Básnička o Madarovi

Moje první básnička,co jsem kdy na Naruta napsala..vzpomínám si,že jsem ji začala psát,když jsem v noci nemohla spát..a pak ji dokončila ve škole:D..to už je doba..Tak snad se bude líbit:)

Lolypop, lolypop,
zapomněl jsem si včera mop,
lízátko na lízání
a mop na vytírání,
musel jsem poklidit smetí,
abych mohl být v Aka-doupěti.

Hidan mi jednou řek,
jestli nechci šunkoflek,
když jsem se zeptal co to je?
doslat jsem kosou do obličeje.

Maska mi spadla na zem,
všichni se dívali kdo jsem.
"To Madara je,
on ještě žije?"

To byla reakce Kisameho,
který dostal šok ze sebe samého.
Museli jsme zavolat sanitku,
sanitáři se dívali na květinku.(Zetsua)

Všichni ze mě byli paf,
já udělal baf.
Akatsuki šli k ledu,
vyskočit oknem ještě svedu!
Pak jsem Akatsuki už neviděl,
nikdo jim takový osud nezáviděl.

Procestoval jsem celý svět,
zabralo mi to pět let,
jen za 80 dní mi to nevyšlo,
jednoduché mi to rozhodně nepřišlo.

Navštívil jsem i Himaláje,
tam jsem viděl sněžného muže jak fotbal hraje,
usoudil jsem,že je to Yetti,
zavolal jsem: "Nazdar Ketti!"
Asi ho to urazilo,
to stvoření se zabilo.
Nechtěl jsem skončit v lapáku,
skočil jsem pomocí padáku.

Letěl jsem a letěl,
až jednou jsem doletěl.
Spadl jsem do leknínu,
myslel jsem,že jsem v bazénu,
ale byla to odpadní roura,
díky tomu vypukla vzpoura.

Snídal jsem s Budhou,
obědval s Obamou,
večer jsem byl unaven,
do nějaké deky zabalen.

Rozdělal jsem oheň,
myslel jsem,že je se mnou ámen.
Bezdomovci si ke mě přisedli,
všechno jídlo mi snědli.

Byly to strašné časy,
až mi začaly vypadávat vlasy,
po tom strašném humbuku,
koupil jsem si paruku.

Cestoval jsem dál,
našel jsem starej lokál.

Byla tam spousta beden,
našel jsem i myčku s ledem,
ve třech bednách bylo hodně ovsa,
chtěl bych vidět koně skákat hopsa.
Našel jsem si na kakao krásný hrneček,
pak jsem objevil židli a stoleček.

Venku rozkvetlo poupě,
bylo to mafiánské doupě?
V dalších bednách byly zbraně,
hunové křičeli,,Na ně!"

Ti mě pak přepadli,
na mě však neměli,
do genjutsu se chytili.

Předal jsem je policii,
ti mi i ty bedny zabavili,
škoda,chtěl jsem si je nechat
a potom prodat.
Ještě že mi zbyla ta myčka,
bedny s ovsem,stolek a židlička.

Sedl jsem si před lokál
a zvolal:
"Jsem velký chudák,
nemám ani vindrák."

Lidé mě začali litovat,
ode mě všechno kupovat,
potom na černém trhu prodávat.

Na konci života jsem navštívil Záhřeb
a tam jsem měl svůj vlastní pohřeb.

A tak skončil Madara
pohřbený za živa.