Krásou to všechno jenom začíná...04

Dneska jsem na sobě měla svoje oblíbené růžové šatičky, které se sem do téhle hnusné - no né tak hnusné...mám výhled na celé město , ale to je jedno,- kanceláře vůbec nehodily! Svoje blonďaté vlasy jsem si vyčesala do drdolu a k tomu pár doplňků. A samozřejmě mi nesměli chybět moje nové boty od Zaka, které mi včera večer přinesl. Pravděpodobně mi to hodně slušelo, ale tak co jiného očekávat, že?
Když jsem dneska ráno přišla do firmy, tak se ti muži mohl zbláznit...nevím jak Vy, ale já bych očekávala, že budou mít aspoň nějakou hrdost a nebudou na mě pískat, jak nějací ožralové z nějaké zapadlé krčmy! Potom tomu také moc nedodalo to, že Matthorn na sebe málem vylil kávu, když mě zahlédl...No, ale teď si můžu vyřvat hlasivky, protože on je asi hluchej či co!
„Panéé Mááthornééé" Vsadím se, že to bude zase ignorovat...Anebo ne? Slyším dveře..., že by se konečně zvedl?
„Leio...! Jestli Ti to nedošlo, tak ty jsi moje asistentka! Ty se máš zvednout, když něco potřebuješ. A ne křičet na celou firmu! Museli tě slyšet i na konci města! Já z tebe určitě splešatim, víš jak je to iritující?! Máš tady i telefon, ale ty né...Ty musíš křičet na celou firmu!
Mám pravdu...mohla jsem použít telefon, ale to mě nenapadlo a buďme k sobě upřímní...nebyla by to taková sranda.
„Cože?! Proč bych se měla zvedat já? To Vy chcete, abych tady seděla jak nějaká kvočna! Já chtěla pracovat doma a na schůze bych sem jezdila a my dva by jsme spolu mohli komunikovat přes telefon. A jen, tak mimochodem, kdy jsme si MY dva začali tykat?! S poslední větou jsem si stoupla a opřela se rukama o stůl-
„Já si nějak nemůžu vzpomenout, takže bych ocenila kdyby jste měl tolik vychování a vykal mi dokaaď Vás výslovně nepožádám aby jste mi tykal! A stále mi prosím nedokazujte jak jste nevychovaný!"
„Ale no tak, slečno Trycová...to nemyslíte vážně. Jak to, že Vám můj malý bratříček tykat může a já ne? Je to od Vás ošklivé, že s jedním si tykáte a druhému to stále dokola odpíráte. A já výslovně trvám na tom, že tady sedět budete! Byla by ztráta času, kdyby jste byla doma. Takhle za Vámi můžu zajít a vyřešit s Vámi to, co potřebuji s očí do očí a nemusím Vám telefonovat! A teď...Co jste, tak nutného potřebovala, že jste málem zbořila celou firmu Vaším řevem?" Jeho modré oči mě celou dobu propalovali a já z nich vyčetla , že je mu jedno, že tady na něj ječím, protože je rád, že jsem tady.
„Pojďte se mnou dneska v sedm k Chtastimu. Chci Vás lépe poznat a více se s Vámi seznámit, a možná si s Vámi potykat." Celou dobu jsem se na něj usmívala a už jsem si stoupla normálně a pomalu jsem šla k němu. On na mě koukal nevěřícně, tak jsem pokračovala.
„A taky máme jít za chvíli na poradu a já absolutně nevím která bije, takže bych potřebovala, aby jste mi to vysvětlil, protože já nemám ráda, když se ocitám v takových situacích, ve kterých si připadám jako amatér."
Už jsem stála asi tak 30 cm od něj a koukala se mu do těch jeho krásných očí, které jsem si postupně začala zamilovávat.
„Ta porada se odložila na zítra..., když jste na mě volala, tak mi akorát přišel fax od jednoho ze zástupců. Takže Vám to vysvětlím zítra kolem půl druhé. Jo a a abych nezapomněl, tak Vás vyzvednu kolem půl sedmé. Takováhle nabídka se neodmítá. Takže teď, jestliže už nic nepotřebujete, tak já jdu ještě za Nickem a my dva se uvidíme večer , ale než odejdu, tak Vám musím ještě jednou říct, že Vám to nehorázně sluší...vypadáte jak bohyně."
Jeho hlas mě celou dobu strašně vzrušoval. Prostě jsem si nemohla pomoct! Je tak neuvěřitelně atraktivní! Leio! Vzchop se a odpověz už. A už nekoukej na ty jeho plné rty!
„Máte pravdu, moje nabídky se nikdy neodmítají, protože já se ptám jen jednou, víckrát ne. Tak tedy jsme domluveni a jestli mě už nepotřebujete, tak já spěchám za Zakem. Tak naschledanou."
Došla jsem si pro kabelku a když jsem kolem něj procházela, tak jsem pohodila vlasy a nasadila si zrcadlovky. Vsadím se s Vámi o co chcete, že bude celý den myslet jen na mě.