Je to, to, co chci 08

8. Žít minulostí? Či přítomností?

Naposledy se ohlédli a vydali se k připravenému letadlu, které na ně již netrpělivě čekalo. Pilot bubnoval prsty do kokpitu a Kevin je nedočkavě vyhlížel z okýnka. Nymf se rozloučila s rodiči
a popřála své přítelkyni hodně štěstí. Roy objal kamarádku kolem ramen a společně vystoupali schůdky do kabinky. Tonksová se naposledy ohlédla a zavolala, přes hluk motoru ji nebylo moc slyšet, „Postarej se o Tonyho! Víš jaký je.“ Dívka smutně přikývla, po tvářích jí stékaly slzy.
Poslední zamávání a letadlo se za chvíli stalo jen malou tečkou na obzoru.
Nymf se posadila na sedadlo a zaklonila hlavu. „Myslíš, že to dostaneme dříve než oni?“ otočila se na Roye s vážným výrazem ve tváři. Oslovený muž se k ní naklonil a pohladil ji po tváři. „Určitě!“
Podrážděné odfrknutí ze zadní části letadla, je donutilo, aby se otočili na Kevina s otazníky v očích.
„No, nečumte na mě tak blbě! Nezdá se mi, že máme nějakou šanci! Oni mají prachy, co máme my?“ pozvedl obočí a zašklebil se na ně, „Hmm?“
Dívka si nervózně poposedla a otočila se na Roye, který se jen usmál. Poté se otočil na mračícího se O´Briana, taktéž s úsměvem. Zvedl se ze sedadla a zamířil dopředu k pilotovi. Okamžik na to se vrátil s kufrem v pravé ruce, položil ho na volné sedadlo a otevřel ho. „A co říkáš tomuhle?“ natáhl ruku nad obsahem a oba nahlédli dovnitř. Kevin uznale pískl a upřel na druhého muže vyčkávavý pohled. „Kdes to vzal?“
Dívka založila ruce na prsou a čekala. Nechápala jak a hlavně, kde vzal ty zatracený prachy a jak to, že ani jeden z nich o tom nevěděl!
Roy se pohodlně usadil a dal se do vysvětlování. „Jak víte, musíme získat dost vzácnou a možná
i ztracenou knihu. Ne, nepřerušuj mě,“ mávl rukou, „Šalamounův testament je ta kniha, kterou ONI hledají. Mám zde k ní pár poznámek, které si budete moci později přečíst. Existuje sice i přepracovaná verze, ale… tahle je pro nás podstatnější. Jde v ní o to, že… On podle jedné báje zotročil démony a oni mu měli sloužit. Neptejte se, jak to vím, stejně bych vám to neřekl, a kdyby,… musel bych vás zabít. Poslední zmínka – kouzelnická, je z asijské části. Můj kontakt - Wu-Wang, v Číně nás bude provázet, má pro nás další důležité informace, které předá jen mě a to osobně. Vše je to nebezpečné a… můžeme i zemřít. Ten spolek neosmrtijedů, nebo jak si říkají, pátrá po – Le Dragon Rouge. To je ta přepracovaná verze, která není tak spolehlivá. Snad si myslí, že testament ani neexistuje a to je naše výhoda. Musíme jim zabránit v tom, aby je dostaly, oba! Problém je v tom, že nevíme, o koho se jedná, prozatím.“
„Caine, mohl bys nám laskavě vysvětlit původ těch peněz? To je pro mě nyní podstatně důležitější než nějaká legenda. Nerad bych, aby nás financovala nějaká nekalá společnost. To jistě chápeš.“ Nymf horlivě přikyvovala.
„Jasně, já vás chápu. Dobrá! Jsou to moje peníze, které jsem zdědil po svých rodičích. Tedy spíš, matce! Otec mě vydědil a odkázal všechen majetek jakémusi sirotčinci.“
„To je mi líto,“ sevřela jeho ruku ve svých a nepatrně se usmála, „Co se vlastně stalo?“
Vymanil se z jejího sevření, postavil se a přešel k oknu. „Moje snoubenka nezapadala do jeho představ o nastávající paní Cainové! Nebyla…“ odmlčel se, „… nebyla, čistokrevná,“ polkl a sevřel ruce v pěst.
„Co…“
On nevnímal, pokračoval dál. „V den naší svatby vyvraždili celou její rodinu, zabili i ji. Přežila jen její malá sestřička, která… ublížili jim, moc jim všem ublížili a já… slíbil jsem si, že ji pomstím. Slíbil jsem si, že je pomstím, všechny je pomstím,“ uzavřel svoji zpověď a odešel úplně dopředu, až téměř k pilotovi.
Oba zbývající bystrozoři se na sebe podívali, aby se vzápětí otočili každý na jinou stranu a oddali se svým myšlenkám.

„Tak! Lidi, za půl hodinky přistáváme na soukromém letišti, kde na vás bude čekat auto a doveze vás na místo určení. Nachystejte si všechny věci, na nikoho se nečeká. Budete mít dvě minuty na přestup.“ Vyrušil je, po několika hodinách ze spánku, bodrý hlas pilota.
Všichni se s nadáváním protáhli a pomalu se začali chystat na přistání. Nervozita stoupala s přibližující se zemským povrchem. Jakmile se podvozek dotkl země, všichni se zhluboka nadechli a čekali na vyzvání pilota, který jim oznámí, že je možné se odpoutat. Letadlo sebou několikrát cuklo a poté zastavilo.
„Dobrá, už je čas. Děkuji vám za trpělivost a přeji hodně štěstí,“ ozvalo se z mikrofonu, následovalo zaprskání a pak ticho.

Poznámky:
Šalamounův testament
Šalamounův testament je starý testament, pseudoepigrafické dílo, údajně napsané v době mezi 1. - 3. století n. l. králem Šalamounem, ve kterém Šalamoun důkladně popisuje démony, které zotročil, aby mu pomohli postavit jeho chrám. Nastiňuje otázky ohledně úmluvy s démony, která může být zmařena, a dává také odpovědi na to, jak se chovat, abychom sami dokázali ovládnout padlé síly. Datace je velmi sporná, pravděpodobně od 1. století do 3. století, ale je to určitě nejstarší dílo, které se zabývá konkrétním průzkumem jednotlivých démonů.

Le Dragon Rouge (Velký Grimoár)
Stejně jako mnoho prací o mystickém životě, tak i Le Dragon Rouge (Rudý drak) vychází z krále šalamouna a jeho kněží. Kniha byla publikována v r. 1517 egypťanem Alibecekem. Nicméně však byla populárně přepisována ve Francii v 18. století. Grimoár popisuje detaily různých obyvatel pekla,
a jejich moc, popisuje, jak jej navštívit a navázat s ním spojení a obdržet tak magickou sílu a splnit si svůj záměr. Démoni z pekla jsou rozděleni na tři různé vrstvy od generálů až po důstojníky. Nejlepší veterán, člen Le Dragon Rouge nosí onyxový kámen se znakem červeného draka v rudé sklovině.

Tony již nedočkavě vyhlížel spojku, která jim měla pomoci v jejich práci, v tom, aby zabránili novému vzestupu zla, které se pomalu, ale jistě dralo k moci. Jejich síla o sobě dávala vědět. Nebylo to zas tak dlouho, kdy padl, ten-jehož-jméno-nikdo-nevyslovuje, stále se našli tací, kterým se jeho „vize“ čistého světa, líbily.
Podíval se na hodinky na své právě ruce a poté se zadíval na ulici. Z levé strany k němu přicházela pohledná brunetka. V mysli se mu přehrával jejich poslední rozhovor, pevně v ruce stiskl hůlku, až z ní vylétly jiskry.
Zastavila se asi metr od něj, oči se jí zúžily vztekem. „Ty!“ zasyčela a otočila se k odchodu.
„Počkej,“ snažil se ji zastavit, „teď nejde o nás.“ Zachytil ji za paži.
Otočila se k němu, přichystaná k úderu. Z očí jí šlehaly blesky, ustoupil o krok a pustil ji.
„Je dobře, že jsem přišla,“ ozvala se nově příchozí žena, „takhle by to totiž nešlo!“ Natálie, se otočila na Adrianu, Tonyho zcela ignorovala.

Naše trojice vystoupila z letadla, co nejrychleji to šlo, a nervózně se rozhlédla kolem. Oči jim těkaly ze strany na stranu. Letiště bylo malé, celé okolí bylo zarostlé vysokými stromy a ze země nebyl žádný výhled na oblohu. Což všechny překvapilo. „Royi, co je to sakra za…“ zbytek Nymfadořiných slov zanikl v kvílení motorů letadla, „a co je tohle?“ pohodila hlavou směrem k pomalu se vzdalujícímu letadlu.
Nikdo ji však neodpověděl. Z vysokého podrostu se vyřítila skupina podivně oblečených osob. Oblečených v oděvech, tak typických pro tuto část světa. V rukou svírali meče a blížili se k vyděšené trojici, která se stále rozhlížela kolem.
„Stůjte!“ ozvalo se autoritativně, ze zadních řad vystoupil pohledný tmavovlasý muž, oproti ostatním byl oblečený v rudém „obleku“. „Vítám tě příteli, opět ses u nás zastavil. Je mi ctí,“ uklonil se, „tvý přátelé jsou i mými, našemi přáteli,“ všichni úsečně přikývli, „následujte mě.“
Kevin se tázavě podíval na Roye, který jen s úsměvem přivřel oči a hůlku schoval do kapsy, Nymfadora následovala jeho příkladu. Kevin jen pokrčil rameny, ale hůlku stále svíral v prstech, připraven ji kdykoli použít. Vždy a za všech okolností byl ve střehu! Nechtěl zbytečně riskovat, svůj život měl rád, moc rád.

Cesta probíhala v klidu a tichu, nikdo se neodvažoval promluvit, snad z úcty ke svému „šéfovi“, jak si jej v duchu nazval Kevin.
Po desátém pohledu na hodinky se Kevin zastavil a opřel se o jeden ze ztrouchnivělých stromů. „Moc by mě sakra zajímalo, proč se plahočíme touhle pustinou, místo abychom se přemístili rovnou do tábora.“
Kroky všech se zastavily. Klidným a vyrovnaným krokem se k nespokojenému O´Brianovi blížil velký šéf! „Nerad vás ruším, pane…“
„O´Brian!“ odsekl úsečně.
„… O´Briane, ale v okolí se vyskytují nepřátelé a taktéž nebezpečné šelmy. Pokud chceme být v bezpečí, nesmíme na sebe zbytečně upozorňovat. A jak jistě uznáte i vy sám, nebylo by moc nenápadné, kdyby se naráz přemístil větší počet osob,“ domluvil, nečekal na reakci a odkráčel.
Kevin polkl, poposunul si na hlavě klobouk a poté sklopil pohled. „Tak sorry,“ zašeptal. Prozatím neznámý muž, se jen ušklíbl, čehož si samozřejmě Kevin nevšiml, protože k sobě stáli zády.
„Omlouvám se za svého přítele, je nervózní, neví, co může čekat.“
„Jistě, já jej chápu,“ odpověděl svému příteli s úsměvem a zachytil jej za paži, „měl bys nás představit. A hlavně bych chtěl vědět, jak se jmenuje tahle okouzlující dívka.“
Nymfadora se rozpačitě usmála a vlasy jí zrudly, stejně jako tváře.
„Snad to počká Wangu do tábora, nechci tu v téhle zatracený džungli trávit více času, než je třeba.“

Susan, se poklidně procházela po londýnském náměstí, v ruce svírala kornout zmrzliny a olizovala si prsty, na kterých jí ulpěla rozteklá zmrzlina. Po chvíli ji znechuceně odhodila a vstoupila do prvního temného rohu, který se jí naskytl. Okamžik na to se tichým okolím vznesl hlasitý zvuk přemístění. Několik osob se vyděšeně rozhlédlo, poté však nevěřícně zavrtěli hlavami. V těchto končinách se nestřílí!

„Nikdo z těch idiotů mě nesledoval! Tři odletěli někam do Asie a zbytek zůstal zde! Hledají nějakou knihu, o kterou máte zájem i vy! Podle mých zdrojů o ni stojíte tak moc, že za ní dáte cokoli! Jakmile zjistím víc, dám vám vědět!“ ukončila svůj monolog a chystala se k odchodu.
Jeden pár rukou ji však zastavil! Otočila se znechuceně na toho opovážlivce! Ona byla jedna z posledních JEHO smrtijedů a nějakej… si na ni dovoluje sahat! „My jsme ještě neskončili!“ oslovil ji.
Chtěla jej okřiknout, ale jeho pohled ji zastavil. Ty oči! Sklopila pohled, ale prsty na její bradě ji donutily oči pozvednout.
Pohladil ji po tváři a poté sjel na její rty. „Kdo z našich je zrádce?“
„Já nevím,“ polkla, „vědí to jen dvě osoby a já mezi nimi nejsem, doopravdy! Přísahám…“ Udeřil ji takovou silou, až upadla na zem. Pohlédla na něj vyděšeným a ublíženým pohledem, v očích slzy. „Ne! Mě nepřísahej, věř mi!“ Natáhl k ní ruku. S obavami ji přijala, těkala pohledem mezi všemi přítomnými, až pohled na jednu ženu její oči zastavil.

Shirley Thomson pozorovala celé tohle divadlo se zatajeným dechem, pohled na muže, který si dokázal zjednat respekt pouhým slovem, posunkem, ji celou rozechvěl. Takhle na ni nepůsobil ani Temný pán a to bylo co říct! Kousala se do rtu, cítila, jak ji stoupá krev do tváří, otřepala se a zatnula nehty do paže.
Pohled té malé „coury“, ji však vrátil zpět do reality. Opětovala její upřený pohled, svým ledovým! Když ji pomohl se postavit, měla chuť se na ni vrhnout a vyškrábat ji oči! Držela se, nemohla přeci připustit, aby někdo z nich vycítil její slabost! Kdykoli a kdokoli z nich by to mohl využít proti ní. Jen snad… Natálie!
Myšlenka na přítelkyni ji zastavila v tom, aby neudělala nějakou hloupost.

„Jsem rád, že jsme si vše vyjasnili! Až naše malá přítelkyně, Susan, zjistí, kde jsou, pošlu tam posily!
A budou to,…“ na chvíli se zamyslel, přiložil si ke rtům prst a přejel si po nich. Shirley zavzdychala. Otočil se na ni a potěšeně se usmál. „Nancy, Greensley a Pacey! A nakonec sebou vezmete některého z vlkodlaků! Je potřeba, aby se zaučili!“
Nancy, po vyslovení svého jména, vyděšeně nadskočila. „Proč já, Olivere!“
„Kočičko! Ty víš proč! Tobě já věřím!“ V duchu však posměšně dodal: „Chci se tě zbavit! Dívka se potěšeně usmála a s nosem nahoru odkráčela do svých komnat. „Susan, Shirley, pojďte se mnou, musím s vámi něco probrat!“

Po vyčerpávající tříhodinové cestě se před nimi rozprostřela překrásná scenérie, která naší trojici vyrazila na chvíli dech. Stáli před obrovským jezerem, všude byla jen voda, nic víc!
„Tahle lokalita je oblíbeným centrem cestovatelů a právě proto zde budeme chráněni! Nikoho z těch zabedněnců by ani ve snu nenapadlo nás tu hledat. Vítejte v Koko Nor!“
Nymf, se zatajeným dechem sevřela Royovu ruku. „Je to nádhera!“
Roy na ni pohlédl a poté se usmál na přítele, který ji pozoroval s téměř náboženskou úctou. Tiše se uchechtl a přitáhl si dívku k sobě. „Wangu, je to moje kamarádka,“ zašeptal.

Zastavili se na začátku tábora, kde se od nich oddělil zbytek oddílu, zůstali jen čtyři. „Pojďte si sednout ke mně do domu. Není to sice nic moc, ale nám to stačí. Vaše ubytování se bude nacházet blíže jezera, budete zde jako novomanželé. Myslím, že se Roco nezmínil o…“
„Prosím?“ skočila mu dívka do řeči, „kdo se nezmínil?“
Muž se rozesmál. „Nebyli jsme si ještě představeni, měli bychom to napravit, co říkáte, slečno…“
„Tonksová, jmenuji se Tonksová,“ odsekla.
„Proč tak útočně? Doufám, že jsem vás nikterak neurazil, to by mě velice mrzelo. Myslím však, že se jmenujete Nymfadora a protože vím o vašem odporu k tomuto jménu…“
„Jak…“
Nereagoval, pokračoval. „… mohu vám říkat, Nyto? Je to o hodně kratší a takové… hodí se k vám.“ S přikývnutím se smířil.


Ice cracking na jezeře Qinghai, Čína
Jezero Qinghai, Čína
historicky známé jako Koko Nor (z mongolského jména), je to solné jezero nacházející se v provincii Čching-chaj. Je to největší jezero v Číně.
Nachází se asi 100 km na západ od provinčního Xining 3205 m nad mořem u tibetské Plateau v tradiční tibetské provincii Amdo.
Dvacet-tří řek a potoků se vlévá do Qinghai jezera.
Velikost jezera se pohybuje a zmenšuje po většinu 20. století, ale od roku 2004 se jeho velikost zvyšuje.
Navzdory slanosti, má hojnost ryb, a často je v zimním období nepřetžitě zamrzlé po dobu až tří měsíců.
led pokrývá jeho povrch, v jihozápadním rohu jsou patrné trhliny, což umožňuje, že je voda vidět.


Po obhlédnutí si celého okolí a nezbytné očistě, se všichni vrhli do svých postelí a oddali se zaslouženému odpočinku.

Susan se probudila celá rozlámaná a s neblahým tušením, které se vzápětí potvrdilo. Ležela nahá a v pevném objetí s… Oliverem. To by nebylo nic moc šíleného, kdyby…
Vykřikla!
Vzápětí následoval druhý výkřik a poté mužské jadrné nadávky.
„Co ty tady!“ ozvalo se jednohlasně ze dvou ženských úst.