Jak to mohlo být, ale neni. Kapitola 7.

Byl zmatený. Nechápal co se to stalo. V jeden okamžik tam. V druhej u svýho stromovýho domku. Vedle Kagome...
Chlad z ní sálal na dálku, ale to nebylo to co ho zarazilo v prvou chvíli na jeho planetě. Oni... OBA byli až k ramenům zavalení ve sněhu. Jak to? Jak je to doháje zelenýho možný?!

Pokrčili nohy a oba zároveň vyskočili na sníh. Inuyasha se znovu probořil, i když jen ke kolenům. Za to kagome nešla ani pod půl centimetru. Otočila se a bez čehokoliv zamířila k vesnici. Inuyasha jí sice držel za ruku, ale to nebyl důvod k zastavení a jedním velkým kmitem mu z ní utekla a přitom stále mířila k uprchlické vesnici.

Říkalo se jí vesnice, ale v pravém významu šlo o pevnost, kterou budovali vesničané dva roky.
Tvar pěticípé hvězdy, každá věž byla v průměru okolo pěti metru, hradba sice z kamene, ale za to i čtyř vrstvá s úctyhodnou výškou šedesát pět metrů. Střílny na každým metru po celým obvodě vesnice byla samozřejmost společně s vodní hrází sedm metrů od zdi k zemi na druhé straně.
Za hradbami to pro bezpečnost rozdělili zakladatelé a kutilové na tři oblasti kruhovitě do střed.
Třetí byla oblast za hradbami, tvořila

druhou bojovou linii – několik menších věží, tlustá vrata.
Druhá tvořila část pro lidi a její velikost tomu i odpovídala a nejen ta i zabezpečení bylo větší – nástražné pasti všude po oblasti označené speciálními symboly aby o nich lidé věděli, ale monstra ne.
První byla symbolem naděje pro všechny ve vesnici. Vše co se v ní dělo tvořilo souhrnný výraz – obrana. Bylo tam vše pro chod pevnosti, akademie, kovářství, výroba zbraní a strojů, stáje, hlavní velitelství, kasárny. Do obrany se mohl přihlásit každý s přiměřeným věkem, neexistovalo, že by řekli ne ty na to nemáš, oni si je tam vycvičili k obrazu svému a vyhazovali jen ze zdravotních důvodů, zbytek byl dobrovolný odchod (cca 3 lidi do měsíce ze 100)
Hlavní velitelství tvořila jedna vysoká ve středu vesnice. Žili v ní úředníci, stratégové, vysocí důstojníci a velitelé. Hlavní slovo měla vždy rada vesnice, to byli dvě na sobě nezávislí strany, které se scházeli u kulatého stolu pokud si to žádalo pozornost i té druhé. Aby to i lidé tam venku chápali názvy ponechali tak jak je znali – úřední šimlové a stratégové. Platilo, že úředníkům připadala oblast dvě a přilehlé vesnice. Stratégům naopak třetí a první oblast. Ke stolu zasedali jen výjimečně – z většiny šlo o pasti v druhé oblasti.

Šla rychlím krokem neohlížejíc se za sebe, Inuyasha jí stejně jen dělá chutě. Tentokrát by i mohla, ale nebyl čas řešit osobní záležitosti.
Ta armáda byla cítit až ze země. Jedna nestvůra za druhou, bylo jich tisíce s jasným, pro ni, úmyslem. Hledali ji, chtěli zpět co jim ukořistila.
Jediné co nevěděla bylo co její tělo udělá. Byla obklíčena a mohla se jen dívat, jak se blíží k vesnici. Spánek ji ještě nepustil, ale nebezpečí donutilo tělo, aby reagovalo samo.
Nikdy, opravdu nikdy by nedopustila, aby Inuyasha viděl jak v sobě probouzí pradávnou moc. Dyť to byl i důvod proč spánek podstoupila. Nyní se ale může jen koukat jak její tajemství bude téměř všem. To, že denně padla nejméně jedna vesnice věděla, ale netušila, že zajdou tak daleko.
Na kraji mýtiny se její tělo zastavilo a upřelo pohled na ten zázrak, nebylo pochyb, že by vydržel několik útoků. Plášť se jí lehce zavlnil při spouštění kolem jejího těla.
Oddychla si, alespoň nebude tolik nápadná.
Vešla na louku a už z dáli slyšela nadávky na sněhovou nadílku. Musela uznat, že Inuyasha vždy uměl mluvit vytříbeně, když mohl, ale asi si ten slovník rozšířil o pár slov, některý ani neznala.
To bylo, ale spíš jen pro zasmátí ona řešila větší průšvih. Neměla meč. Mohla pro něj dojít, kdyby tělo dovolilo, ale to nešlo tady šlo o vteřiny a ty byli nemilosrdný.
Opět vyrazila z vesnici, ale tentokrát svižněji. Za krátko už stepovala na kontrole ve frontě příchozích uprchlíků. Inuyasha jí byl v patách, ale jeho chytli – dělal moc rozruch. Uchechtla se, vážně se nezměnil pořád impulzivní.
Stráž jí zkontrolovala a když jí pouštěla ještě se stihla zeptat kde najde nějakou vyšší hodnost. Ten pán byl velice milí a hned ji nasměroval k nejvyšší věži. Poděkovala a jako vždy její tělo zamířilo k věži. Cestou se jí nějakým zázrakem povedlo získat opět kontrolu nad jí samotnou a radostně přidala do kroku.
Bez jakýchkoliv problémů se dostala přes všechny kontroly, jen strážci u věže byli zmatení, mockrát se nestávalo, aby nějaký občan chtěl za veliteli. Měli i obavy, že je to druh přípravy na atentát. Zavolali si k sobě prvního polodémona, který-ho zde v těchto místech viděla a ten jim potvrdil, že důvod k obavám není. Strážní se trochu začervenali, byli mladí dvacet, pěta dvacet let nanejvýš, a s omluvou pustili do věže.
Žasla, tak velké prostory se v jejím starém domově nenacházeli, od strážních dostala instrukce kde se nachází síň stratégů. Bylo to poměrně vysoko, ale co deset poschodí ještě zvládne, ne?
Na konci desátého poschodí se strhaně sesunula po stěně, rozhodně to bylo víc schodů než čekala a velikostí odpovídali dvojnásobku běžné velikosti.
Zamrkala. Přední se postavili dvě svalnaté nohy. Vzhlédla od nohou nahoru, byl to postarší pán, ale vypadal mile a i se tak usmíval.
,,Kampak děvče jako ty má namířeno v těchto pochmurných místech.‘‘ za švitořil zvesela.
,,Dobrý den, hledám síň stratégů.‘‘ usmála se, ale pánův úsměv ztvrdl.
,,Síň stratégů? Co tam potřebuješ, prostory na bydlení zařizují jinde.‘‘ zvážněl.
,,Promiňte, ale já tam musím. Blíží se hrozné zlo, musí se to dozvědět.‘‘ naléhala. Musela je varovat jinak by jejich snahy najít bezpečí přišli vniveč a pro ni by to taky znamenalo nebezpečí. Už nechtěla spát, chtěla bojovat, chtěla dostát svýmu slibu a to šlo jen obtížně tady. Navíc mít Inuyashu za zády jí bylo víc než nepříjemné. Ty zpomínky na staré časy se jí vždy vraceli a vždy u nich trpěla.
,,Dobře.‘‘ zamračil se a bez okolků jí vzal do náruče až jí plášť sjel z těla a odhalil šaty. Zamrkal překvapením.
,,Ty nejsi odsuď, že ne?‘‘ zeptal se při cestě kam si v poschodí.
,,Myslíte ty šaty? Jsou zvláštní, ale patří ke mně.‘‘ usmála se opět a doufala, že už se nebude vyptávat. Ty šaty byli trochu moc výrazné, ale je se nebála i třeba roztrhat.
,,Ano, jsou velmi zvláštní.‘‘ přitakal a zastavil se před dřevěnými dveřmi. Postavil jí na nohy a zdvořile otevřel, aby mohla vejít.
Ta síň byla až neuvěřitelně rozsáhlá a zpola zaplněna knihami všeho druhu. Napočítala patnáct mužů a všichni okolo čtyřicítky. Ten za ní si odkašlal, přitiskl své ruce na její uši a z plných plic zařval.
,,BUDÍČEK!!!‘‘
Chlapi ležící na stolku sebou trhli a nechápavě zvedli hlavu. Vstali a došourali se k velkému stolu, kde opět usedli a vyčkávali.
,,Kde je Nobu?‘‘
,,Ještě spí, včera na něj připadli papíry.‘‘ zazíval první z jak později dopočetla sedmnácti chlapů.
,,Chudák.‘‘ zamumlat ten za ní.
,,Mám ho jít zbudit?‘‘ zakřenil se blonďák s jiskřičkami v očích.
,,Ne jistější bude, když tam pude tady Heroi.‘‘ uličnicky se usmál druhej blonďák s odrůstajícím zrzavým pruhem ve vlasech.
Ten za ní ukročil o krok jako by dostal jednu do nosu od nich. Natočila k němu hlavu a nestačila se divit, ten pán který-mu asi patří jméno Heroi celý zrudl a metal po nich blesky. Ani jí nikdo nemusel nic říkat, poznala to a i mu trochu záviděla. Měl jistotu v tom co jí bylo odepřeno.
,,Jen děte je to hodně důležitý.‘‘ povzbuzovala ho.
Sklonil hlavu a poraženě přikývl.
O pár minut později už tam byli všichni. Z Nobu se vyklubal třiceti letý chlap se schopností umravnit každýho v místnosti. Sedli si do kruhu a čekali co z tý holky vypadne.
Trochu se ošila, neměla ráda moc pozornosti upřené na ní.
,,Přímením jsem Kinivová a přišla jsem protože…‘‘polkla ,,protože se-.‘‘
,,Kagomé!‘‘ vlítl do místnost Inuyasha a za zády tucet stráži.
Překvapeně se na něj zadívala, nečekala, že se sem dostane. Zhluboka oddechoval, přistoupil k ní a ani nemrkla a už ji táhl pryč. U dveří se mu zapřela a jedním máchnutím přes hlavu ho poslala k zemi. Hned se na něj sesypala stráž a účině ho zpacifikovala, ale i tak se pořád škubal a snažil se z toho sevření dostat. Dělal u toho příšerný randál až to Kagome nevydržela.
,, Heroi jak silná je ta podlaha?‘‘ vřelo to v ní. Zase je tu. To jí nemohl dát ani hodinu klid? Kdy mu konečně dojde, že o něj nestojí, že ho nechce vídat víc než je nezbytně nutné tedy vůbec nebo jednou do roka.
,, Něco okolo metru.‘‘ zadíval se na ní. Něco se mu nezdálo z těch očí co upírala na příchozího sálala nenávist, že ji až snad bylo možné cítit ve vzduchu.
Zatnula pěsti aby se udržela a udělala to jen jednou. ,,Sedni…‘‘
Inuyasha a ti co ho drželi s ním letěli okamžitě k zemi a všichni okolo jen valili oči, co se stalo.
Nobu na to nejvíc šokovaně zíral, už věděl kdo ona je, ale bylo to dávno co ji viděl naposled. Usmál se o moc se nezměnila. Podíval se na toho kašpara, ani on se nezměnil o moc.
Vstal ze židle a zamířil k tomu hloučku. Přistoupil k ženě a způsobně ji políbil na hřbet ruky.
,,Dlouho jsme se neviděli Kagome.‘‘ usmál se a pustil ruku. Chlapi na něj zírali s údivem napsaným na čele a Inuyasha už byl zase na koni a hned si stoupl před Kagome. Za odměnu od ní dostal pořádný kopanec do lýtka. Zaskučel a začal si třít bolavý místo na noze.
Kagome se usmála ten hlas by poznala snad všude, protože s ním k ní přicházeli vzpomínky na smolaře se štěstím na modřiny.
,,Ano, už je to dávno, ale změnil ses k nepoznání. Mývals dlouhé vlasy a byl taky menší.‘‘
,,Zestárl sem, ale co tě přivádí sem? Dlouhá léta jsem o tobě nezaslechl ani slůvko, prostěs zmizela.‘‘
,,Ano, zmizela, ale už jsem zpátky. Přišla jsem pomoct, aby nedobyli tuto vesnici.‘‘
,,Už jsme tu pár útoků měli, ale nikdy se nedostali za hradby.‘‘ zasmál se.
,,Jenže tohle není armáda na vesnice.‘‘ pochmurně se podívala z okna.
Všichni v místnosti na ní upřeli pohled.
,,Co tím chceš naznačit?‘‘ Dožadoval se jeden z nich s dlouhými kudrnatými vlasy.
,,Je jich tisíc nejmíň a všichni míří sem. Za den tu jsou a pokud nic neuděláme dobyjou to to útočiště.‘‘ z jejího hlasu šel chlad na všechny strany.
,,Jak můžeš vědět, že jdou sem?‘‘ naléhal Nobu.
,,Cítím to.‘‘
,,No super, a to ti to máme věřit?‘‘ Heroi si odfrkl a zadíval se jí do jejích chladných očí.
,,Heroi jestli to říká, bude to možná pravda. To ona zachránila naší princeznu před lety a ona byla tou kdo probudil Kikio.‘‘ poslední slovo vyslovil skoro až šeptem.
Heroi nevěřícně koukal na Nobu. ,,Jak to můžeš vědět?!‘‘ rozkřikl se.
,,Protože jsem tam byl!‘‘ dupl si Nobu.
Ta hádka nebyla pěkná a asi v třetím kole toho už měla Kagome měla dost.
,,Tichó!‘‘ zařvala a přistoupila k nim.
,,Mám toho tak akorát, doháje to se neumíte kvůli dávné události zklidnit? Nejsem tu abych si hrála na soudce, ale proto abych vám pomohla. Ta armáda sem de tak jako tak a pokud se tu budem dohadovat nic se nezmění.‘‘
,,Nech si keci na koledu žádná nejde, jen sis jí vymyslela.‘‘ zavrčel.
,,Tak fajn.‘‘ povzdechla si. Přistoupila k němu blíž a rukou se dotkla jeho pravého spánku. Zavřela oči a tiše mu poslala jednu její vzpomínku. Otevřela oči a setkala se s těmi Heroida. Nic nechápal, ale to co viděl mu ten strach nahnalo.
,,Jak si…‘‘
,,Na to není čas. Musíme se připravit.‘‘
,,Ano, to je pravda.‘‘ Narovnal se do plné výšky. ,, Nejvyšší pohotovost každý kdo bude moc dostane do ruky zbraň. Muži povinně, ženy jen pokud budou moct a chtít. Pánové, musíme okamžitě se připravit k tuhýmu boji. Tohle není nějaká ta armáda, jsou vyzbrojeni i beranidlem na bránu.
,,Hoj, hoj. Chlape jak v to můžeš mít jistotu.‘‘ krotil ho další.
,,Viděl jsem to, ona… ona mi to ukázala.‘‘ zadíval se na Kagome ještě stále nevěřícným pohledem.
,,Vážně? A ukázala ti i tvou manželku?‘‘ dělali si z něj srandičky.
,,Na tohle vážně není čas musí se připravit, nebo další místo kam se podíváte je svět mrtvých a věřte, není to místo na louce s opékanou rybou.‘‘ zavrčela
,,No jo už dem.‘‘ zafuněli sborově.
Kdyby jen věděli, co se blíží tak už by tak klidní nebyli. Napadlo ji, když viděla jak pomalu se šouraj kam si z místnosti.
Heroi si sedl ke stolu a okamžitě začal psát co si na papír, ale z jeho výrazu to nebylo nic dobrého.

Po zvážení všeho zamířila do kasáren, aby se taky zúčastnila boje. Vyfasovala starý avšak ostrý meč k tomu i brnění, ale to nakonec odmítla a dala ho tomu poslednímu, na kterýho už nevystačilo.
Hlásila se do první linie, ale dali ji až do třetí, první byla určena čistě starším mužům a druhá těm zkušenějším. Výzbroj raději nekomentovali a nebýt toho, že v boji s meči porazila instruktora tak by asi skončila někde v druhém pásmo kam šli všechny ženy ve zbroji.
Vyšla z kasáren a první co jí praštilo do očí byla cedule s nápisem
MATKY S DĚTMI, DĚTI, STARŠÍ ŽENY A NEMOHOUCÍ
SE NEPRODLENĚ PŘESUNOU DO CHODBY C.
Chvíli na to vyvaleně zírala než si všimla toho detailu, nikde není ani jedna žena. V kasárnách strávila půl dne a už se celkem stmívalo. Chtěla být na chvíli sama, ale všude bylo tak rušno, že to nešlo. Další mínusko pro ni bylo, že se k ní už zase řítil. Nevěděla co ho zdrželo, ale upřímně by jí nevadilo kdyby byl někde pod zámkem ještě pro tuto noc.
Zahleděla se na oblohu byla tak nevídaně zamračená, jak na tý planetě. Jak v ten den kdy ji její nevlastní sestra, kterou milovala nadevše. Odešla z domu jednoho večera a už se nevrátila. Do té noci nechápala proč odešla, ale názorná ukázka jí dala šanci to pochopit.
Zavrtěla hlavou a zamířila zpět na velitelství.

Ráno by pro mnohé bylo příjemné, ale pro Kagome to bylo jako by ji někdo úmyslně ubližoval. Probudila se do příjemného rána a první co viděla byl Inuyasha jak v klidu zařezává vedle její postele.
Později toho rána se ještě omlouvala mužům které tímto zbudila. Inuyasha už taky nespal, ale u něj to nebylo reakcí na příjemné ráno. Jeho zbudilo ,,TO,, slovo a né jednou. Nabroušeně šel za ní a při první příležitosti vrčel na to jak surová byla, když ani nic neudělal.
Vrčeli na sebe pořád, ale byl to jejich způsob, křehké příměří než se to přežene. Teda Kagome to tak brala, aniž by tušila, že Inuyasha to dělá s naprosto jiným záměrem.
Chtěl, opravdu moc chtěl znát příčinu její nenávisti a zároveň zjistit jak to spravit. Ona byla poslední z party, kdo zůstal naživu. Poslední koho tak i bral a nebýt Kaede byla by poslední teď už vlastně bývalá kamarádka do nepohody. Byl z toho zmatený tolik se toho změnilo za ta léta a on u toho nemohl být nemohl vidět jak šťastná je. Žil jen z toho, že je v bezpečí a to bylo opravdu to nejdůležitější. Ale nyní už v bezpečí není a na něj je opět aby ji ochránil i když nemá čím ji chránit, kromě svých drápů.
Venku se rozezněl roh, znamení, že přicházejí. Kagome vyskočila ze židle a s mečem zamířila na místo třetí bojové linie. Inuyasha jí následoval jako ocásek, ale s vážnou tváří. V hlavě měl téměř prázdno. Kolovala mu v í jen jedna jediná myšlenka. Jestli ji chcete zabít, tak jedině přes mou mrtvolu.