Zvířátko

FF na skupinu The GazettE AOI X URUHA

„Tak ty nebudeš poslouchat?!“ Následovala cílená, prudší facka přes levou tvář růžovovlasého, až uhnul pohledem na podlahu. Ovšem nestiskl si pohmožděnou část těla a znovu upřel své oddané, hluboké oči na muže stojícího nad sebou. Neměl z něj strach, pouze ho respektoval, vážil si ho, musel ho poslouchat jako jeho věrné, otrocké zvířátko. Cítil se ponížený, ne avšak za úder od něj, ale za to, že byl vůbec trestán. Zklamal ho, proto muselo následovat to, co následovalo. Růžovovlasý s trupem napasovaným do přespříliš pevného latexového korzetu, se ke svému Pánovi přitulil. Schoulil se do klubka a obmotal své štíhlé paže kolem jeho lýtka, po kterém začal rozsévat jemné polibky. Zadeček halili černé kraťásky ze stejného materiálu jako svršek a rukavičky. Jeho vlastní nohy se od kolen níže tísnily v lesklých, tmavých kozačkách s vysokou platformou, ozdobených kovovými přezkami. Odraz něčeho laciného a přece dražšího v očích světlovlasého Pána, jež na něj z vrchu shlížel. Pousmál se, když se druhý tak snažil odčinit svou neochotu spolupracovat, přičemž kratším, štíhlým bičíkem přejížděl po jeho těle. Líbila se mu ta absolutní oddanost.
„Už budeš hodný?“ Zeptal se jej dominantním hlasem a lehce ho švihl přes záda. Růžovovlasý se nepřikrčil, přestože ránu čekal. Přijal ji bez námitek.
„Budu,“ špitl s pohledem sklopeným k zemi.
„Neslyším Tě!“
„Budu. Budu hodný, můj Pane,“ souhlasil už hlasitěji, ale oči k němu nezvedl. Světlovlasý byl oděn jen a pouze do černého přiléhavého spodního prádla, v němž se mu rýsovala na pohled vzrušená erekce, které nevěnoval vůbec žádnou pozornost. Tu si střádal na druhého. Pokoj byl prosycen vůní orientálních tyčinek, cukrový a jakého si náznaku blížící se bolesti a násilí. Uruha si povzdechl. Ledabylým pohybem nohy ze sebe setřásl Aoiho ruce, jakoby byli jen něčím obtěžujícím a vydal se k nízkému křesílku nedaleko. Elegantně se posadil, zatímco pohledem vyzíval růžovovláska, aby se k němu přiblížil. Samozřejmě tím myslel po čtyřech, jako poslušné zvířátko. Nikdy by mu nedovolil, aby se jejich oči střetly v přímé rovině. Sám se natáhl, aby si mohl ze stolečku při ruce vybrat jednu z pomůcek, jež má v úmyslu na svém mazlíčkovi použít. Ucukl mu koutek, když se jeho prsty vydaly k nevelkému kovovému kroužku, uchopil jej a otevřel do dvou půlkruhů. Přehodil si nohu přes nohu, když se růžovovlasý doplazil až k němu a neodvažoval se na něho pohlédnout. Ještě nejspíše netušil, co jej čeká.
„Jsi vzrušený, zvířátko?“ Bavilo ho takhle si s druhým pohrávat, zatímco v jedné dlani stále svíral bičík. Roztřesený Aoi se nemusel zrakem přesvědčovat o faktu, když jej mužství už nějakou dobu bolelo v tísnivé látce přiléhavého latexu.
„Ano, jsem, můj Pane,“ odpověděl pravdivě. Mazlivě se nosem otřel o Uruhovi prsty na nohou. Ten se předklonil, bylo mu jasné, že růžovovlásek by se takhle brzy udělal. Zkazil by celou zábavu. Hodil mu kroužek k ústům a znovu se opřel do polstrování křesílka.
„Vysvleč se a nasaď si to,“ přikázal neoblomně. Aoi se zachvěl, věděl k čemu ta věc slouží a popravdě tušil, že na ni dojde. Druhý ji již dlouho nepoužil, což znamenalo, že dnes měl opravdovou chuť se na něm vyřádit. Klekl si, rozepnul zip na boční straně kraťásků, než je začal pomalu stahovat. Snažil se být opatrný. Jeho penis se tam mačkal už nějakou chvíli, byl příšerně vzrušený a nechtěl se poranit nehtem rozechvělé ruky.
„Dělej!“ Zavrčel přísně jeho Pán a on již na sebe přestal brát ohledy.
„Omlouvám se.“ Dokonce i hlas se mu lámal. Zrychlil své pohyby a nohavičky kvapně stáhl. Stále tam klečel, tak moc chtěl alespoň svou vlastní dlaní ukojit své touhy, nezbývalo mu moc, jenže nemohl. Nechtěl riskovat, že by se Pán rozčílil a on tak přišel o jeho pozornost a přízeň. Pochopitelně by následoval trest, ale ten nebral v potaz, to bylo přirozené. Vyhnul se tedy tužbě po zakončení, vzal z podlahy kroužek a jen velmi nerad ho upevnil kolem svého mužství, byl opravdu těsný. Tohle mu zabrání v orgasmu, nebude smět vyvrcholit, jakkoli jej bude druhý muž vzrušovat. Spokojený Uruha zhodnotil jeho práci pochvalným natažením ruky, což znamenalo, že růžovovlásek má dovoleno se o hřbet jeho dlaně otřít, nebo ji dokonce políbit. To byla jeho odměna.
„Hodný chlapec,“ prohodil k němu světlovlasý a ihned, jak se s jeho končetinou zvířátko pomazlilo, zase ji stáhl. Nesmí jej tolik hýčkat, nebo se stane neposlušným. Druhou paží se vydal opět na stoleček, aby z misky získal jeden kousek cukrový a nabídl jej zdrženlivě druhému. Aoi ochotně přijal, nabízené si strčil do úst a snědl. Světlovlasý Pán si povzdychl nad tím, jak je rozmařilý a možná až příliš hodný. Očima přelétl přes jeho rozkrok, stále vztyčený, červeňoučký od toho, jak prokrvený byl, než jej donutil si penis přiškrtit. Roztomilé.
„Vyber si,“ vybídl Uruha svého milence k tomu, aby se pokochal sbírkou sexuálních hraček na desce stolu a sám si určil s čím chce být konfrontován nejdříve. Pomůcky byly nejrůznější, mnoha tvarů, velikostí a funkcí, až růžovovlasého polil studený pot, k čemu všemu můžou některé předměty sloužit. Hodnotil, co by tak mohlo být jeho tělu nejpříjemnější, aniž by mu to způsobovalo takovou rozkoš, pro kterou by byl nevydržel být způsobným zvířátkem svého Pána. Rozhodl se, vzal vybranou hračku a po kolenou se vrátil zpět k Uruhovi, který si od něj nástroj převzal. Perverzně se ušklíbl, když zjistil, nač předmět je.
„Moc dobře, zvířátko. Možná bych nejdříve volil něco méně vzrušivého, ale ty mi chceš udělat radost, že mám pravdu?“ Pousmál se a společně s pomůckou sebral ze stolu i lubrikační gel. Plachý Aoi ztuhl, zarazil se v překvapeném momentu a nejprve netušil, co říct.
„A-ano, Pane,“ procedil mezi rty a již mu začínalo docházet, co se po něm bude chtít. Natočil se k světlovláskovi zadečkem, přičemž se zlomil v loktech a položil si tvář na chladnou podlahu. Jeho hýždě zůstávali vystrčené na druhého. Ten spokojeně zavrněl, přiklekl k němu, než si na prsty nanesl nutnou dávku lubrikantu a začal jimi kroužit kolem nervozitou staženého otvoru růžovovlasého.
„Měl by ses uvolnit. Dostanu to do Tebe tak jako tak. Je jen na Tobě, jestli Ti to bude příjemné,“ prohodil klidně Pán, prvním článkem prstu se již vydal do nitra svého zvířátka, ačkoli musel být mírně násilný.
„Promiňte,“ vydechl Aoi, semkl víčka k sobě, snaže myslet na něco jiného a uvolnit tak průnik prstů do svých útrob. Zrychleně dýchal, vnímaje doteky svého milence.
„Ocenil bych, kdy ses přestal omlouvat a konečně se mi podvolil,“ zavrčel Pán, který již bez ohledu na nějaké stažení svalů do něho pronikal dvěma prsty. Pohyboval jimi v něm, krčil je, zasouval až po poslední klouby a odtahoval je od sebe, aby druhého roztáhl. Růžovovlasý se neubránil tichému stenu, jak se Uruha otíral o jeho prostatu a způsoboval mu tak slast ukončenou pevností kovového kruhu. Uvolňoval se pomalu, jistotu mu dodávala důvěra, již k milenci cítil. Ten v něm již byl čtyřmi prsty a nebál by se Aoiho roztáhnout i více, kdyby neměl jistotu, že takto to bude stačit. Poté uchopil předmět, kterým byl dlouhý úzký balónek z pevné gumy, jež se na jednom konci zužoval v tenoučkou hadičku dlouhou několik desítek centimetrů, aby se i ona opět rozšířila do kulatého balónku, sloužícímu jako pumpička. Na větší část hračky nanesl taktéž mazadlo a jal se předmětem do druhého tlačit. Aoi ten tlak znatelně cítil, skousl si ret a držel. Rád by dlaní putoval mezi svá stehna, ovšem věděl, že kdyby kroužek stáhl, okamžitě by ejakuloval a za to by jej Pán hrubě mučil. Guma v něm mizela pomalu, avšak nakonec ji tělo přijalo a zbyla jen hadička s menším balónkem vedoucí ven z konečníku přímo do Uruhovi nedočkavé dlaně.
Růžovovlasý v sobě vnímal ten cizí předmět, nezdálo se, že by mu zavazel, zatím. Čekal, co s ním má druhý v úmyslu a spíše prahnul po tom, aby na něj konejšivě mluvil, protože tuhle pomůcku ještě nezkoušel a tak netušil, co může očekávat. Žádná utěšující slova se ovšem nekonala, jen zhrzený pohled na dokonalost toho podřízeného těla, jenž se mu tak vybízelo.
„Máš strach, zvířátko?“ Nesmírně ho bavilo svého milence takto oslovovat.
„Věřím Vám, můj Pane.“
„Poslušný…,“ pochválil jej letmo, načež bez jakékoliv přípravy stiskl pumpičku a palcem zamezil drobné dírce na jejím konci, aby se vzduch vyfoukl. Zmáčkl balónek ještě několikrát, aby druhý pocítil, jak se předmět v něm nafukuje a plní jej, roztahuje ho. Aoimu se roztřásla kolena, jak intenzivní pocit to byl, když se ten pružný materiál tísnil na jeho prostatu a tím ji dráždil. Prohnul se v zádech a narovnal v loktech, takže byl opět v pozici na čtyřech. Srdce zvolna divočelo, jakmile si připustil, že Pán nepřestává plnit jeho nitro vzduchem a tahat za hadičku, čímž balónkem v něm pohyboval. Bylo to nepopsatelné a zvráceně si užíval i rostoucí bolest v rozkroku. Kéž by tak mohl… Podíval se pod sebe mezi své nohy, kde za svým ztopořeným neukojeným údem spatřil světlovlasého, mačkajícího pumpičku. Cítil, že jej to začíná tlačit. Měl nutkání Uruhu zastavit, nemohl. Nesměl, neměl na to žádné právo jako jeho mazlíček. Jenže po pár dalších tempech ruky se už cítil úplně plný.
„Pro-prosím,“ šeptl, „dost…“ Netušil, kolik toho tlaku ještě snese a neměl v úmyslu nechat si vážně ublížit. V odpověď mu ovšem přišlo ostré šlehnutí bičem přes hýždě, po kterém zvířátko hlasitě zasténalo a na kůži se začal projevovat zřetelný rudnoucí šrám.
„Zlobíš! To já rozhoduji o tom, kdy máš dost! Příliš jsem si Tě rozmazlil!“ Hlasitě jej vyplísnil Uruha a vztekle druhého ještě nehty poškrábal na lopatkách. Níž se přes korzet nedostal. Pozdě si Aoi uvědomil svou chybu, slova již padla. Opět zklamal. Možná… možná by ještě vydržel.
„Já… můj Pane, je mi to…,“ začal, než byl přerušen.
„Nezajímají mne Tvé omluvy! Pokud nedokážeš snést, co Ti provádím, nejspíše nejsi dost dobrý mazlíček! Začínáš mne unavovat,“ zhodnotil světlovlasý situaci. Každé slovo myslel smrtelně vážně, pustil dírku, aby vzduch z balónku v těle růžovovlasého mohl uniknout, než jej z něho hrubě vytáhl. Druhý se pod tím náhlým pohybem propnul, jak jím projela vlna vzrušení z tak neočekávaného gesta a byla by se mu i rozjela kolena, kdyby si byl jistý, že se následně bude moci udělat. Tohle jej jen ponížilo. Každičké slovo na něho dopadalo jako tíha světa určená, aby ji nesl na svých bedrech. Uslyšel, jak byla hračka mrštěna někam do kouta, než se otočil, aby uslzenýma očima spatřil Uruhu zpět v křesílku, jak si vlastní rukou ve spodním prádle zpracovává mužství. Ne, tohle byl pro něj nejtěžší trest. On nemohl svého Pána potěšit, nemohl mu udělat radost a on se uspokojuje sám. Slzy z očí se řinuly jedna po druhé, aby umocnily jeho hanbu. Tohle si nezasloužil, jenže neměl právo soudit, co smí a co ne. Jeho život závisel na rozhodnutí Pána, na ničem jiném. Patřil mu, byl jeho zvířátkem. Sklesle se jako prašivé psisko připlazil k jeho nohám, které začal něžně lízat, aby se mu tak mohl omluvit, když ten o slova nestojí. Otřel se po tváří o kotník, skrápěl jej slaností a kolem kosti přejel jazykem. Znechucený Uruha na něj však nevrhl ani jediný pohled, jakoby tam vůbec nebyl, trestal jej svou ignorací. V ruce si v líném tempu pohrával s vlastním penisem, nijak zvlášť se nesnažil a spíše to dělal pro to, aby Aoiho potupil. Nohou jej od sebe odstrčil. Byl jím otrávený, očekával opravdovou pokoru, ne tohle.
„Můj Pane, já…“
„Nejsem Tvůj Pán!“ Štěkl, aniž by se na něho podíval. „Nejsi mé zvířátko! Nechci někoho, kdo mne nedokáže uspokojit a jen neustále fňuká. Pokud ke mně nemáš dost důvěry, odejdi, přijdou jiní. Oddanější,“ ukončil svůj proslov, přestal se vzrušovat a zapálil si cigaretu. Zvolna nasál kouř, převaloval jej v ústech, protože nikdy nevdechoval až do plic. Již se smířil, že to, co ho zabije bude rakovina jazyka, nevšední. Vydechl a ve skvostně tvarovaných dlouhých prstech drtil filtr, jak byl frustrovaný. Zraňovala ho Aoiho neposlušnost a on se nutil do toho být v klidu, aby ho okamžitě za jeho chování nevymrskal bičíkem, protože to jediné, by si zasloužil. Znovu potáhl.
„Pane, já…,“ vzlykl Aoi, zatímco hladil světlovláskovi nohy. „… udělám všechno. Odpusťte mi to! Prosím Vás, už se to nestane. Přísahám, už budu skutečně…,“ zadrhl se. “…cokoliv, Pane. Udělám cokoliv, opravdu,“ slíbil, doufaje, že se alespoň dočká pohledu jeho očí. Pokoušel se přestat plakat, aby se na něm druhý více nerozčílil, že je opravdu jen ubrečený, protože ani slzet mu světlovlasý nedovolil. Dočista zapomněl na svou už brnící erekci, jakkoli ho to omezovalo, on toužil po pozornosti od Pána. Více pro něj neexistovalo.
Uruhovi nervy po těch slovech zvolnily a již jej tak nenapínaly, jako prve. Opravdu chtěl dát svému maličkému ještě šanci dokázat, jak věrný je to společník, ovšem kdyby jej nepotrestal, nemělo by jeho slovo žádnou váhu. Musí mu způsobit bolest takovou, jako zvířátko způsobilo jemu. Tohle nemohl nechat bez odezvy, druhý si to alespoň příště bude pamatovat. Konečně, jakoby to byl příslib něčeho lepšího, obrátil k růžovovlasému zrak, ačkoli to byla pouze předzvěst jeho krutosti. Prsty, v nichž nesvíral kuřivo, si odrhnul vlasy z čela a pokynul Aoimu, aby se trochu přiblížil.
„Klekni si,“ rozkázal, pozorujíc, jak ten plní jeho přání, snad jakoby věděl, co přijde. Musí to tak být, to věděli oba. A jak nastavoval Pánovi nahý hrudník, v pase stažený latexem, tak se ve světle zářivky odhalovalo kolem jeho naběhlých bradavek množství kulatých drobných jizviček a stroupků, zanechaných tam po minulých prohřešcích. Potěšený Uruha takovou odevzdaností shlédl přísnýma očima svou předešlou práci na kůži druhého, vybral si vhodné místo na citlivém dvorci bradavky a přitiskl na něj žhavý konec své cigarety. Růžovovlasý zatnul zuby, pohled sklopený, snažil se nedat na sobě znát bolest, ovšem dnes byl Pán surovější než jindy a držel tam žhavé dlouho. Cítil, jak se mu pálí kůže, bolelo to na takovém místě, které mělo spíše sloužit k rozkoši, než trýznění, ovšem dokud nebylo kuřivo úplně uhašené, neodhodil jej. Poté zhodnotil svou činnost s letmým úsměvem nádherně vykrojených dívčích rtů, než si zvířátko přitáhl k polibku. Prvnímu za večer. Chytil jej za vlasy a donutil ho zvrátit hlavu, aby si mohl přivlastnit jeho ústa. Byl vášnivý, hrubý, jazykem do něj pronikal, nenechaje růžovovlasému ani chvíli na nádech nebo snahu o zapojení. Dlaní, jež netiskla jeho vlasy se vydal opatrně přes Aoiho bradu dolů na zřetelně vystouplý ohryzek po němž ostřeji přejel nehtem. Dále přes klíční kosti, nepatrně zjizvené jinými tresty až na místo, které popálil. Dráždil ho palcem, kroužil okolo, nepřestávaje druhého líbat si na něm vynucoval sten. Ať už slastný, nebo bolestivý. Stiskl bradavku mezi prsty a odezva přišla rychle. Poraněné zvířátko konečně hlasitě vzdychlo a bylo to spíš tím, jak opět pociťovalo, jak je ty doteky vzrušují tam, kde by neměly.
„Nádherně sténáš,“ okomentoval Uruha jeho projevy a pustil jej. Znovu se opřel. „Chci Tě vidět, jak si to děláš, zvířátko. No tak… ukaž mi to,“ pobídl ho teatrálním pohybem paže, aby začal. Chtěl se dívat a moc dobře věděl, jak nesnesitelné to pro růžovovlasého bude. Nemá možnost prožít orgasmus, nemůže. Přesto jej chtěl takto týrat. Dovolí mu alespoň vyprázdnit varlata, když jej připraví o ten nadpozemský pocit vyvrcholení. Podepřel si hlavu, sledujíc, jak jeho růžovovlásek stále na kolenou začíná jen velice neobratně a snad i s nechutí plnit jeho zvrácené přání. Penis byl pořád přiškrcený silou kovu, brněl, bránil se bolestí vystřelující do slabil, aby se nad ním dotyčný smiloval a nechal jej jeho přirozenosti. Takhle to bylo ovšem mnohem zajímavější. Aoi se zhluboka nadechl, což nešlo zase příliš, korzet byl sešněrovaný pevně a jal se levačkou opatrně dotýkat sám sebe. Vybízel se nenasytným Uruhovým pohledům, když se pevně prsty obemkl, načeš téměř vykřikl, jak jej slast a bolest v jednom zevnitř spalovala. Prohnul se, tak moc byl vzrušený, už to nešlo zadržet, doufal. Ano, možná se mu podaří vyvrcholit i přes těsnost hračky v rozkroku. Pohyboval svou rukou stále rychleji, druhý to zvráceně pozoroval. Snad si i myslel, že to bude trvat déle a zvířátko není tak nadržené, jak si myslel, ale jakmile uviděl, že z žaludu na špičce zarudlého pyje odkapává sperma, sám se musel zbavit posledního kusu oblečení, odložit jej stranou a dál nečinně pozorovat druhého. Ten již také vnímal vlhkost na svých prstech, semeno z něho vycházelo pomalu, ovšem nedostavoval se ten úlevný orgasmus. Ne. Stále jej necítí, stále potřeboval víc, přetrvával v něm ten neochvějný pocit, že každou chvíli musí vystříknout, jenže jakmile bylo po všem, vše zůstalo stejné. Nevyvrcholil, pouze uvolnil tlak ve varlatech, to bylo vše. Odpírání vyvrcholení bylo jedním z jeho nejhorších trestů a co bylo horší, Uruha mu jej nedovoloval někdy i mnoho nocí po sobě, dokonce i týdnů. Ta frustrace byla nedozírná. Když si potom zklamaný a zatím stále neukojený Aoi očišťoval hřbet ruky jazykem, pohledem sklouzl ke svému Pánovi. Byl již nahý, překvapilo ho to. Jistě jej pohled na něj samého musel vzrušovat, že se zbavil prádla, ač zatím nechává svůj také ztopořený penis bez povšimnutí. Přilezl k němu a nechal se pohladit po vlasech, když si položil hlavu na jeho nádherně tvarovaná voňavá stehna. Přemáhal se, aby Pána nevzal do úst. Tulil se, užíval ji jemnost jeho kůže, vdechoval jeho vůni, sic věděl, že brzy bude opět odehnán.
Uruha našel v misce další kousek sladkosti, pobídl Aoiho, aby k němu obrátil tvář a vložil mu cukrovinku do úst.
„Chutná?“
„Ano, můj Pane. Je to dobré,“ přitakal, než si opět opřel hlavu do jeho klína. Potřeboval si aspoň chviličku vydechnout, přemoct v sobě veškeré pocity, jež jej trápily. Nejsilněji však vnímal prsty druhého, vplétající se do jeho růžových vlasů, laskajíc je, mazlíc se s nimi jako s tou nejdražší látkou. Bylo mu tak dobře, jen na chvíli zavřel oči.
Světlovlásek jej pozoroval a nepatrně se pousmíval, jen jeden koutek úst mu cukl. Nemohl se přinutit přestat se dotýkat jeho jemných vlasů, mnout je mezi prsty, byly nádherné. Stejně jako muž pod ním, ten byl pro něj nejúchvatnější. Poté sjel pohledem níže mezi jeho nohy a utěšil své počínající obavy. Zvířátko bylo stále vzrušené. Deska stolečku skýtala mnohá překvapení, ještě spoustu pomůcek zůstalo ležet ladem, ale on neměl v úmyslu použít všechny. Jen ještě některé. Rád se na druhého díval, jak se uspokojuje, ačkoliv krásný konec mu nedovolil. Zatím neměl náladu se zapojovat, možná později. Nedočkavě sáhl po análním kolíku, jež ležel nedaleko a na několik chvil mu poskytne příjemnou podívanou. Těšil se.
„Tu máš hračku, zvířátko,“ podal mu předmět z pevného, avšak pružného materiálu, který se přísavkou na jednom konci připevní k podkladu, zatímco opačná část měla požadovaný tvar kužele od úzké po nejširší část, která se následné též zužovala. „Pán se chce dívat. Běž, udělej si dobře, ukaž mi, jak jsi hodný chlapec,“ povzbudil jej a ještě než ho přestal vískat ve vlasech, přejel si prsty po vztyčeném mužství jen tak, aby jej rozechvěl touhou.
Očekával, že tohle ještě nebude závěr, popravdě mu to nevadilo, poslechne přeci. Jen jej trápilo, že byl opět stažený. Na předmět nedosedne, pokud dostatečně neuvolní svaly svěrače, které se pro omezenost v rozkroku stáhly, když se pokoušel sám uspokojit. Prohlédl si kolík, zpočátku by to nebyl problém, jen to nejširší místo by mu mohlo bolestivě zavazet. Ještě než se přesunout od druhého dál, aby bez řečí provedl příkaz, světlovlasý vytušil jeho obavy a s mírným náznakem pochopení mu do ruky vložil i tubu s rubrikantem. Očekával od něj, že se připraví sám.
„Děkuji Vám,“ poklonil zlehka hlavu, mohl si oddechnout, již by to mohl zvládnout. Přesunul se po kolenou o kus dál od Pána na povrch bez koberce, kde mohl pomůcku přichytit k plovoucí podlaze. Kolík stál, držel pevně na rovném podkladu. Mazlavý gel si růžovovlasý rozetřel nejprve v prstech, než si klekl nad předmět a vsunul ruku pod sebe mezi půlky.
„Otoč se, chci to vidět,“ ozval se světlovlasý, jež měl ze svého místa špatný úhel pohledu na požadované místo a jakmile se druhý podvolil jeho slovu, sledoval jeho prst, jak proniká sám do svého těla a pohybuje se v něm. Nebyl opatrný, spíše spěchal, aby co nejdříve dopřával Uruhovi tu potěchu z něho. Toho dráždil už jen ten pohled na druhého, jak roztřesenou paži vniká dál, přidává další, po chvílí i třetí prst a oddaluje je od sebe, aby se roztáhl. Podívaná pro Bohy, kdy se to andělské stvoření ze všech sil snažilo mu vyhovět, ponižoval se před ním a byl tím nejkrásnějším na světě. Světlovláska neskutečně vzrušovaly jeho občasné vrčivé steny, jak si Aoi hladí prostatu, aby se vyhnul nepříjemným pocitům. Celý ten výjev byl dech beroucí, kdy se kůže na jeho těle napínala, jak nepřirozeně byl zkroucen, látka latexu se leskla, obepínala mu pas a přezky na vysokých kozačkách drhly o tvrdou podlahu. Uruhův penis reagoval možná až přehnaně, když se jej muž nedotýkal a stejně cítil, že nemá daleko k vrcholu.
Nakonec ze sebe zvířátko vytáhlo prsty, vrátilo se do pozice, aby na svého Pána vidělo, kleklo si nad kolík a zvolna začalo dosedat. Zatím si olizovalo znečištěné prstíky rubrikantem i svou vlastní šťávou. Možná měl ještě před tím rozmazat gel i po hračce, ovšem díky tomu, že byl sám dostatečně zvlhčený mu dosedání nedělalo problém. Vzpřímený v páteři, se zakloněnou hlavou skousával si vlastní ret a klesal. Jak se přibližoval k nejširší části, svaly se napínaly, avšak nebolelo to tolik, co by si myslel. Kolík v něm skončil celý a on na sebe pohlédl dolů, aby se přesvědčil, že je to pravda. Dlaně si složil na zašněrovaném bříšku, ke kterému se tyčil jeho penis. Opět ze sebe nechával kolík vyklouznout, aby pohyby opakoval stále znovu a již rychleji. Vydávalo to prapodivně znějící zvuky, ovšem toho si Uruha nevšímal. Pohled na Aoiho, naprosto pohlceného svým úkolem, když v kvapném rytmu v sobě nechal mizet většinu objemu kolíku ho dokonale vydráždil. Očima těkal z něho na svůj klín, který to napětí ze sledovaného již nemohl déle potlačovat. Světlovlasý zaryl nehty do polstrování křesílka a s několika slyšitelnými vzdechy si vyvrcholil na bříško v pár krátkých škubech svého mužství. Bylo to zvrácené, intenzivní, bezprostřední. Ani nepotřeboval podporu vlastní dlaně. Sesunul se do opěradla, vydýchávajíc orgasmus a očima stále propalujíc druhého, který ve svém počínání ustal. Dívali se jeden na druhého, zvířátko pocítilo nesmírnou radost z toho, že se Pánovi podařilo vyvrcholit už jen když na něj upíral zrak, ale i závist, že Uru svůj první orgasmus již prožil a jemu byl stále odpírán. Ani si neuvědomil, že se již nehýbe.
„Pokračuj, neřekl jsem, že máš přestat, dělej,“ řekl unaveně světlovlásek, snaže se v sobě najít sílu, aby se usadil pohodlně. Hlas se mu chvěl s každým slovem, ovšem dál povzbuzoval druhého v aktivitě. Ještě mu to nestačilo.

Muž s růžovými vlasy zahanbeně sklopil oči a znovu se přiměl k pohybu, ač se nedalo říct, že do toho byl tak zainteresován jako před chvíli. Chtěl již také dostát svému závěru a bylo na něm znát, že jeho nasedání je línější, spíše vynucené Pánem, než že by sám měl iniciativu. Postrádal jakékoliv nadšení jej potěšit i když věděl, že se znovu brzy nabudí. Sám, aniž by přemýšlel nad důsledky si prsty promnul varlata a jakoby již měl dost toho všeho co smí a co ne, velice rychle klesl zadečkem na hračku, až ji ucítil hluboko v sobě. Zalapal do dechu, jak to prudce zabolelo. Do oči mu vyhrkly slzy a Uruha k němu překvapeně obrátil pozornost. Nic neřekl, nikdo, bylo ticho, přestože Pán znatelně znejistěl nad tím, co viděl. Jeho zvířátko si vědomě ubližovalo, srdce mu vynechalo úder a vstal. Ještě byl potřísnění spermatem.
„To stačí! Pojď ke mně a vezmi tu věc s sebou.“ Nechápal proč, ovšem věděl, že to bylo cílené, žádná náhoda nebo nedopatření. Aoi to udělal z vlastní vůle, což bylo sporné vzhledem k tomu, že jej bolest vzrušovala. To ano, jenže Uruha nemohl dovolit nic vážného a byl si jistý, že záměrným mrzačením svých útrob by druhý mohl velice vážně poškodit orgány. Místností se ozvalo hlasité mlasknutí, jak se přísavka s trhnutím odlepila od země. Růžovovlásek si ji po čtyřech pokorně odnášel svému milenci a už nyní litoval, že to udělal. Byl více zmatený, než Pán, když mu pomůcku podával a zjistil, že na její špičce ulpěla krev. Instinktivně se přikrčil, jak očekával, že přijde rána, neměl to přehnat. Pořád uvnitř cítil odeznívající bolesti, ale nic si nezpůsobil, to věděl. Z míry vyvedený světlovlasý si kolík prohlížel, aby se přesvědčil o tom, co si prve myslel. Krve si samozřejmě všiml.
„Proč?“ Zeptal se klidně.
„Mrzí mě to, Pane, oprav…“
„Na to jsem se neptal!“ Bičík v jedné jeho ruce udělal své, na kůži zvířátka se vyrýsoval druhý šleh. „Nenařídil jsem, aby sis ubližoval, tak proč? Odpověz mi!“
„Dě-dělal jsem jen to, co jste po mně chtěl, můj Pane. Asi jsem… to přehnal, ale…“ přemýšlel co má říct v zápětí, aby druhého upokojil. Lichotilo mu, že se o něj Uruha strachuje. „…ale, nestačilo mi to,“ dodal na konec. Nemohl si dovolit tvrdit, že to bylo z důvodu stresu, že potřeboval rozptýlit utrpením, neb jej Pánův orgasmus rozdráždil. Že byl frustrovaný vlastní omezeností. Atmosféra v pokoji se poté znatelně uvolnila, když Uruha odložil kolík stranou. Aoi znovu promluvil. „Zlobíte se, Pane?“ Polkl a vyhoupl se z kleku výš, aby ze světlovláskova bříška slízal všechno sperma, přičemž si užíval jeho blízkost, jazykem jej hladil a laskal po plochém bříšku. Tak nádherně voněl.
Jakmile byl očištěný, tak si světlovlasý přitiskl jemně růžovovláskovu tvář na břicho, jakoby to byl ten mohl poslouchat pohyby plodu v něm a s náhlou něžností se probíral jeho vlásky. Byl rád, že za to nemůže on, že to není jeho vina, jak si Aoi ublížil. On byl jen nedočkavý a chtěl víc.
„Nezlobím se, jsi věrný mazlíček,“ zašeptal, aniž by se nad ním sklonil. „Jen to už víckrát nedělej, rozumíš?! Až budu chtít Tvoji krev, řeknu si o ni. Doufám, že je to jasné!“ Zdůraznil Pán a zvedl si k sobě milencovu tvář, aby se na něho podíval.
„Rozumím,“ přikývl a už si chtěl opřít hlavu zase o tu hebkou část těla, kterou tolik miloval, jako jeho samotného, ale byl odstrčen. Nikdy nedostal víc, než bylo nezbytně nutné k jeho poslušnosti. Nebyl nijak rozmazlován, zacházelo se s ním tak, jak jej oslovovali. Jako se zvířátkem. Již se nepřiblížil k Uruhovým nohám, když se usadil na svém místě, neb k tomu nebyl pohybem dlaně vyzván a zůstal skrčený kousek od něho, vyčkávajíc na další jeho rozkaz.
Světlovlásek měl ten večer v plánu použít ještě jednu pomůcku, kdežto nyní si jí nebyl až tak úplně jistý. Nerad by druhému způsobil více bolesti, než bylo nezbytné, ovšem věřil, že kdyby zacházel daleko, poznal by na zvířátku, že jej to neúměrně bolí. Také jeho chlouba se opětovně probouzela, jak byl v mnohém neukojitelný, přesto ještě chvíli váhal, než natáhl paži ke šňůře růžových korálů na stole. Bylo jich osm, seřazených od té nejmenší kuličky, po velkou, zhruba velikosti míčku na stolní tenis. Chvíli si s nimi v rukou pohrával, rozmýšlel, zda by je přeci jen neměl odložit, avšak na to bylo pozdě. Měl chuť je vyzkoušet na svém mazlíčkovi, zvědav, kolik jich do něj dostane. Usmál se pro sebe, vstal a už nedočkavý si sedl před růžovovlasého, aby jej políbil. Tentokrát to byl daleko volnější, procítěnější polibek, na rozdíl od předešlého a když opustil jeho rty, obdaroval svou péčí i spáleninu na bradavce, kterou navíc i zlehka olízl. Druhý se tomu vybídl, rád by se opřel do jeho doteků. Byl si jistý, že se jej Uruha snaží co nejvíce vzrušit, i když pohled do slabin neustále vypovídal o tom, že to není potřeba. Prve se mu trochu ulevilo, když nepřímo vysemenil, ale tlak na jeho penisu narůstal s každou drobnou pozorností od Pána.
„Když Ti to nestačilo, tak si tedy ještě budeme hrát, mé zvířátko,“ prohlásil světlovlásek bez kapky jakékoliv laškovnosti. Popadl Aoiho za bok a natočil si ho opět do polohy v jaké zkoušely balónek, tak, že měl zadeček vystrčený, zatímco jeho záda se svažovala a hlava spočívala na koberci. Několikrát mu zkusmo přejel prstem po vstupu, aby jej polechtal a zjistil, zda se svěrač správně stahuje. Roztažený byl dost, i dobře promazaný gelem, jak Uru zjistil, když do něj zasunul jeden prst.
„Nebolí?“ Ne, že by měl až přehnané obavy, jen se chtěl přesvědčit, že nejedná ukvapeně.
„Nebolí, můj Pane. Je to v pořádku,“ přiznal tiše růžovovlasý. Necítil nic jiného, než slast, jakmile se měkké bříško článku prstíku druhého otřelo o jeho citlivý bod. Spíše to bylo tím, že nebyl dost daleko. Samo zvířátko bylo zvědavé, jestli se Pánovi podaří do něj proniknout alespoň většinou korálů. Více na něj vyšpulil hýždě, dokazujíc, že je připravený na vpád cizího předmětu do sebe. Oddechoval mírně zrychleně a následně i vyjekl překvapením, když se Uruha místo ke konečníku, vydal svou rukou po délce jeho penisu. Mačkal jej a několikrát za něj zatahal, aby zjistil, že se nemýlil a Aoi je tak tvrdý, že ejakulaci zabraňuje jen kroužek. Ještě nebyl čas, aby mu ho povolil nebo stáhl, dokonce se ani nerozmyslel, zda mu dnes vyvrcholení dovolí, což by od něj bylo minimálně nelidské. Nijak mu to nevadilo, on měl v plánu se udělat podruhé. Opustil milencovu erekci, vzal do dlaně vlastní a v rychlém tempu se ukájel, než měl naprosto stejný problém jako druhý, což při pohledu na jeho červené půlky a ztopoření, netrvalo dlouho. Jal se do zvířátka tlačit prvním, nejmenším z korálů a ihned, jak byl uvnitř, se za ním jeho svaly uzavíraly. Pustil šňůru a pousmál se nad tím, jak Aoi vypadal. Náhle měl ocas, bylo to komické a možná by si ho tak i vyfotografoval, kdyby měl času na zbyt, což rozhodně neměl. Pustil se do dalšího vnikání perel do svého mazlíka.
Rozvláčnělý růžovovlásek v duchu počítal každou kuličku, kterou cítil uvnitř sebe, jak se šňůra posouvala dále do něho. Tělo měl celé rozechvělé, už toho na něj bylo za jeden večer příliš, než by se pokusil odporovat, nebo právě vydržet další hrátky se svým tělem. Byl rád, že se mu ještě nerozjela kolena, jak bídně na tom byl, ovšem ne vyčerpáním, i když to se na něm také podepsalo, ale hlavní byl nedostatek sexuálního uvolnění. Už byl tak na pokraji touhy, mísily se v něm pocity a třásly se mu prsty na rukou. Přitom by stačilo jen stáhnout pomůcku ze své překrvené chlouby a dostalo by se mu kýženého blaha. Jenže nesměl, bylo to omezující, byl v rozporu sám se sebou. Rozpálené tváře žhnuly červení, když už zřetelně pohlcoval větší z perel.
„Počítáš?“
„Pátá, můj Pane,“ odpověděl slabým vzrušeným hlasem, jak se přemáhal uklidnit. Uruha si všiml, jak se jeho svaly na stehnech chvějí potlačovanou touhou, poznal, že druhý je již na pokraji sil. Přesto do něj tlačil další, větší korál a jak zbylé postupovaly hlouběji, Aoi dráždění podlehl.
„Vezměte…. Vezměte si mě, prosím,“ zašeptal.
„Říkal jsi něco, zvířátko?“ Slyšel ho, že si něco mumlá, spíše pro sebe než k němu. Růžovovlasý měl očividně zrychlený dech, polkl, ještě by se mohl stáhnout a promluvit negativně, ale on přes všechnu svou snahu už nemohl to utrpení snést.
„Berte si mě, Pane. Ošukejte mě, já už… nemůžu, už to nevydržím…“ prohlásil, ač si byl vědom rizika, které podstupoval. Kdyby se Uruhovi zachtělo, mohl ho krutě potrestat a to nejvíce tím, že by jej odmítl. Výprasku se zvířátko nebálo, bylo na něj zvyklé, teď chtělo jen drsný, živočišný sex. Světlovlásek přesně na to čekal, ano vezme si ho. Udělá mu to tak, že na to růžovovlásek dlouhou dobu nezapomene, avšak nemůže si jej přivlastnit teď, když je uvnitř něho erotická hračka.
„Udělám, co chceš, maličký, ale vrať mi ty korále. Hezky se snaž,“ ušklíbl se a nehtem obkroužil jeho otvor. Zkoušel ho, zahrával si s ním a moc dobře věděl, jak je to nebezpečné, protože kdyby již Aoi nesnesl to ponížení z omezení, zapříčinilo by to újmu jak fyzickou, tak duševní. Mohl jej z toho psychicky zmrzačit tak, že by to již nikdy nebylo to zvířátko, kterým je dnes. To rozhodně v úmyslu neměl, avšak pohyboval se na velice tenkém ledě. Neuvědomoval si, že pro vyzývavost vyřčených slov si hrál s vlastní erekcí.
Zatlačil, pomalu, ale jistě vypuzoval ze svého těla kuličku po kuličce. Jeho dýchání už bylo více, než kvapné, jak v představách byl již spojený s Pánem, který si jej surově bral, jen se musel víc snažit. Ještě, podbízel se a zavíral násilně oči, nešlo to tak rychle jak si přál, jen nesměl přestat. Bylo to tak vysilující a pokaždé když se mu korál otřel o prostatu, měl nutkání tím počitkem vykřiknout. Uruha jej skutečně velmi mučil, ani netušil, jak moc. Nepřestával se pokoušet.
„Ještě dva,“ upozornil ho světlovlásek, zírajíc na místo, odkud se šňůra vynořovala a jakmile zbývala už jen jedná perla, dovolil si druhého více netrýznit, pomohl mu s ní ven a místo toho jej rázně na jeden příraz naplnil. Svaly jej okamžitě po obvodu sevřely, bylo to nadpozemské, nádherné, bylo to pro něj stokrát lepší než první vyvrcholení. To teplo a vlhko uvnitř, přímo ho to vtahovalo. Nečekal na nic a začal drsně přirážet, přičemž si Aoiho přidržoval za boky. Ten hlasitě a naprosto spontánně sténal, naplňoval místnost svými vzdechy prosycenými vášní a naprostou oddaností. Rád by se zvedl na rukou na čtyři, ale k tomu už neměl energii. Dočkal se. Jeho Pán je v něm, bere si ho, zasloužil si ho svou poslušností a odhodláním. To bylo pro něj povznášející, léčilo to jeho bolavou duši ubohého zvířete a navracovalo ztracenou sebedůvěru. On si to přece celé protrpěl, měl právo na to cítit se lépe, když byl krutě pleněn zevnitř Uruhovým údem. Držel, dokonce ještě zvládl vycházet vstříc pohybům druhého, který se nepozastavoval, naopak zpřísňoval prudkost průniků.
„Sté-nej pro mě, zví-řát-ko,“ vyrážel ze sebe Uruha mezi přírazy, jakoby mu nynější hlasitost vzdechů nestačila. Byl tím stržený, omámený, nezbývalo mu moc, vnímal, že brzy bude. Růžovovlasý sténal jen a jen pro svého Pána, vždy to tak bylo, každý jeho nádech mu patřil, prohýbal se pod každičkým jeho pohybem, vlastní penis ho bolel k nevydržení. Jak se průniky zrychlovaly, poznal, že Uru nemá daleko do konce. Kůže o sebe rytmicky pleskala a Aoiho hýždě záhy zčervenaly tvrdým nevázaným sexem.
U světlovláska se blížící závěr již hlásil cukáním v mužství a jeho nenadálým ztvrdnutím. Okamžitě jednu paži spustil z boku druhého, navedl ji mezi jeho stehna a s vlastním náhlým vyvrcholením povolil kovový kroužek. Aoi něco tak intenzivního nemohl ustát. Pohltilo jej to, divoce prohnul páteř a vzápětí prožil ten nejfantastičtější orgasmus za poslední dobu, či snad v životě. Jakoby v jednom okamžiku vše nepříjemné odeznělo a on vzlétl, tak to cítil a mnohokrát úchvatněji. Padl na podlahu, nohy se samovolně rozjely každá jiným směrem a on se zoufale snažil vydýchat z právě prožitého. Bylo to nepředstavitelné, nepopsatelné obyčejnými slovy. Uruha se vysíleně položil vedle něho a něžně jej hladil po lopatkách. Měl jej na to alespoň připravit, ale on se rozhodl v poslední chvíli, nechtěl tu nádheru prožívat sám. Musel to udělat. Rty roztáhl v lehkém úsměvu, když spatřil tu překrásnou, zcela vyčerpanou tvář, jak je strhaná a přitom tak jemně růžová. Jeho oči se na něj dívaly s tím nejupřímnějším vděkem.
Chvíli si každý nechával pro sebe drahocenné ticho a soukromí v hlavě. Potřebovali se napřed uklidnit a vydýchat, tolik to bylo mohutné a vnitřně prožité, že se nezmohli na jakoukoliv činnost. Poté, už částečně upokojený, si Aoi k sobě Uruhu přitáhl a sevřel jej v náručí. Vyměnili si motýlí polibek, při kterém se jejich jazyky něžně mazlily, užívajíc si společnou chvíli.
„Jednou se z těch Tvých her zblázním, víš to?“
„Nevypadal jsi, že by Ti to vadilo, naopak ses v tom vyžíval, ty sadisto.“
„No tak… nerad Ti ubližuju. Dělám to kvůli Tobě, Aoi.“
„Já vím, promiň. Neměl bych to po Tobě chtít, nejsi takový.“
„Jaký?“
„Masochistický úchyl, jako já. Dnes jsi byl vynikající, děkuji Ti, Uru.“
„Myslíš, že se zlepšuju? Jednou by ze mě mohl být profesionální domík.“
„Až na to, že Vás nikomu jinému nepůjčím, můj Pane.“
„Strašně moc Tě miluju, zvířátko.“
„Já Tebe taky, Uru.“