SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Bystrozor 07 - Smlouva mezi hadem a lvem

Hrdina kouzelnického světa se hnal chodbou druhého patra přímo ke kanceláři Alexandra Frosta. Několik kolegů mu muselo uskočit. Než však stihl vehementně vplout do požadované místnosti, zarazil ho odtamtud křik.

„Že je to v šetření! V Salazarově jménu, již jsem vás na to upozorňoval nejméně tisíckrát, ale vy jste pro to ani nemávli hůlkou!“ rozeznělo se po celé chodbě přes pootevřené dveře Frostovy kanceláře. Harry ten hlas velmi dobře znal, co tu však, u Merlina, dělá Draco?

„Pane Malfoyi, já vás ubezpečuji, že jsme tím pověřili našeho nejtalentovanějšího a nejlepšího člověka, kterého máme k dispozici,“ pravil klidně Frost.

„Jo! O tom pochybuji. Jestli tomu tak je, kde jsou, sakra, výsledky,“ nedal si Draco říct.

„Tento případ je velmi komplikovaný…“ začal zase medovým tónem Frost.

„Ne, to jsou jen kecy. Víte, co si myslím, že si hrajete na ty čestné a spravedlivé, prosazující rovnost, ale vždy je někdo rovnější, že jo! Právo a pořádek je tu pro všechny, ale řešení problémů, které mají bývalí Smrtijedi a jejich děti jsou až na posledním místě. Jak bych mohl za to, komu jsem se narodil, jako bych kdy měl na výběr! Copak nestačí, že moje rodina sedí v Azkabanu, nebo je mrtvá!?“ křikl Zmijozel a dal se na odchod.

Vystartoval z kanceláře tak, že mu náš hrdina nebyl schopen uhnout. Srazili se na chodbě, žádný z nich sice neupadl, ale Dracovi z ruky vylétla hůl a několik svitků pergamenu. Musel se zastavit a sehnout se pro ně. Jeho bývalý spolužák si stihl všimnout, že hůl je velmi podobná té, kterou míval Lucius. Stejně jako on i Harryho bývalý sok se snažil působit reprezentativním, důstojným dojmem. Držet jméno čistého rodu nahoře, jak jen to jde, navzdory tomu, jak moc bylo pošpiněno spoluprácí s Voldemortem. Chytrými politickými tahy a manipulacemi se vyhnout stíhání. Dokázal si najít celkem prestižní práci a uchránit před Azkabanem i jiné své přátele. Tak, jak to dokázal jeho otec po první válce. Na rozdíl od něho však mladšího Malfoye nikdy neobestírala taková temná aura a to ani teď, když byl téměř rudý vzteky. V dětství by se dal se mladý Zmijozel označit za rozmazleného fracka, otázkou bylo, kým byl Draco teď, poté, co ztratil rodinu a musel se bít za své místo ve společnosti?

„Zatraceně, dávej pozor, Pottere,“ štěkl na něj vztekle.

„Co tu děláš?“ zeptal se Harry se zájmem.

„Co je ti do toho, nemusím se ti zpovídat,“ odsekl a již s pergameny a holí v ruce se narovnal. Uhladil si svůj luxusní zeleno černý hábit.

„Jsem bystrozor, můžu ti pomoct,“ nabídl se.

Draco podezíravě přimhouřil šedé oči. „Proč?“

„Proč co?“ nechápal Harry.

„Proč bys mi pomáhal? Nikdy jsme nebyli přátelé, vlastně by se dal říct pravý opak,“ upozornil Zmijozel svého bývalého spolužáka.

„Nevím,“ odpověděl popravdě hrdina kouzelnického světa a přitom výmluvně pokrčil rameny. „Možná protože vím, jaké to je nemít na výběr, nebo jaké to je ztratit rodinu. Navíc máš pravdu, neměli bychom mít na lidi dvojí metr,“ dodal, ještě stále pod vlivem svého provinění nad Goylem.

„Dobře,“ pokýval nakonec hlavou blondýn a rukou si uhladil si své ulízané vlasy. „Jsem tu kvůli podezření, že někdo manipuluje s mistrovstvím tak, aby získal ze sázek co nejvíce peněz. V posledních dvou zápasech jsme prodělali na sázkách více, než co jsme vydělali minulý rok. Týmy, které mají nejmenší pravděpodobnost na vítězství, vyhrávají, renomované a poctivé jsou obžalováni z dopingu, dobří rozhodčí mizí a někdo na takové situace sází miliony galonů.“

„Takže tu domněnku, že mistrovství je zmanipulované a Braidena Sharpa někdo odstranil právě kvůli tomu, rozšiřuješ ty?“ došlo Harrymu.

„Ano, očividně,“ kývl Zmijozel. „Co mám jiného dělat, když příslušné orgány nehodlají jednat? Byl jsem tu již několikrát a nic se nestalo! Musel jsem něco udělat, a když už mě odmítl Denní věštec, tak jsem byl nucen požádat aspoň Střelenku,“ pravil Malfoy s hořkostí v hlase.

Bystrozor měl co dělat, aby se nerozesmál. Představa jak se Draco spoléhá na Lenku a její Jinotaj, byla neuvěřitelná. Zmijozel, který jí vždy opovrhoval a přišel si nadřazen a dívka, který měla plné právo ho odmítnout za jeho chování i únos. Přesto mladý aristokrat zvládl překousnout její bláznivé nápady a ona mu dokázala odpustit. Z nějakého důvodu Harrymu mozek nabídl absurdní představu, jak Lenka Dracovi vplétá do blonďatých vlasů slunečnice a on se tváří, jako by na něj použila kletbu Cruciatus. Musel se třikrát hluboce nadechnout, aby ten pud potlačil a zaměřil se na něco jiného. „Mýlíš se. Frost nelhal, děláme, co je v našich silách. Zmizení Sharpa mám zrovna já na starost.“

Blondýn se na hrdinu kouzelnického světa zuřivě zamračil, přistoupil k němu blíž a chytl ho za klopy kabátu. „Ty! A děláš ho**o!“ zavrčel.

Druhý čaroděj se ovšem tím nedal vyvést z míry. „To není pravda, je to však komplikované a myslím, že můžeš mít pravdu. Toho famfrpálového rozhodčího se někdo nejen pokusil odstranit, ale jedná se o dobře naplánovanou vraždu. Pachatel mu nastražil do domu Smrtipláště. Magického tvora, který přešel přes Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory. Goyle schválil přesun tohoto tvora, možná za nějaký úplatek, nebo si neuvědomil, co dělá, tak či tak mu někdo pak vymazal paměť.“

„Ten idiot. Jestli se hodlá chovat jako blázen, přestanu ho chránit,“ odfrkl si Draco.

„To mě vede k domněnce, že ten, kdo zabil Sharpa, je z ministerstva. Pro všechny ostatní by bylo mnohem jednoduší, kdyby Smrtipláště pořídili na černém trhu. Jestli tomu je skutečně tak a máš pravdu, že to souvisí i s mistrovstvím, bude to mnohem větší, než si kdo dokáže představit,“ podotkl Harry. „Jak to, že nevíš, kdo z toho má profit. Máš sázkovou kancelář? Neměl bys mít na to evidenční knihu?“

„Jistě, že mám,“ ohradil se Zmijozel, pustil bystrozora a podal mu oněch několik svitků, které předtím sbíral po podlaze.

Černovlasý kouzelník tomu moc nerozuměl, chápal z toho jen jediné, to co mu již Malfoy řekl. Tedy, že několik lidí vsadilo na dost nepravděpodobné výsledky, které se však nakonec staly.

„Nikdo ze sázejících nesmí mít dar věštění. Je to nutné prokázat při uzavírání sázek, klademe za podmínku uvést magickou stopu. Ti lidé, co vidíš, že vsadili ty ohromné sumy…“ začal dovysvětlovávat Draco. „Zjistil jsem, že se jedná o mudlovská jména a jejich magická stopa je falešná. Ověřoval jsem si to různými kouzly, dokonce jsem si na to, jak vidíš, nechal vytvořit skřetí studii. Jsou to jen bílé koně, od nichž není možné vystopovat tok peněz k příjemci, protože vše je pak přepočítáno do mudlovských peněz a odesláno do různých mudlovských bank po celé Evropě, především do Švýcarska.“
„Aha,“ hlesl bystrozor zadumaně.

„Musíš mi pomoct, Pottere. Jestli proběhne další takovýto zápas, nejen že zbankrotuji, ale i ztratím jedinou možnost na rozumnou práci. Bývalého Smrtijeda nikdo nezaměstná,“ zoufale zaúpěl.

„Uklidni se, však i Goyle, má práci,“ odtušil Harry. Takové škemrání a zoufalství pro věčně nafrněného aristokrata bylo podivnou změnou.

„To není slušná práce, navíc to místo dostal díky mně,“ zavrtěl blondýn hlavou. „Pomoz mi, slib mi, že to řádně vyšetříš.“

„Jsem bystrozor, tohle nemusím slibovat. Jasně, že udělám, co bude v mých silách,“ odvětil černovlasý kouzelník, ale Draco jako by ho neslyšel.

„Přísahej! Zavaž se mi neporušitelným slibem!“ Harry mírně pobledl. Neporušitelný slib nebyla žádná sranda. Pokud ho nesplní, zemře. Nejednalo se sice o zakázané kouzlo, přeci však to byla jistým způsobem černá magie. Také se jednalo o kouzlo, se kterým měl spjaté špatné vzpomínky – Bumbálkovu smrt, Snapeovu falešnou zradu. Nicméně tak jako tak, hodlal vraždu famfrpálového rozhodčího vyšetřit, Draco po něm nechtěl nic, co sám by neudělal.

„Dobře, ale kdo nám půjde za svědka?“ souhlasil nakonec hrdina kouzelnického světa a se zájmem se rozhlédl po chodbě.

„Já,“ ozval se mu za zády Frostův medový hlas. Bystrozor měl chuť pořádně si zanadávat. Zatraceně, šéf to celé slyšel, koledoval si o malér. „Když to pomůže, aby pan Malfoye v nás měl důvěru, nevidím v tom problém.“

Na to Harry vrátil Dracovi pergameny a oba dva se chytili za ruce. Frost přistoupil blíž, vytáhl hůlku a položil ji na jejich spojené ruce.

Draco pravil: „Přísaháš, Harry Pottere, že vyšetříš manipulace v letošním mistrovství světa a smrt famfrpálového rozhodčího Braidena Sharpa?“

„Tak přísahám,“ přikývl hrdina kouzelnického světa. Z hůlky vyšlehl tenký jazyk oslnivého plamene a omotal se kolem jejich rukou jako rozžhavená železná niť.
„Slibuješ, že tak učiníš bez předsudků a spravedlivě, dopadneš pachatele?“
„Tak slibuji,“ odpověděl bystrozor a z Frostovy hůlky vyšlehl druhý plamenný jazyk, který se propletl s tím prvním.

„A zavazuješ se, že pokud to bude možné, pachatele dopadneš ještě před následujícím zápasem, který se má konat tento pátek, a pokud ne, uděláš vše, co bude v tvých silách, aby ti, kteří chtějí ho zmanipulovat, neuspěli?“ zadal Draco rozechvělým hlasem poslední část slibu.

„Ano, učiním tak,“ vydechl Harry. Třetí plamen vyšlehl z hůlky a spojil se s prvníma dvěma. Vytvořili tak pevný provaz poutající je k sobě. Kouzlo se ještě na chvíli zatřpytilo, než se pomalu v jasném oblaku rozplynulo a zbyly po něm jen matné skvrny na rukách obou stran úmluvy.

Zmijozel i bystrozor se pustili. V Dracově tváři se zračilo cosi neidentifikovatelného… mohl to být vděk smíšený s úctou? Než o tom stihl jeho bývalý spolužák popřemýšlet blondýn se slovy: „Dík, spoléhám na tebe,“ odkráčel pryč. Oba zaměstnanci odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů chvíli jen tiše stáli a dávali se za ním, než se Frost odvážil toto ticho porušit.

„Páni, překvapil jste mě, pane Pottere,“ pravil melodickým jemným hlasem. Harry na to jen reagoval otočením k němu a tázavým pohledem. Jeho šéf však nepotřeboval slovní pobídku, aby pokračoval. „Pokud vím, tak většinou nejste vůbec sdílný, zvláště když vás požádám, abyste promluvil o prošetřovaném případu do médií, aby se veřejnost upokojila. Přesto jste teď jen tak prozradil klíčové informace panu Malfoyvi. Napadlo vás vůbec, že právě on může být hlavní váš podezřelý?“

„To si nemyslím,“ odpověděl Harry a pokusil se zcela ignorovat ty temné oči, které ho probodly tak, že kdyby pohled uměl zabíjet, byl by skutečně konečně mrtvý. „Jistě, protože co může být výhodnější, než když sázková kancelář sama ovlivňuje mistrovství tak, aby její zisk byl co největší? To jsem si předtím také myslel. Nicméně, jak vidno, je to pro něj spíše prodělečné. Kdyby se jednalo jen o zástěrku a pózu, nepřinutil by mě k přísaze takovéhodle znění neporušitelného slibu. Navíc, jak jsem řekl Dracovi, je pravděpodobné, že pachatel bude z ministerstva, když se mu zdálo jednoduší legálně dopravit Smrtipláště, prostě přimět k tomu Goyla, a pak mu vymazat paměť.“

„I pan Malfoy ví, jak jednoduché je obejít Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory. Svého starého přítele má pod palcem. Jeho vynucení neporušitelného slibu mohl být prostředek k tomu zbavit se nebezpečného člověka, který ho ohrožuje. Pro někoho se může jevit jako lehčí donutit mocnějšího kouzelníka ke slibu, který nedokáže splnit, nežli ho porazit v duelu,“ namítl Frost.

„Ne. Pokud by Draco skutečně byl do toho zapojen, určitě v takovém případě není v tom sám. Pravděpodobně by byl do toho dotlačen a ani by nevěděl, že rozhodčí byl zavražděn, toho by musel mít na svědomí jeho komplic. Avšak i tak se to nezdá jako pravděpodobné. Ten Zmijozel již v podobné situaci byl. Hrozilo mu, že jeho rodina upadne ve Voldemortovu nemilost, mohl zemřít, přesto nedokázal Brumbála zabít, když konečně přišlo na věc. Pokud to nedokázal tenkrát, je těžké představit si situaci, kdy ano,“ oponoval Harry a vzduchu si tak říkal, kdy se na něj sesype Merlinův hněv. I když moc dobře věděl, že jeho šéfa tyto diskuze o případu baví, jeho chování bylo troufalé a to už měl na talíři spoustu jiných prohřešků.

Starší čaroděj ovšem jen zadumaně přikývl. „To, dává smysl,“ pronesl uznale.

„Takže nemám problém?“ chtěl se ujistit bystrozor. „Nevěříte Malfoyovi a neměl jsem mu nic říkat… Přesto jste nám byl svědkem našeho slibu?“

„Uklidněte se, Pottere. Jsem rád, že alespoň vyšetřujete a nesedíte nad láhví ohnivé whisky. Myslím, že vaše teorie ohledně toho Zmijozela by mohla být pravdivá, přesto bych byl rád, kdybyste nejdříve novinky o případu hlásil mně a ne náhodným kolemjdoucím,“ pravil prostě starší kouzelník a roztáhl své bledé rty do jedovatého úsměvu. „Rozumíme si?“

„Ano, pane,“ kývl jeho podřízený bez zaváhání. Při takovém úsměvu nesmí žádný smrtelník Alexandru Frostovi odporovat. To už se naučil dávno.

0