SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




↓Upside Down↑ - Kapitola 20.

Asano možná byla ve vztazích poleno, ale stejně se jí dařilo podstatně líp než Uedovi.
„Nerad ruším, ale mohl by mi někdo prosím vzít bundu?“ odkašlal si Kamiya, když se mu stále nedařilo upoutat Aoinu pozornost. Asano, která spolu s ní seděla za pultem šatny, sebou trhla a ohlédla se. Ani ona si v zápalu rozhovoru se svojí čerstvou přítelkyní nově příchozích nevšimla.
„Ahoj, kluci,“ pozdravila je a zářila při tom jako sluníčko. Kamiya si divže nemusel zastínit oči.

Aoi se na ně usmála a natáhla se pro jejich kabáty. „Pardon,“ omluvila se a podala jim čísla věšáků.
„V pohodě,“ usmál se trochu nervózně Ueda, který si pořád nemohl zvyknout na fakt, že jsou Asano a Aoi spolu. Dali se dohromady hned den po Alonerské premiéře. Tsubaki si jeho zaváhání všiml, proto ho raději kamarádsky vzal kolem ramen a zamířil s ním k vyhazovači, aby dostali razítko.
Kamiya se ještě chvíli zdržel u párku hrdliček, než vyrazil za nimi.
Dohnal je až u baru, kde si objednávali pití.
„Takže, jak ses rozhodl?“ zeptal se Uedy okamžitě. Proto toho večera do Vikinga šli. Aby s Uedou probrali jeho rozhodnutí ohledně pokračování mise.
„Já… chci to zkusit,“ přikývl Ueda. „Dělejte, co umíte a zkuste mi někoho najít.“
Kamiya i Tsubaki se samolibě usmáli. Nahlas neřekli nic, ale oba to věděli předem. To byla prostě lidská povaha. Ueda prostě chtěl, co mu nabídli a nic mu nebránilo v tom, si to vzít.
„Kdo tady dneska všechno je?“ zahulákal nakonec Kamiya, aby přehlušil dunivou hudbu a tvářil se, jako kdyby předchozích několik vět nikdy nepadlo.
Ueda se na chvíli zamyslel. „No, Asano už jsme potkali… pak by tu někde měl být Lee Moon a Meg, Kaoru a Mira. A jinak nevím.“
Jako kdyby zapískal na psí píšťalku, objevila se vedle nich Meg. „Můžu se přidat k vaší pánské jízdě? Lee Moon mě odkopnul kvůli nějaké sedmnáctce a já jsem teď smutná,“ zazubila se a přihnula si ze svého piva.
„Jasně. Chceš nám pomoct najít Uedovi konečně holku?“ odpověděl Tsubaki a usadil se na jednu z barových stoliček. Meg pohoršeně mlaskla a zamračila se.
„Ale no tak, už i ty blbneš, Mitsukuni? Nejdřív si Kyouko nabrnkne tady Kamiyova bratrance, potom Asano a teď ty? Dochází vám vůbec, že se jmenujeme Aloners? Aloners! Jako od slova Alone. A jediný, kdo tam brzo zůstane sám jsem já. A Kiyoteru, ale ten se nepočítá.“
Ueda protočil oči. „Nepřeháněj. A jak jenom ty? Co Lee Moon?“
„Lee Moon zrovna teď sám není. A tak dvě hodiny nebude. Zřejmě mu to ale takhle vyhovuje, takže já nebudu soudit.“
Tsubaki ji poplácal po hlavě jako psa. „Snad se nebojíš, že zůstaneš na ocet?“ zaculil se. Meg jeho ruku odstrčila a uhladila si krátké černé vlasy.
„To tak. Já bych na přítele ani neměla čas. Mám teď dost práce i bez něj. Já jsem spokojená. Ale všem okolo mě jako kdyby šibnulo.“
Kamiya se posadil na stoličku po její levici. „To je slovo do pranice.“
Tsubaki se mezitím rozhlížel po tanečním parketu. „Tak, Uedo, víš, proč tu jsme. Potřebujeme z tebe trochu otlouct tu rozpačitost. Musíš se naučit bavit s holkama, s kterýma se neznáš deset let nebo s kterýma chodíš do školy.“
Ueda sáhl po svém pivu a přikývl. „Zní to jednoduše.“
„No, to se ještě uvidí.“
Ukázalo se, že to skutečně tak jednoduché není.

„Můžeš ty vůbec pít, Taiyourene?“ zajímal se Kamiya a zakousl se do zbytku limetky. Nebešťan sedící vedle něj se při tom pohledu ošklíbl.
„Proč bych nemohl pít? Kolik myslíš, že mi je?“
Kamiya ho přejel zkoumavým pohledem, jako kdyby ho nikdy před tím neviděl. „Kdybych měl hádat, aniž bych o tobě cokoliv věděl… tak bych řekl devatenáct,“ řekl nakonec a mávl na Richieho, aby jim přinesl další kolo.
„Je mi třiadvacet.“
„Takže jsem vlastně tvůj senpai,“ zakřenil se Kamiya.
„Tobě je kolik, pětadvacet?“
Kamiya přikývl. Richie před ně postavil další dvě skleničky a ty prázdné jim odnesl. Tsubaki si jednu přitáhl k sobě, druhou posunul před Kamiyu a natáhl se pro skořici, kterou se barman po třetí rundě ani neobtěžoval odnášet.
„Fakt, že piješ zlatou tequilu, mě v těch devatenácti jen utvrzuje,“ podotkl Kamiya, když pozoroval, jak si Tsubaki olizuje hřbet ruky a sype si na ni špetku skořice. Nemohl si nevšimnout stříbrného záblesku na jeho jazyku. Sám sáhl po slánce a napodobil ho.
„Myslíš, že nejsem dospělý, protože nemám rád limetky?“ povytáhl obočí Tsubaki a zvedl z talířku před sebou měsíček pomeranče.
„To neříkám.“
„Teď jsi to řekl.“
„Dobře, tak si to myslím, jsi slečinka.“
„A já si zase myslím, že když piješ, tak žvaníš ještě větší blbosti, než když jsi střízlivej,“ ušklíbl se Tsubaki a zvedl svoji skleničku. Kamiya udělal to samé.
„Tak na co tentokrát?“ zeptal se.
„Na misi jsme už připíjeli dvakrát. Na naše skvělé nadřízené taky, na to, aby Ueda konečně našel svoje koule a nějakou holku, ze které se nevyklube lesbička, na Asano, protože je boží, na Muramasu, protože je k***t a naposledy to bylo na našeho úžasného barmana Richieho, protože je to muž, který zachránil dnešní večer. Už mě nic nenapadá.“
„Mohli bychom si připít na to, že už dáváme devátou tequilu, aniž bychom se jedinkrát zvedli a zjistili, jestli se vůbec udržíme na nohou,“ nadhodil Kamiya.
Tsubaki se na okamžik zamyslel, než spokojeně přikývl. „Souhlasím,“ řekl a ťukl jejich sklenkami o sebe. Už podeváté nastalo to samé. Skořice nebo sůl, panák, kousek citrusu.
„Víš, nikdy bych neřekl, že zrovna z tebe se vyklube dobrej parťák na tequilu,“ podotkl Tsubaki, když žvýkal svůj kousek pomeranče. Kamiya skromně pokrčil rameny.
Chvíli spokojeně mlčeli a v zrcadle za barem pozorovali taneční parket za svými zády. Seděli až na konci baru a tak je nerušili žádní puberťáci dychtící po nelegálním pivě.
„Ostatní už jsou pryč, co?“ zeptal se Tsubaki a otočil se na barové stoličce, aby se mohl pořádně rozhlédnout. Už bylo dávno po půlnoci a téměř dvě hodiny po tom, co se rozloučili s Uedou, který prohlásil, že už nemůže a jde domů.
Celý večer se ho pokoušeli nějakým způsobem naučit, jak se s někým seznámit. Přidala se k nim Meg, aby měli k dispozici i dívčí pohled na věc (i když u Meg byl ten dívčí faktor skutečně na hraně). Dělali co mohli a Ueda se nakonec skutečně začal bavit s nějakou dívkou. Nebylo to vítězství, ale první krůček to byl slušný.
Meg je opustila ještě před půlnocí s tím, že následujícího dne má nějaké plány a Ueda odešel asi půl hodiny po ní.
„Dávno.“
„Myslel jsem, že se Ueda trochu víc pochlapí, ale asi můžeme být rádi i za to málo,“ povzdechl si Tsubaki, projel si vlasy dlaní a vysadil si brýle s širokou obroučkou na čelo. Kamiya se natáhl, beze slova mu je sundal a podržel si je před očima.
„Ježíš, Taiyourene, ty jsi prakticky slepec,“ poznamenal sarkasticky. „Kolik tam máš dioptrií?“
„Jednu a jednu a čtvrt. A ano, vidím bez nic, ale mám raději svět, kde poznám člověka dřív, než když stojí pět metrů od mě,“ odfrkl si Tsubaki a natáhl se po Kamiyovi, který si brýle mezitím nasadil.
„Jak vypadám?“
„Jako někdo, kdo ukradl někomu brýle. Dej je sem.“
Kamiya si brýle s povzdechem sundal a opatrně je Tsubakimu zase nasadil. Bylo to familiární gesto, ale ani jeden se nad tím nepozastavil. Tsubaki si jen urovnal rozcuchanou ofinu.
„Dáme poslední a půjdeme?“ nadhodil Kamiya.
„S první částí souhlasím, ale jak na tom budu s chůzí uvidíme, až slezu z týhle židličky,“ pokrčil rameny Tsubaki. Kamiya na sebe upozornil barmana a oznámil mu, že s touhle poslední končí a že zaplatí. Společně dali dohromady jakousi částku, která o dost převyšovala cenu, jež jim Richie řekl, ale shodli se, že byli s jeho službami natolik spokojení, že mu to dýško nechají.
Postavil před ně poslední dvě skleničky a talířek s limetkou a pomerančem. Zřejmě jako poděkování za spropitné jim od každého dal dva kousky.
Tsubaki se natáhl pro svého panáka, Kamiya k němu ale přistrčil toho svého.
„Ukaž, že nejsi slečinka,“ zakřenil se.
Tsubaki protočil oči, ale skutečně vzal do ruky místo skořice slánku.
Připili si ještě jednou na misi a hned po tom, co do sebe obrátili desátou rundu, Kamiya upřel veškerou svoji pozornost na Tsubakiho a limetku. Jestli čekal znechucenou reakci, tak rozhodně nebyl zklamaný, protože nebešťan se zatvářil, jako kdyby byl donucen limetku sežvýkat celou i s kůrou. Až potom se Kamiya mohl s klidným svědomím zakousnout do pomeranče.
„No fuj,“ šklebil se ještě když si oblékali kabáty. Aoi už vystřídala její kolegyně, která znuděně přežvykovala žvýkačku. Kamiya se smál, divže nespadl ze schůdku, který sestupoval z podniku na úroveň chodníku.
Vyšli do vlahé noci a oběma konečně došlo do hlavy, kolik toho vypili. Mohli chodit, ale zřetelně tah alkoholu cítili. Hodně. Rozhodně víc, než když seděli u baru.
Tsubaki se pořád ksichtil kvůli té závěrečné limetce.
„Že já se k tomu nechal přesvědčit,“ skučel a dělal obličeje. „Za to můžeš ty. Fuj…“
Kamiya zavrtěl hlavou. „A chceš mi vážně tvrdit, že je ti třiadvacet?“
„Co má tohle společného s věkem, krucinál? Ble, mám pocit, jako kdybych si tou limetkou vyčistil zuby. Už nikdy!“ Zastavili se pod pouliční lampou.
Kamiya se moc dlouho nerozmýšlel. Zakousl se do kousku pomeranče, který sebral z talířku, když odcházeli od baru, chytil Tsubakiho za zátylek a políbil ho. Nebyl problém Tsubakimu kousek ovoce dopravit do úst. Problém nastal v okamžiku, kdy polibek trval déle než minutu, Tsubakiho ruce byly v Kamiyovo vlasech, zatímco ty Kamiyovo svíraly Tsubakiho boky. To byl problém. Stejně jako byl problém, že když se konečně dostali domů, což byl úkol téměř nadlidský, tak Tsubakiho ruce byly opět v Kamiyovo vlasech a Kamiyovo ruce opět na Tsubakiho bocích, tentokrát ovšem v trochu jiné souvislosti. Další problém se naskytl v okamžiku, kdy si tak nějak uvědomili, že je osud svedl do stejné postele a tak nad tím mávli rukou.

Kamiya vyšel z ložnice a zamířil do kuchyně. Na lince seděl jako obvykle Tsubaki s hrnkem kafe a knížkou v ruce. Na sobě měl kalhoty od pyžama a župan a nebýt to Kamiyovy kalhoty od pyžama, tak by to mohlo být úplně obyčejné ráno. Vlasy měl rozcuchané a na nose měl zase svoje brýle. Když o tom Kamiya tak přemýšlel, navzdory tomu, že měly být jen provizorním řešením, než si Tsubaki pořídí nové čočky, nosil je pořád. Ne, že by si Kamiya stěžoval, protože pro ně měl MOŽNÁ v koutku duše slabost.
Zastavil se dveřích. „Zase jsme spolu spali,“ podotkl.
„Očividně.“
„A ne jednou.“
„Není zač.“
„Já za nic neděkuju, mám otlačená kolena.“
„Jaké z toho plyne ponaučení?“
„Nikdy nenabízej nebešťanovi, že mu to uděláš na plovoucí podlaze?“
„To by mohlo být ono.“
Tsubaki podal Kamiyovi hrnek kafe. Kamiya na oplátku vytáhl z lednice krabici mléka a beze slova připravil dvě misky čokoládových lupínků. Jednu cestou ke stolu předal Tsubakimu a sám se usadil na své obvyklé místo.
„Budeme to nějak řešit tentokrát?“ zeptal se po chvíli Tsubaki, zatímco si soustředěně míchal snídani.
„Pokud vím, tak když jsme to řešili předposledně, tak z toho bylo posledně.“ To byla pravda.
„Dobrá připomínka. Porota ji vezme v úvahu.“
„Tentokrát to ale můžeme svést na alkohol.“
„Můžeme to svést leda tak na tu pitomou limetku.“
„Limetka za nic nemůže. Plánoval jsem to od čtvrté rundy.“
„Tolik k Můžeme to svést na alkohol.“
Kamiya pokrčil rameny, jako kdyby chtěl říct Ty jsi ten kdo za to mohl naposledy. Což byla taky pravda. Tsubaki dojedl a svezl se z linky.
„Jdu si dát sprchu,“ řekl a protáhl se, takže se mu rozhalil župan a Kamiya se o to víc soustředil na zbytek svých lupínků.
„Říkáš to, jako kdybys mě tam zval.“
Tsubaki si stáhl z nosu brýle a nasadil je Kamiyovi. „O tom si nech zdát,“ ušklíbl se a zamířil do koupelny.
„Je to stejně tvoje jako moje koupelna,“ zavolal za ním pekelník a kloubem prstu si posunul brýle výš, aby mu neklouzaly.
„Což znamená?“ Tsubaki nechal pootevřené dveře, aby Kamiyu slyšel.
„Že mám stejný nárok ji používat jako ty.“ Kamiya se zvedl a s miskou stále v rukou přešel ke koupelně. Tsubaki si zatím stihl svléknout jenom župan, Kamiya ale stejně zkoumavě naklonil hlavu na stranu.
„Nejsou to moje kalhoty?“ zajímal se a strčil si do pusy další lžíci cereálií.
„Je to možné.“ Tsubaki se zatvářil tak nevinně, že by mu to Kamiya skoro sežral.
„Dobře,“ přikývl Kamiya, jako kdyby jen konstatoval, že je venku hezky, a zamířil zpátky do kuchyně. Tam sklidil nádobí od snídaně a s hrnkem kávy, která byla teď tak akorát, vyšel na balkón. O dvě minuty později tam za ním přišel Tsubaki, jednou rukou ho chytil za triko a druhou mu vzal z rukou hrnek, který cestou do koupelny postavil zpátky na kuchyňský stůl.
Když se k ní Kamiya konečně dostal, byla už studená.

„Co takhle mu podat inzerát?“
„Jak by sis to představoval? Hledám holku, značka zoufalý?“ povytáhl Tsubaki pochybovačně obočí a zabořil vidličku do knedlíčku, který už několik minut honil po talíři.
„Možná? Třeba by se někdo přihlásil.“
„Nemyslím si, že holky, které by se na takový inzerát přihlásili, by byly pro Uedu to pravé.“
„Upřímně, Ueda by neměl být moc vybíravý,“ podotkl Kamiya a otočil stránku novin s inzeráty.
„Už jsem říkal, že tuhle misi nehodlám odbít,“ upozornil ho Tsubaki, strčil si knedlíček do pusy a složil příbor na talíř.
Seděli opět v Hodokoshi, protože Tsubaki trval na tom, že chce vyzkoušet, jestli jim majitel podniku o svém kuchařském umění posledně lhal. Kamiya měl spoustu řečí ohledně toho, že se musí táhnout přes půl města, ale nakonec neochotně souhlasil.
„Hele, co tohle: Studentka paleografie hledá vážnou známost?“ nadhodil a ukázal na jeden z inzerátů.
Tsubaki se na něj zadíval, jako kdyby v životě potkal jen málo stvoření hloupějších než byl Kamiya. „Nebudeme Uedovi shánět holku přes inzerát. A pokud ano, tak rozhodně ne přes inzerát v novinách? Kdo vůbec ještě čte v dnešní době noviny? Leda tak důchodci, kteří už nedokázali pojmout kouzlo internetu.“
Kamiya se na něj podíval přes horní okraj novin. „Jsem si skoro jistý, že noviny nečtou jen důchodci.“
Tsubaki se natáhl po své sklenici grepového piva a pokrčil rameny. „Já ti iluze brát nebudu, Princezno.“
Kamiya už neměl sílu a motivaci ho upozornit, že jestli mu bude říkat Princezno, tak mu nějak vážně ublíží, protože čím častěji to dělal, tím častěji Tsubaki termín Princezna používal.
Zrovna, když se Tsubaki snažil upoutat pozornost obsluhy, zavrněl Kamiyovi v kapse telefon.
Vytáhl ho a otevřel právě příchozí zprávu od neznámého čísla. Přelétl zprávu očima.
„Jo!“ vykřikl a vyskočil na nohy, takže Tsubakiho vyděsil k smrti.
„Co je?!“ zeptal se dotčeně a poposunul si brýle výš na nos.
Kamiya mu vítězoslavně ukázal svůj mobil, aby si mohl přečíst nejnovější zprávu.
„Oddělení mi konečně sehnalo auto.“

Status mise: Aktivní
Poznámky k misi: Takže on dostane auto?! -T

______________________________________________________________

Můj úžasný tumblr ♥

Dodatek autora:: 

Říká se, že jak na nový rok, tak po celý rok. Takže jsem tu.
Už jsem oficiálně vysokoškolačka a právě bojuji se zkouškami. Měla jsem se školou dost práce, navíc jsem objevila kouzlo prokrastinace. Omlouvám se. Ale je tu po 87 letech další kapitola. Obsahuje jednu z mých oblíbených scén, přesněji scénu s tequilou, která jako jedna z mála vydržela od původních plánů. Taky tu máme další šmajchlování, ehehe.
Nevím, co sem dneska psát. Cítím se trochu provinile, že jsem tady skoro půl roku nebyla. Je tu vůbec ještě někdo, kdo mě čte? Haló?

5
Průměr: 5 (24 hlasy)