Zavřít dveře minulosti a otevřít ty od budoucnosti - 11.díl

Shin

Musel jsem to udělat, i když si nepřál, abych ho líbal a podobně, prostě jsem musel. S tím plyšákem v náručí, vypadal kouzelně a já se jednoduše neovládl, a proto jsem ho alespoň líbnul na tvář.
Raději jsem se hned rozloučil, abych zas nedostal přes pusu, a vydal se směrem domů. Cesta mi utíkala celkem rychle, neboť jsem měl plnou hlavu štěňátka s medvídkem. Už se těším až z něj udělám svého osobního medvídka na muchlování. To, jak mi skočil kolem krku, mě překvapilo, ale bylo krásné vidět jeho spontání roztomilou stránku, kdy nedává neustálý pozor na dění kolem sebe a nechá se zcela ovládnout emocemi. Mohl by ji ukazovat častěji, ale věřím, že je to jen otázka času.

Sice neznám důvody jeho chování. A ani nevím, co se mu stalo, nejspíš nic pěkného, ale jedno vím určitě... Nechci mu ublížit a nedovolím to ani nikomu jinému. Zbývá mi jen doufat, že se dostanu přes tu jeho bariéru a že mě pustí do svého světa.

Doma se jen osprchuju a zalehnu do postele. Koukám do stropu a myslím na myšku. Sním o tom jaké to bude, až tu nebudu sám a budu mít vedle sebe Midoriho. S takovými příjemnými myšlenkami se odeberu do říše snů.

Probudím se až v neděli kolem poledne. Řeknu vám, takhle dlouho jsem nespal ani nepamatuju. Ale i tak jsem celou neděli spíš protrpěl. Kupodivu jsem se těšil na pondělí do školy, až jej zase uvidím.

Již jsem nějaké vztahy měl a chodil, jak s holka tak i s klukama, ale ještě žádnej z nich se mnou nedělal, co on. On je první u kterého cítím, že s ním chci být napořád. A proto, aby to tak bylo, udělám vše, co bude v mých silách.

Midori

Probudím se v noci, respektive můj prázdný žaludek mě vzbudí. Zajdu do kuchyně, kde si něco najdu a jakmile je žaludek spokojeně nasycen, tak ještě zapluju do koupelny se okoupat a když se konečně obleču do pyžama, můžu opět spokojeně usnout.

Celou neděli nic moc nedělám, úkoly jsem udělal už v pátek a tak se teď s tím nemusím dělat. Máma, když zjistí, že nemám, co dělat, mě hned zaměstná. Když jí pomůžu doma s úklidem a ona mě propustí, tak mě hned odchytí táta, že zase on teď potřebuje pomoc. Přes týden je táta hodně v práci, ale víkendy má volné a to se pak věnuje rodině a takovému malému kutilství. Zrovna teď buduje na zahradě malé zastřešené posezení s grilem a udírnou. A po mě chce ať mu podávám nějakou slámu, ze které bude střecha.

Ani se nenaděju a je skoro večer a máma nás oba volá k večeři. Těším se, protože v neděli máme vždycky hody a ani teď tomu nebylo jinak. Opékané brambory a masová roláda. Mám z toho úplně boule za ušima, jak mi to šmakuje a to ještě není zdaleka vše. Po jídle nás ještě čekal zákusek v podobě pudinku s piškotem a ovocem.

Spolu s dezertem zalezu do pokoje a nachystám si věci do školy, připravím uniformu a pak si sednu k počítači a brouzdám na netu. Přemýšlím, že si stáhnu nějaké nové anime, ale nějak se nemůžu rozhodnout jaké. Nakonec si vyberu jedno – Kyou Kara Maou – a vůbec toho nelituju. Fakt jsem se u toho bavil, ale kolem dvacátého dílu mě přepadla únava a já usnul.

Probudím se se zvoněním budíku. Vyskočím z postele plný energie, vyčistím si zuby, vlasy jen zběžně pročísnu, nasoukám se do uniformy a seběhnu do kuchyně.
„Dobrá ráno, mami.“
„Dobré ráno, zlatíčko. Vyspal ses dobře?“ zeptá se mě, když mi na talíř nandává kopu smažených vajíček.
„Jojo, překvapivě dobře, spal jsem jako dudek,“ namažu si rohlíky a pustím se do jídla.

Rozloučím se s mamkou a vyrazím do školy, trochu nestíhám a tak přidám do kroku. Cestou přemejšlím, jak se chovat k Shinovi a jak se bude chovat on ke mě. Jestli bude dělat, že se neznáme a nebo druhej extrém a zas mě bude uňuchňávat...no myslím, že to druhý, byl by zázrak, kdyby si mě nevšímal.

Vlastně už ani tak moc netouží, aby si mě nevšímal. Jeho pozornost mě v sobotu těšila a to že přijal mou podmínku mě potěšilo ještě víc, i když ji nazávěr tak trochu nevinně porušil.

´Sakra, už zase myslíš na blbosti, Midori! Jestli to tak půjde dál, tak se do něj zamiluješ. To chceš? Toužíš po problémech, tak v tom pokračuj!´

´Musím přestat myslet na něj i na ty polibky, co mi ukradl, ale když ony byly tak...´

´Arghhhh a dost!!!!´

V šatně se převléknu a zamířím do třídy. Fláknu sebou do lavice a vytáhnu si učení. Netrvá dlouho a objeví se Jiro, zle se na mě podívá a uhodí na mě...
„Kdes byl, hledal jsem tě!“
„Promiň, ztratil ses mi z dohledu a pak už jsem tě nehl najít a tak jsme potkal Shina a ten to se mnou nakonec prošel... Moc omlouvám!“
„Shin? Kdo je to?“
„Jeden kluk, chodí sem do vyššího ročníku.“
„Aha,“ a dál to nerozebírá.
Za chvilku vejde učitel a začne výuku, plně se věnuju jeho výkladu a semtam koukám z okna...

´Dnes je zase pěkně...´

Jiro

Chtěl jsem si jen něco koupit k pití a myslel jsem, že Midoriho mám za zadkem. Bohužel ne, stačila chvilka a je pryč. Nějakou dobu ho hledám, ale nikde ho nevidím. Opravdu nemám náladu ho hledat po všech čertech a vzhledem k tomu, že sem jsem šel jen kvůli němu, rozhodnu se zajít za bráchancem a podat mu nějaké nové informace.

Netrvá dlouho a už stojí před dveřmi jeho baráku a zvoním na něj, otevře mi až po nějaké době a když mi otevře chápu proč mu to tak trvalo, pravděpodobně jsem ho vzbudil, neboť je ještě v pyžamu a vrabčí hnízdo na hlavě.
„Jiro, ty v**e, co tu děláš tak brzo? Normální lidi ještě spí.“
Začnu se smát.
„Ty v**e bráchanče, máš skoro poledne, tak mě pusť dovnitř, nebudu ti stepovat na prahu.“
Trochu nevraživě se na mě podívá, ale dovnitř mě pustí.
„ Co tě ke mě přivádí?“ zeptá se mě, když si chystá kávu.
„Celkem nic, jen jsem měl být na pouti s Midorim, ale ztratil se mi, tak jsem se rozhodl tě poctít svou maličkostí“
„S Midorim? Hmmm... zajímavé, ale nepřekvapuje mě to, ten se ztratí velmi snadno. Jakpak se má?
„Myslím, že se má celkem dobře, ale ještě je takovej neotrkanej.“
„Neotrkanej? Jo na začátku takový byl... Škoda, že se ti ztratil, mohls ho přivést, aspon by nebyla nuda...“
„Bráchanče, na co zas myslíš?“
Neodpoví, jen se usměje a šibalsky na mě mrkne...