↓Upside Down↑ - Kapitola 19.

„Asano je na holky!“ bylo to první, co unisono vyhrkli, sotva se konečně začal videohovor s jejich nadřízenými.
Alastor a Ezechiel si vyměnili překvapený pohled. „Cože?“
„Asano je lesbička! Proto jsme ji nemohli za žádnou cenu dát dohromady s Uedou! Protože Ueda není holka!“ Tsubaki na gauči divže neposkakoval vzrušením.
„Takže ho můžeme dát dohromady s někým jiným!“ dodal stejným tónem Kamiya.
„Jste vy dva v pořádku?“ zeptal se starostlivě Alastor.
„Celou noc jsme nespali,“ zavrtěl hlavou Kamiya, který měl skutečně pocit, že slyší, jak se otáčí planeta.
„Myslím, že kdyby mě teď někdo bodnul, krvácel bych kafe,“ přidal se Tsubaki.
„A věřte mi, vážně mě láká to vyzkoušet.“
Ezechiel a Alastor se tvářili jako srny v záři reflektorů. Kdyby se člověk hodně pozorně díval, skoro jistě by viděl kolečka, která jim šrotovala v hlavě. Nakonec to byl Ezechiel, který si celý obrázek poskládal dohromady dřív.
„Takže… Asano je mimo hru?“ ujišťoval se a naklonil se blíž k obrazovce.
„Dalo by se to tak říct. My jsme ale každopádně pořád ve hře, protože když se upravovaly podmínky mise, při tom slučování, nikdy nezaznělo, že cílem téhle mise je dostat Asano. Je to i oficiálně napsané, že máme zajistit, aby byl Ueda šťastný, takže si purgatoriani nemůžou stěžovat, že se nedržíme smluv. Navíc pochybuju, že by se spokojili s takovouhle výhrou,“ vysvětloval o překot Kamiya. Alastor a Ezechiel na obrazovce jen chabě přikyvovali.
„Už jsme začali plánovat, co budeme dělat teď. Máme pár seznamů, pár tipů… tohle dáme.“
Ezechiel zvedl ruku, aby svého zaměstnance zarazil. „Počkejte. Myslíte to vážně? Jste si stoprocentně jistí, že to tak je?“ zeptal se pomalu, jako kdyby chtěl každé slovo zdůraznit.
Kamiya přikývl. „Sama nám to řekla.“
Ezechiel se trochu zoufale ohlédl po svém kolegovi, který se tvářil, jako kdyby přihlížel apokalypse.
„Co myslíš?“ Ezechiel se k němu naklonil blíž a ztlumil hlas, aby ho Kamiya s Tsubakim neslyšeli.
„Sami jsme jim řekli, že dokud se nestane něco velkého, tak musí pokračovat s Asano. Tohle je definitivně čára přes rozpočet, ale mají pravdu. Úkolem skutečně je udělat Uedu šťastným,“ zamumlal Alastor. „Teď když o tom přemýšlím, máme docela štěstí, že jsme to takhle formulovali.“
„Vezme to takhle i Theodor a purgatoriani?“
„Bůhví. Budeme to muset zjistit, ale nic nezkazíme, když je mezitím ještě necháme, ať mu zkusí najít někoho jiného. Stáhnout je můžeme vždycky.“
„Připomeň mi, proč jsme vůbec vybírali tuhle misi s tím, že je jednoduchá a není na ní co zkazit?“
„Protože jsme tou dobou byli naivní?“ povytáhl obočí Alastor a znovu sklouzl pohledem k obrazovce počítače, na níž netrpělivě čekali jejich podřízení, až se poradí.
„Nejspíš. Takže je necháme, ať dělají, co umí a půjdeme zjistit, jak se na to bude tvářit Theodor?“
„Pokud nemáš nějaký lepší nápad, který by se teď docela hodil.“
„Bohužel.“

Ueda tu zprávu vzal líp, než čekali.
„Takže… Asano je…“
„Jo. A měl by sis to nechat pro sebe, dokud se nerozhodne vám to oznámit,“ přikývl Kamiya a postavil před Uedu hrnek čaje, který speciálně kvůli němu koupil, protože on ani Tsubaki čaj nepili.
„To je samozřejmost. Ale stejně… páni. Tohle jsem nečekal.“
Tsubaki se vyhoupl na kuchyňskou linku. „To asi nikdo z nás.“
„Takže co teď?“ zeptal se Ueda, dlaněmi objal hrnek čaje a zvedl si ho ke rtům. „Vrátíte se domů?“
Kamiya a Tsubaki si vyměnili významný pohled. „Ne tak docela,“ řekl Tsubaki. „Alespoň pokud to ty sám nebudeš chtít.“
Ueda se nechápavě zamračil. „Cože?“
„Řeknu ti to takhle. Naše mise spočívá v tom, že máš být spokojený a i když s Asano už to asi nebude, můžeme ti najít někoho jiného. Pokud chceš. Seženeme ti holku, se kterou budeš šťastný.“ Kamiya se na Uedu povzbudivě usmál, jako kdyby mu chtěl naznačit, že ne nepovažuje za odpověď.
„Já… já nevím. Chci říct, nejdřív Maaya, potom Asano…“ začal Ueda nerozhodně, ale Tsubaki otráveně mlaskl a zavrtěl hlavou.
„Upřímně, Uedo? Možná je to takhle dobře. Ty a Asano jste se k sobě nehodili. Není možné, že ses trochu tlačil do toho, aby se ti líbila? Jasně, Asano je boží a její budoucí přítelkyně má sakra štěstí, ale mě vždycky přišlo, že se v její přítomnosti chováš jako kdybys seděl v čekárně u zubaře.“
Kamiya udělal grimasu a vrhl na Tsubakiho obviňující pohled. Jistě, takhle o tom spolu mluvili často, ale takhle to Uedovi naservírovat, to bylo trochu drsné i na něj.
Tsubaki si jeho pohledu všiml, ale jen pokrčil rameny.
„Chceš říct, že jsem Asano rád vlastně neměl?“
„To ne, kdo by ji neměl rád. Spíš jsi neměl rád tím způsobem, kterým jsi myslel, že máš,“ opáčil Tsubaki. Kamiya protočil oči.
„Aha. Hm. Takže vy byste mi teď mohli najít nějakou náhodnou holku? Ne někoho, koho bych si vybral?“
Kamiya přikývl. „Přesně tak.“
Ueda dopil svůj čaj a zvedl se od stolu. „Já… si to promyslím, dobře? Za dva dny máme premiéru a ještě je s tím spousta práce.“
„Jasně.“ Kamiya se znovu zamračil na Tsubakiho, který se zatvářil ublíženě, jako kdyby nic neudělal. Ueda mezitím vyšel do předsíně.
„Tak se uvidíme na premiéře.“

Alastor, Ezechiel a Lilith nervózně postávali přede dveřmi jedné z konferenčních místností, z níž se ozývali rozčilené hlasy jejich nadřízených.
„Tak… jak se máš?“ zeptal se Alastor Lilith, když se ze sálu ozvala rána, jako kdyby někdo udeřil pěstí do stolu.
„Už pamatuju lepší časy,“ ušklíbla se Lilith, stáhla si z nosu brýle a začala si je čistit o okraj blůzy. „Třeba časy, kdy byly všechny mise mojí sekce legální.“
„To docela chápu,“ povzdechl si Ezechiel a ignoroval dokonale srozumitelnou řadu sprostých slov, která se linula zpoza zavřených dveří.
„Jak jsou na tom ti vaši nováčci? Neleze jim to ještě na mozek?“
Ezechiel a Alastor si vyměnili unavený pohled. „Tak trochu. Navíc se nenávidí,“ řekl Ezechiel a promnul si kořen nosu.
„Vy aspoň víte, co se na té misi děje. To já nemám tušení, jak na tom Muramasa s Roe jsou. Koordinuje je přímo Theodor a já se jen občas dostanu k nějakým informacím,“ potřásla hlavou Lilith a znovu si nasadila brýle. „Myslela jsem, že když budu šéfovat purgatorianské sekci Oddělení, že se mi takovéhle věci dít nebudou.“
„Tohle se tu většinou neděje. Jde jen o… výjimečnou záležitost,“ ujišťoval ji Ezechiel, který z nich byl ve funkci nejdéle. Šéfa nebešťanské sekce dělal už přes šest let, zatímco Alastor svého postu dosáhl zhruba o rok později a Lilith vystřídala svého předchůdce před necelými třemi lety.
„To doufám.“ Lilith se podívala na hodinky. „Jak dlouho myslíte, že budou soptit?“
„Už tam jsou skoro čtvrt hodiny. Dávám Mephistě pět minut, než jednomu z nich vrazí tužku do oka,“ řekl Alastor vyčerpaně. Nato se všichni tři významně odmlčeli, takže bylo ještě víc slyšet, jak se hlavy Centrály do krve hádají. Také měli šanci zaslechnout klapot bot na leštěné podlaze chodby. Zpoza rohu se vynořila vysoká žena s krátkými vlasy v krémovém kalhotovém kostýmku. Došla až ke dveřím, za nimiž se odehrávala lítá bitva a chystala se zaklepat, Ezechiel se ale natáhl, aby jí v tom zabránil.
„To bych být tebou nedělal, Eleonor,“ varoval ji.
Eleonor, šéfová Bezpečnostního oddělení, které bylo spolu s Oddělením pro koordinaci externích misí to nejprestižnější z celé Centrály, se zarazila a zaposlouchala se do hádky na druhé straně dveří. Když rozeznala několik vět, z nichž některé nebyly úplně slušné, nechápavě se k nim otočila. „Co se tam děje?“ zeptala se.
„Nechceš vědět. A i kdybys chtěla, tak ti to stejně nemůžeme říct,“ pokrčil rameny Alastor.
Eleonor chabě pozvedla ruku s tmavě modrými deskami, na nichž bylo vyražené logo jejího oddělení. „Potřebuju s Petrem a Theodorem probrat něco ohledně rozpočtu a řekli mi, že tady mají poradu,“ řekla a zadívala se na dveře, jako kdyby za to snad mohly ony.
„Porada. No, víceméně, to porada je,“ usmál se vyčerpaně Ezechiel.
Eleonor si založila paže na hrudi. Bylo jí okolo čtyřiceti, i bez špičatých bot s vysokým podpatkem byla na ženu vysoká a její sako mělo střih, aby pod ním nebyla vidět zbraň. „Jak dlouho už to trvá?“
„Asi čtvrt hodiny.“
„A myslíte, že se blíží k nějakému řešení?“
„No, podle počtu sprostých slov možná i ano.“

Sotva Kamiya s Tsubakim vešli do divadla, věděli, že měli skutečně raději počkat až na samotné představení. Hitoba se proměnila v mraveniště, kde všichni pobíhali sem a tam, sháněli kostýmy, herce, bedňáky, někoho, kdo je schopný tohle do pěti minut přišít zpátky na místo, na jevišti se na poslední chvíli dokončovaly některé kulisy, stěhovaly se reproduktory, upravovalo se osvětlení a mezitím se ozývalo občasné zaštěkání.
Zdrojem toho štěkání se ukázal být Charlie, štěně jezevčíka, které Meg adoptovala z Inuboshi, a jež vrazila Tsubakimu do náruče, hned jak vešli do sálu.
„Mohl bys mi ho na chvíli pohlídat? Děkuju!“ zavolala na něj přes rameno, když pospíchala pryč.
Tsubaki chvíli stál bez hnutí, než si uvědomil, co se vůbec stalo a sklonil hlavu k pejskovi, kterého teď svíral v rukách.
Charlie k němu vzhlédl a zavrtěl ocáskem.
„Taky máš pocit, že bychom se měli někam vytratit, než si nás všimnout a zotročí?“ navrhl Kamiya.
„A pak kdo se tady bojí o své princeznovské ručičky,“ ušklíbl se Tsubaki a podrbal Charlieho mezi ušima.
Nakonec se rozhodli uklidit se do bezpečí zadních řad hlediště, aby se nikomu nepletli pod nohy. Přidala se k nim i Erika, Hiroomi, Renův přítel, Rogerovi mladší sestry a několik dalších lidí, kteří často chodili na zkoušky a vůbec byli ve stejné situaci jako Kamiya a Tsubaki. Odtamtud je vytáhla až Asano a dovlekla je do zákulisí.
„Už začínají chodit lidi!“ zamumlala zoufale a poodtáhla zataženou oponu, aby viděla do hlediště. Ze vstupní haly se skutečně začali trousit první návštěvníci.
„Jsi nervózní z toho představení nebo kvůli té tvojí vyvolené?“ zajímal se Tsubaki a opatrně si naaranžoval spící štěně, které skutečně celou dobu strážil jako ostříž, na jednu ruku.
„Tak trochu z obojího,“ přiznala Asano a zvedla ruku, aby si prohrábla vlasy, na poslední chvíli se ale zarazila, když si uvědomila, že už je učesaná na představení.
„Říkala jsi, že souhlasila a přijde.“
„Já vím, ale stejně se bojím!“
Kamiya Asano poplácal po rameni. „No tak, určitě přijde. Kdybych byl lesbička já, přišel bych na sto procent,“ ujišťoval ji. Asano se ale netvářila zrovna přesvědčeně.
„Co vůbec plánuješ potom? Pozveš ji na rande?“ zajímal se Tsubaki a hladil jezevčíka ve své náruči po zádech.
„Možná. Ráda bych, ale to se ještě uvidí.“
„Jdi do toho, Asano!“
„Bože můj, bože můj, už je tady!“ vyjekla najednou Asano a křečovitě sevřela okraj opony, zpoza které vykukovala. „Vážně přišla! Pane bože!“
Kamiya odhrnul závěs a společně s Tsubakim nahlédli do sálu. Světla v hledišti byla ještě rozsvícená, takže nebyl problém vidět přicházející diváky. Oba zapátrali po někom, kdo by mohl být Asaninou dívkou snů. Řady sedadel se rychle zaplňovaly, Kamiya si ale přesto všiml modrovlásky s hlavou skloněnou nad programem, která mířila k předním sedadlům.
„To je ta holka, co věší bundy u Vikinga,“ podivil se Tsubaki, který si jí také všiml. Asano vydala zvuk jako umírající velryba.
Kamiya se k ní pobaveně otočil. „Tak tobě se líbí Aoi?“
Asano jen přikývla, červená jako rajče.
A Kamiya v tu chvíli musel uznat, že kromě toho, že je Asano bezvadná, ještě má skvělý vkus.

„Takže máme necelé tři měsíce na to najít mu holku.“
„Tři měsíce. To ujde.“
Večer po premiéře dostali Kamiya a Tsubaki konečnou zprávu ohledně jejich mise. Měli čas do konce maximálního limitu mise, což bylo půl roku. Tři měsíce už měli za sebou a tři je teprve čekaly.
„Je to lepší, než jsem čekal,“ uznal Kamiya a zavřel za sebou dveře ložnice.
„Lehčí misi teď už mít nemůžeme.“ Tsubaki už ležel v posteli, zachumlaný do deky. Kamiya přešel místnost, ztěžka se posadil na okraj postele a chytil jeden z cípů peřiny, aby z ní Tsubakiho vymotal a získal tak alespoň kousek, kterým by se mohl přikrýt.
Tsubaki nesouhlasně zamručel, ale nakonec se nechal dekou přetočit na druhý bok, takže teď ležel čelem do středu postele a umožnil tak Kamiyovi, aby se uložil. Pekelník se uvelebil na své polovině postele, kterou před svým spolunocležníkem musel obden obhajovat, a zadíval se do stropu.
„Upřímně řečeno, jsem fakt rád, že to s Asano nevyšlo. Vážně si je neumím představit spolu,“ povzdechl si a založil si jednu ruku pod hlavou.
„To teda. Snad jí to s Aoi vyjde,“ přikývl Tsubaki a pohodlněji si nahňoucal polštář.
„Nevidím důvod, proč by nemělo.“
Bylo to poprvé, co šli spát současně, pokud nepočítali ty noci, kdy spolu spali… v tom druhém slova smyslu. Vždycky šel jeden dřív a ten druhý čekal alespoň půl hodiny, než šel také.
Chvíli mlčeli, než se Kamiya přetočil na levý bok, zvedl se na lokti a zadíval se na nebešťana, jehož rysy jasně rozeznával díky matnému světlu pronikajícímu skrz žaluzie. Tsubaki tázavě povytáhl obočí. „Musíme Uedovi někoho najít. V tomhle městě je přes tři sta padesát tisíc ženských. Alespoň jedna by se k Uedovi mohla hodit.“
„Uvědomuješ si, že v tom čísle jsou zahrnuty i holčičky, co chodí do první třídy a babky nad hrobem. Nehledě na lesbičky, což je, jak se ukázalo, velice důležitý faktor,“ podotkl Tsubaki.
Kamiya se kysele ušklíbl. „Fajn, fajn. Tak to hodně přeženu a řeknu, že v Tamayori je alespoň třicet tisíc holek, které by se k Uedovi věkově hodily.“
„Dejme tomu.“
„Alespoň jedna by mohla mít zájem.“
Tsubaki se zavrtěl, aby našel pohodlnější pozici. „Čistě statisticky vzato, alespoň jedna by být mohla.“
„Ve vzhledu to nebude. Kdyby záleželo jenom na tom, klidně bych do něj šel i já.“
„Do koho bys taky nešel, ty couro.“
„To je pravda, šel jsem i do tebe a to je co říct.“
V příští chvíli ho Tsubaki skopnul z postele. Kamiya byl ale připravený a tak ho chytil za triko a stáhl ho s sebou. Ukázalo se, že to není tak dobrý nápad, jak se na první pohled zdálo, protože Kamiya na tvrdou podlahu dopadl tak jako tak a ještě navíc na něm přistálo asi sedmdesát kilo živé váhy.
Tsubaki překvapeně vyjekl a pomalu se zvedl na všechny čtyři. „Co to mělo být?“ utrhl se na Kamiyu, který ležel pod ním na zádech a mnul si rameno, na něž dopadl.
„Aspoň vidíš, jak mi je, když mě v noci shazuješ z postele,“ opáčil Kamiya a zvedl se na loktech, takže jejich tváře dělilo jen pár centimetrů.
Cítil z Tsubakiho vanilkový sprchový gel, který pokaždé ve sprše omylem shodil loktem a při jehož sbírání se nejednou málem zabil, a v místech, kde se dotýkali cítil skrz slabou látku jeho tělesné teplo.
Kamiya si jasně uvědomoval fakt, který mu sice nedělal starosti, ale tak trochu ho rozčiloval.
Už spolu nespali kvůli nějaké frustraci, ale jednoduše protože se jim to líbilo. Nebylo to jako poprvé, kdy to prostě vybublalo na povrch, ale spíš Jsi dobrý v posteli, navíc nejsi úplně k zahození, takže toho prostě využiju. Samozřejmě, že ani jeden z nich by to nepřiznal. Jistě, pomáhalo to uvolnit napětí, které se mezi nimi občas tvořilo, ale už to byla spíš taková sekundární záležitost.
Kamiya ze sebe Tsubakiho odstrčil a vydrápal se zpátky na postel. Nebešťan seděl na podlaze a ublíženě k němu vzhlížel skrz rozcuchanou ofinu. Přesně o tomhle mluvil.
„To jen pro příště, až tě zase napadne mě vyhazovat z postele,“ usmál se sladce Kamiya, když se začal nebešťan sbírat ze země.
Tsubaki s uraženým výrazem obešel postel, padl na svoji polovinu a neodpověděl.
Kamiya to bral jako vítězství, dokud ho ještě též noci neshodil znovu.

Stav mise: Aktivní
Poznámky k misi: Jaktože i Asano si sežene holku dřív než Ueda? -K