Emperor of The Nine Towers

Sanzetsu se po chvíli přemýšlení hluboce nadechl, postavil se a zahleděl se na všechny členy. Jeho pohled byl hluboký a vypadalo to, jako kdyby skenoval každého z nich.

Uvnitř ho sžíral neklid a vztek. Nečekal, že se to stane ve chvíli, kdy bude nepřipraven. Po dlouhou dobu nekonal žádné nájezdy na cechy, nekonal žádné invazivní akce proti okolním hráčským územím a neplenil vesnice. Ale naopak, udržoval s ostatními mocnými cechy dobré vztahy. Jejich obchodní dohody prospívali všem i těm menším cechům, tak proč? Proč právě teď? Byl snad.....někdo z jeho přátel špeh? Zrádce? V hlavě měl pořád tyto otázky, a pořád nemohl najít tu správnou odpověď. Avšak také nemohl uvěřit tomu, že by někdo z jeho přátel byl zrádce.

"V tuto chvíli, jsou naše síly malé na to, abysme se postavili proti lidské invazní armádě. Ale také nenechám toto město jen tak lehce dobýt nepřáteli. Proto, Safflower, i když to říkám nerad uděluji ti povolení zadržet nepřátelské síly, mezitím co ostatní budou evakuovat obyvatele. Ale nebudeš sama Adachigahara, bulletheart a Kami Kaze budou tvými společníky. Také máte povolení použít boží předmět."

Než to Sanzetsu dořekl, všichni přítomní si opětovali úsměvné a nevěřícné pohledy, avšak jen jedna osoba zůstala neutrální a po celou dobu jednání byla zticha, a tou osobou byla Hisame. Ostatní nevěřili tomu, že by Sanzetsu povolil použít předmět nepředstavitelné síly. To proto, že Sanzetsu zastával názoru, že předměty světové a boží třídy, se mají použít jen v krajní nouzi, kdy opravdu hrozí zánik jejich hlavního opevnění, tedy Devíti Věže, a ne města.

"To je absurdní!"

Náhle se po dlouhých hodinách ticha ozvala Hisame. Hisame vstala ze židle a rozhořčeně svou plnou silou udeřila do stolu, nečekaně se nad stolem objevila modrá ikonka ve tvaru čtverce a systém obrany začal vypočítávat poškození útoku. Systém vypočítal poškození útokem 0.

"Co se děje, Hisame?"

Otázal se Sanzetsu.

"Přece nemůžeme použít jako štíty naše nejlepší členy!"

Hisame měla pravdu, i když se zdálo, že cech zvaný Lightningstars byl silný a každý z členů vynikal v PVP bitvách, neznamenalo to, že jsou neporazitelní. Adachigahara byla známá mezi svými přáteli svou třídou elementalistů. Její třída byla silná a dalo se říct, že dokázala přivolat a ovládat každý elementární živel. Bulletheart byla známá svou třídou Fighter tato třída se věnovala boji na blízko a závisela hlavně na bojových dovednostech hráče. A Kami Kaze, jeho třída byla Doomcaster. Tato třída byla speciální v tom, že závisela hlavně na maně hráče, hráč tuto manu absorboval a dokázal tímto výstřelit ohromný nápor energie nebo dokázal ovládat pomocí své many tělesa a libovolně s nimi manipulovat a tvářet. Hráč také mohl absorbovat manu od svých nepřátel tím, že ho jednoduše svojí speciální dovedností na několik sekund omráčil a potom mu vysál manu.

"Hisame, respektujeme rozhodnutí našeho vůdce, a přítele. Uděláme vše proto, aby mohli být naši lidé v bezpečí. Rádi položíme život za to, co je nám cenné. Tyto servery se za necelý den vypnout, proto chceme své poslední okamžiky věnovat obraně naší země. Věnovali jsme tomu mnoho našeho času, a nenecháme to bez boje naším nepřátelům"

A Bulletheart měla pravdu, servery této hry se měly za necelý, den vypnout.

Každý člen cechu, byl hrdý na to, co dokázali vybudovat. Dokázali něco, co nikdo před nimi. Dokázali vytvořit ráj pro každého člověka, poločlověka a pro další rasy. Nechtěli se toho jen tak vzdát i když věděli že se servery vypnout.

I když se zdálo, že Hisame je zklamaná odpovědí, které se jí dostalo, nedala to na sobě znát. Jen tiše sklopila zrak, a usedla zpět na své místo.

"Dobře, můžeme začít."

Řekl Sanzetsu. Když to dořekl zvedl svou bledou ruku vyslovil nějaké podivné slova v neznámém jazyce a jeho tělo začalo mizet; teleportoval se. Byla to jedna z schopností vytvořená samotnými hráči Ligningstars. Sloužil k tomu ručně vyrobený obsidiánový prsten, který zaručoval teleportaci mezi pevnostmi, městy a dokonce i jejich vlastními dobytimi územími.

Když se Sanzetsu teleportoval ostatní zůstali sedět na svých místech, jakoby čekali na náznak nesouhlasu s jeho rozhodnutím a s jeho postojem. Avšak nikdo z přítomných neměl slova, proto každý usoudil, že je vše v pořádku a každý tiše odcházel kromě Bulletheart a Hisame, ty zůstali sedět na svých místech, nepohnuty jako kamenné sochy.

Když se za posledním odcházejícím členem hlasitě zabouchly dvoukřídlé ohromné dveře, Bulletheart natáhla svou ruku a seslala své kouzlo [Mirror of the past] a před ní a Hisame se sformovala průhledná mlha podobná kulatému zrcadlu.

Toto kouzlo obsahovalo mnoho uložených dat, které byly pro hráče jejich vzpomínkou pro dávné bitvy nebo jiné důležité události.

Když se mlha plně rozjasnila, v jejím obraze se začala promítat uložená vzpomínka Hisame a Bulletheart.

Stáli hluboko v bažinatém lese, sami a obklopeny mnoha nepřáteli, avšak vypadalo to, že oni to tak necítí. Na jejich tvářích byli široké úsměvy a hlasitě se smáli. Jejich platové zbroje byly celé poničené a Hisame byla obklopena zářícími kroužícími noži zatímco Bulletheart měla před sebou vyvolané bažinaté elementály.

"Na to si pamatuji, byla to naše společná mise....byly to dobré časy... chybí mi."
Řekla Hisame.

"Ano, mě také."

"Vrátíš se? Myslím... jestli-"

"Hisame, vrátím se. Vedly jsme mnoho bitev, vždy to byla přesila a tentokrát to nebude jinak."

"To ano, ale vlastní několik hráčů na vysokých úrovních. Nemůžeš se vyrovnat těmto hráčům"

Řekla Hisame, následně vstala a natáhla se přes stůl.

"Ano, je tam mnoho hráčů používající magii super úrovně, těm se nevyrovnáme....pokusíme se zabít co nejvíce hráčů, potom se stáhneme."

"Slibuješ?"

Řekla Hisame prosícíma očima doufajíce, že Bulletheart jí dá slovo svého návratu. Bulletheart však neodpověděla, v tu chvíli zazněl místností hlasitý a dunivý roh oznamující zahájení jejich mise.

Bulletheart vstala ze své židle přistoupila k Hisame a vzala její ruku do svých a pohlédla na ni s úsměvem.

"Já se vrátím."

Řekla naposled, zvedla svou pravou ruku a vyslovila kouzlo teleportace. V tu chvíli zmizela, a v místnosti zůstala jen Hisame. Hisame si připadala opuštěná, i když dobře maskovala svůj smutek, tentokrát to nedokázala.

[Hisame, je čas jít.]

Najednou, ve své mysli uslyšela velice známý hlas. Bylo to kouzlo [zprávy] využívané mnoha hráči k tomu, aby mohli své protějšky kontaktovat.

"Přátelé......jak směšné."

Hisame si povzdechla natáhla svou ruku, vyslovila kouzlo a najednou zmizela.