KDE BUDE ŠTĚDRÝ SEX?

Vánoční povídka na zasmání.

Natáčecí studio číslo 10.: 24. 12. 2017

„Co přesně znamená, že se blíží Štědrý den? Podle některých radost a pro někoho je to klid a pohoda jinak chaotických dnů. V mém případě se jedná o chaos, stres a všudypřítomný uklízecí servis. Bordel je totiž neměnná množina. Už teď mě štve všechno, jen na to pomyslím, navíc se ostatní tváří, že je to vůbec nezajímá a že se klidně nají ze země.
Já jim ale ukážu, už teď mám jasný rozpis, kdo a co bude…“
„Bože Matsuri, už zase točíš mučednické video pro linku důvěru?“ Přerušil mě ironicky Sora v monologu, který každoročně dělám do své profesionální kamery. Za což jsem mu nebyl vděčný, to tedy ne. Teď abych začal znovu, a to jsem si to hodinu a půl nacvičoval.
„Neměl si se se Sunaem vrátit až za půl hodiny?“
„Měl, ale sfoukli jsme to dřív.“
„Aha, smůla…“
„Rozpis?“
„Jo, tady. Ty a Sunao máte koupelnu.“
„My večeříme v koupelně?“
„Ne, blbe! Úklid, uklidíte ji.“
„Super, to jsem chtěl dělat,“ prsknul Sora a vzal si naštvaně lístek.
„Co si chtěl dělat?“ Zeptal se zmateně Sunao, upravil si růžové vlasy a položil lehkou tašku s kaprem a řízky na linku vedle Matsuriho žluté kamery.
„Něco jen s tebou v koupelně,“ ušklíbl se Sora a vzal ho kolem ramen.
„Nech toho alespoň o Váno…!“
„Úklid. Matsuri nám to zařídil.“
„Áááá, tak to… d-dobře,“ přitakal s rudým obličejem Sunao a už táhnul nespokojeného Soru sebou do přidělené místnosti. Matsuri si jen spokojeně odškrtl dvojici na svém osobním seznamu a dal se do příprav k vaření masa. Salát už měl ze včera a tak neměl problém s tím obalit a opéct zbytek jídla ke slavnostní večeři.
Když se dostal do půlky své práce, otevřely se prudce dveře a dovnitř vešla dvojce elegantních…
.

****
…Dam, které se zrovna vrátily z Hypernovy z nákupů vánočních dárků a celé ztrhané usedly na pohodlné kuchyňské židle. Až tam je napadlo sundat si bundy a čepice. Přes veškeré psychické vysílení a chaotické pobíhání mezi lidmi v krámu, sehnaly dárky pro celou rodinku i samy pro sebe. Sestry, byly to sestry, na sebe dlouze pohlédly modrýma očima a hlavou jim prolétlo překvapivě to samé, i navzdory velkým rozdílnostem. Vánoční zázraky se holt dějí i v České republice.
„Čaj,“ řekly obě nahlas a svůj kukuč věnovaly květinově zdobené konvici.
„Si na řadě,“ poznamenala Gvendolína a rukou naznačila své mladší sestře slovo pohni. Marie přivřela nespokojeně oči a nadzvedla obočí. Přesto ale se zvedla a postavila vodu pro obě. Ta se uvařila v cuku letu a pak s ní Marie zalila dva hrníčky po okraj.
Obě sestry usrkly první doušek teinového potěšení a spokojeně vzdychly.
„To je…“
.

****
„Paráda!“ Poznamenal Matsuri a hned příchozímu hnědovláskovi v yukatě podal rozpis částí obývacího pokoje, kde stál jen stromek, nenazdoben. Ranmaru se zarazil a kouknul zmateně spolu s blonďatým Allem na dnešního kuchaře vánočního dne.
„Co my s tím, Matsu-chan?“
„To je váš prostor, Ranmaru.“
„K vánočnímu sexu?“ Zeptal se All a mírně se pousmál.
„Úklid! To jste všichni naprogramovaní na sex?!“
„Mám na to od…?“
„Ne! A už vypadněte! Máte zpoždění.“
„Fajn. Jen se uklidni, Matsu-chan,“ řekl Ranmaru a usmál se. „Jen vánoční vtip.“
„Co na tom bylo vánočního krom přívlastku?“
„No, tak mi už jdeme, že Alle,“ poznamenal Ranmaru a spolu s Allem odpochodoval rychle a poslušně na předem určené místo. Matsuri byl tak napůl spokojen ale dál vařil očekávanou úžasnou večeři. Sem tam slyšel rachot od obou dvojic, které zřejmě už používali vánoční ozdoby na zdobení.
To ani netušil, že z okna do kuchyně ho pozorují dva páry nadšených okouzlených očí. Mírně zaťukali na sklo a Matsuri zvedl polekaně hlavu. Ulevilo se mu, když uviděl pobavené úsměvy a zasněžené rudé tváře.
„Hideki, Chi. Pojďte dovnitř, už je pozdě.“
„Neboj. Jen dostavíme sněhuláka,“ odpověděl Hideki nahlas.
„A kolikátýho jako?“
„Dobře, už pádíme. Viď, Chi.“
„Chi-chi,“ usmála se nevinně dlouhovlasá blondýnka s velkýma ušima a vzala Hidekiho majetnicky za ruku. Na Persocom (robota) byla víc než jen pouhou loutkou a pomocnicí. Emoce jí nebyli cizí stejně jako zamyšlenému Hidekimu, který zrudl pokaždé, co se ho dotkla. Matsuri je chvilku nervózně pozoroval, než mu naběhla žilka na čele. Sám zabušil na okno a ukázal prstem jasný rozkaz. Domu! Oba dva s úsměvem přikývli a vešli…
.

****
Rodiče! Jo ty pohodu povětšinou naruší. Obzvlášť pak ti, kteří žijí v Čechách. Marie i Gvendolína se poplašeně zvedly a koply do sebe zbytek čaje. Pak se daly dle rozkazu hlavní velitelky do úklidu bytu jako každý rok. Ať žije porcelán a sklo.
„Nesnáším nepraktický věci,“ prohlásila Gven, když otírala vršek skříně v obýváku. Marie se jen smutně pousmála a ukázala jí krásnou svíčku, kterou zrovna zbavila nánosu prachu.
„Tahle je dvaatřicátá.“
„Za dnešek?“
„A včerejšek.“
„Tak už nesbírá jen plastové krabičky a prázdné láhve.“
„A porcelánové sady, uvadlé pugety květin, sklenice všech velikostí a tvarů, obnošené malé věci, co nosila, když…“
„Už toho nech. Děsí mě to,“ přerušila jí Gven a oklepala se.
„Alespoň jsme na konci. Ještě jen nazdobit stromek.“
„Vysvobození se blíží.“
„Mluv sama za sebe, mě ještě čekají řízky. A stromek nezdobíš,“ poznamenala Marie a vzdychla.
„Pravda,“ přiznala. „Páni, zrovna probíhá akce balení,“ dodala Gven, když zahlédla rodiče, jak přenášejí tašky z tajných skrýší jinam.
„Jen je nech. Stejně polovinu jejich věcí budu balit já. A něco možná ty.“
„Už se stalo,“ řekla Gven a pobaveně mrkla na sestru jedním okem. „Vtipný, táta zase hledá vánoční balící papír a…“
.

****
„Plavky, ty potřebuju,“ řekl Hideki rozhodně sotva se posadil.
„Chi-chi chi-chi? (Jako hned?)“ Zeptala se Chi a podivila se.
„Třetí šuplík napravo,“ prohlásil Matsuri nezáživně a rovnou jim vrazil jejich úklidovou část na papírku, což byla právě kuchyň, ve které se nacházeli. Sám už měl hotovo a tak se chtěl převléct nahoře ve svém pokoji. Což hned udělal a zmizel dřív, než nastanou nějaké řeči či otázky. Výhodou bylo, že Hideki a Chi nikdy neprotestujou a dají se do díla.
Večeře byla hotová. Byl tedy čas na předvánoční koupel a tak se Matsuri napůl svlečený odebral pomalými kroky ke koupelně. V domnění, že už jsou všichni hotovy, ani nezaklepal a rovnou spokojeně otevřel dveře. To, co uviděl, by nejraději hned vymazal ze své blond hlavy. Sora a Sanao tam po sobě lezli zcela nazí a ještě k tomu ve vaně plné bublinek a příjemné vůně. Jejich mokrá a žhavá těla se o sebe otírala a jejich lehké polibky nevynechaly žádné zákoutí. Matsuri celý rudý a naštvaný se nadechnul k sprostým nadávkám, ale byl zastaven vážnou rukou modrovlasého kluka.
„Obsazeno, přijď za patnáct minut,“ řekl hluboký hlas vycházející ze Sory. Matsurimu hned došlo, že se v jeho vaně konalo i prohození osobností a tak se nedal zmást.
„Yoru, Ran. Oba ven a hned!“
„J-jistě,“ řekl nejistým jemným ženským hlasem Sunao a celý rudý poslechl. Matsuri chvíli počkal a pak je oba polooblečené vykopnul na chodbu. Lázeň už byla stejně v čudu, ale i tak čoudil.
V obývacím pokoji přišel druhý šok!
Matsuri přišel v tom nejlepším, kdy All rychle zasouval do Ranmara svůj svůdný urostlý…
„Bože můj, vy taky?!“
„Proč? Chtěl si se přidat?“
„N-NE!!!“
„Že si jen v ručníku, víš.“
„Debilové nadržený! Oblečte se, budeme jíst!“ Matsuri vešel naštvaně do svého pokoje, kde se slavnostně oblékl a v zrcadle si všiml, že je dost rudý. Už jen to dle něj, kazí vánoce. Pár minut měl strach jít do kuchyně zkontrolovat kapra. Další porno na živo už by dnes nedal. Nakonec se odhodlal v naději, že zrovna Hideki je ten rozumnější v téhle společnosti, a vydal se zpět.
Kuchyň byla prázdná. A co bylo zvláštní, byla…
.

****
Zabalená do deky se Marie posadila k večerní pohádce O létajícím ševci a popíjela teplé kafe. Gvendolína seděla kousek od ní jen v tričku a snažila se vnímat obsah knihy, což se jí nedařilo, proto to vzdala a odložila ji na stůl. Protáhla své skoro třicetileté kosti a zahleděla se na obrazovku.
„Ty rudý šaty se mi vždycky líbily.“
„Jo mě taky. I ty boty mají něco do sebe.“
„Letos se těším na ty obličeje, který budou ostatní mít, až rozbalí dárky ode mě,“ řekla potěšeně Gven a samou škodolibou radostí se bouchla kolenem o stůl. To zabolelo.
„Taky se těším. Letos se mi to povedlo.“
„Doufám, že i ty budeš nadšená.“
„Jestli to nebudou Witchky, tak rozhodně,“ poznamenala Marie vychytrale a ušklíbla se na sestru. Ta jen nafoukla růžové tváře a prskla si něco pro sebe.
Jo, nad vánoce v Čechách nic nemá. Snad jen malá…
.

****
„Večeře,“ podivil se Matsuri, když vešel do jídelny, kde byli všichni nastrojeni a připraveni k slavnostní události. Stůl byl nádherně vyzdoben a jídlo čekalo jen na zahájení k podávání. Kuchaři dne zrudly tváře a hodně se snažil zadržet slzu.
„Chtěli jsme ti to dnešní dopoledne vynahradit,“ oznámil s úsměvem od ucha k uchu Sora a snažil se neuždibovat nic na stole. Sunao ho taky hodně hlídal.
„A tohle nám vzniklo,“ řekl All a ukázal svým rychlým gestem rukou na celý stůl.
„Spokojený, Matsu-chan?“ Zeptal se Ranmaru, když viděl Matsuriho šťastný obličej se skleněnými oči.
„Velmi je slabé slovo, to mi věřte.“
„To jsme rádi. Tak dáme se do jídla,“ zavelel All a zavelel tak k zasednutí, přičemž se posadil jako poslední. Ostatní začali nastavovat prázdné talíře. Sora bohužel nezapomněl ani na poslední vánoční nemístnou větu, což samozřejmě přítomné velmi potěšilo.
„Skvělej nápad, po tom sexu ve vaně mi vyhlá....“
„Raději už nic neříkej, Soro,“ řekl Matsuri a nandal mu velký kus salátu, aby dlouho, co teď od něho uslyší, bylo jen slastné mlaskání a polykání.
.

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok vám přeje Konduto.
Hezké svátky vám přejí i hrdinové anime, které jsem náhodně vybrala a spojila: Sukisyo, Chobits a Ikoku Irokoi Romantan.