„Ahoj Shikamaru, máš se dostavit k Hokage!“ řve na Shikamaru Sakura.
„Jééé to je otrava“ řekl sotva slyšitelně Shikamaru. „Jo jo hned tam budu“ zařval na ni a nasadil nucený usměv. Sakura se na něj taky usmála a cupitala si to dál do nemocnice.
Bože to je otrava, co mi zase chce, proč nemůžu mít jeden den volný a jen tak si lehnou na louku a pozorovat mraky? přemýšlel Shikamaru cestou k Páté.

„Dávej na sebe pozor, slibuješ?“ dívala se na něj smutnýma očima, které ho prosily a přemlouvaly, aby zůstal doma.
„Slibuju, miluju tě, a brzo se vrátím, to ti slibuju, nic se mi nestane.“ políbil ji a obejmul.
„Já tě taky miluju“ pošeptala mu do ucha. Kakashi se vzdálil sklonil se k jejímu bříšku, pohladil ho, políbil ho a řekl: „Ne že se narodíš dřív než dojdu.“ a zasmál se. Když se podival na Sakuru zvážněl, otočil a bězel směr hlavní brána. Sakura se za ním ještě pár minut dívala poté zavřela dveře a šla si číst.

No tak tohle je moje první povídka, podle meho je to blbost, ale posudte sami vlastne sem to napsala jenom z nudy, pac sem nemocna, no a tahle povidka vlastne ani nema poradny nazev, tak jim se neridte, a poku dnekoho napadne nejaky lepsi tak mi ho do komentaru napiste, jo a jeste pokud budete chtit pokracovani tak taky napiste, ale sama od sebe ho psat nebudu....Smiling
a jeste Sakure je tady 19 tak podle toho se odvedte vek ostatnich...

Když jsem psala tuhle povídku, nebo přesněji řečeno, když mě tahle povídka napadla, zrovna jsem poslouchala písničku Spomienky na budúcnost od skupiny Inekafe. Možná tu písničku známe, možná taky ne, ale budu ráda, když si tuhle krátičkou povídku přečtete a napíšete nějaký ten koment, páč ji považuju za celkem vydařenou a mám ji ze nejradši
Jenom dodám, že někdo tuhle povídku možná četl, páč je i na Konoze, ale jelikož je tahle stránka moje nové působiště, tak sem postupně přidám některé své povídky

*****