Krásou to všechno jenom začíná...05

„Rondo! Kde mám ty černý šaty?!" Chodím po pokoji, sem a tam, jen ve spodním prádle a jsem neuvěřitelně nervozní. Tohle se mi moc často nestává, -být nervozní z nějakého muže - takže na to nejsem moc zvyklá, a ještě ke všemu nemůžu najít ty pitomí šaty! Bude už půl sedmé! Mám jediné štěstí, že jsem už učesaná a nalíčená takže mi stačí si je jen oblíknout a můžu jít, ale stejně je to hrozně stresující.
Ronda se opírá o moje futra a je celá udýchaná a ukazuje mi na židli a říká: „Ale slečno, však je máte přehozené tamhle na židli. Sama jsem Vám je tam dávala."
Ksakru..! Má pravdu . Jak to, že jsem je neviděla?!
„Prostě jsem si jich nevšimla, měla jsi mi to připomenut a teď mi s nimi prosím pomoz."
Přecházím k židli a beru si je. Až teď si uvědomuji, že je mám jen do půlky stehen. Nakláním hlavu ke straně a čekám, až mi Ronda zapne zip, který mám od krku až po lopatky.
Bing bááááng...už zazvonil zvonek, což znamená, že už je Christián tady. Pravě teď jsem zaslechla jak mu šel Benjamin otevřít dveře.
„Rondo, teď mi prosím upřímně řekni, jak vypadám?" Zářivě se na ní usmívám a čekám až mi zvýší ego.
„Slečno, co Vám mám povídat? Jste prostě kouzelná, neskutečná. Vypadáte jako princezna." Celou si mě prohlíží a zastavuje na mých nohách. Mám černé lodičky s 12 centimetrovým podpatkem.
Miluji, když mi lidé zvyšují, už tak moje dost vysoké ego.
„Děkuji Vám, pro dnešní večer už máte volno." Usměju se na ní a odcházím. U dveří se na ní ještě otočím a řeknu: „ Mějte se!" a odcházím.
Christián stojí v hale zády ke mně. Akorát o něčem diskutuje s Benjaminem. Benjaminův uznalý a překvapený pohled obrací Christiánovu pozornost mým směrem. Otočil se právě v okamžik, když jsem se sebevědomě zastavila.
NO TO MĚ TEDA PODRŽ! Až mi z toho vysychá v puse. Vypadá naprosto úchvatně! Černý smoking, bílá hedvábná košile, a černý motýlek. A kdyby jste viděli ten jeho výraz..bože, to jak mě pozoruje, ba dokonce hlatá očima. Jde ke mně a celou dobu jsem v zajetí jeho pohledu, bere mou ruku a dává mi polibek na klouby. Je to tak staromódní gesto, ale mě právě teď, v tuhle chvíli naprosto odzbrojí.
„Slečno Trycová." Usměje se na mě.
„Pane Matthrorne." Vracím mu jeho úsměv a kouknu se dolů na ruku kterou mi ještě pořád drží.
„Jste okouzlující, slečno Trycová."
„Jistě, že jsem, čekal jste snad něco jiného?"
„Slečna Trycová a její sebejisté dialogy."
„Samozřejmě, pane Matthorne, ale musím uznat, že Vám ten smokink neuvěřitelně přistane." Otáčím se k Benjaminovi.
„Benjamine, kdyby volal Zak, tak mu prosím pověs, že spolu ráno posnídáme, děkuji, naschledanou."
Když odcházíme, tak Benjamina ještě obdařím jedním z mých úsměvů a odcházím s tím sexy bohem.