Emperor of the Nine Towers: Pokračování kapitoli 1

Tato bytost by se dala nazvat jako inkarnace samotné smrti, bytost jehož rudé planoucí oči, které pronikali do hloubky samotné duše a sledovali vše okolo jako dravec, který skenuje svou kořist nikdy neměli spatřit světlo světa, a jeho jméno mělo být navždy zapomenuto v historii. Hlavu té bytosti zdobila mocná černá koruna s několika žlutými diamanty a na té koruně byly vryté bledé runy v neznámém jazyce. Jeho dlouhé černé vlasy mu sahaly až po ramena, a jeho tvář byla bledá jako smrt. Jeho tělo zdobila lehká platová zbroj stejně černá jako jeho koruny a byla lehce posetá stříbrnými krystaly.

Ve své pravé ruce pevně třímal magickou hůl, která svým vzhledem vypadala jako kdyby jí vytvořili samotní bo***é. Hůl byla dlouhá a byla celá zlatá, na vrcholku se pyšnila detailní fialová soška draka z rozvinutými křídly spolu s dvěma hady, kteří měli oči ze zelených smaragdů a měli korunu ze zlatých prutů, ti hadi byli omotání kolem draka a vypadalo to, jako kdyby ho chtěli pozřít.

Bytost se pomalým krokem přibližovala ke své prázdné a božsky zdobené židli, rozhlédla se a po krátké chvíli se usadila.

Ostatní členové na tu bytost hleděli s respektem a úctou, jeho jméno bylo Warrior Sanzetsu, byl jejich absolutním vládcem. Byl to zakladatel a vůdce cechu, který byl známý po celém herním světě, nejen pro svou dobyvačnou, panovačnou a tvrdohlavou povahu, ale také proto, že usiloval o nemožné, usiloval o dobytí Asgardu, pro svou dobu také nejsilnějšího a nejtěžšího světa ve hře. Už od svého vzniku totiž podnikal nebezpečné vpády na cizí území, dobýval hráčské země a cechy a plenil vesnice.

"Půjdeme rovnou k věci. Jak to vypadá Tsuki?"

Otázal se a pohleděl na osobu sedící vedle jeho pravice.

Tsuki se lehce uklonil na náznak vděku a začal.

"Podle mých špehů jsou necelý den od našeho města. Naše vesnice podél Bei Sie jsou zcela zničené a většina NPC jsou zabita. Spoustu našich surovin byly vydrancovány a pevnost Emilia byla do základů vypálená....postupují velmi rychle. "

"Um, tušil jsem to. Kdo tu armádu vede?"

"Říkají si Liga svatých a vede je lidský válečník z řad královských paladinů. Omlouvám se, ale jeho jméno neznám."

Řekl a sklonil hlavu na náznak omluvy. Tsuki byl vynikajícím válečným mágem. Svého přítele hluboce uznával a bylo mu líto, že pro něho neměl dostatečné informace. Warrior Sanzetsu však nebyl takový člověk, který by si svých přátel nevážil, Warrior Sanzetsu si svých přátel velice cenil, a Tsukiho obdivoval za jeho špičkové dovednosti.

Tsuki měl nejraději nekromantickou magii. Byla to ta magie, která se zabývala oživováním a přivoláváním nemrtvých bytostí. Tyto bytosti většinou byly na úrovni menší než byl on sám, ale byly dobrou obranou jednotkou. Používal je když se musel ihned stáhnout z bitevního pole nebo na důležitý a nebezpečný průzkum. Jeden z takových služebníků byl [Undead Spy] .

Tento nemrtvý byl na úrovni kolem 30 a měl za úkol shromažďovat informace o hráčích nebo jejich NPC.

Warrior Sanzetsu zvedl svou bledou ruku a řekl

"V pořádku, nic si z toho nedělej. Avšak Jejich postup je opravdu rychlý, jde jim o to nás zničit a žene je přesvědčení, že nás dokáží porazit, ale to se jim nepodaří. Iki Ryo, jak je na tom naše armáda?"

Otázal se a podíval se na ohromnou osobu držící ještě větší temně vypadající halapartnu.

Iki Ryo byl válečník, ctil kodexy cti a vždy bojoval férově a pokud to šlo, i bez magie, ale také byl velmi zkušený stratég a byl zkušený v řízení vojsk.

V cechu však byli tací, kteří byli opravdu silní a někteří byli v řízení vojsk lepší než byl on. Ale Iki Ryo měl vždy více informací o armádách a o bitevním poli. Iki Ryo byl velmi opatrný, vždy si vše ověřoval a chtěl mít ve svých řadách a ve své práci pořádek, ostatní členové necítili nebo spíše neměli potřebu být opatrní. Říkali, že síla se dá porazit ještě větší silou. Iki Ryo to takhle necítil, myslel si, spíše věděl, že ne každý jde do bitvy aniž by ukázal své pravé triumfální karty s kterými by mohl překvapit, a že síla není jedinou možností jak vyhrát.

Stejný názor sdílel i Warrior Sanzetsu.

"Naše armády jsou kompletně zmobilizované. Pokud to bude situace vyžadovat, můžeme povolat pop příšery, služebníky Devíti Věží a žoldáky."

Pop monstra byla automaticky generována NPC pod úrovní 40, a potom tu byla žoldácká monstra.

Žoldácká monstra se automaticky negenerovala, ale ta se přivolávala magickými svitky, datovými knihami a datovými krystaly. Tyto monstra byly většinou na úrovni 80. Magické knihy a krystaly si hráči mohli vyrábět sami a dokonce jen některé žoldácké monstra mohli také sami navrhovat.

Jedno takové žoldácké NPC zapečetěné uvnitř krystalu vytvořil hráč Kami Kaze. Jmenovalo se Lilith, byla to přenádherná démonka, která měla mít za úkol obranu 20 patra Devíti Věže před možnými narušiteli, i když se ještě nikomu v historii hry nepodařilo úspěšně dobýt ani 10 patro. Během prvního přivolání nastala chyba, Lilith bez příkazu ihned zaútočila na svého přivoláváče. Kami Kaze byl nucen démonku ihned zničit, mrzelo ho to, protože vynaložil mnoha úsilí sehnat speciální materiály na výrobu tohoto stvoření a obzvláště s jejím designem si dal záležet. Ale Kami Kaze to nevzdal, i přesto to že mu ostatní říkali, ať toho zanechá opět po nějak chvíli ji stvořil, ovšem už se potom více ujistil, že je dobře naprogramovaná a bez chyb.

"To nebude nutné, naše síly si vystačí. Nuže, jaké budou naše další kroky?"

Řekl a podíval se na každého z nich. Nepřátelská armáda se blížila, vypálila několik drahocenných vesnic, zabila všechny NPC obyvatele a zničila pevnost, kterou stavěl spolu se svými přáteli.

Warrior Sanzetsu uvnitř plál vztekem, kdyby mohl nejraději by celou svou silou udeřil do stolu, ale to nemohl udělat, nemohl ukázat svou slabost. Pořád nemohl uvěřit tomu, že někdo opravdu dokázal shromáždit tolik hráčů proti tomuto legendárnímu cechu. Co je muselo hnát, nenávist? Pomsta? Tyto otázky si kladl pořád. Kdo by si pomyslel, že opět někdo pozvedne zbraně proti cechu Ligningstars, proti cechu, který v minulosti odrazil útok několik stovek hráčů na vysokých úrovních, proti cechu, který dokázal za jediný den zničit jako za trest několik silných cechů.

"Navrhuji se prozatím stáhnou do naší věže. Nemůžeme s nimi bojovat na otevřeném poli, nás je málo a oni mají tisíce hráčů."

Tato žena byla další z mnoha heteromorfních hráček na vysokých úrovních, nicméně tato bytost se jmenovala Yumi, byla třídy Shadowdancer a také byla mladší sestrou Yukiho. Její vzhled byl podobný elfce s nepředstavitelnou krásou, její blonďaté vlasy se ve světle třpytily jako to nejčistší zlato na světě, její oči byli však jako bez života, byli celé bílé a v jejím levém oku měla vryté číslo 6 v japonských znacích (Kanji). Na sobě měla bílé šaty s vyšíváným stříbrným brněním, které jí odhalovalo celou pravou končetinu s nádhernou sněhovou barvou a vedle její pravice se vznášela magická zlatě zdobená dřevěná hůl. Na vršku té hole byl půlměsíc a uprostřed půlměsíce bylo něco co připomínalo velký fialově zářící Orb.

Každý kdo by na ní pohlédl byl by okouzlen její božskou krásou, a neměl by pochyb, že patří mezi humanoidní hráče. Nicméně úspěšně by byl oklamán. To vše byla jen iluze, mohla za to její magie, konkrétně magie 10 úrovně [Change of appearance].

Byla to magie, která svému seslateli umožňovala změnit vzhled a statistiky postavy. Hráči tuto magii využívali ke špehování nepřátelských cechů přímo uvnitř a nebo k útokům. Spousta hráčů neměla žádné pochyby o tom, že jsou to humanoidní hráči, tato magie byla totiž silná a dala se odhalit pouze magii 10 úrovně, konkrétně [Dispel Magic: Break Illusion]

"To ano, ale tímto způsobem vystavíme nebezpečí naše město a obyvatele. Přece se nemůžeme krčit v naší věži zatímco nepřátelské síly budou decimovat naše města a masakrovat naše lidi."

Město o kterém ta osoba mluvila se jmenovalo Elen, bylo hlavním a posledním obraným bodem jejich země. Toto město mělo zářivé bílé hradby jako nedobytné hory, před jeho krásou se rozprostírala úrodná zelená Ambroisiska pláň, která byla hlavním zdrojem potravy pro dobytek. Město bylo obehnáno z jednoho konce na druhý třemi vysokými kamennými zdmi a tak tvořili ohromné prstence. Každá zeď měla také své vlastní jméno, první zdí byla Minerva tato zeď byla více méně pořád upravována, protože se členové dohadovali o tom, zda nechají tuto zeď po zuby odzbrojit magií nebo zda ji nechají obsadit vojáky, až jednoho dne se členové rozhodli, že ji nechají místo magických zbraní vybavit obléhacími zbraněmi a zeď vystrojit různými pastmy. Další zdi byla Saffestia, byla o něco menší než první zmiňovaná, ale za to byla více opevněná. A poslední zdí byla Tamina, tato zeď nebyla upravována ani nijak opevněna, protože členové tuto zeď nechali obývat několika silnými NPC s třídami Vampire, Blood knight a několika silnými žoldáky. Nicméně tu byla další pevnost, větší, silnější a pro některé i nedobytná.

Obyvatelé tohoto města čítala přes 70 000 tisíc a tvořili jej nižší upíři, víly, lidé, Demi dryády harpyje podobné lidem a mnoho dalších. Toto město však bylo pro ně důležité i z jiného důvodu. Obsahovalo totiž mnoho datových knih, které obsahovaly nespočet grimoárů, mocných zapečetěných zbraní a potom v neposlední řadě, božský předmět, Tears of the Behemoth. Tento předmět byl uložen v malé skleněné lahvičce, který obsahoval rudou tekutinu podobnou krvi. Tento předmět byl jediný svého druhu a obsahoval slzy Behemotha překypující ohromující mocí, dokázal totiž přivolat 50 legií Ghastů a jejich odporného pána Typhona.

"Pokud chceme vyhrát, musíme riskovat. Sanzetsu, dovol mi se snimi utkat."

Tato žena byla další heteromorfní hráčkou. Její hlavu zdobili krásné krátké třpytivě stříbrné vlasy a její oči byly omotané černým obvazem. Z jejich spánku rašily dva páry zakřivených rohů a na sobě měla černé gotické krátké šaty.

"To je šílené."

Řekla další heteromorfní bytost. Náhle každý v místnosti náhle lapal po dechu, každý člen byl touto její nabídkou z cela šokován a zmaten.

Co zmohla, pouhá jedna osoba proti tisícům hráčů?

"Ano je to šílené, ale také je to naše naděje."

V tuto chvíli nastalo hrobové ticho, o čem to mluvila? Jaká naděje? Každý z členů si vyměnil podezřívavé a šokované pohledy a napětí výřilo vzduchem. Bylo pravdou, že pokud by se jejich armády střetli na otevřeném poli, jejich zkáza by byla více než pravděpodobná. Každý z nich sice vlastnil dovednost super úrovňové magie, ale to nestačilo, hráči na vysokých úrovních bez těchto dovedností si totiž vyvinuli svou vlastní cestu, jak tyto hráče porazit.

Ve Worlborne každý hráč na vysoké úrovni, který dobýval zabrané území, dungeony nebo opevnění vždy jako první útočil na hráče používající super úrovňovou magii, bylo to proto, že hráči, kteří vlastnili tyto dovednosti byli vždy ve skupinách několika silných hráčů kvůli cooldownu své dovednosti a byli tak více zranitelní vůči magii na dostřel.

"A jak s nimi chceš bojovat?"

Řekl taktéž šokovaně a plný zvědavosti Sanzetsu.

"Mou třídou je War Beastmaster. Vlastním několik silných příšer a zvířat, mezi nimi mám i svůj speciální kousek. Můžu je zdržet zatímco vy budete moct evakuovat civilisty a odnést boží předmět zpět do hrobky Devíti Věží."

"Jsi si jistá Safflower, že ti to vyjde? Přece víš čeho jsou hráči schopni"

"Ano, vyjde. Nemusíš se bát, vrátím se."

Její tón byl plný přesvědčení, a zdálo, že i ostatní začínali mít naději. Sanzetsu však měl pochybnosti, nechtěl ji nechat samotnou mezi těmi, jenž cítí nenávist ke všemu, co připomíná heteromorfní rasu jako pouhou oběť přehozenou před dravými šelmami. Ale co mohl dělat? Nemohl změnit názor někoho, k doby i přes jeho zamítnutí udělal to, co by považoval za hodné.

"Pokud to opravdu vyjde, naše hrobka, ne věž udolá a my budeme moct opět obnovit naše města."

A bylo pravdou, že hrobka Devíti Věží, nepřipomínala hrobku, ale ohromnou věžovitou pevnost, která měla 200 gigantických pater. Byla totiž postavená z pevného obsidiánu a rudého železa, věž sídlila hluboko v lese a byla obklopená kamenným valem a za tím valem bylo lávové jezero, který tento val obehnal z obou stran...