SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Kdy se ten koňak dostaví?

„Roztoč se!“ Vykřikli nadšeně a naráz tři kluci ještě v krásném a naivním pubertálním věku patnácti let a celou svou silou vypustili do malé umělé arény svoje rychle se točící posedlé káči, kterým se hrdě říkalo beyblaidy. Modrooký Takao byl jako vždy ve výhodě, ale jeho nejlepší kamarádi, kteří se vždy o turnaji stali jeho rivaly, mu byli v patách. Dlouhovlasý Rai na něj celou dobu útočil tygřím stylem své domoviny a Max, trhajíc si blond vlasy při každém úhybném manévru, se je oba snažil dostat svou vodní tsunami. Křičeli a hádali se o vedoucí pozici a vůbec si nevšímali okolních věcí.
...
Kousek od nich vysedávaly dívky a se zbylou trpělivostí dodělávaly poslední druh rumového cukroví. Dvojčata Risa a Riku válely a vykrajovaly těsto, zatímco Akari a na krátko střižená Hiromi se staraly o jeho poslední úpravy a konečné naaranžování na skleněné tácy.
...
Těsně vedle nich, kousek od hořícího krbu, vysedávali naproti sobě dva mladí předčasní staříci a zamyšleně hráli hru zvanou Go. Byli nejstarší v místnosti, ale přeci jen se chovali až moc moudře na sedmnáctileté kluky. Toja Akira zrovna provedl svůj bravurný a promyšlený tah bílými a uvedl tak svého blonďatého přítele do transu. Shindo Hikaru společně se svým druhým já duchem Saiem, se hluboce zamyslel a pak provedl tichý protiútok svými černými. Oba se na sebe dívali po očku a tiše se vyzívali a provokovali. Ani jeden nechtěl prohrát, to by přeci…
„Překvapení!“ Ozvalo se ode dveří a v nich stál zrzaví kluk s okouzlujícím úsměvem. Riku se začervenala, přešla rychlými nedočkavými kroky k němu a chytila ho za ruku. Chvíli na sebe láskyplně hleděli, než se objevili ve dveřích i opozdilci. Světlovlasý Satoshi se na ně jen letmo podíval a klidně je obešel i s taškami nákupu. Těsně za ním cupital i malý geniální mechanik Kenny, který se zrovna pral se zouváním vlastních bot.
„Daisuke, kde jste se courali?“ Ozval se Takao nadšeně a dál se napůl věnoval rozehrané bojové hře. Rei a Max otočili svou pozornost stejným směrem k příchozím. Těšili se, co přinesli hořkého.
„Byla velká fronta. Bych nevěřil, kolik lidí teď nakupuje,“ odpověděl mu zrzek a podal své dívce jednu tašku s tajným obsahem, o který si všichni říkali už pár dní.
„Skoro jsme se nedostali ven z Teska,“ přitakal Kenny a odložil velkou krabici kousek od děvčat. Posunul si brýle na nose a protáhl si záda.
„Koukám, že ten nejmenší si nejvíc stěžuje,“ řekl Rai a rozcuchal kamarádovi vlasy.
„Stěžoval si celou dobu,“ oznámil Satoshi tiše a postavil se vedle Daisukeho jako vždy s nezáživným kamenným pohledem.
„Zase máš depku?“ Optala se Akari a nadzvedla naštvaně obočí. Satoshi jí na to nic neřekl a dal se bez řečí do uklízení nákupu.
„Moc vám nepomohli, co?“ řekl Kenny smířeně a posadil se vedle krásné Risi. Ta se podívala stejným směrem na hrající uřvané kluky a pohrdavě hodila vlasy na stranu.
„Tihle by nepomohli s ničím, co se netočí.“
„A co naši staří mládenci?“
„Neměli problém s výzdobou a světýlky ale odmítli připravit rachejtle a petardy. Prý si musejí dát poslední letošní mach, aby uzavřeli skóre roku.“
„To se dalo čekat, při jejich profesi.“
„Co jste vůbec přinesli?“ Zeptala se Akari a zvědavě se naklonila přes stůl.
„Jo, jo. Už bys to mohl vyklopit,“ dodala Hiromi od jeho zad a rozcuchala mu lehce krátké vlasy.
„No, tak koupili jsme přeci…“

„Cože?!?!“ Vykřikla v tu samou chvíli na území České republiky dívka jménem Gvendolína a skoro převrhla sklenici se svoji oblíbenou kofolou! Nečekala, že uslyší v dnešních televizních novinách na Nově něco tak hustýho, až jí to tak moc rozhodí sandál.
„Co se děje?“ Vešla do obýváku její mladší sestra Marie a dál si provokativně ukusovala kousky ze své tabulky čokolády. Gvendolína se na ní podívala s pláčem na krajíčku a ukázala na dlouhodobou předpověď počasí. Většinou jí dostane jen borec nakonec, ale tohle byla síla okamžiku.
„Prý bude sněžit až v lednu.“
„No a?“
„K tomu všemu bude celé svátky extra teplo,“ pofňukávala dál, aniž by věnovala pozornost sestřině nezáživné odpovědi a pak hodila naštvaně polštář směrem k televizi, jenže se kvůli špatnému zraku naštěstí netrefila. „Já chci lyžovat sakryš!“
„Super, tak to můžeme na nákupy… a pak pít.“
„Na těch už jsme byly, ne?“ Řekla otráveně Gvendolína. „K čemu sakra bydlím na horách?“
„Ale teď jsou povánoční slevy.“
„Knížky mi nezlevňujou nikdy.“
„Ale zbytek důležitých věcí jo.“ Řekla jí na to Marie a dál se oblékala. „Možná budeš mít štěstí.“
„Leda tak v Levných knihách.“
„No vidíš, správný přístup,“ řekla Marie zvesela a byla natěšená na výběr nové věci. „Jedeme.“
„No jo,“ neodpustila si Gvendolína a neochotně si oblékla bundu. „Když je tu to extra teplo.“
„Jo a jedou s námi i rodiče,“ oznámila jí Marie a bouchla jí s úsměvem sestersky přes záda.
„To jako…“

„Vážně?!“ Odpověděly všechny posluchačky u japonského stolu a nadšeně si vyměňovaly úsměvy mezi sebou. To jim určitě vydrží dlouho, dokavaď nedojde obsah láhve. Kenny věděl, že je to potěší a proto se postaral, aby toho vzal dost a pro všechny jejich oblíbenou příchuť.
„Zaslechl jsem slovo podobné alkoholu,“ ozvalo se od kluků a jejich souboj utichl.
„Proč mě to jen nepřekvapuje,“ řekla Akari a unaveně vydechla.
„Pořád vipadáte jako opilí,“ přidala se Hiromi a sjela je pohledem nespokojené manželky ve středním věku. A to tu byla nejmladší. Takao jí nevěnoval pozornost a přesunul se k ještě neuklizeným taškám. Max se mezitím snažil ukrást pár kousků rumového cukroví, což se mu nakonec povedlo. Rai naopak dělal, že ho nic moc nezajímá, ale pravdou bylo, že nenápadně hypnotizoval flašku rumu na stole.
„Tihle se těší jen na přípitek,“ řekla Risa a její dvojče si jen smutně povzdychlo. Riku moc nechápala, proč je dneska taková, ale jistou představu měla. Chytila Daisukeho za ruku a naklonila se blízko k jeho rudnoucí tváři. Ona sama měla chuť ho políbit, ale pro teď odolala.
„Risa se pořád zlobí.“
„Protože chodím s tebou a né s ní?“ Optal se Daisuke a odolával pokušení stejně jako Riku.
„Myslím, že jo. Co mám dělat?“
„Asi nic, prostě se chovej normálně. Ono jí to přejde,“ řekl mile a pohladil Riku na tváři. Ta se na něj lehce pousmála a kousla se jemně do rtu. „Až se napijeme, přejde nás všechno.“
„Že tebe to ještě nepřešlo.“
„Láska k tobě jen tak nepřejde, Riku-san.“ Daisuke zmenšil jejich vzájemnou vzdálenost.
„Miluju, když takhle mluvíš.“

„Zamilovala jsem se.“ Oznámila zasněně Gvendolína, když kráčeli kolem Elektra a NewYorkeru.
„Kluk?! Kterej ukaž kde?!“ řekla omámeně její mamka a rozhlížela se na všechny světové strany.
„Do téhle bomba tlusté knihy.“
„Tak zase nic.“
„Žádný překvapení, mami,“ řekla jí na to Marie a dál pokračovala směrem za tátou do Elektroworldu, kde už na ní čekal prodavač se skvělou nabídkou. Celou dobu ho poslouchala čtyřčlenná rodinka zákazníků a přikyvovala všemu, i když se jim zdálo, že v polovině vyprávění přešel na jiný jazyk.
„Tak už sis vybrala, Marie?“ Optal se tatínek své dcery na konci prodavačovi snahy.
„Když já nevím. Dejte mi chvilku.“
„Víš, že to neplatíš, že jo?“ Ozvala se Gvendolína a šťouchla trochu do sestry. Ta jen přikývla.
„Jo.“
„Tak proč to tak hrotíš?“ Zeptala se Gven. „Desítka nedesítka, ber ho.“
„Nech ji. Jen ať si to pořádně rozmyslí,“ řekla maminka a rozhlédla se po obchodu, zda by se jí ještě něco nemohlo hodit, jako sladký přídavek k tomu všemu.
„Jestli to bude jako její výběr bot, tak tu vyklíčim.“ Oznámila Gvendolína a vyrazila se raději podívat k novým rádiím a televizím, které byli na konci obchodu. Ani netušila, koho tam potká a ještě v tak zajímavé póze skoro zamilovaného párečku. Ušklíbla se a věděla hned, jak se zabavit. „Hej…“

„Hrdličky? Co takhle rozlít první přípitek?“ Ozval se Max nadšeně a oba je zezadu majetnicky objal. To ani jeden z nich nečekal a proto zrudli jako rajčata.
„Jo, Max má recht, dáme si do nosu,“ přitakal Takao a přidal se taky naschvál do skupinového obětí.
„Dobrá, nalejeme si,“ vzdala to Akari a došla pro skleničky do kuchyně společně s osvobozenou Riku. Jak zacinkali čistým sklem o sebe, tak všichni hned všeho nechali a přilétli nedočkavě k hlavnímu stolu a vesele si přiťukli právě otevřeným šampusem.
„Kampai!“ Zavelel Takao a všichni do sebe kopli svou první skleničku alkoholického nápoje.
„Super mňamka, jedeme dál, ne?“ Ozval se nečekaně Hikaru a nastavil sklenici k holkám.
„Žádný problém. Akari, nalij nám další,“ přidal se Takao a o obličej dívky se nestaral. Ta jen vzdychla.
„Jak je libo, pánové.“

Po dvou hodinách se místností ozývaly jen zvuky a podivné tóny. Koledy neměly v tomto ohledu a tónu to správné kouzlo, až by člověk skoro chtěl ticho. Ale všem se chtělo vesele zpívat, tedy než…
„Co to tu sakra děláte?“křikla příchozí osoba a vůbec nebyla nadšená z toho, v jakém hrozném a nechutném stavu to ostatní kamarády našla. Takao jen zvedl hlavu a podíval se na světlovláska.
„Vítej…“

„Vítej doma, Teny,“ řekla vyčerpaně Gvendolína a svalila se do pohodlné sedačky.
„Hlavně opatrně,“ ozvala se mamka ode dveří, ale nikdo jí moc neposlouchal.
„Co je Teny?“ Optal se zmateně táta a podíval se po svojí starší dceři.
„Jako přezdívka pro nováčka, ne,“ odpověděla Gvendolína. „Desítka rovná se Teny.“
„Originální, Gven,“ řekla Marie a upravila si dlouhé hnědé vlasy. Gvendolína se jen potěšeně usmála a svlékla si bundu. A to nebyl sníh.
„Díky.“
„Kdo ti dovolil ho pojmenovat?“ Pokračovala Marie nespokojeně, jelikož sestřiny přezdívky neměla moc v lásce. Obzvlášť když se jednalo o její věci.
„No já.“
„A co takhle povolení.“
„To už je fuk, ne?“
„Ne. Jde tu o princip.“
„Nedáš si radši…?“ Začala Gvendolína s láhví v ruce a ušklíbla se na svou očarovanou sestru, která nedokázala spustit oči ze světlé voňavé a sladce hořké tekutiny. Hypnóza fungovala. „Tenhle…“

„Koňak?! Vy jste pili koňak?!“ Zařval Kai na celou místnost a nevěřil vlastním očím! Všichni se buď váleli na stole, nebo pod ním a to různě zaklínění do sebe. Holky neřešili nic a jen se usmívaly na všechny světové strany. Kenny se mezi nimi cítil jako v ráji a dál se nechal objímat, což byl jeho původní cíl. Hikaru a Akira se snažili rozeznat bílé figurky od černých, ale vůbec se jim to nedařilo, až si místo nich postavili frťany s rumem a koňakem.
„K-klí-ídek, Kaí-Kájíčku.“ Ozval se Takao s úsměvem a mávl na kamaráda. Max, který ho majetnicky objímal, se přidal a nastavil ruku tak, aby mohl ukázat mezi prsty, kolik toho vlastně vypili.
„J-jen, t-roš-šičku.“
„ŠEST láhví je trošičku?!“ Obořil se na ně Kai znovu a ukázal na vypité láhve v rohu místnosti.
„N-nooo, t-to ne-nevím, ale j-e to fajn, Kai.“
„Skvělí,“ řekl si Kai spíše pro sebe a myslel si, že horší už to být nemůže. „To jsem to dopadl.“

„Hůůůů, drak taky rád koňak,“ Ozval se nad jejich hlavami chraplavý hlas a zjevil se veliký duch.
„Ty už si něco pil, Ryuu?“ Optal se Driger a zjevil se vedle draka společně s Dracielem.
„Hohohoho, v tom případě jsem pil s níííím,…Tygříčku,“ přiznal třetí společník a zasmál se.
„Žádný strach, pánové duchové, je toho tady pro nás dosti na celičký večer,“ oznámil jim Sai, který byl jediným obyčejným lidským duchem v místnosti a dolil jim vesele každému sklenku koňaku.
„To si přinesl z té svojí Fudžiwari, Sai-san?“ Zeptal se ho Dark a nechal si také dolít. Jeho černá křídla se trochu pohnula a protáhla, jelikož začala tuhnout pod tíhou alkoholu. Jeho vzdálený příbuzný s podobnými problémy bílých ptačích křídel Krad nechtěl zůstat pozadu.
„Vsadím se, že o to oloupil samotného císaře období Heian.“
„To bych si nedovolil. Můj pán byl jen šlechetný.“
„Jako všichni, které jsme posedli, že jo Ryuu.“
„Ne mě raději nemluvte. Není mi dobře,“ řekl drak a trochu se ošil, jeho obličej nevypadal dobře.

„To máte z toho, že napodobujete ty idioty!“ Oznámil jim Kai a posadil se na jedinou volnou židli a tohle bude poslouchat zbytek večera, který měl být klidným začátkem do nových dní.

„Přestaň závidět a napij se taky,“ řekl mu Krad a podával mu láhev bílé tekutiny.
„Je to domácí výroba a všechno je čerstvé,“ řekl mu Draciel a snažil se nikoho nenamočit svojí všudypřítomnou vlhkostí a vodními parami. Drigera to jen pobavilo a dodal vtipnou poznámku.
„Jo, nakoupené určitě v Kauflandu nebo Bille.“
„Jsi si jistej, že to nebylo něco většího a levnějšího? Třeba Obi?“ Optal se Dark vážně a kopnul do sebe další skleničku hřejivé tekutiny, která jim mazala zdravý rozum. Na to dostal ráznou a rychlou odpověď od Krada, který ještě tak mimo nebyl.
„V tom neprodávají jídlo ani alkohol, tupče!“
„Ale mohli by, přeci jen jsou všestranní, no ne?“
„Vysvětlete mu někdo, že mluví kraviny!“
„Mluvíš kraviny, Darku,“ řekl mu Sai s upřímným úsměvem a dál nalíval těm, co měli prázdno.
„Díky, tím se to objasnilo,“ řekl ironicky Dark a chtěl začít novou diskuzi, přičemž ho Krad zastavil.
„Tak sem to nemyslel, vy hova…!“

„Tak už to sem sakra dejte!“ Překřikl je Kai, neschopný už tohle dlouho poslouchat tak střízlivý.
„Úkol splněn, hoši.“ Šklebili se na sebe duchové pobaveně, když svojí fingovanou hádkou do ledového prince Kaie dostali první a hned druhou skleničku koňaku. O co jim právě celou dobu šlo.

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Toto je napůl Vánoční a napůl Silvestrovská povídka na zasmání
Užijete si jí, i když je to taková krátká blbina.

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok vám přeje Konduto.
Hezké svátky vám přejí i hrdinové anime, které jsem náhodně vybrala a spojila: Beyblade, D.N. Angel a Hikaru no Go.

0