Démoní Lord Země - V.

Místo: Hádova věž – 9. pekelný kruh

Hádova věž byla největší stavbou, hned po paláci, v celém Devátém pekelném kruhu. Ale narozdíl od něho jí obklopovala neproniknutelná síť ochranných bariér. Hádes nikomu nedůvěřoval, a tak zabezpečení svého domova svěřil smrtonosným pastem, v jejichž zhotovování byl nepřekonatelný.
Když za sebou zavřel jediné vstupní dveře, konečně mohl polevit v ostražitosti a trochu se uvolnit. Moc dobře věděl, že Yerdol a většina důstojníků ho tajně sleduje. Už se nemohl dočkat dne, kdy ho Tyrael jmenuje Generálem, aby tu chamraď naučil poslušnosti! Nejprve se však musel zbavit Tara. V nitru stále ještě zuřil. Nemohl ze sebe dostat to trýznivé zklamání. Už si myslel, že Tyrael konečně udělá správnou věc, ale nakonec se tak nestalo.
„Můj pane,“ zazněl ze stínu kousek ode dveří pokorný hlas a na zelené světlo krystalů vyšla průsvitná drobnější postava. Duše zesnulé ženy, kterou Hádes před dvaadvaceti lety uvěznil a donutil jí, aby mu navěky sloužila.
V pekelných kruzích nebylo nijak zvláštní, že se šlechta nechala obskakovat dušemi lidí. Vesměs nešlo ani tak o služebníky, jako hračky, které jejich majitelé trýznili a mučili, kdykoliv se jim zachtělo. V Devátém pekelném kruhu to však bylo zakázáno předchozím vladařem, Tarovým a Tyraeliným otcem. Do Hádovy věže se však nikdo bez jeho svolení nemohl dostat, a tak nebyl nikdo, kdo by se o tomto přestupku dozvěděl.
Hádes natáhl ruku k ženskému přízraku a poté ji sevřel v pěst. Celou věží se vzápětí rozezněly bolestné výkřiky. Hádes ze sebe potřeboval dostat zlost a nebylo lepšího způsobu, jak se ho zbavit. Takto si s bezmocnou duší pohrával několik desítek minut, dokud se neuklidnil.
Ženský přízrak po mučení zůstal ležet na zemi. Nemohla zemřít, mohla pouze opakovaně trpět. Hádes ve své věži neměl jen jednu lidskou duši, ale mučení této ženy si vysloveně užíval. Byl to pro něho také výsměch mrtvému bratrovi. Než však Háda přemohla brutalita, vzpomněl si na to nejdůležitější. Nechal tedy duši ženy být a zamířil rovnou do své pracovny. Musel si pospíšit, dokud šel ještě běh událostí ovlivnit.
Na úplném vrcholu věže měl Hádes svou pracovnu. Téměř prázdná místnost, ve které byl na podlaze jeden velký pentagram a druhý menší na kamenném stolku u zdi. Většího si Hádes tentokrát ani nevšiml a přistoupil ihned ke stolku. Na něm měl pentagram zhotovený vlastní krví, v jehož středu se nacházel černý krystal. Bez jakékoliv přípravy si vzal Hádes do ruky obřadní dýku, kterou nosil neustále vzadu za pasem, a řízl se do dlaně. Počkal, až mu z rány začne prýštit krev a potom několik temných kapek plných démonické moci nechal dopadnout na krystal. Pentagram se rozzářil, stejně jako černý krystal. Hádes zavřel oči a soustředil se. Telepaticky navázal spojení s Šestým pekelným kruhem, se starým známým, který byl stejně jako on pouhý šlechtic, jehož sourozenec byl vládce. Měli toho tolik společného. Oba toužili potom, co nikdy nemohli sami získat a navzájem si pomáhali.
Naposledy Hádovi Qerol pomohl před dvaadvaceti lety, když Radě udal jeho bratra za jeden z nejhorších zločinů, kterých se démon mohl dopustit a to zplození potomka s lidskou ženou. Tehdy, po bratrově popravě, se bohužel vládcem Hádes nestal, ale teď opět přišla chvíle, aby se alespoň ke svému cíli zase o kousek přiblížil.
Černý krystal se rozjasnil a v něm se posléze objevila Qerolova tvář. Stejně jako Hádes i on dával přednost lidské podobě, avšak jemu se líbil mladistvý vzhled. Třiadvacetiletý muž s úhledně nakrátko střiženými černými vlasy, třemi zlatými náušnicemi v pravém uchu a podle současného lidského trendu i piercingem v bradě a v obočí.
„Co ode mě potřebuješ, Háde?“ vyšel z krystalu mírně zkreslený hlas.
„To, co vždycky, Qerole. Aby si mi pomohl k tomu stát se vládcem Devátého pekelného kruhu. Nebo si snad myslíš, že si s tebou chci přátelsky popovídat?“
Z krystalu vyšel uši drásající smích: „Ne, to opravdu nečekám. Tak, co potřebuješ?“
Hádes se usmál. Měl toho s Qerolem tolik společného, i když byly z jiných pekelných kruhů a tedy nepřátelé na život a na smrt. Možná bude i chvíli truchlit, až se stane vládcem a nechá Qerola zabít, aby se o jejich intrikách nikdo nedozvěděl…, ale na to bylo ještě brzy. Zatím ho bude využívat, jako on využíval jeho. Znovu se usmál. Opravdu měli tolik společného. „Chci od tebe malou laskavost. Víš, že ten bratrův bastard se bude ženit s démonkou z tvého pekelného kruhu?“
„Něco se mi o tom doneslo,“ odvětil Qerol střídmě a sám začal nad něčím přemýšlet.
„Chci, abys zařídil, že ta nevěsta bude jeho vrahem,“ dodal Hádes.
„Uvidím, co se dá dělat,“ řekl Qerol a ukončil spojení.
Hádes byl jako opařený. Zakončení jejich rozhovoru bylo podezřelé. Snad se ho teď Qerol neplánoval zbavit?! Chvíli Háda sužovaly obavy, které však ustaly stejně rychle, jako se objevily: „Jen si něco zkus. Vím toho na tebe tolik, že tě v nejhorším vezmu sebou!“

„Už máš sbaleno?“ zeptal se Qerol, když k němu do komnat vstoupila jeho jediná dcera.
„Ano, otče,“ zazněla odpověď z úst mladé ženy. „Již brzy se ti tvé přání splní. Spolehni se na mě,“ dodala s úsměvem na rtech.
Qerol se též usmál a spokojeně se díval za odcházející Lewirou, která s několika nižšími démony vyrazila k portálu. Qerol se už vzdal naděje, že se někdy stane vládcem Šestého pekelného kruhu, ale pak přišla od Tyrael nabídka na svatbu mezi Tarem a Lewirou. I když na něho Hádes věděl hodně, rozhodl se rozehrát nebezpečnou hru, na jejímž konci se plánoval stát konečně vládcem, i když by to bylo v Devátém pekelném kruhu.
Lewira se naposledy, před svým odchodem, podívala na otce: ‚Nemysli si, že tě zavolám, až se zbavím tamní vládkyně. Takovou příležitost si nenechám ujít za nic na světě!‘ a zamávala mu na rozloučenou.