„Všichni do útoku,“ rozkázal Kakashi a sám si vytáhnul nějaké kunaie a běžel na zvučné. Všichni ostatní členové jeho týmu ho následovali. Jen nikdo ze Zvučných nic nedělal. Všichni z týmu sedm hodili své kunaie na nepřítele a připravovali si další útoky. Sakura praštila do země a prasklina v zemi, která se tam objevila mířila přímo k nepříteli. Sai vyslal několik svých kreslených potvůrek a Yamato na ně zaútočil dřevem. Zbylí dva členové týmu použili svoji verzi Chidori. Všechny jejich útoky mířili ke svému cíly, když v tom se ozvalo:
„Mitsuishi!“ Mezi nimi a zvučnými se objevila trojitá obrovská kamenná zeď, která zastavila všechny jejich útoky. Rozhlíželi se kdo tu zeď přivolal a všimli si, že Osar sedí nahoře na té stěně.
„Ty nevíš kdo jsou? Vždyť jsou ze Zvučné. Proč jsi nám zabránil v tom útoku?“ vyjel na něho hnedka Sasuke.
„Protože Zvučná, jak ji znáte vy, už dávno neexistuje,“ odpověděl mu klidně Osar.
„Jak to myslíš? Vždyť mají znak Zvučné na ochranných čelenkách?“ ptal se hned Kakshi.
„Ti lidé jsou z Fuuma klanu,“ odvětil zase s klidem Osar.
„Fuuma klan? Ale to není možné. Vždyť ti se vzepřeli Orochimarovi a nepřidali se k němu! O co tady jde?“ divila se Sakura, když si vzpomněla na to, jak šly s Narutem a Jirayou hledat Sasukeho.
„Máš pravdu. Nikdy jsme se k němu nepřidali. Ale vůdce této země, jednou přišel do Rížové země. Dobil celou zvučnou vesnici a zbavil se všech Orochimarových poskoků. Potom ji opravil a předal do rukou lidí z naší země. My klan Fuuma jsme sjednotili ostatní ninja klany a obnovili Skrytou Zvučnou vesnici,“ ozvala se Sasame, která se svými lidmi obešla kamennou stěnu.
„Sasame jsi to ty?“ divila se Sakura, která ji nemohla poznat.
„A kdo jiný?“ usmála se na ni její dávná kamarádka.

Celá místnost opět ztichla. Všichni věděli, že Shikamaru má pravdu. Kdyby jim řekl, že Naruto zmizel někde na severu, tak by všeho nechali a šly ho hledat.
„Kdy máme vyrazit?“ přerušil ticho Kakashi.
„Co možná nejdřív. Musíme vědět na čem jsme. Jestli nám pomohou, a nebo ne….“ odpověděl mu Shikamaru.
„Rozumím. Týme sedm, za dvacet minut se sejdeme u brány. Rozchod!“ rozkázal Kakashi a zůstal s Hokagem sám v místnosti.

Byl krásný letní den a celou Konohou zaléval příval krásného, teplého slunce. Všude byl klid a pohoda. Nikde nebylo ani stopy po tom co se stalo před deseti lety, když vesnice bojovala proti Akatsuki. Jeden mladý muž si tak pěkně vykračoval jednou uličkou a prohlížel si výlohy obchodů. Nevěděl co by měl koupit své ženě k jejich výročí. A tak bezvýznamně bloudil celou vesnicí. Najednou ho upoutala výloha jednoho klenotnictví. Měli tam nádherný prsten s obrovským diamantem.

Už je tu zase zima. Podíváš se ven a hned víš, na čem jsi. Hnusno, odporno, ani ptáčka neuslyšíš, protože ty jediný mají něco v hlavičkách a odletěli do teplých krajů. Já křídla nemám a tak jsem tu zůstala. Moje složitá finanční situace to také nedoluje, takže mi to zbyl jen internet, notebook a Konoha . Abych to upřesnila. Stal ze mne narutofil během pár týdnů a ve společnosti kolem mne pokládají za blázna. Typy vět jako : „Je ti 22 let a sleduješ pokémony?!“ nebo „Co je to ta manta?