SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Kolaps

Kolaps

Giraffey ( spol. autor: Dorian Harst)

Všude byla tma tmoucí a nic jiného. Dlouho byla jen tma. Až pak, když jsem se odvážil otevřít oči, slyšel jsem to. Pípalo to. Tiše to pípalo a byla tam ta hnusná zelená čára na tom monitoru, jako to bývá ve filmech. Opravdovej horor.
„Ahoj Benji,“ pousmál se a zavřel za sebou dveře. Udělal několik váhavých kroků ke mně a sedl si na židli k posteli. Snažil se být tichý a tvářit se optimisticky.
„Billy,“ vyslovil jsem jeho jméno tiše. Mluvení bylo namáhavé. Zavřel jsem oči a pousmál se. Kdyby se teď tak viděl. Bylo mi líto všeho, co jsem mu provedl. Ještě teď vidím živě jeho zklamáním zkroucenou tvář. Tolikrát jsem jí viděl před sebou, tolikrát jsem se mu za vše chtěl omluvit, ale vlastní pýcha mi to nedovolila. Nejsem takový. A kam jsem to dotáhl. Brášku mám ve špitále, sám tu kejsnu taky a ještě za mnou chodí Billy? Ten Billy, kterému jsem tak ublížil? Je to vůbec možný? Ne, to není ten Billy, ten stejný kluk. Má jiný pohled v očích. Je na něm celkově něco zvláštního, jiného, než jsem si pamatoval. Na rukou má obvazy, jistě se o něco pokusil, jak by ne, miloval mě přece a já! Bože, ne! Sem blbec…
„Chtěl jsem Ti… zavolat, tolikrát, Billy… mockrát jsem chtěl,“ vydechnul jsem tiše a vzal ho za ruku. Trochu ucukl, ale nevysmekl se. Mrzelo mě to, ale i tak bych to pochopil po tom všem. Jen - to se mu snad tak hnusím? To už se ho nesmím ani dotknout? Ne, to v očích nemá. Ale pak co tedy? Přemýšlel jsem. Má snad někoho jiného? To by vysvětlovalo ten pohled a jeho vyrovnanost. Nevypadal zničeně, smutně nebo ublíženě, spíše se zdál smířený. Znám ho, takhle by se nechoval, kdyby… Můj Billy si našel někoho jiného…
„Tak proč si nezavolal?“ Zeptal se mě s mírnou výčitkou v hlase.
„Styděl jsem se,“ přiznal jsem bez mučení a chtěl stáhnout svojí ruku, nezasloužil jsem si jeho blízkost ani přátelství, ale Billy mi jí podržel. Odvrátil jsem alespoň pohled. „Styděl jsem se za sebe. Měl jsem… Tě vždycky chránit, pamatuješ? Tolik jsem toho… zvoral, Billy… Neodpouštěj mi. Taky bych Ti…“
„To sou kecy, Benji, ty bys mi odpustil, přestaň! Já si pamatuju, ale ty ne. Já a drak můžeme zahnat všechnu bolest. Tak před tím, než skončím den, vzpomeň si…,“ citoval mi naší píseň, i když mu to bylo evidentně trochu nepříjemné. Proč, Billy? Co se děje? Kdo byl ten kluk v telefonu, než jsi přijel? Vzal mi Tě? Nerozuměl jsem tomuhle černovláskovi přede mnou, ale hrozně mě to hřálo u srdce, můj Billy… je tu se mnou.
„Děkuju, Billy“ otočil jsem k němu zpět hlavu a zadíval se mu do očí. Dokázal mi odpustit a já díky němu dokázal alespoň trošičku odpustit sobě. Jsou ale věci, které nikdy napravit nepůjdou, vím to. Něco bude bolet stále.
„Rádo se stalo.“ Ta věta. Nebyla jeho. Opravdu se změnil.
„Tak mi… o něm řekni, Billy. Jsem…zvědavej, kdo na Tebe teď… teď dává pozor místo mě,“ usmál jsem se a Billy se začal culit. Dokonce se u toho i červenal. Roztomilej jako vždy.
„Jmenuje se Dean a… mám ho fakt hrozně rád…“ Tak Dean. Ach, přece jenom někoho má. Zamrzelo mě to kvůli sobě, ne jemu. Ta vina na mých bedrech nezmizí hned, ale on se zdál tak… šťastný a spokojený. Mám vážně věřit tomu, že je všechno v pořádku? Billy se rozpovídal. Mluvil hodně o jeho životě, o tom, co se od něj naučil a co všechno pro něj znamená. Trochu jsem žárlil, ale podle vyprávění musí ten Dean být opravdu někdo. Krom toho dělá hudbu a muzika, to je moje. Ještě, že vkus si ten kluk udržoval pořád nejlepší.
„Nikdy bych neřekl, že… že si najdeš bubeníka,“ trochu jsem se nad tím pousmál, ale už jsem byl hrozně vyčerpaný. Ta chvíle, co tu byl, se zdála tak dlouhá a jakoby mě každé slovo ždímalo z energie. „Hrozně rád bych ho poznal,… Billy. Přijdeš zítra? Prosím.“
„Přijdu,“ souhlasil. „To víš, že přijdu, Benji,“ naklonil se nade mě a pohladil mě volnou rukou po vlasech. Byl to velice příjemný pocit, mít zpět někoho, kdo mi byl tak blízký a znal mě tak, jak to jiným lidem nikdy nedovolím, proto byl pro mě Billy výjimečný. Mám ho rád, jo… mám ho moc moc rád.
„Už půjdu, beztak seš zralej na chrupání, vidim to na Tobě. Zejtra přídu, ale slib mi, že budeš v pořádku, Benji,“ shlížel na mě a palcem mi přejížděl po kloubech na ruce. Podíval jsem se mu do očí, pořád se o mě bál. Výměna rolí, že jo? To mu bylo podobné, chtěl se o mě postarat. Malej Billy má strach o pana Maddena, směšné. Ale odkýval jsem mu to.
„Slibuju, Billy.“
„Billy?“
„Hm,“ otočil se.
„Vezmi sebou bubeníka. Co ty víš,… třeba se do mě zabouchne,“ nadhodil jsem z legrace, ale ve skrytu duše jsem se na toho zajímavého týpka opravdu těšil. Těšil – jakkoliv a ve všech významech toho slova. Billy nikdy nikoho neměl, bude přinejmenším zajímavé poznat jeho první vážnou známost – kromě mě, teda - co já vim, kdo to bude. Jsem zvědavost sama. S úsměvem na rtech jsem zavřel oči a propadl spánku, který už sem tak moc potřeboval.

Dveře se otevřely zrovna chvíli po tom, co jsem se probudil a proto jsem byl ještě trochu rozespalý a mrzutý. V nich zářil Billy, jenže ten, kdo zaujal mou pozornost, byl jeho společník, který stál za ním a Billyho ne o moc převyšoval. Měl nakrátko střižené vlasy a i na tu dálku jsem mohl vidět, že má vyrýsované svaly. Sympatická tvář, charisma, rockový hadry. Pousmál sem se – přesně jeho typ, jak sem čekal. Teda být na kluky, tak po něm jedu, Billy je jasnej. Usmál jsem se na něho a kývnul hlavou, aby šli dovnitř. Billy se nahrnul jako velká voda, tomu bylo jedno, že sem pacient, občas býval dost zbrklý. Deano šel trochu s odstupem a hodně si mě prohlížel. Pátravý pohled, ale, ale, cítím kritiku, nic příjemného. Asi od Billyho slyšel svoje, a i když se mě Billy určitě zastával, jak má ve zvyku, protože pro něj budu asi vždycky jen jeho Benji, udělal si svůj obrázek. Ale víte, co se říká. Nikdy nedejte na první dojem. Natáhl jsem k němu tedy ruku.
„Ahoj, jsem Billyho kamarád, Benjamin,“ bez sebemenšího zaváhání mi podal ruku a oplatil mi stisk. Velká ruka, větší, než moje a hrubá… holt bubeník.
„Jsem Dean, rád tě poznávám, Benji. Billy mi o tobě hodně vyprávěl.“ Trochu se na mě usmál. Decentní gesto, neosobní, chtěl být zdvořilý, ale neformální.
„Nesmíš věřit všemu, co Billy říká,“ Rozesmál jsem se a mrknul na něj. Oplatil mi to.
„Já vím. Nikdy nesmíš dát na první dojem, že?“ Zarazil jsem se, četl mi snad myšlenky?
Podíval jsem se na něj trochu podezíravým pohledem, ale on se na mě díval stejně. Dva kocouři a jeden malej Billy, co nám oběma patřil, jenom každému v jinou dobu. Nemůžu říct, že bych byl sám sebou, ale líbil se mi. Trochu jsem rozpaky zrudl a odvrátil pohled. Billy si ničeho nevšiml a jen mi vedle postele vesele švitořil o tom, jak spolu budeme trávit noci u hororů a her. Bylo na něm znát, že chce dát všechno do pořádku a žít jako dřív, užívat si život s přáteli, dokud může. Neměl moc rád změny, byl klidný typ člověka, co je v pohodě, když jsou v pohodě všichni kolem něj. Poslouchal jsem ho a bavil se s ním, ale potajmu jsem stále očkem pozoroval Deana, který se na Billyho koukal jako na svatej obrázek. Žárlivost je pěkná mrcha, nemůžu říct, že jsem v tu chvíli nechtěl být někde jinde, nebo aspoň v situaci, kdy bych si mohl dovolit Billyho přivlastnit. Ale to nemůžu, nikdy mi patřit nebude. Musím mu tedy přát štěstí s někým, kdo ho milovat bude, jako já to nedokážu. A jak sem tak pozoroval, tihle dva se opravdu hledali, až se našli a mě trochu štvalo, že to já jsem je dal dohromady. I když díky tomu jsem alespoň mohl poznat Deana, takže to vlastně zas tak zlé nebylo. Co s ním pořád mám? Ale on byl tak… nevím…
„Kdy Tě vlastně pustí z nemocnice, Benji?“ Zeptal se Billy.
„Doktor říkal, že nejhůř pozítří,“ usmál jsem se, těšil jsem se domů, ani nevíte jak. V nemocnici byla hrozná nuda a já se tu málem ukousal k smrti. Děs.
„To je skvělá zpráva. Budeme za Tebou moct alespoň chodit domů, ten nemocniční smrad mi zvedá žaludek,“ postěžoval si. Opravdu, lepšího kámoše bych nenašel, než svýho buzíka Billyho. Nesnáší, když se mu tak říká, ale já to myslím v dobrým.
Když odešli, zůstal jsem sám se svými myšlenkami. Vzpomínal jsem na dny s Billym. Vzpomínal jsem na to ráno, kdy jsem mu tak ublížil a kolik špatného jsem mu řekl. Po jeho zmizení mi bylo vážně dost na nic, docházelo mi pomalu, jak moc mi schází. Těch několik posledních pár dnů, když byl Jojo v nemocnici, to už bylo nesnesitelné. Nikdy jsem se necítil tak sám, tak ztracený a opuštěný, jako když vedle mě nebyl nikdo, s kým bych mohl mluvit, nebo se jím nechat obejmout. Těšil jsem se domů.

Ten den, kdy mě propustili z nemocnice, by ani blecha nebyla šťastnější. Domů jsem se vezl taxíkem a byl v duchu myšlenkami se svým bráškou Joelem, který na mě doma čekal. Pustili ho z nemocnice v den, kdy jsem zkolaboval. Zahrál to na doktory, hérečka, že je mu zle. Mohl jsem to přece čekat, ale v tu chvíli mi to nemyslelo. Větší strach jsem měl jenom, když jsem našel Billyho pod žebříkem obchoďáku polomrtvého. Ale tohle mu nikdy neřeknu. Taky jsem mohl ještě pár hodin vydržet, ale Billyho návštěva mi vzala poslední zbytky energie, když se rozhodl, že mi nic k Joelovi neřekne a nic pro něj neznamenám. Praštil sem ho. Ulevilo se mi, jenom to k ničemu jinýmu nebylo. Ale alespoň se Billy vrátil, tak moc mi chyběl. Tak zatraceně moc! A nevrátil se sám, což mě z jednoho úhlu pohledu dělá šťastného a z toho druhého úhlu pohledu docela žárlím. Přeci jen sex s Billym byl o něčem úplně jiném, než s holkama. I když ho nemiluju způsobem, kterým by si asi přál, nelituju chvil, které jsem trávil s ním. Pořád to bude můj malej bráška Billy. Už napořád. A teď má Deana. Ale opravdu má Dean jeho?
Vytáhnul jsem mobil z kapsy a vytočil automaticky Billyho číslo. Dlouho to nezvedal, ale v okamžiku, kdy to přijal, jsem si uvědomil, že asi dost ruším. Bodl ve mně malinký osten nevraživosti, a abych jim to utrpení neprodlužoval, pozval jsem je v rychlosti na odpolední návštěvu k nám. Vlastně jen ke mně, Jojo něco žvatlal o pochodu, protestu proti kdoví čemu, co zabíjí svět. Nevim. Souhlasili, že přijdou a já se těšil, protože Joel okolo mě jindy chodil jako hromádka neštěstí a pořád se mi omlouval. Už se to nedalo vydržet.

Večer se opravdu ukázali, pozval jsem je do obýváku, kde jsme se ubytovali asi natrvalo – nebo jsem v to doufal. Billy měl na sobě své oblíbené úzké kalhoty a černé tričko. Jemu to vždycky sluší, rád mu to chválím. Deano, ten provokoval už jen svým outfitem. Rebel, jako já. Děsil a zároveň přitahoval mě tím, jak hrozně podobní si jsme. Tak rozdrbané džíny co měl, jsem snad v životě ještě neviděl. Vidět bylo víc z jeho nohou, než z té látky. Takové kalhoty musely v obchodě stát větší balík, než kalhoty bez jakékoli díry. K tomu měl těsné bílé tričko a byl navoněný. A tak krásně voněl, tak mužně, ne jako kluk, dospěle a přirozeně. Voněl trochu po Billym, ale jinak voněl trochu jako Dean, což asi nedává smysl, ale… bylo to dost živočišné. Musel to na mě poznat, že jsem ho tak okoukával, očichával a pořád kolem něho procházel, ale nedal to na sobě znát, jen maximálně se mě jakoby dotkl a mě tělem projel elektrický výboj. No tak! Dost! Vím stoprocentně, že jsem na holky! Vím to! Spal jsem cca tři týdny s Billym a nezamiloval jsem se. A že sex to byl dost dokonalej. Ale Dean byl jiná liga. Nedá se mluvit přímo o lásce, ale spíš o zvířecí přitažlivosti, která fungovala snad i lépe, než zákon schválnosti. Bylo to jiné, hodně vášnivé touhy a tělesného chtíče. Jsem Madden, asi není nic, co bych nedokázal svést. Chtěl jsem to vyzkoušet.
„Billy, myslíš, že bych Tě mohl poslat do obchodu pro něco k pití? Doma nic není, krom zdravých Joelových džusů, které by vám asi nechutnaly, heh. Promiň, měl jsem něco nachystat,“ poprosil jsem Billyho a měl maličkou naději, že bych s Deanem mohl zůstat třeba jen na chvíli sám. Vím, nebylo to fér vůči kamarádovi… ale zkuste si odolávat feromonům po čtyřech týdnech bez pořádného sexu s kýmkoliv. U mě sakra problém.
„Deane, půjdeš se mnou nebo chceš zůstat tady s Benjim?“ Otočil se Billy na Deana a pro mě to byl rozhodující okamžik. Málem bych se začal i modlit aby Dean kývnul na to, že tu počká se mnou. Nechal jsem to osudu.
„Zůstanu tady a budu dávat pozor na Benje, než se vrátíš,“ podíval se na Billyho se sladkým výrazem v očích. Trochu moc cukru na můj stav. Od kdy mi říká Benj? Pcha… bod pro Tebe! Billy se usmál a běžel pro pití, zatímco já zůstal v pokoji s Deanem sám. Chvíle napětí, zkusíme Madden kouzlo, jestli ještě funguju. Jenže on promluvil první.
„Podívej, co se stalo mezi Tebou a Billym, mě vůbec nezajímá a nechci se vám do toho plést, ale byl bych rád, kdybys mu už neubližoval. Nikdy.“ Skoro až zavrčel Deano. Tak ono to štěká. Byl jsem v rozpoložení, že bych mu odkýval cokoli, jenže to by bylo moc snadné. Opravdu si dělal o Billyho starosti a mě jen tížilo svědomí za ty myšlenky, které se mi honily hlavou. Asi to vážně bude ten pravej, pro mého Billyho.
„Deane? Miluješ ho?“ Musel jsem na tohle znát odpověď, Billy byl můj nejlepší kamarád a rozhodně jsem neměl v úmyslu přenechat ho jen tak někomu, kdo ho našel na ulici, jako zahozený kotě.
„Nenazval bych to přímo láskou, spíš hodně hlubokým citem. Je tak zranitelný… sám ho znáš, potřebuje chránit. Billy si toho spoustu vytrpěl a ty jizvy na zápěstí mu to budou v budoucnu jen připomínat,“ zpražil mě pohledem. Hej? „Ale musím Ti za Tvou blbost poděkovat. Kdyby nebylo Tebe, nesetkal bych se s ním,“ odpověděl mi Dean upřímně. No jasně, moje debilita vás zachránila, že jo? Nejsem já genius? Rozenej dohazovač, to vám povim. Zmínil Billyho jizvy. On je viděl? Billy nikomu neukazuje svoje… ale mluvil o jizvách na zápěstí. Vzpomínám, ta byla ovázaná. Billy se kvůli mně pokusil zabít? Vím, že mě miluje, ale to jsem mu ublížil tak moc? Sakra, sakra, sakra… ne, tohle je mezi mnou a Williamem, nebudu do toho plést JEHO. Pak si s Billy promluvím, ale teď, rychle Benji, změň téma. Dělej! Dělej! A tak jsem řekl první, co mě napadlo. A taky to tak vypadalo.
„Deano, je Billy v posteli dobrej?“ Možná troufalá otázka. Být na jeho místě, asi bych si za to vrazil. Musel jsem to okecat. „Byl jsem jeho první, tak… tak bych na něj rád slyšel chválu.“ No a možná i trošku na sebe. Jo, jsem ten egoistickej z dvojčat.
„Billy je Billy a co se týče našeho milostného života, to Ti musí říct on sám, když bude chtít.“ To má pravdu! Byl to opravdu hloupý dotaz! Jenže jsem se nedokázal držet zpět. Deano byl tak blízko mě, seděl hned vedle na pohovce. Neodolal jsem a dotkl se jeho klíční kosti. Neucukl, jen se na mě podíval. Možná nechápal, co dělám, ale nehnul se. Dodalo mi to trošku odvahy a druhou rukou jsem zajel lehce pod lem trička a dotkl se jeho holé kůže na boku. Tušil jsem, že to tak snadné nebude. Oba jsme hodně hrdé povahy. Dean sebou škubl a pokusil se mě odstrčit, jenže já ho prostě popadl za triko, vytáhnul na nohy, hrubě přirazil ke zdi a začal ho líbat. Bylo to ode mě troufalé, snad nečekané a hlavně drzé. Chutnal mi tak sladce, že jsem nemohl přestat. Čím hlouběji jsem měl jazyk v jeho ústech, tím víc se Dean bránil a mě to vzrušovalo. Líbilo se mi mít převahu a vím, že kdyby vážně chtěl, asi bych moc šancí neměl. Věděl sem to. Ten bastard, taky mě chce! Měli jsme skoro stejnou sílu v tu chvíli, kdy se nechával ovládat, ale mě hnal chtíč a sexuální frustrace, tak se mi podařilo Deana dostat na zem a pod sebe. Bylo to drsné přistání na podlaze, ale nevnímal jsem to. Prostě jsem chtěl, tak hrozně moc jsem ho chtěl vlastnit. Tu vůni, chuť, to tělo, co se mi snažilo bránit. Tvrdě jsem mu přišpendlil ruce k zemi a zubama mu vyhrnul tričko. Naskytl se mi naprosto boží pohled na vypracované svalstvo bříška. Jazykem jsem si udělal cestičku od pupíku až k jedné bradavce, kterou jsem vzal do zubů a jemně stisk. Deano i přes své protesty vzdychl a já měl skoro zelenou. Pousmál jsem se. Seš můj! A vážně bych to dokončil, měl jsem to v úmyslu do chvíle, než se u dveří ozvalo naprosto šokované zajíknutí, doprovázené Billyho vyděšeným pohledem
„Ne! Billy ne! Nechoď pryč, pomoz mi! Billy! Není to tak, jak to vypadá!“ Deanovi se leskly oči. A do háje! Proč teď? Proč Billy? Bude mě nenávidět, zatraceně, co jsem to za idiota. Pomalu jsem Deana pustil. Snažil se rychle zvednout a vyběhnout k Billymu, ale ten stál stále na místě, jen tašku upustil. Myslel jsem si, že mě musí proklínat.
„Beze mě?“ Vyslovil tiše a já zvedl k Billymu pohled
„To jste to dělali… beze mě?“ Zopakoval větu, kterou jsem si původně myslel, že jsem přeslechl. Dělá si srandu?
Dean se také zarazil, asi taky takovou reakci nečekal. Nikdo by ji nečekal.
„Billy, já…,“ koktal. „Vysvětlím ti to, to totiž Benji…“
Billy beze slova šel k Deanovi a věnoval mu tak vášnivý polibek, až mi bylo prádlo těsnější než před minutou. Stal se ze mě divák, sledující, jak se Billy a Deano vzájemně laskají a svlékají. Přímo přede mnou! Oni mě nechají se dívat? Whooou… Bylo to vzrušující představení až do chvíle, než mi Billy naznačil, ať přijdu blíž. Co? Jako opravdu já? Nemohl jsem uvěřit, že by mi dovolili něco tak… intimního. Už tak to bylo dost rajcovní. Nohy jsem měl trochu vratké, ale i tak jsem se k nim váhavým krokem vydal. Billy napověděl Deanovi, ať nepřestává v dráždění jeho těla, užíval si to a začal se věnovat mně. Udivilo mě to, ale nebránil jsem se. Znal moje potřeby, kde se mi co líbí, kde mě který dotek vzrušuje a co mám nejradši. Jenže po chvíli jsme Billyho laskali oba, já i Deano. On byl již zcela nahý, roztřesený vzrušením a touhou. Sténal nám divoce do rtů, kdy netušil, ke komu se naklonit dříve a kousal divokostí. Tak nádherný. Vždycky byl tak dokonalý. Štíhlé, křehké tělo, bledé jako u dívky a přece chlapecky tvarované. Krásný, hříšný Billy. A přišel mi nepatrně nervózní, když si ho Dean začal postupně jedním prstem roztahovat. Byl jsem z toho trochu v rozpacích, ale nadrženější už sem být nemohl. O takový situaci jsem si mohl nechat zdát. Pracoval jsem na svém vzrušení, dokud Billy nevzal mojí ruku a nenaznačil mi, abych Deanovi s jeho uvolňováním pomohl. Nemusel jsem váhat, moje dlaň našla tu Deanovu a společně jsme objevovali důvěrně známý body v Billyho těle. Každou chvíli sykl slastí, když jsme našli ten správný bod. Zatímco byl Billy teď mezi námi mírně předkloněný s jednou nohou vysoko pokrčenou v koleni, aby nám umožnil snadnější přístup do něho, Dean a já jsme měli v jeho útrobách každý jeden prst a líbali jsme se. Bylo to hodně divoké, bez pravidel, bez omezení. Billy hlasitě vzdychal. Brzy už mu ale dva prsty byly málo a naznačil Deanovi, aby přidal další. Celá tahle situace mě dováděla k šílenství a vzrušení ve vzduchu by se dalo krájet. Pnutí v rozkroku bylo sotva snesitelné. Billy byl již dostatečně roztažený, prohnutý v zádech, jak tři prsty v něm dělali své a on nemohl k takovým podnětům být slepý. Jeho zrychlený dech mě rozpaloval, když jsme z něho vytahovali prsty, trochu ulepené, jak byl nedočkavý a zcela připravený na Deanův vpád do sebe. Nastavil se mu, opřel se o zeď a zadečkem se vybídl. Pěkná d***a z Tebe je, chlapče, ale nejvíc sexy, co jsem svého kamaráda zažil. Nikdy nebyl svůdnější. Dean do Billyho vstupoval opatrně, přidržoval si ho za bok, ale já věděl, že Billy má rád i trochu drsnější praktiky. Nevadí mu hrubost tělu, znám i jeho druhou stránku. K mému údivu se ale Billy na Deana nenarazil sám a nechal jej do sebe vnikat pomalu a něžně. V tomhle cit byl, snad si pořád dokazovali, kdo jsou a že tohle celé je dobrovolné z vlastní vůle. Si pište, já mu tu ruku do – ehm – nestrčil sám od sebe, no ne? Sem v tom nevinně. Beztak by mi to nikdo nevěřil. Nevěděl jsem, co si počít a tak jsem své vzrušení alespoň chytil do dlaně a začal si trochu pomáhat, abych si ulevil. Pulsovalo mi mezi prsty, to napětí! Kluci změnili polohu, když Billy sklouzl na čtyři a Dean za něj do kleku, aby se mu rychleji a razantněji přiráželo, zatímco já si zatím vystačil sám se sebou. Dean mi to ale nechtěl dovolit, sám se rukou ujal mého penisu a v okamžiku, kdy byl Billy dokonale roztažený, mi Dean pohybem hlavy naznačil, abych si stoupnul proti němu, přímo před jeho tvář. Musel jsem se proto rozkročit nad Billym a Dean mi začal péro sát. Zaklonil jsem hlavu a prstama mu vjel do vlasů. Řídil jsem si tempo stejně, jako on to svoje v Billyho těle. Bože, bože, bože… ano! Nádherně nepopsatelný pocit, nechat se kouřit někým tak zkušeným. Věděl, co dělá a dával mi to nejlepší. Ale chtěl jsem víc. Jsem Madden, vždycky chci víc! Asi i Dean to pochopil, protože se zvedl, než sedl na pohovku a Billyho si posadil zády k sobě na svůj klín, aby si sám udával míru svojí rozkoše. Kriste Pane, byli spolu tak úžasný. Jako jedno tělo. Billy byl tak poddajný, tvárný, jen vzdychal a nechával se sebou manipulovat, jak situace vyžadovala. Byl jako hračka, co nikdy nemá dost. Deano na mě mrkl a já se vrhl na jeho rty pro hluboký, drsný polibek i přes to, že měl na sobě třetího. Hladil jsem Billyho po hrudi, druhou ruku na Deanově zátylku a přitahoval jsem ho k dalším a dalším vášnivým polibkům. Byl jsem tak hladový po všem. Mé vzrušení se otřelo o to Billyho, taktéž neukojené a oba jsme zavzdychali. Chytil jsem proto Billyho vztyčený úd společně s mým a začal je třít v pravidelném rytmu, stejně jako Dean do něj přirážel. Nostalgický, zase mít naše péra v dlani a dělat nám dobře. Pořád stejně úžasný, pořád stejně nadpozemský s tím, jak mi oba voněli, jak jsme se mírně potili námahou. A vidět Deanův výraz, když plně vnímal těsnost toho kluka nad sebou, bylo magický. Čirý kouzlo. Ale já se neudělal, nemohl sem… ještě ne. Po chvíli jsem přestal.
„Co se děje?“ Zeptal se mě trošku zklamaně, ale už tak dost zmoženě Billy.
„Billy, chci… něco zkusit, když mi – nám to dovolíš. Jenom mám strach, že to bude bolet,“ řek sem trochu starostlivě. Nechtěl jsem mu nijak ublížit, vždycky sem chtěl tu polohu vyzkoušet, zvlášť s někým, komu plně důvěřuju. Dovol mi to! Budu opatrný, jenom… mi to dovol! Billy asi pochopil, protože poprosil Deana, aby ho trochu víc nadzvedl a umožnil tak přístup do jeho těla i mně. No páni! Neni dneska den splněných přání? Mazec. Nejprve jsem do Billyho vnikal pomalu, i když přes Deana to stejně ani rychle nešlo, nespěchal jsem, to chtělo čas. Vím, že mi musel věřit, když s tim souhlasil a já nechtěl být netrpělivý a roztrhnout ho. Stát se to mohlo, zvyklý nebyl. Ale i když to Billyho bolelo, bylo vidět, že si to užívá. Snažil se uvolnit a dýchat. Teda obdiv, Billy, seš třída. Po chvíli jsem v něm byl celý. Já i Dean jsme se začali pomaličku pohybovat. Vnímal sem naprosto živě to sevření i mazlení s Deanovým penisem, což jsem do té doby nikdy nemohl poznat. Docela jiný zážitek. Billyho tělu to asi už tak moc nevadilo, protože se chodidly zapřel o Deanova kolena a sám si začal určovat tempo. Byli jsme dokonale sehraní. Přiráželi jsme do toho úzkýho zadečku současně, a on nám vycházel vstříc. Jiná dimenze, vám povim, nepopsatelná nádhera. Vzdychal jsem nahlas, bylo mi to jedno, nemohl jsem to v sobě dusit. Občas jsem kousnul, nebo políbil Billyho rameno, abych ho utěšil. Chtěl sem se zároveň tak mazlit i divočit. I s Deanem jsem se dravě líbal, když jsem zrovna popadal dech. Cítil jsem, že do toho můžu dát ještě trochu víc, tak jsem se postaral Billyho vzrušení, zatímco jsme do něj oba přiráželi. Nezbývalo mu moc, cukal se mi v dlani a špičku zvlhčenou kapkou touhy. Palcem jsem ji rozetřel. Šel do závěru. Netrvalo moc dlouho a postříkal si bříško několika dlouhými dávkami, kdy nám téměř roztál v náručí. Stáhly se mu všechny svaly v těle a to byla konečná i pro mě a Deana. Byli jsme na pokraji svých sil, zničení živočišným sexem a tak tak jsme z vláčného Billyho vyšli, než se unaveně zhroutil mezi nás. Nazí jsme usnuli.

Probudil jsem se a zíral na bílý strop. Zvláštní, doma máme vymalováno na žluto. Nebo ten strop tak zežloutl máminým kouřením? Nezdálo se mi to. To je vcelku jedno. Pokusil jsem se pohnout, ale v pohybu mi bránily jakési hadičky, které mi vedly z žil na rukách. Nebo do žil? Co to má být? Vtip?
Kde to, sakra, jsem? Rozhlédl jsem se. Všude samé pípající přístroje. Pokusil jsem se posadit, ale byl jsem tak slabý. Neměl jsem sílu k ničemu, nedokázal jsem to. Co dělám v nemocnici?
„Ah, probral jste se, pane Maddene? To je dobře, dělal jste nám starosti,“ oslovila mě mile vypadající sestřička. Sestřička! Je to pravda, sem zas ve špitále! Proboha, proč?
„Co… co tu dělám?“ Zeptal jsem se, byl jsem zmatený.
„Zkolaboval jste v naší nemocnici, když jsme vám tu hospitalizovali vašeho bratra, nevzpomínáte si?“ No jasně, nejsem blbej, ale to bylo už kdoví kdy! Benji, no tak mysli!
„A Billy tu za mnou byl?“ Zajímal jsem se. No jasně, Billy, ten to vysvětlí.
„Billy? Nikdo takový tu nebyl, jistě se vám to jen zdálo. Návštěvní hodiny jsou až od tří, je teprve poledně. Zkolaboval jste včera odpoledne.“ Včera?! Včera?!
No to si ze mě děláte srandu, že to byl jen sen!! Billyyyy…

Dodatek autora:: 

Kolaps
Giraffey ( spol. autor: Dorian Harst)

Dorian: "Jsem moc ráda, že jsem mohla svým dílem přispět k této povídce a spolupracovat s tak dobrou autorkou. Děkuji Giraffey.
Na delší dobu je to mé poslední veřejné dílo, dokud se nerozhodnu jinak. Quuer Billy se tímto pozastavuje na neurčito. Účastníkům soutěže jejich povídky na přání dodám v nejbližší možné době a kontaktuji je soukromě. Děkuji."
Giraffey: Tak, tasím svůj konečný a snad podle mě nejlepší, co se v mojí hlavě nacházelo. Moc děkuji Dorian, že mi dovolila napsat fanfikci na její fanfikci Laughing out loud hodně dlouho jsem se rozmýšlela, ale Dorian stála za tím, že fanfikce na fanfikci je cool, takže tady je výsledek naší společné práce. Dorian tomu hodně dodala originalitu QB (aby ne, kdyz sama QB píše Laughing out loud -> QB)
Nevím, kdy dodám poslední závěrečný díl Minulosti v budoucnostti, ale věřte mi, že bude, svědomí mi nedovolí nechat tu povídku rozepsanou, když má tak dokonalej konec Laughing out loud
A samozřejmě jak jsem slíbila, tímto se loučím jako autor s anime-manga.cz a zůstanu už pouze jako člen TNT Smile
Děkuji všem, kteří mé povídky četly (z hlavy MOMOpuppy, Shima, Akie-chan, Widlicka, BlackLily, kated, tony tony chopper, ryumi, verous, kara11, Lorry McStrangie, Sorafay a v neposlední řadě samozřejmě Dorian - pokud jsem na někoho zapomněla, hluboce se omlouvám) ale každopádně - MOC DÍKY!!!!!

4.94737
Průměr: 4.9 (19 hlasů)