Cítil jsem, jak svým jazykem jezdí po celé jeho délce a jak ho dráždí na špičce. Tolik slasti jsem nikdy v životě nezažil. Už jsem začínal cítit to známé šimrání v podbřišku.

„ Ahhh ….. j-já už bu-budu. Ahm …“

„Jdi napřed.“

Řekl mi a k ústům přidal ještě svou ruku. Za pár okamžiků jsem mu vyvrcholil do úst. Byl to první orgasmus, který jsem zažil a byl jsem rád, že mě k němu přivedl zrovna Jiro . Snažil jsem se rozdýchat právě prožitý orgasmus, když mě Jiro začal znovu laskat. Opět se věnoval mé chloubě, ale tentokrát po něm přejížděl velmi pomalu a začal zapojovat i svoji druhou ruku. Pár prstů mi strčil do úst a já jsem se poslušně olízal. Pak stáhl svou ruku zpátky posunul se k tomu malému otvůrku. Opatrně do něj zasunul jeden prst a začal s ním pohybovat. Pak přidal i druhý. To už trochu zabolelo, ale dalo se to snést. Ruce jsem si dal opět za hlavu a chytil jsem se pelesti. Nevím, kolik prstů se mu povedlo do mě strčit, protože po nějaké chvíli jsem přestal vnímat bolest.

Takhle si mě připravoval několik minut. Pak všeho zanechal, klekl si na postel a stáhl si tepláky. Bylo vidět, že i jeho, poněkud velký kamarád, by se rád udělal. Hlavou jsem pokývl k nočnímu stolku, ve kterém jsem měl pár kondomů, které jsem ukradl taťkovi. Natáhl se tedy ke stolku a ze šuplete vyndal jeden kondom. Roztrhl ho pomocí zubů a nasadil si ho. Nasměroval svůj úd k mému otvůrku a začal ho do mě zasouvat.

Bože, jak to bolelo. Bylo to vážně nesnesitelné. Věděl jsem, že to bude bolet, ale nečekal jsem, že až tak moc. Slzy se mi nahrnuly do očí a Jiro to zpozoroval. Zastavil se a ustrašeně se na mě podíval. Nebyl ve mně ani způli.

„N-nepřestávej. Ch-chi tě v sobě.“ Řekl jsem mu a podíval jsem se na něj těma svýma uslzenýma očima.

„Dobře, ale kdyby to nešlo vydržet, tak řekni a já přestanu. Nechci ti ublížit.“

Jen jsem přikývl. Znovu ho začal zasunovat. Zatnul jsem zuby a snažil jsem se to vydržet. Nechtěl jsem, aby přestal. Konečně jsem s ním mohl být spojený. Těžce jsem dýchal, zadek mě bolel jak čert, ale byl jsem šťastný, protože jsem ho měl celého v sobě. Jiro se sehnul ke mně a políbil mě.

„Už to bude jen dobré zlato. Začnu se teď pohybovat dobře?“

Přikývl jsem a Jiro začal pomalu přirážet. Prvních pár minut to ještě bolelo, ale pak se bolet vytratila zcela úplně. Jediné co jsem cítil, byl jeho úd, který mě vynášel k výšinám. Jeho něžné polibky, kterými zasypával má ústa i horní polovinu těla. Pustil jsem pelest a dal jsem mu ruce kolem krku. Přitáhl jsem se k němu blíž a užíval jsem si teplo jeho těla. Opět jsem se blížil k vyvrcholení. Pokoj byl naplněný našimi vzrušenými vzdychy a našimi jmény, která jsme si šeptali.

„Už …“ Zašeptal jsem Jirovi do ucha.

„J-já taky.“

Jiro mě chytil za zády a donutil mě se na něj posadit. Jeho schlouba se při tom dostala ještě hlouběji do mého nitra. Ještě posledních pár přírazů a oba jsme se udělali. V tu chvíli jsem ho křečovitě objal a se zakloněnou hlavou jsem vzdychl jeho jméno. Oba jsem nás potřísnil svým semenem. Vyčerpaný z toho překrásného zážitku jsem se svalil na postel a Jiro se svalil na mě, ale pořád ze mě nevystoupil. Nějakou chvilku jsme tak zůstali a nechali jsme odeznít náš společný orgasmus. Poté ze mě opatrně vystoupil a lehl si vedle mě. Vzal mě do svého náručí a přikryl nás. Já jsem se na něj přitiskl ještě víc a usnul jsem.

Ráno bylo také velmi příjemné. První věc, kterou jsem viděl, byl Jirův úsměv.

„Dobré ráno Růženko.“ Uvítal mě do nového dne Jiro a nezapomněl přidat ranní polibek, pro lepší den.

„Dobré.“ Odpověděl jsem mu a schoulil jsem se mu v náručí.

„Tak jak se ti spalo?“

„Skvěle, nikdy se mi nespalo líp.“ Řekl jsem mu a usmál jsem se na něj.

„Jiro?“

„Hmm. Copak?“

„Já jen …. my teď spolu chodíme?“ Musel jsem znát odpověď.

„Samozřejmě, že spolu chodíme. Nebo to nechceš?“ Zeptal se mě poněkud vyděšeně.

„Ne, ne já s tebou chci chodit.“ Ujišťoval jsem ho rychle. On se jen usmál a to mi nahrnulo lehkou růž do tváří, protože jsem si při tom úsměvu vzpomněl na včerejší večer. Zadíval jsem se zahanbeně do peřiny, ale Jiro mě vzal za bradu a přitáhl si mě k dalšímu polibku.

Konec.