SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!

V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.

Děkujeme za přečtení.

Zkažený

Vložil/a verous, 1. Leden 2013 - 13:45

Když sníh se snáší
a vichřice bije,
v ledové poušti
člověk ve zlu žije.

Sám a sám
toužíc po odpuštění,
avšak nedostojí
svého vykoupení.

Vina po vině na
jeho bedra padá,
lže sám sobě,
když o odpuštění žádá.

Překrásné bylo jeho vzezření,
dnes je jen špína, co se nezmění.
S postupem času se svědomí hlásí
víc a víc hledá, kdože ho spasí.
Tohleto stvoření v chladu a mrazu
hlídá si zkaženou, bezcitnou krásu.

Pro něj je peklo největší nebe,
ačkoli v kostele hledá sám sebe.
Krásu rád spatřuje v hrůze a bolesti,
I pohled na mrtvé vede ho ke štěstí.
Zkaženost ve světě se válí všude,
kam člověk vkročí, vždycky tam bude.

Dodatek autora::

I takový člověk může existovat, třeba i kousek v každém z nás. Někdo ho ovládne lépe, jiný hůř Já tuhle báseň mám ráda, (ostatně jako všechny svá díla - jsem hrdý autor) některé verše jsem si opravdu vypiplala jiné jen proplouvaly skrz mě na papír. Nikdy jsem nebyla dobrá, v popisku či vysvětlování, takže Vám přuju příjemnou četbu