DEMONS AND ANGELS: 9.DÍL

Souta vyvolal zuřivou vzpouru, když všem prozradil, že královna není celá, že se stále její moc nemůže vyrovnat pravému vládci. Několik démonu se dalo na stranu Souty, démonky, démoni jak nejvyšší tak nejnižší úrovně. Anda byla v ohrožení, Kyle nebyl stále k nalezení a s Daikim nějakou chvíli nebyla, netušila, že to on je třetí klíč. Energie všech barev se řinula s démonského paláce, měly tvar plamenů, spirál, energetických koulí, či malých tornád.

Půl paláce bylo v plamenech, obrazy a veškerá dekorace zničena. Země se začala třást a několik démonu využilo situace a uniklo na svět. Lucifer měl úkol dodržovat svým způsobem taky jistou rovnováhu, protože kdyby mu unikli nějací démoni na svět, nebe by se rozhněvalo a on když není ve své plné síle, by byl vystaven velikému nebezpečí. Teď se na Andu řítilo nebezpečí z obou stran. Archandělé hledali po celém světě čím dál tím více pronikajících démonů z hlubin mořím, propastí. Nad Evropou, Asií, Amerikou i Afrikou se snášela obrovská mračna a jen sem tam pronikly paprsky slunce. Déšť neustával a lidé se připravovali na záplavy, uragány, zemětřesení.
Tající ledy na severním a jižním pólu začala ohrožovat polární zvířata. I tak tomu nebyl konec.

„I když nejsem celá! Pořád jsem silnější než polovina z vás dohromady!!“ zakřičela do hordy démonů. Mnoho nižších démonů, kteří byl pod rukama Souty, věřili, že to on je silnější.
„Tak nám to ukaž,“ zavolala jedna démonka z první desítky.
Anda se chystala do útoku, tasila svůj meč v první fázi, jenže ji najednou někdo skočil do cesty. Dívala se na záda Kaita, byl v černé robě a oči mi žhnuli krví.
„Proč tu jsi?“ otázala se ho Anda, je přeci první úrovně proč teda nevyužije situace a nezmocní se jejího místa.
„Protože toto není správný Souta, tento je z budoucnosti,“ odpověděl a s čistě černým meč s ostrými zuby na rukojeti zaujal pozici.
„Jak to myslíš?“ nechápavě se zeptala.
„Je mnohem silnější než vy nebo já, možná i silnější než oba dohromady. Nejsem si jist, stále svou pravou tvář skrývá, byl velmi připraven,“ vysvětlil.
„A Paní…“ dodal, zasekl se.
„Ando…“ opravila ho.
„Ando,… drží Kyla on je tvá druhá polovička a nějaký Daiky je ta třetí,“ řekl jí a vytáhl svou mysl z mysli Souty.
„Jak?“ nedořekla.
„Je to má schopnost. Souta to musel vědět, a tušit i to, že vám to můžu prozradit. Musí být připravený,“ poznamenal.

Stáli na planině před palácem, kolem Kaita se začala shromažďovat oranžová energie, jejíž obrovské trysky se div nedotýkali temného podnebí. Najednou se vedle něj objevil obrovský panter s metrovými špičáky, ukazovalo to na obrovskou sílu. Oči měli naprosto totožné a s každým mávnutím panterovým ocasem se zvedl vítr. Jeho tři poskoci za Andou taktéž otevřeli svou moc a vynořili se tři obrovští ptáci podobní orlům. Vítr od ocasu pantera ptačí křídla namířila na nepřítele. Jak na straně Andy, tak na straně Souty se začala hromadit energie a brala podoby zvířat, u nižších démonů rostlin, místy nějaký ten tvar elementu.

Souta svoji plnou sílu neuvolňoval stejně tak Anda. Oba stali a přes davy bijících se démonu se nehnuli a jen sledovali. Přišel, aby změnil děj a ona to věděla.
Souta už si myslel, že má vyhrané. V budoucnosti ji viděl bojovat a vždy to bylo, když měla po boku Kyla, měl šanci. Hodlal vše obrátit, stát se pravým Luciferem a ponořit svět do temnoty, že ani Samotný s Michael s tím už nic nezmůže. Tento druh boje bude pro něj poprvé, stejně tak pro ni. Všude se začala množit energie a objevovalo se víc a víc forem, šelmy kočkovité psovité, hadi, ještěři, všelijak zmutovaní tvorové a další…
Stále se nehnuli a padlé mrtvé těla naprosto ignorovali, no věděli o nich. Bylo to jako by všude byla tma a jen oni vy světlech reflektoru.

V černo-červeném kabátu, kolem ruky žhnoucí plameny jí upřeně sledoval svými rudými oči, jako by si povídali, četli myšlenky, ale nebylo tomu tak. Přišel čas. Silný vítr plný pálivé energie se od nich zvedl a spálila tváře a celkovou kůži nižším démonům, kteří se nacházeli v jejich okolí a zároveň je i odmrštili desítky metrů dál. Anda držela v dlani obyčejný meč, rychle škubla zápěstím, aby dlaň směřovala k tělu, se meč změnil v dračí. Fialový dráček roztáhl křídla, kterými jí obalil dlaň se zápěstím a ocas si omotal okolo její ruky až k ramenu. Ostří zazářilo ve sněhových oslepujících barvách pro všechny démony velmi nepříjemně na pohled. Jakož to napůl člověk, jí to ani tak nevadilo.

Z temnoty se jí vynořil plášť s prolomeným límcem od krku. Náprsenka, jakoby z nějakého latexu a k tomu kalhotky, po bocích byli sněhové řetízky táhnoucí se po jejích stehnech a hýždě z části boky kryla dlouhá sukně, kterou by ještě tak půl metra za sebou při chůzi táhla. Usmála se a pořád z ní tryskaly proudy energie. Souta nadšený úsměv oplatil.

Nepotřebovali mluvit, jejich ostří se setnulo a utvořili další energetickou vlnu, všechny démony vyšší úrovně ovál vítr až byli donuceni si zakrýt tvář. Několik démonu nejnižší úrovně i tou ohromnou silou zabili a spálili na prach, proto se jich hodně stáhlo.
„Ukaž, co umíš!“ zakřičel na ní a pousmál se. Vytvořil kouli stlačeného ohně a hodil jí přímo na ní, odrazila jí mečem a přímo vletěla do jednoho okna paláce, kde vybouchla. Pořád tak pokračoval, Anda se stahovala, čekala na správný okamžik.

Byli před palácem, kde se odehrávala celá bitva. Černo rudé nebe, jasně modré blesky a poletující prach s jiskry ve vzduchu. Vše zapáchalo po spáleném mase, kostí odumřelých zvláštních květin. Někdy to trochu připomínalo i plast, či seno. Všude kolem byli ohně vysoké i deset metrů. Nebyl to oheň, jako oheň, nýbrž uvolněná energie různých démonů, která ztratila směr v boji a utvořila na zemi jakési své stanoviště. Všichni v blízkosti byli popáleni, i když jsou to démoni.
Předpokládal, že ví kolik má sily, no nevěděl to úplně, věděl jen o drakovi, avšak její sílu nijak pořádně neměl možnost poznat. V budoucnosti se osobně nikdy nestřetli, jen ji viděl při pár bojích, ale nemohl si být jist kolik síly se v ní skrývá. Všichni byli vždy až moc zastrašení.
Když Kaita srazila démonka první pětky k zemi a málem ho probodla, nejen že mu Anda zachránila krk, ale díky tomu se nechala seknout do ruky svírající meč. Naštěstí ocas draka ji z části ochránil a zabránil tak amputaci.
„Pusť mě! Spolu jsme silnější!“ promlouval k ní meč.
„Ne teď ne,“ zaprotestovala Anda a snažila se soustředit.
„A kdy jindy, až bude pozdě, až naše království padne. Jsme v tom oba, to my jsme tu páni,“ znovu promluvil, nebyl nepřátelský, jen říkal fakta.
Anda začala hromadit energii a Souta poznal co děla, udělal to jisté. Anda to nedělala každý den, proto jí to trvalo déle než jemu. Vedle něj se zjevil obrovský ohnivý ještěr, podobný nějakém Rexíkovi z Jurského parku. Démoni nižší úrovně, co ještě zůstali na straně Andy, se rozutekli a stejně tak udělali i démoni na straně Souty, když se vedle Ann objevil stejně velký drak. Všichni zůstali v úžasu a na chvíli přestali bojovat, stáhli se do ústraní a několik démonu od Souty přešlo k Andě. Boj začíná.

***

Probudilo jí něco sladkého. Otevřela oči a nemohla uvěřit, myslela si, že sní. Stříbrné vlasy Fénixe se dotýkali její tváře, pramínky tyrkysové modř, zářily snad po štěstí, řasy lesklé a tváře se třpytící. Ariel nečině ležela, pod váhou Fénixova těla.
„Vidíš to?“ ozvalo se jí v hlavě. Ariel poznala hlas Fénixe, ale něco jí zabránilo ho odtrhnout. Poddala se mu, viděla to a cítila. Srdce ji začalo hřát, objala ho kolem zad, zavřela oči, a pootevřela ústa, aby se mohli lépe ochutnat.
„Miluji tě,“ špitl si navzájem v duchu.
Čas se zastavil. Jen pro ně, ani nevnímala, kde jsou, co se stalo nebo že je její první kluk. Spíš děda, když se vezme v potaz, kolik má let. Cítila to, předal jí to. On se znovu narodil jen s jedním účelem. Vše se tak mělo stát. Jako by ho znala roky, jejich mysl se propojila v jednu. Jako by v tom měl “Někdo“ prsty. Ti dva už od počátku měli být spolu. Vše má svůj řád a cíl-
Nestyděla se, nestyděla se ani tehdy, když jí sundal roucho a ocitla se předním úplně nahá. Ležela na posteli s nebesy a nad ní se vzpíral Fénix. Ruky mu položila pod hábit a zamyslela se. Proměnil si v prach.
„Dokázala jsi to,“ špitl a políbil na rty. Usmála se.

Dlaněmi se opřel o polštář vedle její hlavy a ona už trochu víc nesvá povolila nohy. Věděl, že to je její poprvé. Nehledě na to, jak se jejich mysl spojila, oba věděli na co druhý myslí, tak nějakou tu známku strachu měla. O to víc byl k ní něžnější. Bedlivě jí sledoval tvář. Odvrátila ji. Opíral se jen jednou rukou a tou druhou jí tvář natočil zpět k sobě. Políbil ji na rtech a začal ji líbat. Nejen mysl byla spojená, ale i jazyky a zanedlouho i těla. Postupoval níž, ochutnával ji krk, klíční kost a hruď, dokud z ní necítil, že se bude cítit dobře. Když z ní ucítil, že je připravená, znovu se propracoval k jejím rtům. Ucítil, jak se směje a začíná oddechovat. Kdy do ní vstoupil, sevřela prostěradlo v pěstech a silně vzdychla. Na řasách se jí objevili známky slz, samozřejmě to nebyli slzy strachu, bolesti či něco podobného, byly to slzy štěstí. Uslyšela v hlavě, jak chce, aby ho objala. Silně se k němu tiskla a nehty zabodla do jeho zad. Nijak agresivně. Usmál se, byl šťastný. Po tolika letech, má někoho s kým může sloučit svou duši. Začal zrychlovat až po dovršení. Oba mohli cítit, to co druhý. Byl to zvláštní pocit. Když se soustředili a Fénix ji hladil po hrudi, cítil, jako by hladil sám sebe. Stali se jednou bytostí.
Zahaleni v lehkém bílém prostěradle v náručích toho druhého přemýšleli, aniž by použili hlasité slova.

„Jak se bude jmenovat?“ zeptala se Ariel.
„Nevím. Myslíš, že to bude, kluk nebo holka?“ otázal se k ní nazpět a políbil na čelo.