SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Domácí mazlíček (Shizaya)

Probudila mě noční můra. Zdálo se mi o… Co to vlastně bylo? Hmm, byla tam hnusná šedá stvůra, která byla z bláta, a to bláto do sebe pohltilo-. Škubl jsem s sebou. No jo, jasně, proč nebýt po*raný z blbého snu, že jo. Ale cítil jsem jeho ruku kolem pasu a jeho dech na krku. Oddechoval tak klidně… Pořád jsem se trochu chvěl a ve stínech jsem viděl divné tvary, natahující se ruce, plížící se bláto… Tak hloupé, pohrdal jsem sebou. Snažil jsem se nevybavovat si detaily, ale nedařilo se mi to. Pořád jsem měl před očima jeho vyděšený výraz. A taky… Hmm, myslím, že jsme se předtím pohádali, ale nevím to jistě. Už se mi to vybavuje, trochu. Jo, pohádali jsme se, protože Shizuovi došlo, že to s ním myslím vážně a to ho vyděsilo, protože to je přece jenom hra. Hra o dominanci, o jméno nejsilnějšího muže v Ikebukuru. Což jsme mimochodem já, nejlepší informátor ve městě. I když on si to nemyslí. A ta příšera, tu jsem na něj poslal asi já, heh. No a, tak jsem se naštval, to se stává každému. A navíc to bylo moje podvědomí, ne já, takže ticho, jo? Shizu za mnou se zavrtěl a přitáhl si mě blíž. Tělem mi projelo mravenčení, jako vždycky, když se mě dotkne. Už je to celkem dlouho, ale tohle přetrvává. Příjde mi to trochu divné. A trapné. A ponižující. Ponižující… Něco zamrmlal a zmáčkl mě. Hm, občas si připadám jako nějaký jeho mazlík, a to je otřesný pocit. Vyprostil jsem se z jeho sevření a posadil jsem se. Zatápal rukou po prázdné půlce postele a pak stiskl okraj peřiny a pořádně se do ní zahrabal. Jako by mu vzali zdroj tepla. Ohřívací lahev, huh. Fakt jsem jenom domácí zvířátko, jak ubohé. A proč tohle vlastně dělám? Spím se svým úhlavním nepřítelem…Protože nedokážu předvídat jeho myšlení, je fascinující. A já se do něj zamiloval. Takže tak. Dojemné, co? Ani ne.
Ale on? Fakt mám pocit, že jde jenom o sex. Musím nad tím pořád přemýšlet. Mě něco rozhodilo. Zrovna mě! A zrovna on. Poškrábal jsem se ve vlasech a vstal jsem. Byli jsme u něj, jako vždycky. A protože bydlí na kraji, je tady klid a tma. Klid mi vadí, ale tma je osvobozující. Přešel jsem k oknu, po cestě jsem zakopl o jeho košili, a otevřel jsem ho. Shizu tady vždycky kouří. Vadí mi, že kouří, protože si tím ničí zdraví. Noční vzduch mi konečně pomohl se vzpamatovat z toho snu. Ale stejně mě to pořád nutilo přemýšlet. Fakt jsem se zamiloval, a kdyby na to Shizu přišel, určitě bychom se pohádali. Jako v tom snu. I když tu příšeru bych na něj asi nepoštval, heh. Projela mnou vlna zimy a naskočila mi husí kůže. Tolik k mému nesmyslnému postávání v zimě u okna. Přivřel jsem ho a zase jsem se posadil na vyhřátou postel. Měl jsem chuť zalézt pod peřinu, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem pozoroval blonďáka, jak si klidně spí, i když bych ho mohl kdykoliv podříznout. Asi fakt věří, že bych to neudělal. A má pravdu, ačkoliv já bych si na jeho místě dával větší pozor.
Jako by vycítil můj pohled, pomalu rozlepil oči. Sakra. Teď se bude ptát, proč-
„Proč nespíš?“ No neříkal jsem to?
„Přemýšlím,“ odpověděl jsem rozmrzele. Štve mě. Má spát, a ne mě otravovat.
„Nad čím?“
Nad tebou.
„Tak obecně, nad životem.“
„To bývá nebezpečné,“ uchechtl se. To teda. „A určitě jsi nepřemýšlel nad tím…“ zamyslel se, jak to zformulovat, aby to nevyznělo tak blbě, „jak minule?“ Jo, celkem hezky to řekl. Minule jsem měl slabou chvilku (Jo, i já mám občas slabou chvilku, to si ani nejde představit, že?) a řekl jsem mu o své teorii domácího mazlíčka, i když ne tak úplně. No prostě, divně. Máme divný vztah, protože jsme oba divní. Celé je to divné.
Ne, nepřemýšlel jsem nad tím. Nebuď tak sebestředný, Shizu. Přemýšlím i nad jinými věcmi, než jsi ty.
„Možná,“ odpověděl jsem nejistě. Nechtěl jsem říct něco jiného?! Občas štvu i sám sebe. Ještěže je tady taková tma, jinak bych to asi nedal. Fakt mě štve. Zavřel jsem oči, abych se nemusel dívat ne jeho výraz. Ne, že bych v té tmě něco viděl, ale stejnak. Pro jistotu. Ozvalo se šustění pokrývky, a v tu samou chvíli mě ten parchant povalil pod sebe. Nemohl jsem se ani hnout. Co hnout, nemohl jsem ani dýchat. Zase se do mě dalo to vzrušené mravenčení.
„Fakt si myslíš, že bych spal s někým, ke komu nic necítím?“ šeptl mi do ucha.
U tebe člověk nikdy neví, ale kdybych řekl tohle, urazil by ses. Takže jsem raději zvolil diplomatické mlčení.
„Hmm?“ dožadoval se odpovědi a vklínil mi koleno mezi nohy. Mravenčení mnou skoro otřáslo, ale navenek jsem nedal nic najevo, načež jsem náležitě hrdý. Psche, to si vážně myslí, že mě dostane tak lehce?
„Hmm,“ zahučel jsem neurčitě.
„Psche,“ odfrkl si a padl zpátky na postel vedle mě. Jo, a teď očekává, že se připlazím a řeknu: “Nemyslím, přece tě znám,“ nebo něco takového, heh. Nas*at, Shizu. Ušklíbl jsem se a skopl jsem ho z postele. Hezky to zadunělo.
„Nehraj si se mnou,“ zavrčel jsem a znova jsem si sedl.
„Izayoo!“ křikl naštvaně a vstal.
„Nekřič, vzbudíš sousedy.“
Jenom něco zavrčel, chytil peřinu a několikrát ji protřepl (čučel jsem na něho jak na debila, páč mi vůbec nedošlo, co chce udělat) a pak mi ji přehodil přes hlavu a chytil mě tak blbě, že jsem se opět nemohl hýbat. A zrovna on mi bude říkat, že jsem sadista? Heh, to zrovna.
Seděl jsem úplně apaticky, protože odpor stejně neměl cenu.
„Odpověz na otázku a pustím tě.“ Ten bastard. Tak co mi zbývá, pokud se ráno nechci probudit jako mrtvola zabalená v peřině se zpřelámanými kostmi pod jeho oknem…
„Fajn,“ zahuhlal jsem. Bylo mi jasné, že to nenechá jen tak, protože mi přes peřinu nešlo rozumět.
„Nahlas a celou větou.“ Ale zkusit jsem to mohl.
„Nemyslím si, že bys spal s každým,“ rozvinul jsem to otráveně.
„No vidíš. Tak nepřemýšlej nad hovadinami.“ Měl zjevně hravou náladu, zmetek.
„Ano, mami,“ odpověděl jsem kousavě. Konečně ze mě sundal peřinu. Chtěl jsem ještě něco dodat, ale můj pokus ztroskotal na jeho rtech, které mě jemně, ale zároveň dravě políbily. Než jsem stihl zareagovat, stáhl si mě do objetí.
„Nějaký přítulný, ne?“ pozvedl jsem obočí, ale on jenom něco zavrněl. Co jsme spolu, tak se nenechá tak snadno vyprovokovat. Škoda, ale co nadělám. Taky jsem zjistil, že to monstrum je ve skutečnosti romantik, heh. Nechápu, proč jsme vlastně vůbec spolu. Nechápu lásku, a přitom se snažím lidem porozumět, smutné.
Po chvíli se odtáhl, přitlačil mě na postel, přehodil přese mě přikrývku (mimochodem tu stejnou přikrývku, kterou mě před chvílí dusil..) a zase mě objal jednou rukou kolem pasu.
„Už nepřemýšlej a spi,“ přikázal mi.
Normálně bych ho natruc neposlechl, ale už mě to celkem bralo, tak jsem ani neprotestoval a jenom jsem něco zabručel.

Dodatek autora:: 

FF k anime Durarara!!
Huh, první shouen-ai povídka, kterou jsem se rozhodla zveřejnit Laughing out loud
To, co se stalo předtím a jak se k sobě dostali a takové věci nechávám na vaší fantazii, tohle je jenom takový útržek Izayových myšlenek Smile Ani to není moc dlouhé, ale doufám, že to stačí.
Chtěla bych ji věnovat Miře, protože je moje yaoi společnice :3 I když má raději Shizua -.-" Laughing out loud A Šiši-chan, protože mi taky napsala super povídku Laughing out loud

4.833335
Průměr: 4.8 (12 hlasů)