Honba za "domovem"

Milý čtenáři tohoto dopisu, příběh, který si teď přečteš je má zpověď. Zpověď o citech k mému nejlepšímu příteli, mé spřízněné duši a lásce.
Byl mou součástí bytí jako dýchání. V momentě, kdy opustil vesnici, hnán nenávistí a touhou po pomstě, věděl jsem, že část mne samého odešla s ním. Ukradl mi srdce, aniž to by to věděl.

Ale kdo jsem byl já, abych si odvažoval tvrdit, že mně tehdy taky miloval? Hnal jsem se za ním, snažil se ho dohonit, ale má veškerá snaha byla marná. Nemohl jsem se mu vyrovnat. Proto jsem se rozhodl a odešel s Ero-senninem trénovat.

Vrátil jsem se po dva a půl roce ustavičného trénovaní a znova se za ním hnal. Ale jaký to mělo význam, když mi stejně vždy těsně proklouzl mezi prsty. Potřeboval jsem ho, ale nedokázal jsem tvrdit to samé o něm.

Přál jsem si, aby se vrátil, aby opět do mých pomněnkových oči vrátil starou jiskru, ale byl jsem sám v sobě ztracený, stejně jako jsem se kdysi ztrácel v jeho onyxových očích.

Pořád jsem na něj čekal. Zatímco jsem se v noci snažil usnout, vzpomínal jsem na něj. Spousta úplňků přišla a zase odešla. Pořád jsem po něm pátral. Pokaždé, když jsem se mu dostal na stopu, setřásl mě. Když jsem se mu přiblížil, vzdálil se mi.
V momentě, kdy jsem ho objevil v Orochimarově skrýši, čekal na mě, vím to. Položil mi jen jednu otázku. Stále mi zní v hlavě.

„Proč mě následuješ tak daleko od domova?“

Odpověď pro mne byla tak snadná a přirozená, když mi vyklouzla z úst.

„Protože… Ty jsi ten domov, který jsem vždy chtěl.“ Usmál jsem se na něj.

Ten den jsem Sasukeho Uchihu viděl poprvé plakat. Slzy se mu kutálely z očí, tekly po tvářích a dopadaly na jeho dokonalou bělostnou hruď. Jen jsem stál na místě a vyjeveně ho pozoroval. Když si otřel oči, přemístil se přede mě a položil mi ruku na rameno.

Políbil mě. V jeho polibku jsem se pomalu utápěl. Táhl mě k němu a já se nikdy předtím necítil tak volný a zároveň tak moc lapený v jeho moci.

Rukou mi čechral vlasy a druhou mě hladil po zádech. Věděl jsem, že každou minutou dorazí kapitán Yamato se Sakurou a Saiem, ale bylo mi to jedno. Už nikdy jsem se od něj nechtěl odtrhnout. Miloval jsem ho a nikdy nepřestal.

Do ucha mi našeptával sladká slůvka, než mě pohladil po tváři, vrhl na mě poslední rychlý pohled a nechal mě tam stát samotného.
Teď už konečně vím, co pro něj znamenám a to je pro mě to nejcennější, co mi mohl dát. Věděl jsem, že mě miluje a potřebuje stejně jako já jeho.

Všem jsem zatajil, že jsem Sasukeho viděl a vrátil se do Konohy. Ale klid jsem nenašel. Bloumal jsem bezcílně ulicemi, jako tělo bez duše. Občas jsem zahlédl černovlasého chlapce sedícího na molu u jezírka. Slyšel jsem jeho hlas, i když jsem věděl, že nikde poblíž není. Cítil jsem jeho dotyky, tam kde se mě dotkl. Má deprese trvala nekonečné týdny a měsíce.

V noci jsem schovával uplakaný obličej do polštáře a tiše se modlil, aby se pro mě vrátil a vzal mě s sebou pryč od ostatních. Bez něj jsem se cítil prázdný a neúplný. Než jsem se propadl do neklidného spánku, přál jsem si, aby ležel vedle mě a objímal mě, zatímco bych usínal.
Roky ubíhaly rychleji než bych chtěl. Když jsem se po letech opět ocitl na levičce, na které jsem kdysi oplakával Ero-senninovu smrt, jako jsem teď oplakával zprávu, že Sasuke byl chycen a bude následující den popraven. Byl jsem na konci svých sil. Slzy mi stékaly po tvářích a dopadaly na prašnou zem jako lehký jarní deštík. Zíral jsem do země, kde se najednou objevil pár nohou. Zvedl jsem hlavu a upřel na postavu před sebou zarudlé oči. Usmál se a všechna má trápení se rozplynula.

„Jsem doma, Usuratonkachi,“ řekl jen a natáhl ke mně ruku. Věděl jsem, že nemáme moc času, než zjistí, že Sasuke utekl a začnou po něm pátrat. A tak jsem mu úsměv oplatil.

„Vítej zpět,“ odpověděl jsem mu, než jsem chytl jeho ruku.

Přitáhl si mě k sobě blíž a hřbetem dlaně mi otřel zbytky slz. Rozeběhli jsme se pryč od Konohy, pryč od všeho, co jsme znali. Náš domov nebyl hmotný. Naším domovem byla naše láska.

Riskoval svůj život, aby se pro mě vrátil. Ptáš se, bude dál milý čtenáři? To ti nepovím. Sám to nevím. Ale jedno je jisté. Je mi to jedno. Dokud budu po Sasukeho boku, nic jiného nepotřebuji. A proto se s tebou teď musím rozloučit.

Uzumaki Naruto