Žízeň

Hrobové ticho, vládnoucí městským ulicím, prořízlo bolesté zavytí, následované pádem raněného těla k zemi. Hodnou chvíli nato se ozývaly duši drásající zoufalé prosby o pomoc, které však nebyly nikým vyslyšeny, a stejně jako útočník, beze stopy ztraceny v nočním šeru, přičemž se jediným rušivým elementem nově nastoleného ticha, stal slabý, leč velmi chladný vánek, jež svým pochmurně němým kvílením připomínal onu tragickou událost.
Několik hodin poté, když obloze stále vládla černota a vše, všetně slunce, se ke vstávání stále nemělo, vyrušilo mladého detektiva z práce náhlé vytrysknuvší melodie mobilního telefonu, linoucí se z vedlejší místnosti. Mnohdy si na nedostatečnou tloušťku stěn stěžoval a sarkasticky komentoval genialitu své nepříliš rozumné volby, avšak tentokrát se alespoň naskytl důvod k radosti, neboť se po dlouhých sériích nezajímavých a nenáročných případů, které by s minimálními obtížemi dokázal vyřešit i podřadný jedinec, jehož inteligence by se dala srovnávat s houpacím koněm, objevilo něco rovného jeho kategorie. Úsměv na pobledlé tváři mu nezmizel ani poté, co mu jeho věrný komorník, jež ulevil jeho problému a hovor vyřídil, lítostivě oznámil, že za vyšetřováním bude nutné opustit Německo a odcestovat do chlapcovy neoblíbené Anglie.
,,Není nutné, abychom tam jezdili. Ještě stále to můžete odmítnout,“ pronesl odmněřeně, jakmile si povšimnul pánova poklesu koutků. Pokud šlo o personál, uměl si skvěle vybírat, poněvadž volil osoby s benevolentností a vybraností svých způsobů tak vysokého měřítka, že by je stěží mohl někdo překonat. Ovšem, nejdůležitějším kritériem byl jejich původ, který nesměl býti jiný, nežli rumunský, jelikož je všeobecně známo, že v tamních končinách se upíři či jiní tvorové z legend, vyskytují v nejhojnějším množství a je tedy vysoká pravděpodobnost vzájemného střetnutí. Je totiž velmi podstatné, aby věděli, s kým mají tu čest, pokud chtějí pracovat se specialistou, jakým, Konrád Richter, byl. Avšak tyto vlastnosti nebyly nebylo to jediné, už samotný komorníkův vzhled, zahrnující uhlazenými havraními vlasy svázanými do podlouhlého copu. Přátelsky zelené oči, jemné rysy a vysoká, atletická postava lahodily oku natolik, že se za ním nejdena žena otočila.
,,Přece víš, že jsem ještě nikdy nic neodmítnul a neudělám to, přestože se jedná právě o Anglii,“opáčil mírně vykolejen služebníkovou opovážlivostí.
,,Ale pane-“
,,Žádné ale, Bertrame!“ vykřikl Konrád vztekle a prudce rozhodil pažemi, přičemž jmenovaného nechtěně uhodil. ,,Zítra ráno vyřídíš okolnosti kolem letenek a rezervaci v hotelu. A také nezapomeň navštívit směnárnu,“ rozkázal, nepřipouštěje nějaké námitky a gestem naznačil, aby se klidil.
,,Omlouvám se,“ pronesl poněkud váhavěji, když služebník, mající se k odchodu, otevíral mahagonové dveře.
,,To nic, pane.“

- - -

Jak Konrád řekl, tak se také stalo. Několik minut po druhé hodině odpolední seděli na svých místech v sekci první třídy, nabízející maximální komfort a služby, které si jakožto velice proslulý detektiv mohl dovolit. Nicméně se nejednalo o projev namyšlenosti či snaha poukázat na svou povrchnost. Spíše šlo o to, že s nimi touto třídou cestovaly výhradně osoby stejného, neli vyššího postavení, díky čemuž se nemusel, jak bývalo běžným zvykem, skrývat pod nevkusným, šedým kloboukem jeho strýce. Zahalen dlouhým, omšelým kabátem s chybějícími konflíčky a hloupě vypadajícími černými brýlemi, typickými pro kdejakou béčkovou detektivku.
,,Stejně si myslím, že vám ten klobouček náramně sluší,“ neodpustil si černovlasý kousavou poznámku, za níž byl potrestán ledově chladnou šedí pánových očí a hravým zavrčením upozorněn, kde je jeho místo.
,,Budou si pánové přát bílé víno?“ ukončila jejich válku pohledů blonďatá letuška v azurově modré uniformě, ladící s barvou vybavení letadla.
,,Jen já,“ usmál se Bertram a nechal si nalít sklenku průhledné tekutiny. Poté mávnutím rukou naznačil, že si prozatím nic dalšího přát nebudou.
,,Co to mělo být!“ dožadovat se vysvětlení popudlený Konrad a protestně nafoukl své tváře.
,,Nejste plnoletý,“ oznámil s klidem anglického lorda a usrkl trochu svého sladkého moku.
,,U nás je přece povoleno pít od šestnácti.“
,,V Anglii ale ne.“
,,Jenže my ještě v Anglii nejsme!“

- - -

Po třech hodinách, strávených v letadle, kdy Bertram okouzloval mladé letušky svým přirozeným šarmem a Konrád dospěl k názoru, že bude nejracionálnější zbývající čas zaplnit spánkem, neboť sledovat oblohu z okénka nemělo žádný význam, pakliže interiér tvořila převážně modrá, konečně spočinuli nohama na pevné zemi. Před rozlehlou letištní halou Heathrow na ně čekal předem připravený stříbrný rolls royce modelu ghost s šoférem, jehož oděv značil stoprocentní obeznámenost s okolnostmi příjezdu mladého detektiva. Klobou posazený tak, aby nebylo možno pohlédnout mu do očí. Tmavá uniforma bez jmenovky nebo insignie společnosti a kožené rukavice stejně tmavé barvy.
Mnozí by si řekli, že dělají až zbytečné divadýlko, avšak proslulost Konráda byla vskutku světová. Bohužel se nejadnolo o populiaritu, které by si mohl užívat, spíše naopak. Každodenně se musel vypořádávat se skepsí, ostrou kritikou a nenávistnými dopisy. Sic byl v očích mnohých géniem nejvyšší úrovně, jež by mohl s klidným svědomím prohlásit, že se vyrovnal Sherlocku Holmesovi, stále převládala majorita lidí, která jeho zásluhy přičítala jiným a jeho zaměření shazovala nejhanlivějšími označeními, díky čemuž však rostla jeho popularita u žen. A to i napříč tomu, že byl tak mladý a veškeré nabídky striktně odmítal. Mohl být považován za podvodníka kolikrát chtěl, přesto byl jimi přitahován jako můry světlem.
Nicméně sláva a vysoká inteligence nebyly jediné obdivuhodné aspekty, také z jeho vzhledu bylo patrné, že tady bůh zkrátka nešetřil. Nasvědčovala tomu andělská tvář s jemnými, skoro až ženkými rysy. Oči barvy žuly, v nihž se odrážela nevinnost a v neposlední řadě drobné štíhlounké tělo, které jakoby lačnilo po dotecích a zvláště ochranitelském obětí.

Asi po půl hodině jízdy londynskými uličkami se objevili ve čtvrti s luxusními vilami, mezi nimiž, přímo naproti parku Clamp Common, stál jejich hotel, sádlící ve viktoriánské budově karamelové barvy a tmavou střechou.
,,Děkujeme za svezení, “ usmál se Bertram vděčně, popadl kury a už už si to mířil k té pohídkově vzezřící budově.
,,K vrchnímu komisaři, který vás mimochodem očekává, se dopravíte sami?“ otázal se šofér typickým anglickým přízvukem. Ze kterého Konrádovi naskakovala husí kůže a popadala jej huť utéct co nejdál. Něco mu na tom muži nesedělo, avšak protentokrát se zakořeněnou podezíravost rozhodl ignorovat a s klidnou tváří dal svému služebníkovi pokyn, aby odnesl zavazadla do příslušných pokojů a poté se bavil dle svého nejlepšího uvážení.
Mezi jednu z nejpodstatnějších zásad mladého detektiva patřila ochrana personálu před případným nebezpečím, často s vyšetřováním spojeným.
,,Dávejte na sebe pozor, pane,“ opomenul Betram s právě vyrašenou vráskou starosti na čele.
,,Buď klidný, nic se mi stát nemůže.“

- - -

Prostory městské márnice, kam jej bezejmený řidič uzavezl jeho pocity nejistoty prohloubily a probudily dlouho nepocítěnou vlnu nejistoty. Jakyby jeho prýce nebyla už tak dost děsivá, teď se ještě k tomu musel pohybovat mezi zmrzlými těly, jež mu tak cašto dělávaly společnost při probdělích nocích.
,,Je tady nějak mrtvo, nemyslíte?“ zavtipkoval Konrád, aby svou nervozitu zahnal. Vrchní komisař se však projevil jako typický angličan bez smyslu pro humor a procedil jen něco v tom významu, jestli je tenhle spratek skutečně tím veleváženým detektivem, nebo je on naivním účastníkem skryté kamery.
,,Takže,“ odkašlal si, ,,tohle je mladík, kterého jsme dnes v noci objevili mrtvého a jak jste si jistě povšimnul, nemá na těle žádné stopy po kulce nebo bodnutí nějakým předmětem. Maximálně pár modřin od toho, jak se snažil bránit a utéct. Na místě se také nenašly žádné stopy po krvi, což je podivné, protože pitva ukázala, že v těle žádnou nemá, vykrácet tedy nemohl. Příčina je nám tedy nejasná, a proto -“
,,A přesně proto jsem tady já. Mým úkolem je zjistot kdo, proč a jak, já vím,“ přerušil jej Konrád a nechal si podat složku se záznamy o oběti. ,,Našel se ještě někdo?“
,,Ne, ale jsou pohřešováni tři chlapci.“
,,Aha,“ zabručel a zaujatě pročítal spisy. ,,Hm, mají s ním ti kluci nějakou spojitost?“
,,Zmizeli v brzkých ranních hodinách, on byl zabít ještě v noci, ale jejich věkový rozdíl je jen několik let. Pachatel si vybíral osoby mezi šestnácti až devatenácti lety a-“ nedořekl, neboť mu z kapsy policejní uniformy začala vyzvánět melodie služebního telefonu. Ustoupil tedy několik kroků stranou a hovor přijal.
,,Rozumím,“ řekl po sérii úsečných odpovědí prostě a s poněkud šokovaným výrazem schoval telefon na své místo.
,,Vím, co chcete říct i nad čím přemýšlíte. Můž, jenž mě sem měl zavést se našel mrtvý, ale kdo mne sem v tom případě přivezl? Odpověď je jasná – s jistotou na devadesát pět procent to byl právě náš útočník,“ ozval se tiše Konrád a sledoval, jak v komisařově obličeji svádí boj několik výrazů. Od úžaslého, přes zděšený až k radosti a otočkou skrze chladný zpět k úžaslému. Jestli tuhle směsici dojmů zanechala tato zpráva, co by asi řekl na to, kdyby mu řekl, že útočníkem je upír.
On se totiž ten muž neskrýval kvůli strachu z provalení Konrádovy přítomnosti, nýbrž ze strachu ze slunce a odhalení. Pokud to tak bylo, (což bylo) proč by podnikal zrovna takovou pitomost. Muselo mu být přeci jasné, že na to velmi rychle přijde a pak...
Dostal ho!
,,Ehm,“ odkašlal si znovu inspektor a stočil zrak na odhalené tělo mrtvého mladíka, ,,pokud máte pravdu, jak to udělal?“
,,To je velmi dobrá otázka. Během vašeho telefonátu jsem bedlivě prozkoumal celé tělo a nenašel jsem vůbec nic.“ Komisař se už nadechl, aby se zeptal, ale byl předběhnut další salvou slov. ,,Jenže,“ zdáraznil, ,,poté stačil jediný pohled na jeho bělostný krk a... Říká se mi to poněkud těžce, ale byl zabit upírem, o čemž svědčí tyhle dva otisky zubů,“ řekl a ukázal na jinak neporušenou kůži krku. Místo obdivu za úspěšný úsudek byl však spražen přísným pohledem, následovaným hlubokým hrdelním smíchem. ,,Tak vy... vy si opravdu myslíte, že ho zabil... upír? Neříkejte, že detektiv takového.. fomátu na něco takového věří!“
,,Ano, je to totiž má specializace a jeslti mi nevěříte, nebudu tady plýtvat svým drahocenným časem,“ zavrčel nevraživě Konrád a mrštil prudce složkami o stůl.
,,Celý hříšný. Strčte si ty své kecy a někam a vypadněte. Náš institut vás sem pozval, abyste nám pomohl, ne pro nějaké absurdní teorie, kterými se budete bavit na náš účet!“
,,Odcházím,“ oznámil Konrád a dlouhými kroky si to trádoval ven. ,,Abych nezapomněl, jestliže se podobné případy budou opakovat, nevolejte mně,“ dodal, než zmizel v ledové noční tmě.

- - -

,,Co si to vůbec dovolují! Taková drzost. Prý absurdní teorie! Chtěl bych vidět ty jejich!“ promlouval sám se sebou při cestě k hotelu, kam sám neznal cestu a nad možností zavolat taxi zanevřel úplně. Beztak u sebe neměl žádné peníze a byl by zázrak, kdyby Bertram zůstal sám v hotelovém pokoji, když tak miluje anglické ženy, a vůbec všechny ženy.
,,Ksakru! Co teď budu dělat?“ vykřiknul a čekal, zda mu někdo shůry sešle odpověď nebo dá slepoň nějaké znamení.
,,Nabízím pomoc,“ šeptnul známý hlas, u něhož si byl Konrád jistý, že patří onomu šoférovi - vrahovi či kým to vlastně ten podivín byl.
,,Ty mi můžeš nabídnout tak akorát sebe! Doufám, že máš rád mák, stvůro*!
,,Jaká opovážlivost! Tohle bych od vás nikdy nečekal, nicméně vaše nabídka je velmi lákavá, ale cotakhle kdybyste se vy oddal mně?“ zašveholil sladce, připlížil se k němu zezadu a objal jej kolem pasu.
,,Pusť mě, vrahu,“zaječel hystericky a vytáhl z kapsy drobný kříž, který měl pro jistotu vždy při sobě a přiložil ho k bělostné kůži jeho hřbetu. Tu palčivou bolest citíl, přestože byl zahalen v černé košili.
,,A teď mi řekni důvod!“ zavelel nesmlouvavě, smějíc se nad upírovými muky, které mu spálenina působila.
,,Naivní hlupáku!“ prohlásil imortální a omráčil překvapeného Konráda s takvou vervou, že ani nestačil vyvalit oči nebo udiveně otevřít ústa, natož včas zareágovat. Kdyby jen pokládal všem těm románovým nesmyslům alespoň minimální váhu, nemuselo se to stát.
Kdyby jen dal na Bertramovu starostlivost a nejel do Londýna, vsadil na svou podezíravost a souhlasil s ,,normálnějším“ vyšetřováním...

Po uplynutí času, o němž už dávno ztratil přehled, se probudil, ležíc na zemi v malé místnosti se dvěma postelemi a televizí naproti. Výhled z okna byl bohužel zastíněn závěsy neidentifikovatelné barvy i materiálu. Inu, něco takového bylo stejně tím posledním, nač se v danou chvíli zaměřoval svým myšlením. Větší důležitost přikládal otázkám týkajících se jeho aktuálního umístění, a jestli je ten věrolomný mizera s ním. Odpovědí na obojí mu bylo tiché šeptání, ozývající se z protějšího koutu zahaleného temným stínem.
,,Nikdy ti neříkali, že se nemáš radovat předčasně?“ zasmál se hrdelním smíchem a popošel několik kroků vpřed, aby si svou novou obět pořádně prohlédl.
,,Co vlastně chceš a kde to jsme?“
,,Nabízel jsem ti pomoc, vzpomínáš? Odmítl si ji, tak jsem usoudil, že po dobrém to asi nepůjde. Moc se omlouvám, asi jsem to s tou sílou malinko přehnal,“ pravil s nefalšovanou zdvořilostí a provinilým pohledem, který však hnědovlasý nemohl, skrze hustou tmu, spatřit.
,,To je jedna odpověď, ale já měl otázky dvě,“ procedil přidrzle a přesídlil na měkkou postel. Ačkoli podlahu pokrýval koberec, na pohodlnosti jí nepřidával a on přeci nebude trpět na úkor pobavení toho zjeva.
,,Mám rád ctižádostivost,“ zašveholil sladce a mrknutím oka svíral štíhlými prsty Konrádův krk. ,,Jsi tak roztomilý,“ poznamenal pateticky a spojil své ledové rty s jeho v neopětovaný polibek, který si i přes Konrádovu neochotu spolupracovat, náležitě vychutnával, avšak jen do té doby, nežli se mu nerohodl odporovat v podobě silného kousnutí.
,,Nejsi v situaci, kdy si můžeš dovolovat,“ zvýšil nemrtvý hlas, přičemž svůj stisk zesílil, volnou rukou roztrhl Konrádovu bavlněnou košili a cárem mu k sobě svázal zápěstí.
,,Nepodrobím se ti, i kdybych měl zemřít!“ vykřikl, načež schytal ránu, která ho sice neomráčila, ale byla dostatečně silná, aby agresivního detektiva zkrotila.
,,Chci jen důvod, pak si dělej co chceš,“ řekl s notnu dávkou odvahy, nepřemýšleje nad následky. Sám neměl ponětí, co by po něm mohl chtít, a jestli má zemřít, pak s tím, že mu bude známo proč, poněvadž důvod byl posledním chybějícím dílkem skládaky tvořené z částí: kdo, proč a jak. Ostatně pro tohle zjištění ho sem zavolali a zanedlouho svůj úkol splní.
Alespoň v to věřil.
,,Není to poprvé, co se tážeš, ale jelikož jsem byl vždy charakter, a protože jsi tak neskutečně rozkošný, mile rád se ti svěřím,“ povolil stisk a přitáhl si Konráda blíž, aby jej mohl uvěznit ve vřelém sevření svých bledých paží. ,,Před časem jsem se zamiloval do velmi mladého chlapce, který mi kupodivu city opětoval a to dokoce i poté, co zjistil, kým vlastně jsem. Noční lovy a vraždy mu nepřekážely a stýkání se jen v noci považoval za vrcholně romantické, což mou lásku k němu ještě prohlubovalo. Po každém teplém objetí, vřelém polibku nebo jen letmém doteku jsem se do něj znovu zamiloval. Poté však přišla ta strašná noc. Čekal na mne u starého stromu v parku tak, jak jsme byli domluveni, ale já se zdržel na lovu, neboť jsem díky radosti z jeho přítomnosti ztrácel přehled o své žízni, a... Já... Nenašel jsem nikoho, jakoby se po lidech slehla zem a můj lačnící žaludek mne donutil k tomu nejhoršímu.“ Dál už upír nebyl schopen pokračovat, poněvadž se mu v krku usadil knedlík a po tvářích si razily svou cestu malé slzy bolesti.
,,Pořád mi nedává smysl, proč si je zabil,“ řekl chladně a vzhlédl ke svému trapiteli. Jeho očím se částečně podařilo na tu všudypřítomnou tmu adaptovat, tudíž si jej mohl prohlédnout.
Podlouhlé vlasy, stříbrnou barvou podobné těm nevrlých starců, tvořily spolu s ohnivě rudýma očima a bělostnou kůží dokonalý kontrast bezvýhradné děsivosti, jež by nejednoho vylekal k smrti. Sám neznal příčinu, ale v tom romantickém přítmí působil neskutečně přitažlivě. Anebo to bylo jen osobním kouzlem vyzařujícím z každého upíra, sloužícím k polapení nevědomé kořisti? Ať tak, či onak, toužil znovu ucítit ten mráz, který se díky jejich neúplnému polibku, šířil celým jeho tělem.
,,Mýlíš se, můj smrtelný společníku,“ zašeptal a bříšky prstů kroužil po jemné kůži jeho krku až k místu, kde se nachází tepna, po němž s nehranou vášní přejel svým jazykem. ,,Ty tři jsem si odnesl do své skrýše, abych si s nimi pohrál a potom jejich zmožená těla přenechal svým žíznivým svěřencům. Zabil jsem tedy jen jednoho, a to, abych také zavlažil vyschlé hrdlo. Víš, ta jejich pružná těla byla tak totožná s jeho, nedalo se odolat.“
,,Co bude semnou?“ vyřknul hlasem o několik oktáv vyšším, než měl původně v plánu. Strach holt neskryjete ani za tou sebelepší maskou. Obvzlášť v přítomnost upíra je to setsakramentsky těžké, když moc jeho kouzla dalece přesahuje veškeré hranice.
,,Nemusíš se bát. Ač bych tě mohl bez námahy zabít, neudělám to. Takhle krásného stvoření by byla prostě škoda. Co říkáš na to, že bychom si trošku pohráli?“ navrhnul s neskrývanou chlípností v hlase, položil detektiva na záda a obkročmo se na něj posadil.
,,Proč zrovna já?“
,, Zezačátku jsem jen chtěl zjistit, proti komu vlastně čelím, možná se ho i zbavit. Jak krásné by byly všechny ty titulky v novinách, televizi nebo rozhlase, jen si to představ. Světová třída v řešení záhad nalezen mrtev. Vražda z žárlivost?“ imitoval se smíchem rudooký horlivého reportéra anglického zpravodajství. Hned na to se vžil do své původní vážnosti nestvůrného zabijáka. ,,Sledoval jsem tě celý den a když ses vztekal.. nedalo se tomu pokušení nepodlehnout.“
,,Chceš tím říct, že... Ne! To v žádném případě! Udělám cokoliv, jen prosím ne!“ kňoural protestně a divoce sebou začal házet, snažíc se jej ze sebe shodit.
,,Tvé dedukční schopnosti jsou obdivuhodné, ale tvrdošíjnost ti nesluší. Jen se tomu oddej, neublížím ti, a kdo ví, třeba si to i zamiluješ.“ Znovu se jej pokusil políbit, ale ani tentokrát se nesetkal s žádnou spoluprácí, jež si nemrtvý vysvětlova jako cílený odpor, trestaný další ránou.
,,Prosím, už ne!“ vykřiknul Konrád se slzami v očích.
,,Tak spolupracuj!“ Rozkázal a zlehka se třel svými rty o ty jeho, než mu svým mrštným jazykem vklouzl do úst. Započala dravá hra o nadvládu. Sem tam jej upír rozverně kousl, aby dal jasně najevo, kdo tady má jasně navrch, načež si jej položil na záda a obkročmo se na něj posadil. Když se od sebe oddělili, aby nabrali dech, jal se nemrtvý líbání sametové kůže Konrádova krku a následně klíční kosti. Poté se lačně přesunul k růžovým bradavkám, kterým věnoval obvzlášť důkladnou péči. Zatímco jednu dráždil prsty, druhou obkroužil jazykem a vsál mezi rty. Konrádův dech se stal přerývavějším, když ve své práci ustal, a zanechávajíc za sebou spolu s rudými flíčky, jimiž naznačoval, že patří jen jemu, se přesunul k lemu tmavých, úzkých kalhot. Za rychlost, s jakou spolu s trenkami skončil na hromádce v rohu místnosti, by se nemusel stydět ani výtězný závodník formule jedna.
,,Jak vidím, úžasná dedukce není tvou jedinou předností,“ konstatoval hlasem podbarveným pobavením a jazykem přejel po celé délce jeho nemalého, maximálně vzrušeného, údu. Pravou rukou masíroval varlata a následně hráz. Několikrát ještě jazykem obkroužil žalud, než zmizel v jeho ústech. Nahorů a dolů se pohyboval ve vrcholně mučivém tempu, dovádějícím sténajícího Konráda k šílenství. Když však cítil, že se jeho vrchol rapidně blíží, vjel upírovi do vlasů a důrazným škubnutím ho donutil narovnat se, omluvně ho políbil a povalil na postel, načež se na něj posadil obkročmo stejně, jako rudooký před chvílí. Usoudil totiž, že je na čase, aby se také zapojil a péči mu oplatil. S oznámením, že oblečení již nebude potřeba, nemrtvého svélk a navedl jeho stopořený penis ke svému vstupu.
,,Au,“ syknul, když v něm zmizela špička a tělo ochromila bolest. Ta však odezněla ve chvíly, když jeho úd obemkly upírovy štíhlé prsty a začaly jej náruživě třít. Po chvíli Konrád sesbíral veškeré střípky odvahy, aby začal dosedat, dokud v něm nebyl celý. Něco tak útrapného a zároveň smyslně slastného nikdy s nikým nezažil. Pomalu se s upírovou pomocí nadzvedl a jen velmi opatrně dosedl. Mrknutím oka si na zcela nový a prapodivný pocit zvyknul a přírazy se staly zvířečtějšími, prudšími, až sotva popadali dech a jediným na co se zmohli, se stalo sténání doprovázené zvoláváním božícho jména. O to nezvladatelnějším se to stalo, jakmile upírova ruka, spočívající na jeho penisu, přidala na intenzitě tření. Netrvalo dlouho, a ticho místnost zpřetrhaly výkřiky kýženého orgasmu.
Ještě hodnou chvíli v poloze setrvávali a mlčky vydýchavali své vyvrcholení. Nicméně, až příliš pozdě Konrád dospěl k zásadnímu prozření, díky kterémuž mu došlo, že tohle všechno byla jen jedna velká chyba. Nejenže se jednalo o obyčejný sex bez lásky, ale co bylo podstatnější – choval se iracionálně av každém případě neprofesionálně. Vždyť, který hlupák by udělal něco tak pošetilého, jako je vyspat se se svým sokem, který měl být nikoli uspokojen, ale v prvé řadě zabit.
,,Vypadni,“ vyprsknul zlostně, slezl z něj, popadl své oblečení a pustil se do jeho oblékání. Upír jej jen bezděčně napodobil a roztáhl těžké závěsy. Dalekému okolí stále vládla bezhvězdná noc. A jediný zdroj světla představovaly pouliční lampy a měsív ve fázi úplňku.
Kdyby se nacházeli v jeho rodné zemi, zajisté by bylo slyšet vlkodlačí vytí a vrčení. Pomyslel si Konrád posmutněle, přísně sledujíce počínání stříbrnovlasého. Ten se jen obezřetně rozhlédl, než vyskočil a zmizel v černotě, stihl pronést poslední slova: ,,Mímochodem, jsem Lucius.“

- - -

A přislo ráno. Slunce si opět vydobilo své bytí v nebeských výšinách a prpůjčovalo městu své zlatavé paprsky, jimiž hřálo tváře pobíhajících dětí a svítilo na práci dospělým. Obloha byka téměř bez mráčku, však o svůj post na bledé modři se muselo děli s drzými narušitely v podobě letadel, jež na obloze zanechávala bělostné čáry a trhala mraky na malé, chundelaté chomáčky.
A právě v jednom z těch troufalých vetřelců cestoval se svým komorníkem po boku také Konrád vracející se zpět do Německa, kde se konečně setkal s úctou, jaká mu právem náležela, neboť i tato země, stejně jako Česko, Rusko a Rumunsko, patřila mezi místa protkaná mnohými fantastickými a neuvěřitelnými pověrami, příběhy a mýty, jaké mají všechna, avšak s tím rozdílem, že oni věřili každému slovu, ježto znali čirou pravdu a nebyli nikdy jako jiní zaslepeni a ovládnuti moderní dobou, v níž se věda a technika vyzdvihují nad povídačky starých bab bez trochy uvěřitelnosti a aktů jako důkazů.
Ne, tyto země si ještě zachovaly víru ve své předky, kteří jim ve svých starých spisech a kresbách dokazovali, jak málo toho o světě vědí a poučovali je, že stačí jen věřit, neboť víra byla jejich největším bohatstvím. Měli jen ji, své životy, které zasvětili odhodláni pomoci nám, otrokům a ztroskotancům moderní doby.

- - -

Příjezdem domů však nic nezapadlo do starých kolejí. Konrád stále řešil nicotné případy a zavíral se se svým sluhou v pracovně, avšak noc co noc vykazoval Bertrama do městských ulic s tím, že by si měl čas od času užít trochu té městské zábavy. Po jeho odchodu zamkl dveře ložnice, otevřel její balkon a ležíce na posteli vyčkával, až jeho milenec opustí temnotu a znovu se spolu, jako v Anglii, ponoří do víru neskonalé vášně.
Jak ironické, že někdo jako on se mohl zamilovat do úpíra a trávit milováním s ním každičkou noc.
Srdci člověk neporučí.
Obvzlášť, pokud jste pod kouzlem osobnosti tak překrásného tvora, jakým Lucius byl. Jemu se detektiv líbil už od prvního setkání v autě a ten večer v hotelovém pokoji jej jen přesvědčil o chtíče toho malého, temperamentního hnědovláska s pronikavě šedýma očima, do kterých se svými rudými rubíny tak rád vpíjel.
,,Miluju tě,“ zaznělo z upírových úst, když se vyčerpaně svalil vedle těžce oddechujícího Konráda, který se položil na jeho hruď a nechal se obejmout jeho kostnatými pažemi.
,,Nikdy jsem nebyl šťastnější,“ zašeptal a nechal unavená víčka klesnout.

Tentýž scnéřář se opakoval po každém odchodu jeho sluhy, nicméně v zimě, půl roku od první návštěvy, si nemrtvý dal načas a přišel o několik později, než bylo obvyklé. Vždy se před setkáním zdržel na lovu, ale nikdy nepřišel pozdě. To však nebylo objektem Konrádva zájmu. Spíše jej udivl způsob Luciova příchodu a hlavně žíznivost v jeho krvelačných očích. Místo, aby tiše vstoupil a ladně přešel ke svému milému, se donitř navalil jako velká voda, těžkými kroky přešel ke Konrádovi, kterého chytil pod krkem a následně přirazil ke zdi.
,,Co to ksakru děláš! Zbláznil ses!“ vykřiknul, když upír zarytými nechty cestoval po jeho hrudi i břichu a stále níž, až k lemu trenek, u kterých se nenamáhal se svlékáním a rovnou je z něj serval, přičemž Konráda donutil roztáhnout nohy a bez jakýchkoli příprav do něj začal pronikat. Šlo to velmi těžce, ale po několika tvrdých přírazech, doprovozených táhlým bolestivým křikem a prošením o propuštění, v něm byl až po kořen. Ač mu to způsobovalo větši bolest, než samotnému detektivu, nečekal než si zvykne a rovnou si ho bez všech skrupulí nemilostrdně bral a dlaní mu přikryl ústa.
,,Prosím. Prosím. Prosím,“ opakoval dokola Konrád, neboť na křik už neměl sílu a pomalu ztrácel hlas.
Lucius žadonení ignoroval a dál do něj tvrdě bušil, dokud mu nezacukalo v údu a hnědovlasého útroby nezaplnilo jeho teplé semeno. Po odeznění orgasmu vyhledal upír místo na jeho krku a zaryl do něj své bělostně tesáky. V ten okamžik, kdy zuby prokously tepnu, hnědovlasý všechno pochopil. Jeho milovaný nemrtvý se určitě pokoušel najít vhodnout kořist, ale v této zemi je to vlemi obtížné, neboť zde platí vyhláška, která nutí občasy nosit u sebe všelijaké předměty, jako ochranu před divokými tvory, kteří by je mohli kdykoli napdnout. Nejspíš se mu podařilo najít jen osobu, která u sebě měla kříž, česnek nebo svěcenou vodu, kterými se ubránila a jeho, zraněného a žíznivého, nenapadla snadněšjí oběť, nežli muž, který je mu bezmezně oddán.
I přes všechnu tu bolest dokázal Konrád zvlnit rty do úsměvu, ve kterém bylo pochopení, odpuštění a hlavně láska. Pomalu cítil, jak jeho srdce zpomluje a tělo opouští všechen život. Už toužil jen usnout. Hlavou mu bleskla vzpomínka na ten první večer, kdy se poprvé milovali. Děkoval osudu, že mu dopřál potkat Luciuse a ukázal mu, že může také milovat a být milován. Nezazlíval mu, že to skončilo takhle, vlastně mu pomohl, ale teď se mu chtělo prostě jen spát...
,,Odpusť,“ vyřkl téměř neslyšně a věnoval svému milovanému poslední polibek. To jediné slovo o šesti písmenech v sobě skrývalo lítost, lásku, štěstí a také vděk. Lhal by, kdyby řekl, že jej miluje a to Konrád věděl. Snad proto se usmíval až do konce. Chtěl si toho hřejivého pocitu a situace užít co nejvíc. Vytěžit z něj vše, co se dalo a pak spokojeně odejít
Ještě chvíli jej mlčky sledoval, ale pak nadešel čas, aby jej navždy opustil. Trhalo mu to srdce, ale myšlenka na blížící se úsvit také nebyla bůhví jak kloudná. Ještě mu věnoval poslední pohled a stejně rychle, jako se v jeho životě objevil, také zmizel.

- - -

Dalšího dne...

,,Je téměř neuvěřitelné, že se něco takového stalo! Mladý a velmi úspěšný detektiv, Konrád Richter, byl svým sluhou nalezen mrtvý. Jak a co se vlastně stalo zatím není nikomu známo, ani místní policie nepodala přesné vyjádření. Jednalo se o sebevraždu? A pokud ne, kdo jej zabil? Jaký k tomu měl důvod? O případu vás budeme dále informovat.“

* V dobách středověku se lidé báli moci krvelačných upírů, a proto používali různé rituály, aby zabránili probuzemí mrtvého. Pomoci mělo sypání máku do úst, spálení těla nebo useknutí hlavy.