Double Gravitation II - Zimní prázdniny - část 24

Plánuji to už od Vánoc. Prostě jsem chtěl pro Richarda taky něco udělat. Spikl jsem se spolu s paní Thomsovou, která nenápadně skoro dva měsíce přesouvala Richardovi schůzky tak, aby na příslušný týden, kdy jsem měl studijní volno, neměl nic důležitého nebo byl lehce zastupitelný. Taky mi dalo zabrat najít horskou chatu, která by se mi líbila a doufám, že i Richardovi. Nevím, jestli umí Richard lyžovat a nebyla mi to schopna říct ani paní Thomsová. Nechtěl jsem ten týden pojmout jako pelešení se v posteli, ale jako aktivní odpočinek. Zamluvil jsem pro nás instruktora na snowboard a povolenku na odlov v horách. Dokonce jsem našel starý těžební důl, kde člověk může zkusit štěstí a s půjčeným vybavením si vydolovat nějaký zapomenutý drahý kámen. Jen jsem doufal, že mi to Richard neomlátí o hlavu. Udělal jsem mu hezkou prezentaci na celý týden a poslal mu to mailem. Netrpělivě čekám u počítače a pořád nakukuji, zda mi přišla potvrzovací zpráva o přečtení emailu.

Poslední dobou se mi zdá, že mám nějak málo práce. Nějak na to nejsem zvyklý. Neustále se dotazuji paní Thomsové, co se děje, proč posouvá schůzky. Odpověď pořád stejná. Partneři jsou časově vytíženi a nemají možnost v jiném termínu přijmout pozvání. Jako bych já měl času nazbyt.
Sedím v kanceláři a chystám se domů. Ještě procházím emaily, abych případně odpověděl na nějakou urgenci. Ale celkem nic zvláštního. Až na jeden.
Rozkliknu prezentaci a nestačím zírat.
Myslel jsem, že mi asistentka všechny schůzky přeplánovává, kvůli mému kolapsu, ale zřejmě v tom měl prsty Daniel. Sakra. Nejen že se spikl s Jeffem, ale teď i s mou asistentkou.
„Kdy chceš jet?“
„Myslíš to vážně?“
„Proč jsi mi to neřekl osobně?“
„Za půl hodiny jsem doma.“
Nevím, proč jsem odeslal čtyři emaily. Ale tak nějak jsem si na další otázku vzpomněl vždycky až teprve, když jsem to odeslal.

Zatraceně! přichází mi jeden mail za druhým. Takové otázky ostrým tónem.
Kdy chceš jet? Určitě si vymyslí spoustu výmluv a schůzek, protože nemůže tušit, že jsem se s jeho sekretářkou spolčil. Klidně mi do očí může lhát a já pro její krytí musím všemu věřit.
Myslíš to vážně? Jasně že ne. Sakra, nejspíš Richard vůbec nemá rád zimu, ani sníh, natož se přizabíjet někde na svahu.
Proč jsi mi to neřekl osobně? Mám se rád. A chtěl jsem si nechat ujít jeho výhružný výraz v obličeji, jestli jsem normální. Prvotní šok, zda jsem se nezbláznil.
A ještě k tomu jede hned domů. Možná bych se měl rychle ztratit, ať to nedostanu hned mezi dveřmi. Raději bych ho nechal trochu vyšumět.
Kruci! Mohlo mi být jasné, že to neprojde. Nemá rád nic, co není podrobně naplánované dlouho dopředu a hlavně o tom všem musí vědět a v tom lepším případě to musí být jeho nápad a v jeho režiji. Je přece šéf.
Zaklapnu notebook. Skočím zatím pro nějaké jídlo, nechám ho, ať převrátí vzteky vzhůru nohama celý byt a až potom se vrátím s něčím dobrým do žaludku.

Do pr**le s horama. Lyžovat sice umím, ale že bych se tam nějak hrnul, to fakt ne. Ta bílá mokrá a studená věc, co vždycky zaleze tam, kam zrovna člověk nechce. Tolik věcí co si na sebe musím oblíct. Raději chodím nahej.
Všechno pozavírám a jdu za asistentkou. Zatraceně. Ta ženská, jako by to tušila, dneska zmizela dřív, než jsem se ji mohl cokoli zeptat.
Všechno pozamykám a vyrážím domů. Mám docela hlad a mám chuť na cigáro a ještě tohle.
Na druhou stranu, to vymyslel Daniel. Možná rád lyžuje. Možná má rád hory i v zimě. Přece jen pochází z hor. Když bude spokojený a je to něco, co ho baví, měl bych mu dopřát i svou společnost. Je schopný se naštvat a odjet beze mne. A to nemůžu dopustit.
Zaparkuji před domem. Vystoupím a dívám se do oken. Doufám, že je doma, abychom to mohli hned v „klidu“ probrat.

Ten gril bar na rohu mám fakt rád. Naberu dva velké kyblíky grilovaného masa, od vepřového, telecího, kuřecích čtvrtek obalených v jakési ostré směsi dělající vždy perfektní krustu. Musím domů donést hodně masa. Něčím si zpravit náladu, až mě Richard odmítne. Chata je velká, jsem domluvený s Jeffovými chlapy, že když tak pojedou semnou a uděláme pořádný seznamovací týden a zlámeme rekordy ve všem, v chlastu, v jídle, pokoříme hory, ženský, chlapy... kromě mě, já to prý budu mít omezený jen na svoje ruce. Taky koupím dvě flašky červeného, ať to máme čím zapít. Nebo se aspoň já z čeho ožrat. Máme jet už zítra v poledne, dorazit tam před večerem. Měl jsem strach, že bude chtít Richard všechno plánovat a tak jsem mu to řekl na poslední chvíli, aby nemohl nic...jen se na to pořádně vyspat.
Jeho auto už stojí před domem. Hned ve dveřích raději oznamuji, že nesu jídlo:
„Jsem doma! Nesu večeři. Dáš si semnou?"

Doma je prázdno. Daniel je kdo ví kde. Shodím ze sebe jen sako a kalhoty a hodím na sebe zástěru. Chystám si večeři. Do pr**le, ani ty blbý tousty se mi dneska nedaří.
k***a. Všechno se proti mně spiklo.
V momentě, když hážu připálené tousty do koše, ozve se Daniel od dveří.
Otočím se na patě a jdu rovnou k němu. Ani tu blbou zástěru jsem si nesundal. Mám hlad jako vlk. A pokud je šelma hladová, je nebezpečná.
Zabručím něco jako pozdrav a ani k němu nejdu blíž. Jen natáhnu své dlouhé ruce a popadnu kyblík, který je nejblíž. Sednu si s ním do sedačky, hodím nohy na stůl a začnu se cpát.
Nemluvte na mně, když mám hlad.

A sakra! Nebaví se semnou. Ani ho nebudu pobuřovat otázkou, zda četl můj mail. Pípne mi smska.
JAK TO RICHARD PŘIJAL. NECHTĚL JSEM TI BRÁT ILUZE, ALE RICHARD NEMÁ RÁD ZIMU. MŮŽEME JET TEDA S TEBOU?
Si dělá prdel! Tak on to věděl a už se těšil, jak dostanu kopanec mezi oči a zadarmo si se svou partou užijí zimní radovánky. Nejspíš už všem povykládal, jak mě dokáže rozpálit pouhými slovy a mohl bych jim na večerní představené ukázat, jak se umím vyhonit. Hajzl.
NEJSPÍŠ SI MŮŽETE ZABALIT odepíšu.
„Kdyby jsi chtěl něco k tomu...," zabrblám si pro sebe a postavím před Richarda skleničku a otevřenou láhev červeného. „Já si to s ním raději v kuchyni," říkám si už sám pro sebe.

Tlačím do sebe maso, jako tygr co týden nežral a jen si tak pro sebe brblu, jak to tak rychle naplánoval. Říct mi tohle na poslední chvíli. Do prčic. Nechce se mi jet, ale ani se mi ho nechce odmítat. Určitě má radost z toho, jak to dobře naplánoval a chtěl mě překvapit. Po očku ho sleduji, jak sedí u stolu a večeří.
Položím kyblík se zbytky na stůl a utřu si ruce do zástěry.
Možná bych se mohl na něco vymluvit. Beru do ruky telefon, a volám paní Thomsové. Nebere mi to. Do háje, určitě je domluvena s Danielem.
Jak z toho vycouvat, aby Daniel nebyl naštvaný?
Nic mě nenapadá. Vždyť tady je tak dobře a teplo a já mám jet někam do zimy? Naleju si víno do skleničky a napiju se.
„Proč jsi mi o tom neřekl dříve? Mám naplánovaných spoustu schůzek.“

Sakra! Sakra! Nikdy se mi nepodaří Richarda překvapit. Všechny moje snahy dopadají tvrdě na dlažbu, hubou napřed. Jsem to ale pitomec. Úplně na něm vidím, jak se mu ten výlet nezamlouvá. Nevěděl jsem, že nemá rád zimu.
„Promiň, byla to jen taková rychlovka," řeknu ledabyle a mávnu rukou. k***a! Dva měsíce přípravy v p****i. „Stejně to byl jenom takový úlet a návrh...o jarních prázdninách je všude narváno..."
Přečtu si smsku, co mi právě došla.
MOC SE NA TEBE VŠICHNI TĚŠÍME.MÁME ZBALENO UŽ TÝDEN.
„k***a," ujde mi z úst. „Univerzita plánuje učební pobyt ve Washingtonu. Myslíš, že bych mohl jet? Tak na týden?"
Bojíš se přiznat, že budeš na chatě s bandou nadrženejch mariňáků? Nebojím...sakra...co když je bud chtít všechny... bude tam Jeff...pohlídá si mě.... Mathyu je takovej... držel bych ho za ty kudrnatý vlasy a zm.rdal ho do němoty...aby se konečně rozhodl, které díře dává přednost.

„Já nevím, opravdu mám nějaké neodkladné schůzky.“
Nevím, na co jiného bych se vymluvil, než na práci.
„Ale jestli chceš jet do Washingtomu, tak jeď. Je tam hezky, i když je to město,“ řeknu opatrně.
Nechci, aby byl na mně naštvaný, ale prostě si nemůžu pomoct.
Postavím se a začnu si rozvazovat zástěru. Hodím ji na gauč.
„Musím si ještě něco dodělat. Hodně se mi toho nakupilo, když jste mě s Jeffem nechtěli pustit do práce.“
Odcházím do pracovny, abych si mohl zakouřit. Stejně nemám co dělat. Nevím čím to je, ale poslední dva dny mi práce ubývá, místo aby přibývala.

Normálně mi lže. Odpálkoval mě tak snadno. Ale vždyť o nic nejde! Klidně se můžeme milovat celý týden a nevylézt z postele. Už ho to semnou nebaví? Je unavený? Přestal jsem ho vzrušovat? Stal se náš vztah stereotypním? I náš sexuální život?
Vejdu do šatny a podívám se na kufr, který jsem Richardovi sbalil a dokonce mu koupil i pořádnou zimní výbavu. Nemám ani náladu na to to znovu vyklidit a schovat do skříně. Chytnu kufr a šoupnu ho pod skříň.
„Já ještě skočím na univerzitu. Nevěděl jsem, že bys mě pustil, tak jsem se tam nehlásil. Raději tam skočím osobně. Jede se totiž hned zítra odpoledne," houknu ode dveří Richardovi pracovny. „Za dvě hodiny jsem zpátky."

Jen zabručím něco jako „Jasně..." a dál kouřím a dělám, že mě v notebooku něco velice zajímá. Asi jsem Daniela zklamal. Ale když já si prostě nemůžu pomoct. Na lyžích jsem nestál ani nepamatuji, ale to se prý nezapomíná. Vejdu do šatny a otevřu zadní dveře do komory. Pořád je tam. Myslel jsem, že se té lyžařské výbavy zbavím. Nevím, proč jsem si to všechno nechal.
Raději zase dveře zavřu a jdu se sprchovat. Stejně musím ráno vstát. Mám domluvenou schůzku v bance, i když paní Thomsová říkala, že se to dá odložit, nebo že to za mě vyřídí. Stejně jsem tam chtěl jít sám.

Vyjdu jen ven před dům, abych mohl v klidu zavolat Jeffovi.
„Ty jsi to věděl a normálně jsi mě v tom nechal!" řvu hned do telefonu. „Dva měsíce to chystám! Mám všechno domluvené a zaplacené! Stačilo mi jen naznačit, že Jeff nemá rád zimu," dochází mi slova. „Richard semnou odmítl jet," hlesnu. „V kolik mě vyzvednete?"

„Šel jsem si lehnout. Brzy vstávám, protože mám schůzku. Když tak mi napiš, kdy odjíždíš.“
Napsal jsem ještě Danielovi vzkaz a šel si lehnout. Ještě nejsem úplně fit, bývám večer docela utahaný. Možná by mi nakonec nějaký ten výlet jen tak prospěl.
To byla poslední myšlenka, než jsem úplně zatuhnul. Ani nevím, kdy Daniel dorazil domů.

Dvě hodiny jsem se poflakoval po naší ulici. Koupím nějaké pečivo na snídani, ať už tady nechodím jen tak zbůhdarma. Když se vrátím domů, Richard spí. Ani se mnou nechce mít žádný sex, před odjezdem, kdy se týden neuvidíme. Dá přednost nějaké vymyšlené schůzce hned ráno. Stačily mi ty dvě hodiny na přemýšlení a teď mi k tomu ještě dá celou noc. Napadají mě samé věci, které mi vůbec nepomáhají. Možná nemá schůzku v bance. Možná ji má s někým. Jmenuje se Raul a rád klečí na kolenou. Přestanu se dívat na spícího Richarda a jen zavřu dveře do ložnice. Dotáhnu si kufr do svého pokoje a zařídím ještě další povolenky k lovu. Pro Jeffa, Johna, Chrise a Mathyua. Ráno pro mě přijede MathyuJeffovým autem. Jsem jako první na cestě a budeme sbírat zbytek skoro celé dopoledne.
Lehnu si na postel. Třeba to nebude špatné si od sebe odpočinout. Možná už si nejsme vzácní a naše touha po sobě opadá. Moje teda ne. Po celou dobu, co myslím na Richarda mi stojí. Sevřu ho mezi stehny a snažím se to rozchodit. Nakonec za sebou nechávám cestu ze svého oblečení směrem do koupelny a jdu to vyřešit po svém.

Když ráno vstanu, Daniel v ložnici není.
Že by už odjel?
Projdu byt. V chodbě jsou jeho věci rozházené od jeho pracovny až do koupelny. Posbírám je a hodím do koše s prádlem. Opatrně nakouknu do jeho pokoje.
Spí. Vedle postele má nachystané věci. Podívám se na hodinky. Nestihl bych schůzku. Raději ho nebudím, protože bych se určitě zdržel, jak se znám a jak znám Daniela.
Nechávám mu na stole lísteček.
MUSEL JSEM ODEJÍT BRZY. ZAVOLÁM TI. RICHARD.
Chvilku se na lístek dívám. Nebudu s ním týden. Docela dlouho. Bude se mi stýskat.
MILUJI TĚ. Dopíšu pod jméno.
Ještě jednou se na něho podívám, jak spí, a odcházím do práce.

Zírám na lístek na stole. Ani si nevzal snídani, co jsem včera koupil. Prostě zmizel, aniž by mě obtěžoval vzbudit. Co se mezi námi stalo? Co když má opravdu nějakého milence? Vytrhne mě domovní zvonek. Bezmyšlenkovitě otevřu a zírám ospale do té snědé krásné tváře s vlasy rozpuštěnými kolem obličeje. On se na mě nedívá, ale dívá se mi do rozkroku. Zakryji si ho dlaněmi a zavrčím: „Tobě ráno péro nestojí?“
Otočím se a jdu do kuchyně. Je mi jedno, že mi zírá na zadek. Jsem totálně mimo. Z toho, že jen tak odešel do práce, neměl jsem v noci s ním žádný sex ani muchlování.
„Dáš si se mnou snídani?“ otočím se na Mathyua. „Mám toho hodně…kafe, čaj…?“
„Chceš s tím pomoct?“ zeptá se mě, stojící těsně za mnou, opírající se mi skoro o záda a nahlíží mi přes rameno.
V tuto chvíli si nejsem jistý, v čem spočívá jeho nabídka mi pomoc. Jednou se mě tak kdysi dávno zeptal Richard a pak mě na pracovním stole vykouřil. Nejspíš teď kouří někomu jinému nebo někdo jemu. Není přece možné, aby si nechal ujít příležitost…
„Dám si kafe,“ vyhrknu. „Jenom na sebe něco hodím a jsem hned zpátky.“

Než vyjedu nahoru do kanceláře, ještě si zakouřím. Co jsem vyjel z domu, pořád přemýšlím, jestli jsem nakonec neměl s Danielem jet. Překousnout tu moji nechuť k zimě. Vždyť bych tam byl s ním. A možná bych ani nemusel vylézt z chaty. No, zastřílet bych si třeba šel. Možná bych si i zalyžoval. Dlouho jsem už na horách nebyl. Kromě toho, že já sníh nemusím, jsem ani vlastně neměl nikdy moc čas.
Kancelář mé asistentky je prázdná. Kdo ví kde je té ženské konec. Neříkala, že si bere volno. Nejspíš počítala s tím, že tu nebudu. Rozmrzele si chystám kafe. Zavolám Danielovi později. Teď nejsem zrovna moc dobře naladěn a asi bych byl odměřený a nechci mu kazit náladu hned dopoledne.

Na sedadle spolujezdce jsem se vozil jen asi půl hodiny. Pak nastoupil John a já se musel přemístit na zadní sedadlo. Skončil jsem jako sendvič, jako flákota mezi Mathyuem, od kterého převzal řízení Jeff, a Chrisem, který měl celou cestu plnou hubu trapných vtipů. Kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl rozmrzelý celé dopoledne. Musím uznat, že je to skvělá parta chlapů, pěkně sprostá a já brzy na Richarda zapomněl. Autem kolovaly plácačky se zahřívacím alkoholem, každý měl něco jiného a mě se za chvilku rozvázal jazyk, který není k zastavení a obávám se, že než dojedeme na chatu, budou ti chlápci o našem milostném životě vědět vše, i se všemi pikantnostmi.

„Co tady děláte, pane Kinney?!“ vyletí na mě paní Thomsová, jen co mě zahlédne v kancelář. Ani nepozdravila. Sakra.
Postavím se a zkoumavě se na ni podívám. „Čekala jste snad, že nebudu v práci?“
Sundává si kabátek a snaží se na mě nedívat.
„Je něco, co bych měl vědět?“
„No… víte… myslela jsem, že budete s Danielem, proto jsem vám posouvala schůzky. Otravuje mě s tím dva měsíce. To prostě nešlo odmítnout.“
Posadím se zpátky za stůl. Tak on to pro nás chystal tak dlouho. Sakra. Kdyby aspoň něco naznačil.
Chtěl mě nejspíš překvapit. No, povedlo se mu to.
Chtěl to nejspíš zařídit jednou všechno sám. To mohl. Stačilo říct. Nemluvil bych mu do toho.
Nemáš rád zimu. Připravil bych se na to. Jel bych s ním.
„Thereso, udělejte mi prosím vás dobré latté,“ odsunu hrnek s kávou, která mi vůbec nechutná. Otevřu notebook a rozkliknu si prezentaci, co mi Daniel poslal.
Asi mu zavolám, než dojede do Washingtonu a vezmu ho zpátky. Pojedeme na tu chatu.
Mrzí mě, že jsem ho odmítl, když se tak snažil.

Začalo hustě sněžit.
„Hele v**e, to nedáš!“ řve vedle Chris a zapře se o sedadlo před sebou.
„Mám náhon na čtyři kola a vysokej podvozek!“ směje se Jeff a nehodlá ani přibržďovat, když cesta před námi končí ve vysoké závěji.
„Sázím, že zahučíme!“ zvedám do vzduchu dvacet babek. „Ale já vás vyhrabávat nebudu!“
„Taky dávám dvacet, že to tvoje tintítko nedá!“ přidává se Mathyu.
„k*****i!“ řve Jeff a nabírá na rychlosti.
Chytnu se křečovitě pásu a i přesto jsem málem přišel o hlavu, jak jsme tvrdě narazili do té haldy mokrého sněhu a zakryl nám výhled ven.
Jeffzačne trápit svůj Rover a Chris se jen natáhne pro bundu a otevírá dveře.
„Jde si ještě někdo zakouřit, než Jeff vykope svý auto?“
Vyskočím hned za ním. Paráda. Vzduch hryže do tváře a hned mi namrzají vlasy. Natáhnu si kapuci na hlavu. Všude je bílo. Nádherné údolí Boise National Forets, pod námi Payette River. Svalím se do té haldy sněhu a pozoruji úplně modrou oblohu. Hřeje mě alkohol v krvi. Mathyu se složí vedle mě a Chris s cigaretou u huby z druhé strany.
„Richard ani netuší, o co přichází,“ řekne Chris a podá mi cigaretu.
Chybí mi. Ale to určitě zvládnu. Začnu dávkou nikotinu. Potáhnu, abych si zvykl na tu chuť, které jsem si už dávno odvyknul. Cigareta koluje mezi námi třemi a posloucháme řev motoru, až náhle utichne a vedle našich hlav se zaryjí polní lopaty.

Zkouším Danielovi volat, ale nezvedá to. Jako obvykle. Asi je naštvaný, že jsem s ním nechtěl jet. Ani se mu nedivím. Taky bych byl naštvaný, kdybych něco chystal a ono z toho sešlo.
Kdybych tak aspoň věděl, kam přesně jel, kde se ubytuje.
Beru do ruky telefon a volám na univerzitu. Měli by to vědět.
„Pan Walker se na studijní pobyt nepřihlásil.“
Daniel mi lhal? Proč? Vždyť říkal, že tam pojede. Začínám být naštvaný i nervózní. Ale můžu si za to sám. Měl jsem s ním jet.
Další kdo mně napadne, je Jeff. Ať mi aspoň zjistí, kde právě Daniel je, ať můžu jet za ním.
Taky to nebere. Do prčic. Volám do jeho kanceláře.
„To myslíš vážně, Melino?“ nejsem schopen pobrat její odpověď na otázku, kde je Jeff.
„A určitě jsou na cestě tam?“ zhluboka se nadechnu. „V pohodě, jedu za nimi, jen jsem se chtěl ujistit, že neodbočili někde cestou do bordelu,“ snažím se to zamluvit a převést na vtip.
Myslím, že můj pracovní den právě končí. Beru si věci, nechávám stát paní Thomsovou s hrnkem latté v ruce uprostřed kanceláře a jedu domů.
Jsem rozhodnutý. Sbalím si věci a pojedu za nimi. Nemůžu nechat Daniela samotného s bandou nadržených mariňáků v jedné chatě několik dní.

Zahříváme se v autě opět pálenkou a máme od Jeffa zakázané zmiňovat okamžik před půl hodinou. Projíždíme kolem lyžařského centra Bogus Basin Ski Area, kde jsem zamluvil instruktora na snowbording. Nejspíš budu muset jít sám nebo to úplně zrušit. Jeff najednou odbočí na parkoviště a na naše dotazy odpoví:
„Mám hlad, jdeme se najíst. Beztak na chatě nebude nic k jídlu.“
Navlékáme se do bund a vylezeme z auta. Všichni máme hlad. Venku je opravdu nádherně a slunce praží do tváře. Chris si nervózně zapálí cigaretu, když kolem prochází dvě holky jen v přeskáčích, kalhotech, bikinové podprsence a slunečních brýlích. Všichni si jak na jeden povel nasadíme taky brýle a zamžouráme do oslnivého bílého světla.
„Najdu si vás,“ odhodí cigaretu Chris a svižným krokem sleduje obě dívky. Za chvíli je obě drží kolem pasu a baví je vtipnými historkami.
Na lehátku pod svahem vedle stánku s občerstvením leží na lehátkách takových holek asi šest. Mathyu si sundává bundu a termo mikinu, nahrne dvěma máchnutím své prsní svaly do pozoru pod vasilem a lehne si na jedno lehátko, uprostřed nich.
„Sakra, má vůbec ještě někdo hlad?“ rozhodí rukama Jeff.
„Skočím za tím instruktorem domluvit zrušení,“ řeknu a vydám se k budově.
„Shark je na svahu,“ oznámí mi blondýna v přízemí a mávne rukou ven skrz okno. „Myslím, že ho nepřehlídnete.“
Vyjdu ven ze dveří a rozhlédnu se po svahu. Nepřehlídnu ho….

Doma se ani nezdržuji. Jdu rovnou do šatny, abych si sbalil. Hledám kufr na horních policích. Nikde ho nevidím. Rozhlíží se po šatně. Sakra. Asi si ho půjčil Daniel. Chci jít do komory pro lyžařskou výbavu, když si nakopnu palec o něco, co čouhá úplně dole, pod všemi policemi.
Tady je. A je nějaký těžký.
Otevřu ho a nestačím zírat. Daniel se na to tak pečlivě chystal, že mi i sbalil věci a nakoupil nové oblečení. Vyzkouším si všechno, co mi koupil. Docela mi to sekne, pomyslím si, když se prohlížím v zrcadle.
Ještě chvilku se prohlížím, pak se ale rychle dobalím. Beru lyže a už nic nebrání tomu, abych odjel a překvapil Daniela, že jsem nakonec za ním přijel.
Jen doufám, že se už na mě nebude zlobit.
Hodím věci do svého drobka, který už je ze servisu doma a vyrážím. Stejně nechápu, jak ho mohl někdo tak napasovat k hydrantu, že i odtahovka měla problém ho z tama vytáhnout, aby ho víc nepoškodila.

Myslím si, že si pan Shark spletl sněhový svah za vlny na korálovém útesu. Prkno měl, ale to bylo tak všechno. Zas tak velké horko mi nepřišlo, abych sjížděl kopec minimálně v sedmdesáti kilometrové rychlosti jen v šortkách a plážové květované košili a slunečních brýlích. Přemýšlím na kterou stranu bych měl uskočit, aby mě ta šílená střela minula a projela skrz barák za mnou buď zprava nebo zleva od vchodových dveří. Brzdí to těsně přede mnou, hrne mi sníh na nohy, až zůstanu uvězněn pod nánosem té bílé hmoty.
„Dan?“ vyhrkne na mě, aniž bych otevřel pusu. „Kde máš parťáka?“
„Přijel jsem sám, chci hodiny zrušit…“
„Jak jsi na tom s rovnováhou?“ zeptá se mě a praští mě doprostřed hrudníku.
Zakloním se dozadu překvapením, ale nohy pod sněhovou krustou mi nedovolí dopadnout na zadek.
„Rovnováha dobrý,“ plácne mě po zádech. „Tak proč to nezkusit hned.“
„Chci to zrušit…“
„Já bych si vzal to s tím červeným pruhem, je velikostně tak akorát na tebe,“ ukáže prstem za mě. „A tohle všechno si sundej, bude ti horko.“

Cesta se mi zdá nekonečná. Asi je to tím, že se mi do toho sněhu přeci jen moc nechce. Ale řekl jsem si, že kvůli Danielovi se přemůžu, abych mu nekazil náladu a dobrý pocit z toho, že mě vytáhl na hory.
A taky představy. Nevím, kdo všechno s ním a s Jeffem jel. Určitě vím o Mathyuovi.
A zrovna jeho, nechat v blízkosti Daniela je dost nebezpečné. Dokáže přemluvit k sexu i lesbu.
Zatraceně!
Začínám žárlit. Nejspíš by mě na hory nedostalo nic, ale tahle představa… V dálce už vidím lyžařské středisko, kde nám Daniel naplánoval snowboard. Sešlápnu plyn až k podlaze.

„Mám tu přátelé, čekají na mě… Jeff…“ hodím pohled k restauraci, ze které Jeff právě vychází a cpe se nějakým hamburgrem.
„Tvoje máma?“ zeptá se instruktor a začne na Jeffa zběsile mávat. „Beru si na hodinku tvýho svěřence.“
Jeff se podívá na hodinky a sedne si na lavičku. Sakra, on mě normálně pustí s tím šílencem na svah?
Moji bundu Shark hodil jen tak na zem a táhne mě k lanovce. Když vidím ten svah a ten sešup pod námi, dělá se mi zle.
Připínám si boty ke snowboardu. Vůbec jsem netušil, že ještě dnešek bude můj poslední. Mám dost vypito a jsem rád, že stojím na vlastních nohách.
„Pokrč je,“ řekne Shark a postaví se za mě, chytne mě za boky a zaboří svoje kolena do mých nohou. „Nejsi vůbec uvolněný. Myslíš na kraviny. Ten kopec to pozná, že se ho bojíš a smete tě mezi stromy.“
Chytnu jeho ruce, abych je sundal, ale on mě chytne za zápěstí.
„Kdy jsi nejvíc odvázaný? Házíš svoje zábrany za hlavu?“ šeptá mi do ucha. „Kdy lámeš rekordy a překonáváš sám sebe? Kdy chceš podat nejlepší výsledek?“
Několikrát polknu. Měl pravdu, je tady nahoře fakt horko.
„Musíš si tu jízdu užít. Užíváš si někdy něco při něčem?“ mluví na mě dál a podlamuje mi nohy v různých úhlech, kdy se pod námi prkno mírně naklání.
„Sakra, ty myslíš jen na sex!“
Vyjeknu, když mi sáhne do rozkroku.
„Tohle ti bude při jízdě vadit!“ zmáčkne mi koule i s penisem.
„ku**a!“ vyhrknu znova.
„Musíš se toho zbavit. Půjčím ti svůj zadek. Dávám jen zezadu a nesmíš se do mě udělat, jasný? Musíš být rychlej, jinak ti umrzne péro.“
„k***a, to nemyslíš vážně?“
„Jsi cítit chlastem. Přijel jsi sám. Stojí ti péro. Očividně máš nějaký problém. Nepotřebuji tady někoho seškrabovat ze sněhu,“ usměje se a stáhne si svoje šortky. „Vidíš, rychlovka.“

Na parkovišti vidím Jeffovo auto. Zastavím vedle něho a je mi jedno, že jsem mu odřel nárazník. Měl mi k***a něco říct a ne sebrat Daniela a tajně odjet jako spiklenci. A ještě přibrat ostatní.
Vylezu ven a rozhlížím se. První koho vidím je Mathyu napasovaný na lehátku mezi holkama. Tak jeden problém vyřešen.
Jeff s Johnem sedí u stolku a cpou se jak najatí. Rozhlížím se dál.
Nikde nevidím Daniela, jen jeho bundu ležet kousek dál na svahu.
Přejdu k ní, zvednu ji ze země a jdu k Jeffovi.
„Mám ti vrazit hned, nebo až najdeš Daniela?“ vyjedu na něj, jen co k němu dojdu.
„Klid,“ posune si brejle níž na nos. „Jen šel na snowboard,“ tváří se jako by se nic nedělo.
Nakloním se k nim blíž. „Vy jste chlastali?“ podívám se i na Johna. „A Daniel taky?“
Začínám mít tušení, že to blbě dopadne. Minimálně si něco zlomí. Nebo někdo zlomí jeho.
„Okamžitě ho najdi, nebo se neznám!“
Otočím se na Mathyua a na Chrise, který se tu objevil odnikud. „A vy se starejte taky!“

Má sakra moc hezkej zadek. Moc nedostanu příležitosti někoho ojet. Zvažuji varianty, která je pro mě lepší. Zabít se na svahu nebo si trochu zašpásovat, když mě Richard poslední dobou nějak zanedbává. Je stovky kilometrů odsud a nikdy se to nedozví. Že jsem si ho někde ošoupal, nepozná.
„Promiň, ale nejsem na kluky,“ vysoukám ze sebe.
„Tak to sorry,“ natáhne si zpátky svoje plážové kraťasy. „V tom případě ti přeji šťastné přistání. Nezapomeň se vlnit a pokrčená kolena. Jedu hned za tebou.“
Jedním úderem do zad mi odtrhne přimrzlé prkno od sněhu.
Při nabírání rychlosti mi začínají slzet oči. Měl bych dělat vlnky. Vlnky…od břehu ke břehu… ne šupem…nic nevidím…jak se tahle věc brzdí? Když si sednu na zadek, zastaví se to? Přišlápnu na hranu a pokouším se zpomalit. Jo, funguje to. Zastavím na kraji někde v půli kopce. Shark ke mně přisviští těsně vedle a setře si sníh z brýlí.
„No vidíš…ale tvůj problém stále přetrvává,“ jeho ruka v mém rozkroku.
Co s tím pořád má!
„Jsi pěknej lhář. Co takhle u mě nahoře nad kanclem, hned jak dojedeme dolů. Nikdo nás nebude rušit a tvoje máma se to nedoví.“
Sotva popadám dech a jsem před kolapsem a on mi vrazí jazyk až do krku. Odtrhnu ho od sebe.
„Ksakru, řekl jsem, že nejsem gay!“ štěknu.
„Ale oplácel jsi tím jazykem slušně,“ ušklíbl se. „Nabídka stále platí, však máš zaplacených 5 lekcí. Sejdeme se dole,“ a zmizí mi z dohledu.
Dopadnu na zadek a sundám si snowboard z bot. Sakra. Bolí to. Nemůžu se ani pohnout, jak to bolí. Nebaví mě, pořád si ho sám honit.

„Jel nahoru touhle lanovkou,“ mávne Jeff na stranu vedle boudy. „Pokazil si nám legraci. Nemohl jsi do pr***e zůstat doma?“ zašklebí se na mě.
Opřu se oběma rukama o stůl. „Jseš jeho svědek, ku**a, tak by ses měl o něho starat!“
„Ty si ho bereš, ne já!“ postaví se Jeff a opře se o stůl naproti mně.
„Svatba?“ ozve se ze tří stran. „Paráda, kluci se budou brát! To se musí oslavit!“
k***a že já nedržel jazyk za zuby.
„Žádná svatba nebude, když nenajdete Daniela!“
„Hele mamko,“ ozve se za mnou. Otočím se. Je tam nějaká existence, která si nejspíš spletla roční období. Dívá se na Jeffa a blbě se přitom ksichtí. „Dítko zůstalo sedět uprostřed svahu a odmítá jet dál, běž si ho vyzvednout, než ho někdo převálcuje.“

„Svatba, jo?" usměje se Shark. „To je divný. A bere si tebe? A mě před chvílí tvrdil, že do zadku nepíchá."

Naberu trochu sněhu a strčím si ho do kalhot. k***a, to studí. Nic lepšího mě ale nenapadá. Až cítím, že napětí povoluje, zvednu se, chytnu prkno pod paži a jdu na kraj do lesa, do hlubokého sněhu. Aby mě někdo nesrazil. Zatraceně. Celej týden bez sexu. A tolik chlapů v baráku. A nejhorší je, že mít trochu vypito, je mi jedno, kdo mi dá. Zastavím se. Je mi nějak divně. Cigarety, pofidérní chlast. Pustím na zem snowboard a opřu se o strom. Dobře ti tak, blbečku. Nemáš ani kouřit ani chlastat.
„Nic z toho by se nestalo, kdyby mě Richard takhle nevyšachoval," zavrčím nahlas a vyzvracím všechno, včetně snídaně.

Jeden krok a držím toho barevného šaška pod krkem. „Zkus říct, že jsi na něho něco zkoušel!“ zavrčím mu do tváře.
„Jen jsem mu řekl, že s tím, jak mu stojí, nebude dobře držet rovnováhu,“ chroptí a snaží se servat mou ruku dolů.
Raději ho pustím a otočím se ke svahu. Nikde ho nevidím.
„Okamžitě ho najděte!“ jsem už vzteklý na všechny.
Kluci se jen na moment na sebe podívají, pak ale jdou ke svahu a po kraji se pomalu sunou nahoru.
„Debilní nápad Jeffe, ožrat ho a pak ho pustit s takovým…“ mávnu ruku směrem k boudě, kde zmizela ta barevná kreatura.
„Měl jsi souhlasit a jet s ním,“ zvýší hlas Jeff. „Těšil se, že se s tebou bude válet ve sněhu a dělat andílky!“
„Běž ku**a do pr***e, už mě taky pěkně se.reš, dobře víš, že zimu nemám rád a jen jste toho využili!“
Raději se otočím a jdu z auta sundat lyže. Mám na něho vztek.

„Jeffe!" řvu na něho přes půl svahu. „Co to bylo za hnusný pití!"
Došourám se k němu a odhodím prkno na zem.
„Máš moji bundu," hrábnu po ni a nasoukám se do rukávů. „Zimní sporty nejsou asi pro mě, hlavně ne v podnapilém stavu."
Rozhlídnu se, kde jsou ostatní.
„Neříkej, že všichni si to někde rozdávají s babama, jenom já budu na suchu. Právě jsem někde v lese nechal svou snídani a mám děsnej hlad. Všichni už jedli?"
Jeff se tváří divně. Nemám rád tenhle výraz, kdy mi dává poslední zpověď před smrtí.
„Něco jsem provedl?" znejistím. „Přísahám, že jsem odolal a nikoho neopíchal."

Nechám se vyvézt lanovkou na svah. Sjedu to pomalu dolů, možná na Daniela někde narazím.
Jsem nasranej, ale zároveň ho chci vidět a vědět, že je v pořádku. Nevím, jak se bude tvářit na to, až mě uvidí, ale doufám, že mě nepošle do pr**le.
Stojím na svahu a rozhlížím se kolem. Už se chystám rozjet, když zahlídnu někde v třetině svahu Jeffa. Stojí mi ve výhledu, nevidím, kdo s ním je. Jen si všimnu, jak mávne rukou směrem ke mně nahoru.
Nasadím si brejle, odpíchnu se a mířím rovnou k němu. Podle bundy, co mu právě někdo bere z ruky, je stoprocentně s Danielem.

Jeff mávl rukou někam za sebe. Tohle gesto jsem nepochopil.
„Dal bych si fakt něco k jídlu," zaskučím. „Jestli nechceš, abych se tu svalil na zem a umřel hlady, tak mi pojď něco koupit."
„Měl by ses otočit," řekl místo toho Jeff.
Svraštím obočí.
„Ty mi nevěříš? Fakt se nic nestalo.... nechceš mi kontrolovat zadek, jestli tam nejsou zbytky..."
„ku**a, otoč se!" štěkne po mě Jeff a chytne mě za ramena a otočí proti sobě.
„Přísahám!" řvu na celou sjezdovku. „To mokrý není ani moje sperma, ani někoho jinýho. Dal jsem si tam sníh, abych si zamrazil penis! Věř mi!"

Myslím, že si to Jeff schytal i od Daniela. Slyším ho řvát skoro až nahoru. Polovina lidí se po nich otáčí.
Ten sníh, kterým jsem je oba obhodil, když jsem u nich zastavil, z nich udělal sněhuláky.
„Už jste si to vyříkali?“ stáhnu brýle z očí a zapíchnu hůlky do sněhu.

„Šéfe!" vyhrknu. „Lyžujete?"
Otočím se na Jeffa a přistoupím k němu co nejblíž, abych mu mohl do ucha pošeptat:
„Nechci ti nic říkat, ale za mnou stojí Richard, na nohách má lyže a vypadá nasraně."
Jen pootočím hlavou, abych se ujistil, že tam opravdu stojí a zase se nahnu k Jeffovi:
„Jak ho přesvědčíme, aby s námi na tu chatu nejezdil? Pokazí nám všechnu srandu."

Když už jsem se odhodlal sem přijet a nazout si lyže, rozhodnu se tu zůstat. Jeden sjezd je o ničem. Navíc Daniel nevypadá na to, že by snad měl špatnou náladu. Zajímalo by mně, co za svinstvo do něho nalili.
„Měl bys ho dát do pořádku, pane svědku. A tihle..." ukážu prstem na kluky, kteří stojí raději dál od nás, "ať ti hezky pomůžou,“ vrčím na Jeffa přes Danielovo rameno. „Přijedu na chatu později. Ještě si chvíli zalyžuji, když už jsem tu teda přijel.“
Otočím se, abych sjel dolů k lanovce. „Jsem na tebe nas.ranej,Jeffe.“
Pak ještě ukážu Danielovi mezi nohy. „Měl by ses převlíct, nebo ti nachladnou koule.“
S lehkým úsměvem odjíždím od nich pryč. Ať se chlapec potrápí. Ožral Daniela, tak ať si to hezky vyžere. Asi mu nestačilo, když ho tenkrát táhl z letadla.

Jeff mě táhne pryč. Chci zůstat s Richardem. Páni, musí být opravdu naštvanej. Nedal mi ani polibek. Ani přes hubu. Ani mě nechytil za ruku. Proč teda jezdil, když se mnou nechce nic mít? Přijel mě hlídat?
K jídlu jsem nedostal nic. Do druhých kalhot jsem se nasoukal na záchodkách. Už se mi ani při myšlenkách na Richarda nepostavil. Cestou na chatu mlčím. Správce zatím zatopil, takže je na chatě příjemné teplo. Je to velký srub, s oddělenými ložnicemi po dvou postelích. Dokonce nám správce roztopil venkovní saunu. Chlapi byli pěkně v náladě, zatím co mě odmítli dát jediný hlt. Připadám si tu jak za trest. Přeběhneme bosky po odhrnuté cestě k boudě, kde je sauna jen s prostěradlem.

Ještě že jsem se po cestě stavil v servise. Lyže perfektně sedí a jsou dobře promazané. Nálada se mi o hodně zlepšila, když jsem párkrát sjel svah. Když už se začíná stmívat, rozhodnu se jít na chalupu. Jsem docela zahřátý, ale rád bych si dal teplou koupel a grog. A začínám mít zase hlad. Zaparkuji před chatou, vytáhnu si věci a jdu dovnitř. V chatě je prázdno. Jen vidím různě poházené věci, jako by tu probíhal striptýz, na který mě nepozvali. Poznávám mezi těmi hadry i Danielovy věci. Začnu procházet chatou a hledám, kde jsou.

„Co budeš mít na sobě?“ vyptává se Mathyu. „Budeš vůbec nevěsta nebo ženich?“
„Běž s takovýma otázkama do pr***e,“ hodím po něm svoje prostěradlo. „Budeme mít na sobě jen prsteny, aby mezi námi nebyl žádnej rozdíl.“
„Svědci taky?“ zajímá se John a s úšklebkem se podívá na Jeffa.
„My jsme si to s Danielem už vyříkali, všecko jsme si poměřili, nemáme před sebou žádné tajemství,“ pokrčí rameny Jeff. „Domluvili jsme se, že si budu půjčovat Richarda na první sobotu v měsíci a můžu si s ním dělat co chci.“
„Co chceš ne!“ zvednu se z dřevěné lavičky. „Sex ani kouření, ani žádné jiné doteky jsme si nedomluvili!“
„Ale to jsi netvrdil,“ zavrtí hlavou Jeff.
„Víš, že ti to...,“ nestačím doříct, protože Jeff po mě skočí a přidusí mě u zdi.

Vrazím do sauny právě v momentě, kdy Jeff chytá Daniela pod krkem.
„Bavíte se dobře?“ zeptám se výhružně. „Když jsem chtěl, abys dal Daniela do pořádku, nemyslel, jsem, že ho přidusíš!“
Udělám krok k němu a sevřu zápěstí ruky, kterou drží Daniela.
„Myslím, že zchladit bys potřeboval ty! ku**a přestaň chlastat!“ Volnou rukou zajedu Jeffovi mezi nohy a sevřu jeho varlata. „Taky tě to vzrušuje?“
John už se staví na nohy. Dobře si pamatuje, jak to skončilo tenkrát u Jeffa doma.

„Nic se Richarde neděje,“ chytnu ho za zápěstí. „Jen tu rozebíráme svatbu.“
Je mi horko a blbě. Z hladu. Ze vzrušení, které chtělo naběhnout, ale bylo utnuto. Zůstalo viset v břiše a drtí mi vnitřnosti.
„Jdu se zchladit,“ vyhrknu a vyběhnu ven do tmy.
Hodím šipku do sněhu, zabořím do něj obličej a snažím se uklidnit svoje bušící srdce. Richardovo ignorování mě bolí. Netuším, co tím sleduje mě takhle trápit. Klidně tu umrznu. Je to pro mě schůdnější cesta, než abych podlehl jakémukoliv podnětu ho podvést.

Jen se na Jeffa zamračím.
„Takhle si představuješ svědka? Já teda ne."
Pustím ho, protože už mě John chytá za ruku. Otočím se a jdu ven, aniž bych čekal jakékoli vysvětlování, či omluvy.
Opřu se o boudu a dívám se na Danielův zadek. Sakra, kdyby ho tak viděl Mathyu. Ani by ho nezajímal obličej.
„Jak je ti?"
Žádná odpověď, jen nějaké zamumlání do sněhu, z kterého se pod jeho horkým, dechem tvoří břečka.
Vypadá to, že se mnou nechce mluvit.
Dívám se na něj a začíná mi být dost teplo. Shodím ze sebe bundu. Ještě chvíli se na Daniela dívám a horko mě polívá čím dál víc. Nevím, jestli se chce v tom sněhu udusit, nebo zmrazit. Skopnu boty a sundám si ponožky, abych se trochu zchladil přes chodidla, ale nepomáhá to.
Do hajzlu. Pořád čumím na ten jeho zadek.
Už to nedávám. Sehnu se a chytnu Daniela. Zvednu ho na nohy a otočím k sobě.
„Myslím, že potřebuješ zahřát."
Mírně se předkloním a pak ho chytnu kolem pasu a hodím si ho přes rameno a jdu s ním do chaty.
„Vevnitř je tepleji."

Je mi jedno, jestli mi pinďour umrzne a budou ho muset amputovat. Stejně je absolutně k ničemu, nepoužívanej. Mohl jsem si ještě chvíli lehnout obráceně. Ten zadek je taky na houby. Mají o mě zájem jiní a já miluji jen jednoho. Odevzdaně se o něj opírám a mlčím. Alkohol mi roztáhl horko v krvi a dostal se i tam, kde jsem nevěděl, že tudy cedí krev.

Vejdu s Danielem do chaty a zabouchnu dveře. Hned otočím klíčem a zatáhnu závěsy. Ať si tam venku třeba zmrznou. Je mi to fuk. Nezdržuji se hledáním toho správného pokoje. Vrazím do prvních dveří a hodím Daniela na postel.
„Jestli potřebuješ prohřát, tak příště přijď za mnou a nelez s nimi sám do sauny," zavrčím, když si sundávám kalhoty.

„Nebyla mi zima,“ řeknu tiše. „Prostě jsme šli do sauny.“
Zato teď je mi zima. Skrčím nohy pod sebe a přetáhnu přes sebe deku.
„Jak to, že jsi nakonec přijel? Říkal jsi, že máš hodně práce. Zůstaneš tu dlouho, nebo musíš zítra zpět?“
Cvaknu zuby o sebe a schovám si tu zmrzlou věc mezi nohama do dlaně.
„Neměl jsi jezdit. Nemáš rád zimu, ani sníh. Příště vyberu něco v teple. Promiň.“

Stojím nad ním jen v triku a boxerkách.
„Je pravda, že jsi mě na to mohl upozornit dřív, a že zimu opravdu nemusím, ale taky jsem tě neměl odmítat. Vím, že sis s tím dal hodně práce. Mrzí mě to."
Chytnu deku, pod kterou se skrývá a strhnu ji bokem.
„Byla hloupost mi neříct, že jsi jel s klukama. Nemusel jsi to tajit."
Přikleknu si na postel, chytnu ho za kolena a roztáhnu mu nohy od sebe. „Jseš strašně studený, potřebuješ zahřát."

„Richarde,“ vydechnu a chytnu ho za ruku. „Stalo se něco? Vyhýbáš se mi? Proč jsi mě ráno nevzbudil? Nechal jsi mě odjet, jenom tak, bez rozloučení. Bolelo to.“
Zavřu oči.
„Neměl jsem jet s Jeffem a jeho chlapama. Chtěl jsem jet s tebou. Oni byli jenom záloha, kdybys odmítl. Nikdy by mě nenapadlo, že bys odmítl... být týden se mnou.“

Kvůli němu jsem letěl k moři. Kvůli němu jsem se za dva dny vracel a jel na jeho farmu. Kvůli němu jsem jel do Evropy. Kvůli němu, jsem se stěhoval. Jednou jsem prostě odmítl někam jet.
Nakonec kvůli němu, jsem byl ochoten, překousnout to, že nemám rád zimu. Ale prostě tohle nějak nezvládnu. Říct mi, že se mu vyhýbám. Nechtěl jsem, ale nakonec vyletím. I když jsem si říkal, že kvůli Danielovi to překonám
„Prostě nesnáším zimu, stačí? Kdybys mi to řekl dříve, připravil bych se na to!" Pustím Danielovy nohy. „A když jsi mi to řekl, byl jsem unavený a měl jsem hlad. Tak promiň, že jsem tě odmítl!"
Mám po náladě. Zvednu se a jdu do společné místnosti, odkud se ozývá bouchání na dveře.
„Běžte ku**a do pr***e!" zařvu na zamčené dveře.

Vyskočím z postele a vyběhnu ze dveří.
„Miluji tě!“ vykřiknu. „Hrozně jsi mi chyběl! Myslel jsem si, že to ten týden bez tebe vydržím, ale je to jak někde něco zapomenout. Jsem roztěkaný, nervózní a mám nutkání si prohledávat kapsy, abych zjistil, co mi chybí. Prosím vrať se! Potřebuji tě.“
Sklopím hlavu a opřu se o zeď vedle dveří.
„Chci se s tebou hned teď milovat. Musím se tě dotýkat. Potřebuji cítit tvoje teplo. Bez tebe jen přežívám,“ sesunu se podél zdi na zem na kolena. „Prosím, odpusť mi. Myslím jen na sebe, zapomínám na to, kolik jsi toho pro mě obětoval. Beru ta jako samozřejmost a nevážím si toho.“
Zatnu pěsti a podívám se na Richarda.
„Opravdu tě miluji a moc mě to mrzí.“

Jeho slova mě zarazí uprostřed chůze.
Sakra! Zase jsem vyletěl. Vždyť to myslel dobře.
Ale já se tak vytočil, že mě přešla nálada na všechno. Ani se mi nepostaví, i když vidím Daniela nahého před sebou.
Pomalu k němu přejdu a podřepnu si.
„Nezlob se, že jsem na tebe vyletěl. Vím, že jsi to myslel dobře, ale prostě jsem si nemohl pomoct.“
Prsty jedné ruky mu zatlačím pod bradu, aby se na mě podíval. Druhou rukou mu přejedu přes rameno na prsa. Opravdu je celý studený.
„Potřebuješ zahřát.“
Chytnu ho za ruku a táhnu do koupelny. Pustím teplou vodu a natlačím ho do sprchy. Shodím ze sebe zbytek oblečení, vejdu za ním, a přitisknu se k němu. Nechávám teplou vodu stékat po Danielově těle, aby zahřála místa, která nejsou schovaná pod mým objetím.

Jen se k němu tisknu. Je se mnou. Neodešel. Mohl odejít. Už tolikrát. Už tolikrát zkousl svou hrdost a vrátil se. Raději se tisíckrát omluvím a padnu na kolena, než abych znovu viděl jeho záda. Nebo abych já utíkal. Už tohle nechci. Ale nemůžu to v sobě ovládnout. Neudržím jazyk za zuby a plácnu tu hloupost, i když v momentě, co zazněla, ji hluboce lituji. Ale Richard není hluchý. Slyší ji a reaguje tak, jak by reagoval každý.
Mám volně položené ruce na jeho bocích a nehýbu se. Jen beru jeho energii, jeho teplo, přítomnost. Dobíjím se jak baterie. Nenasytně a chamtivě. Nemám k dispozici jiný zdroj. Jenom Richarda. Bez něj by ze mě byla brzy rozmrzelá chodící zoombie, vraždící každého, kdo se na mě blbě podívá. Je mou součástí a nehodlám se ho vzdát. Miluji ho až tak, že mám stále sevřený žaludek tím pocitem, který se mě zmocnil po té, co vyšel z pokoje.
Je tu. Dýchej. Když nebudeš mluvit, nic nepokazíš. A on tu zůstane s tebou navždy.

Myslet si, že v Danielově objetí zůstanu dál chladný a bez odezvy, byla hloupost. Jeho ruce, položené jen tak na mých bocích mě začínají rozehřívat víc, než samotná teplá voda. Jakoby z dálky slyším bouchání na dveře, ale teď na ně kašlu. Ať si vlezou zpátky do sauny.
Pořád mám ale pocit, že je Daniel moc tichý, netečný. O malinký krok se od něj odsunu a zadívám se na něj. Přijde mi tak trochu smutný. Možná zklamaný z toho, jak jsem se choval.
Skloním k němu hlavu. Rukama po pažích přejedu nahoru ke krku. Palci jemně promnu jeho tepnu, jako bych mu tím chtěl rozproudit krev .
„Usměj se,“ zašeptám do jeho úst, kterým pak věnuji polibek.

Jeho ruce na mé kůži, spolu s teplou vodou. Těsné spojení našich těl. Sprcha, ze které mám mindráky a považuji ji za část domu, kde většinu trávíme sami. Přejezd přes krk a horká ústa. Rozklepou se mi ruce. Krev už proudí svým tempem a nenechává mě chladným. Mám hroznou chuť ho chytit za ramena, trhnout s ním o zeď a vrhnout se zuřivě na jeho rty, rozkousat je do krvava a pak mu padnout k nohám a do minuty ho udělat. Zatnu pěsti, abych udržel třas a nutkání to provést. Vůbec nechápu, kde se ve mně náhle vzala ta dravá myšlenka.
Nechám se jen líbat. Ta touha je děsivá a neovladatelná. Několikrát se nadechnu a jsem připraven nést následky pohledu na Richardova záda, jestli se naštve. Ale jsem to já. Nemůžu si pomoct. Chytnu ho náhle za jeho zápěstí a stáhnu je dolů, k jeho bokům, zatlačím na něj celým svým tělem, až se jeho záda dotknou hladkých obkladů a přitisknu na ně i jeho ruce s takovou dravostí, že si odřu klouby na prstech. Usmívat se nemíním. Vrhnu se na jeho ústa hladově, vymetu svým jazykem všechny kouty v jeho ústech, a ihned směřuji dolů, zanechávající za sebou nafialovělé obtisky. Jsem jak hladový pes, oblizující a ukusující vše, co by chtěl v jeden okamžik sežrat, ale najednou to prostě nejde. Nasaji jeho bradavky jak vakuová pumpa, dlouze a trýznivě, až se prostě pod tím tlakem postaví a zčervenají. Nedávám mu šanci mě zastavit, můj dopad na kolena doprovázím jen tichým stenem a beru si jeho narůstající chloubu do úst, abych ho sprostě znásilnil pod kapkami vody.

Danielova netečnost se rázem změní na dravý útok. Nestačím ani pobrat náhlou změnu jeho chování, když ho mám plná ústa. Jen stihnu zavřít oči, pod nárazem na studené obklady. Chci vymanit ruce ze sevření, ale Daniel mě drží pevně a já pod náporem jeho polibků mapujících mé tělo jen zatnu ruce v pěst. Při dráždění mých bradavek jen vydám pár tichých vzdechů, protože tohle je jeden z impulsů, které mě vždycky dokážou pěkně rozehřát a nažhavit. Jen ještě víc stisknu víčka a pootevřu ústa, abych se mohl dostatečně nadechnout.
I když jsem chtěl Daniela já takto původně rozehřát, jeho nečekaná aktivita mě natolik překvapí, že se tomu poddávám a nechávám ho, ať mě třeba zmučí svými ústy. Ať mě třeba rozkouše a vysaje veškerou energii do poslední kapky.

Nenechám na jeho penis dopadnout jedinou kapku. Nechci se s nikým dělit. Tohle je moje a ani voda nemá právo v této chvíli se s ním mazlit. Beru si jeho chloubu drsně, hluboko do úst, až je v takové velikosti, jakou potřebuji, jakou mám rád. Jak náhle jsem se jeho penisu ujal, tak rychle o opouštím. Pomalu se zvedám, otírám si jej o kůži přes prsa a břicho, opět polaskám jeho bradavky a do ucha mu zašeptám, ať si mě vezme. Přesunu jeho ruce na moje hýždě a drtím jeho i můj úd mezi našimi těly.

Můj předchozí nekontrolovatelný výbuch a vztek se rázem přemění na touhu a chtíč. Chci ho. Chci ho okamžitě. Jeho práce ústy mě dostala přesně tam, kam chtěl. Tam, kde jsem rád i já.
Chytám jeho ruce a zkroutím mu je za záda, kde si je za zápěstí přichytím jednou rukou. Druhou ruku pošlu dolů, do jeho rozkroku, abych se ujistil, že jeho slova jsou pravdivá.
Že jeho penis touží po mém dotyku a jeho nitro po mém vniknutí. Zajíždím prsty dovnitř, abych ho připravil na svůj vpád, který už je nevyhnutelný.
Pátrání svých prstů doprovázím jemným okusováním jeho štíhlého krku a musím se tak tak držet, abych se do něj zcela a s chutí nezakousl.

Prohnutý v zádech, nabízející svůj krk k hrátkám, voda tekoucí mi do úst a na obličej a jeho prsty dovádějící mě do extáze. Ruce v zajetí, tlačící mě do páteře. V hlavě mi vyběhne obrázek toho, jak bych si někdy zasloužil pořádně zkrotit mou vzpurnost. Aby jednou Richard neprásknul dveřmi, ale bez řečí a přípravy si mě vzal. Aby jednou jeho pohár trpělivosti přetekl, vymlátil ze mě tu vlastnost lidem ubližovat a pak mě nechal ležet na zemi jak prašivého psa, abych si uvědomil, jak to bolí.
Srdce mi bije divoce pod všemi těmi podněty, pod mou vlastní fantazií a pod Richardovým drážděním. Cítím, jak to na mě padá, jak se ten opojný pocit ozývá a dere na povrch, ale já ho ještě nechci.
„Tvoje prsty mi už nestačí,“ vydechnu roztouženě a zatlačím ještě víc svůj penis do jeho stehna. „Už to dlouho nevydržím.“

V rychlosti se rozhlédnu kolem sebe. Hladké obklady, žádné madlo, nic, čeho by se dalo přidržet o co se zapřít. Ale jeho žádost se nedá ignorovat.
Vytáhnu z něj prsty a pustím ze sevření jen jednu ruku, abych si ho mohl otočit zády k sobě.
Zatlačím mu na rameno.
„Klekni si!“
Dopadá na kolena. Ruku za zády mu víc přitlačím na páteř, až je donucen se prohnout a opřít se volnou rukou o podlahu.
Neřeším již, jestli je dostatečně připraven, jestli mám po ruce gel nebo ne. Pozval mě dovnitř a já ho chci,
Teď hned.
A s tímto pocitem dravé touhy si ho beru, bezohledně, nečekajíc na to, až si přivykne na můj vpád.

Jen slabě vykřiknu, když do mě pronikne. Vyžívá se v té těsnosti, než se mi podaří uvolnit. Přijímám tu bolest odevzdaně a křivím jen lehce ústa. Doprovázím jeho tvrdé přírazy krátkými výkřiky, které se začnou měnit na steny, už jen tiché, rozkousávající si spodní ret. Vycházím mu vstříc, abych ho co nejvíc cítil v sobě. Doufal jsem, že nemožnost si dráždit svůj penis můj orgasmus oddálí, ale jen si za tu chvíli přešlápl z jedné nohy na druhou a pak na mě skočil jak protihráč v rugby, zalehl mě svým tělem na zem, až se mi podlomí ruka a já dopadnu na loket. Drtí mě pod sebou, nutí mě máchat si obličej ve vodě, která se zbarvuje mým vlastním spermatem, ulpívající mi na vlasech, rozprostřených na zemi.

Daniel klesne, když se mu podlomí ruka. Změnou polohy se prohne v páteři a vystaví mi tak víc své pozadí. Jednou rukou drtím jeho zápěstí a druhou zatínám do jeho hýždě, až na ní má červené otisky mých prstů.
Pohled na to, jak mu jeho vlastní orgasmus sebral sílu, a jen odevzdaně přijímá vše, co mu to dává, společně s mými nájezdy, se dostávám ještě víc do varu.
Tvrdost mých přírazů se nemění, jen bezděčně se má frekvence zrychluje, když cítím, jak se mi všechno hrne středem těla do jednoho místa.Už se nekontroluji a jen si beru co je mé. Beru si Daniela podle svého, abych se k němu mohl připojit a užívat si ten opojný pocit vyvrcholení.

Mám rád ten okamžik, kdy bych si mohl v klidu vychutnávat svůj orgasmus, ale Richard mi to nedovolí. Tvrdě do mě najíždí a já musím dál trpět tu rozkoš, kterou mi dopřává. Nemůžu si zklidnit svoje srdce ani se vydýchávat. Zatímco já bych se chtěl uklidnit, on teprve vrcholí a nutí mě to prožívat znovu, intenzivněji, předává mi do těla svoje vzrušení a já jasně cítím, jak mi drásá kůži na zádech, na hýždích, slyším jeho rychlé dýchání a tohle je pro mě víc opojnější, než můj vlastní orgasmus.

Ztráta síly ve svalech, zlomení se v pase, nalehnutí Danielovi na záda a poslední pohyby, doprovázené hlasitými vzdechy znamenají jediné.
Rychle se zapírám o ruku vedle Daniela, aby jeho sevření pode mnou nebylo tak bolestivé. Propouštím ze sebe všechno to napětí, plním Danielovo nitro svým vyvrcholením a nechávám se zcela pohltit vším, co orgasmus přináší. Jen pevně sevřu víčka a zuby zatnu do jeho ramene, abych ztlumil hlasitý výkřik, který se mi přes rty dere ven.

Moje tvář ve vodě. Váha těla na mých zádech. Nemožnost se pohnout. Prožívám zrovna Richardův orgasmus spolu s ním, ale zároveň se zmocňuje panika. Tohle vše mám spojené s jinou událostí. Ten pocit beznaděje a vědomí, že jsem mohl umřít a už nikdy mu říct, že ho miluji, se plazí po kůži a navozuje chvění. Bezhlavě jsem utekl, odmítl si přiznat, že bych s ním chtěl být celý život. Položím mu ruku na jeho, a přejedu po prstenu. Proč jsem váhal? Mám chuť se hned teď sbalit, vtrhnout do prvního kostela, pokleknout před Boha a odříkat před ním a před Richardem svůj slib, protože ho už nikdy nechci ztratit.

Rychle oddychuji a snažím se neležet na Danielovi celou svou váhou. Když se trochu vzpamatuji, pouštím jeho ruku, stále sevřenou na jeho zádech. Políbím ho na rameni, které jsem znovu označil svými zuby, i když jsem si už tolikrát říkal, že to neudělám.
„Promiň,“ šeptám do jeho mokrých vlasů. „Nechtěl jsem být surový.“
Dívám se, jak svými prsty přejíždí po prstenu, který ho musel určitě stát skoro vše, co měl na účtu. Ale vím, že to chtěl udělat pro mne i kdyby ho to stálo cokoli.
Pomalu se z něj vysunu a dosednu na paty. Chytnu ho a přitáhnu si ho k sobě do klína.
„Jseš jenom můj,“ zašeptám a políbím ho na jeho horké rty.

Jeho slova mě hřejí u srdce. Stisknu jeho ruku a oplácím mu jeho polibky. Ještě chvíli si hraji s jeho prstenem a pak řeknu:
„Chci si tě vzít co nejdřív. Kdyby to bylo možné, hned zítra."
Přesednu si, abych byl tváří k němu a položím mu ruce na ramena. Hladím ho po zádech a líbám na ústa.
„Nechci už čekat."

„Klidně bych jel hned teď,“ odpovím a vrátím mu polibek s ještě větší intenzitou. „Není problém to zařídit. Máme přece týden volno.“
Pak se narovnám a otočím hlavu ke dveřím koupelny. „Teda, pokud si nebudeme muset sehnat nového svědka. Buď tam Jeff zmrzne, nebo nás oba zabijí.“
Ale v tuto chvíli je mi to jedno jestli nás kluci zabijí nebo ne. A když už ano, budeme mít aspoň společný hrob.
Daniel mě chce a dává mi to čím dál víc najevo. Stejně jako já čím dál víc toužím potom, abych mu mohl svůj život svěřit úplně celý.

„Sebral jsem ti Jeffa, nemá ti kdo svědčit“ položím hlavu na jeho rameno. „Nevšímej si, co říkám. Byl to jen takový náhlý pocit. Vím, že nemáme nic zařízené a ten den musí být perfektní. Já si potřebuji ještě něco našetřit. Mám tři zakázky, které když stihnu do konce března, budu moct přispět aspoň něčím. Nechci, aby to bylo jen na tobě.“
Přitáhnu se k němu blíž a obtisknu svoje rty do jeho krku.

„Nechám to na tobě, řekni si termín, až budeš připravený. O svědka se neboj, už to mám vymyšleno,“ usměju se. „Ale teď se musíme rychle oblíct a pustit kluky dovnitř. Nejspíš už tam leží zmrzlí, protože přestali bouchat na dveře.“
Oplatím Danielovi ještě polibek a pak ho donutím vstát, abychom se mohli obléct. Nevím, jestli si mám nachystat nějakou zbraň. Ale všechno mám v autě a tady je k mání snad jen pohrabáč u krbu.

Jsem rád, že se Richard nevyptává na podrobnosti ohledně toho, kde chci vzít za měsíc tolik peněz. Raději jsem mu o tom neříkal, když jsem viděl jeho výraz, jak otevřel složky a zjistil, že jsem se mu nejenom že hrabal v notebooku, ale bez jeho vědomí uzavřel dva kontrakty.
Seberu v hale své věci ze země a obleču se dřív, než Richard odemkne dveře. Raději mizím do kuchyně, že něco uvařím, protože mám hlad a chlapi určitě taky.

Obleču si, co mám po ruce a doufám, že mě kluci nevyhodí ven na sníh. Opatrně odhrnu závěsy. Nikde je přes okno nevidím. Odemknu dveře a opatrně nakouknu ven.
Jeden pohled na Jeffovo auto a mám dost. Kluci tam sedí zabaleni v prostěradlech, zapnutý motor a mačkají se k sobě, aby se zahřáli.
Popojdu jen dva kroky, abych na ně mávl, že můžou jít dovnitř, když vzápětí tohoto nápadu velice zalituji.
Někdo na mě skočí, a zatlačí mě tváří do sněhu. Nestačím ani zaku.rvovat. Sakra, já se jim smál a ani jsem si nevšiml, že v autě nejsou všichni čtyři.
„Mám ho!“ křičí Chris, který mi klečí na zádech, oblečený v mé bundě a v mých botech.
Kluci rychle vyběhnou z auta a vrhnou se na mě. Během vteřiny ležím ve sněhu nahej.
„A teď si do sauny můžeš zalézt ty!“
Volají na mě ještě od dveří, než je zabouchnou a zamknou.

Slyším z venku hluk. Když vykouknu z okna, vidím, jak se Richard pere s Jeffovými chlapy. Nakonec ho přemůžou a odvlečou do boudy. Sakra. Odhodím pánvičku na stůl a sotva je slyším v hale, otevřu okno a vyskočím ven. Je pěkná kosa, nebo se mi to aspoň zdá, protože jsem celý rozpálený z horké vody ze sprchy. Odemknu a vejdu za Richardem.
„Jsi v pořádku? Neublížili ti?“ zeptám se a vrhnu se na něj, abych ho zkontroloval.
Odmetám z něj sníh, přejíždím mu po pažích a po zádech, až si začínám uvědomovat, že se o něj otírám a mazlím se s jeho kůží. Toužím po něm znovu, jako bych si před chvíli neužil. Kruci. Raději od něj odstoupím a vyhrknu:
„Skočím ti pro nějaké oblečení.“

„Hajzli, dobře ví, že nemám rád sníh.“ Nadávám a snažím se třením rozehřát. „V autě mám kabelu s věcmi, ale musíš opatrně, kdo ví, jestli se nechystají i na tebe.“
Opatrně vykukuji ven, jestli je někde neuvidím. Venku je ticho.
„Auto není zamknuté a kabelu mám v kufru.“
Je to jen pár kroků. Mělo by to klapnout.

Rozhlédnu se a vyběhnu ven. Sotva otevřu dveře od auta, chytne mě někdo do kravaty a táhne pryč.
„Kluci neblbněte!“ chrčím.
„Jsme tu na společné dovolené. Nejsme tu pro zábavu,“ slyším Mathyův hlas. „Jestli si nebudeme užívat my, nebudete si užívat ani vy. Nejste tu na líbánkách. Říká vám něco celibát? Sex až po svatbě?“
Táhne mě sněhem do chaty.
„Rozdělili jsme si pokoje. Aby to bylo spravedlivé, tahali jsme sirky. Abyste neřekli, že bude mít někdo privilegia. A hádej, koho jsem si vylosoval?“

Vidím, jak Mathyu skočí na Daniela a táhne ho pryč. Vyběhnu z boudy, ale jsem bez šance. Na boso mi to v tom sněhu klouže a než doběhnu, zabouchnou se za nimi dveře. Jeff, John a Chris se dívají z okna a smějí se jak střelení. Ale mě už začíná být pěkná kosa a začínám být nasranej. Kdyby se mnou Daniel teď něco chtěl mít, ani by mého malého přítele nenašel. Je ještě menší než malý.
Zkouším otevřít dveře. „ku**a, otevřete!“ řvu na ně.
„Běž si do sauny!“ řvou oni na mě nazpátek.
Chvilku přemýšlím. Tyhle dveře nejspíš nevyrazím.
Otočím se k autu a sednu na místo řidiče. Když si tuhle akci plánovali, jedu věc nedomysleli, a to, že měli zkontrolovat auto. Zapomněli na klíčky v zapalování, které jsem tam nechal. Nastartuji auto, popojedu kousek zpátky a najedu proti baráku. Je mi jedno, kolik bude stát oprava., ale dovnitř se dostanu.
Otevřu okýnko, a zařvu, aby mě bylo slyšet přes běžící motor až do chaty.
„Poslední varování! Okamžitě otevřete dveře! Máte deset vteřin!“
Pro větší důraz svých slov, přišlápnu plyn a motor se rozeřve do nočního ticha.

„Pusťte okamžitě Richarda dovnitř!“ vykřiknu. „Tohle už není sranda!“
Začínám rychle dýchat. Mathyu mě stále drží pod krkem. John má snad jako jedinej rozum, ale ani on není ochotnej otevřít dveře.
„Váš pobyt tu zítra skončí, jestli ...,“ těžce se nadechnu. Cítím, jak se mi hrne krev do hlavy. „Mathyu...“
Chytnu ho za ruce, ve snaze povolit sevření a to je vše, na co si pamatuji, než se mu sesunu bezvládně k nohám.
„Sakra Danieli!“ řve Jeff. „Otevřete někdo ty zku.rvený dveře!“

„Deset… devět… osm… sedm… šest…“
Dveře chaty se rozletí.
„Vypni ten motor sakra a pojď dovnitř!“ řve na mě Jeff. Dobře ví, že bych tím barákem klidně projel.
Vypnu motor a vylezu z auta. Vytáhnu si z kufru kabelu a jdu do baráku.
„Chápu, zasloužil jsem si to, ale Daniel za nic nemůže. Jste banda kre.ténů,“ vrčím, když vejdu dovnitř.
Otočím se k sedačce. Daniel na ni leží a Mathyu stojí u něj.
„Co se stalo!“ zařvu na něho.
„Klid, nic mu není, jen se chtěl trochu prospat,“ ušklibuje se Mathyu.
„Raději bys měl couvnout, Mathyu, nebo se neznám!"
s**u na to, že tu chodím nahý jako na striptýzu. Přikleknu si k Danielovi, který se právě probírá.
„Jseš v pořádku?" zeptám se opatrně a pohladím ho po tváři.

„Nevěděl jsem, jak je donutit, aby tě pustili dovnitř,“ zašeptám. „Nechci být v pokoji s Mathyuem. Řekni jim, že jsi jediný, kdo se o mě může postarat v takových případech.“
Zavřu oči. Trochu mu lžu, protože jsem se doopravdy vykotil a je mi špatně a zároveň Richarda hrozně chci a moje přesvědčení si ho zítra vzít přetrvává. Sakra, tolik potřeb v jednom, rozdílných, nejdoucí dohromady.

„S Mathyuem v jednom pokoji?“ otočím se na kluky. „To si děláte prdel, ne? Kdo vymyslel takovou kravinu!“
Zvednu se a jdu si pro kabelu. Obleču si aspoň kalhoty a triko. „Jdu ti udělat něco k jídlu, Danieli. Vezmi mi, prosím tě, věci do našeho pokoje.“ Ještě se k němu nakloním. „Těším se na teplou postýlku,“ zašeptám mu do ucha.
Jsem už trochu v klidu. Na druhé straně sotva zakrývám úsměv, když si přehraji celou tu situaci zpětně. Věděl jsem, že mi to kluci nedarují jen tak. Jen doufám, že to tu celý ten týden přežijeme.
„Kdo má hlad?“ zeptám se, když jdu do kuchyně.
Zvedly se všechny ruce, které v místnosti byly.
„Na vašem místě bych mi pomohl. Kdo ví, co bych vám do jídla dal.“

Vybral jsem nám pokoj v prvním patře, jako jediný propojený přímo s koupelnou. Myslím, že si to tady nikdo nestačil prohlídnout a nikdo ani netuší, že jeden takový pokoj tu je. Přisunu jednu postel k druhé a udělám z toho letiště. To je tak vše, čeho jsem schopen. Dopadnu šikmo na obě postele a zavřu oči. Moje paže přes oči, abych zabránil světlu mě oslňovat. A taky zaručená poloha, při které okamžitě usínám. Nechci spát. Richard mi slíbil večeři. Pár nádechů a výdechů.
„Miluji tě,“ zašeptám ještě před tím, než mě ovládne spánek.

Všichni sedí u stolu a cpou se. Ještě dodělávám poslední jídlo, aby bylo pro mne a pro Daniela, protože nějak nestíhám. Kluci mi to berou hned pod rukama.
„Nemyslete si, že vám tu budu dělat kuchařku!“ nadávám, když to všechno mizne kosmickou rychlostí.
Jen se smějí a za ušima se jim dělají boule.
„Danieli! Večeře!“ volá Mathyu do prostoru chaty. „Už jsi nám nachystal postel?!“
„ku**a, ještě slovo!“ napřáhnu se proti němu obracečkou. „Ještě slovo a máš mastný otisk na tváři!“
Jen se uchechtává a raději se zakousne do bagety.
Nachystám jídlo Danielovi na talíř a jdu do pokoje. Nahlédnu asi do třech dveří, než najdu ten správný. Potichu vejdu a položím talíř na stolek. Daniel spí.
Přistoupím k posteli a sednu si k němu. Odhrnu mu vlasy z čela.
„Danieli?“
Jen se zavrtí a spí dál. Nechám ho spát a přilehnu si k němu. Přetáhnu přes nás deku a opatrně se k němu přitulím, abych ho nevzbudil. Daniel hřeje a já opravdu nesnáším zimu a každé teplo navíc je vítáno.
Zezdola se ozývá smích chlapů. Evidentně se dobře baví. Než usnu, přemýšlím nad tím, jak ten týden tady přežijeme ve zdraví.