24. díl

Když už byl Ynusuka téměř u ní s napřaženou katanou, rozhodnut vykonat svůj úkol, někdo ho silným úderem zastavil tak, že spadl k zemi.

Ynusuka se zvedl a pohlédl kdo si ho dovolil napadnout. Pohlédl do očí muži, který ho spaloval svým zlostným pohledem, slévající se barvy jeho očí do krvava.

Siria na něj sotva pohlédla se slovem „Itachi“

PŘEDEMM SE OMLOUVÁ ZA CHYBY, KTERÉ TU NAJDETE. VĚŘTE MI, SNAŽÍM SE TO OPRAVIT, JAK TO JEN JDE. ALE HOLD NIKDO NENI DOKONALÝ, HLAVNĚ JÁ TAK SE VÁM ZA TO PŘEDEM OMLOUVÁM (SUMIMASEN)
TAK, DNES TU MÁM PRO VÁS, TEDY TOHO, KOHO TATO MÁ POVÍDKA JEŠTĚ BAVÍ, DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ. VČEREJŠÍM DÍLEM PŘÍBĚH JEŠTĚ NEKONČÍ, TAK SE NEBOJTE

22. díl

20. díl
[=15]
Itachi se na ni ještě chvíli díval, a pak stisk povolil. Odvrátil se od Konan přímo k Sirii. Chtěl ji ještě naposledy něco říct, dotknout se jí.

Bylo mu už jedno kdo všechno ho vidí. Proto se k ní beze slov sehl. Jemně ji přejel dlaní od špičky nosu, přes rty, bradu, až po její sametový krk.

Cítil, jak její tělo chladne, a je bez života. Poté zas ruku stáhl zpět, s tím že ji vezme do náručí. Jenže se stalo něco,co vyrazilo dech každému.

TADY JE DALŠÍ ČÁST, TAK DOUFFÁM, ŽE SE VÁM TROŠKU ZALÍBÍ NO ASPOŇ TROŠKU. JE TO TAKY TROŠINKU DELŠÍ NEŽ POSLEDNĚ. SNAD BUDETE RÁDI

18. díl

[=15]Když k Sirii došel, vzal do ruky kunai, naposledy na ni pohrdavě pohlédl, a bodl.
Její myslí se ještě stačili prolnout krátké vzpomínky z života, při pohledu na přibližující se ostří k jejímu tělu.
Bylo slyšet jakési vzdechnutí,a jeho kunai mířený do jejího srdce se však nedostal do cíle. Bylo vidět jak se zastavil, snad jen dva milimetry od její zkrvavené pokožky.
Shibuki se po vzdechnutí překvapeně ohlédl, co zapříčinilo, že jeho kunai nemohl vykonat svůj účel.
Ten kdo mu zabránil od tohoto činu, byl muž pro Shibukiho velmi dobře známý.
Měl na sobě černý plášť, s rudými obláčky, krvavě červené oči, a černé dlouhé vlasy stažené na konci do gumičky.
„Itachi……..tebe jsem tu opravdu nečekal.“ Pronesl zlehka Shibuki.
Itachi držíc mu silou své ruky jeho kunai mířený přímo na Siriu, mu s velmi vražedným pohledem odsekl „Pusť ji Shibuki!“
Shibuki se však jen pousmál a řekl „A proč bych to měl dělat?“
„Pokud si radši zvolíš smrt, tak nemusíš!“ Procedil Itachi mezi zuby.
Shibuki se náhle otočil a zmizel. Ještě před tím než se stihl vypařit zvolal na Itachiho “Však mi se ještě potkáme“
Itachi se sklonil k Sirii a co nejrychleji ji odpoutal.
Dopadla by rovnou na zem, kdyby nezachytil její už téměř bezvládné tělo do svých dlaní.Opatrně ji vzal do náručí a zmizel s ní v dýmu.
Objevily se až za branami vesnice. Byla noc, takže dostat se ven nebyl až takový problém. Horší bylo pro Itachiho to, že Siria začínala blouznit, a její rány byly některé i dost hluboké.
Věděl že se musí co nejdřív dostat do sídla Akatsuki, kde se o ni můžou postarat rozhodně líp než on sám v lese.