SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát I

Jen pár kroků a bude moci říct, že to dokázala, ale i těch pár kroků se jí zdálo jako míle. Konečně vyklopýtala za bránu Konohy a tam se svalila na zem. Probrala se až v nemocnici.
Kde to jsem? V Konoze? Musí to tak být. Zkusila se pohnout, ale ostrá bolest jí jasně naznačila, že to není dobrý nápad. Z úst jí uteklo syknutí, které přilákalo sestřičku.
„Tak už jsi vzhůru, děvče?“ Trochu hloupá otázka napadlo mě.
„Hai.“ Na víc jsem neměla sílu.
Sestra se mile usměje. „Jsi nindža ze země vodních vírů?“
Do očí mi vhrknou slzy a přikývnu.
Sestra smutně přikývne. „Chce s tebou mluvit hokage, zajdu pro něj, ale měla by jsi něco sníst, donesla jsem ti něco k jídlu.“ Pomohla mi se posadit a přistrčila tác s jídlem a pitím, pak rychle vyrazila ze dveří.
Hlad jsem ani neměla, zato nesnesitelnou žízeň, zhluboka sem se napila. Hned jsem pochopila, že to není obyčejná voda, ale jsou v ní vitamíny a jiné léky, chutnala totiž dost odporně. Při mojí žízni mi to ale vůbec nevadilo. S námahou jsem dala tác na noční stolek a spadla zpátky do postele, věděla jsem, že nesmím usnout, ale víčka jsem měla tak těžká. Po chvíli mě probudil tichý hlas.

„Neříkala jsi, že je vzhůru?“ Zazněl trochu přísně hlas.
„Když jsem odcházela, tak byla, kdyby jste netrval na tom, že s ní chcete mluvit hned, nepustila bych Vás sem tak ještě nejmíň dva dny, byla strašně zubožená, ještě že se o ní před svým odchodem postarala Tsunade-sma, ta malá měla vážná zranění, je pro mě záhadou, jak mohla dojít až sem.“ Ozvala se vzdorovitě sestra, nepoznávala jsem v ní tu milou sestřičku, kromě hlasu to snad nebyla ani stejná osoba, takhle mluvit s nějakým kagem, kdo to kdy viděl, nebo slyšel.
„Nemusíš se hned čertit, Čijo-chan. Až se zbudí příště, docela bych si s ní potřeboval promluvit a nemám čas tu sedět, to dobře víš." Mluvil laskavě.
„Já jsem vzhůru, hokage-sama.“ Promluvila ztěžka. Oba jako by nadskočili, na důkaz svých slov otevřela svoje oči.
„Jak se jmenuješ maličká?“ Zeptal se jí mile.
„Jsem Uzumaki Kushina, kunoichi ze Země vodních vírů.“ Hokage se usmál, že se představuje celým jménem, i se svou zemí, která již vlastně neexistuje, to už asi ví.
„Já jsem Sandiame hokage vesnice ukryté v listí, nechtěla by jsi mi říct, jak si se sem dostala a proč vlastně?“ Kushina polkla.
„Naše země byla napadena vodopádovou a zcela zničena. Bojovali jsme, jak jsme jen mohli, ale nepřátel bylo příliš. Můj sensei mě před svou smrtí poslal do Konohy, chtěl, abych měla lepší budoucnost než smrt. Řekl mi, že tam nesmím umřít, že na to jsem moc mladá, on věděl, že prohrajeme, ale sám bojoval dál, mě to ale nepovolil, jeho poslední přání bylo, abych šla sem a vyhledala ninju Sarutobi Hiruzena, je to…“ Zasekla se… „byl to prý jeho dobrý přítel a prý mi pomůže. Byl pro mě jako otec.“ Uzavřela Kushina své vyprávění. Tvář hokageho měla neproniknutelný výraz, ale jeho oči by prozradily cokoli, jen kdyby se do nich člověk podíval.
„Tvůj senssei byl Fujikaze Sandayuu? “ Zeptal se po chvilce.
„Hai, jak to víte, hokage-sama?“
Hokage se smutně usmál… „Byl to jediný ninja ze země vodních vírů, kterého jsem považoval za svého skvělého přítele, myslím, že si vzpomínám i na tebe, byla jsi tu s ním na chunninské zkoušce.“
„Hai, byla jsem tu, vy jste Sarutobi Hiruzen, hokage-sama?“
„Ano, jsem, můj přítel udělal dobře, že tě sem poslal, máš neuvěřitelné množství chakry, to já poznám. V boji proti takové přesile, jaká se na Vás vrhla, by jsi sice byla hodně platná, ale ve výsledku by jsi nic nezměnila a zemřela by jsi zbytečně.“ Pravil smutně, chvilku si dovolil potichu truchlit nad ztrátou vzácného přítele a pak se vzpamatoval a mluvil dál věcně. „Jak jsi se dostala až sem Kushino, řekli mi, že si byla hodně těžce ranená a měla i vnitřní zranění, nechápu, jak je možné, že si se dostala až sem v takovém stavu.“ Přiznal upřímě.
„Byla jsem po těžkém boji už když mi sensei nařídil útěk, to, že jsem mohla utéct, vykoupil svou vlasní smrtí, jeho poslední přání bylo, abych došla do Konohy a našla Vás, nic mi v tom nemohlo zabránit, nic by mi nezabránilo splnit poslední přání mého senseie.“ Víc už neřekla a ani to bylo nutné, Hokage věděl, že ona byla pro Sandayuu víc než studentka a poznal, že i on byl pro ni víc, i jak ho jeho smrt zasáhla. Pochopil, že kdyby jí nakázal běžet až na konec světa, že by tam pro něj doběhla, tak velké měla srdce a tak moc pro ní znamenalo jeho poslední přání. Pochopil, že sama by nikdy neutekla z boje. Vybavily se mu slova jeho přítele před finální fází chudinské zkoušky před tím, než jí úspěšně splnila. "Kdepak moje Kushina, ta se nikdy nevzdává, nikdy neuteče, je to moje paličatá kunoichi." Sám pro sebe se usmál.
„Rozumím, měla si ale veliké štěstí Kushino, od teď je Konoha tvým domovem, až se uzdravíš. tak se o tebe postarám přesně jak chtěl Sandayuu.“

Kushina se pomalu zotavovala, rány ji sice ještě bolely, ale jinak se již cítila relativně v pořádku. alespoň fyzicky. Velice jí trápila smrt jejího senseie a to. že neodešel s ní a tu chvíli. aby ona mohla utéct. zaplatil životem, nenáviděla se.
Honem se podívala nahoru aby zadržela slzy. Ninjové přece nepláčou. Řekla si. Pak větu doplnila alespoň ne navenek.
„Tak už vypadáš lépe ,než když jsem tě viděla poprvé.“ Ozval se hlas od dveří Kushina se otočila, nepoznávala tu kunoichi s dlouhými blond vlasy a zvláštní značkou na čele, ale hlas jí byl povědomý. „Asi si na mě nepamatuješ, já jsem Tsunade.“
Kushina rychle pochopila, to ona jí zachránila život, ona jí říkala - hlavně neusínej, nebo se už neprobereš - odtud znala ten hlas.
„Děkuji za záchranu života, Tsunade-sama.“ Viděla, že je Tsunade zmatena, že ona ví, že jí zachránila ona. „Slyšela jsem, jak to říkala Čijo-sama hokagovi.“ Uvedla na pravou míru.
Tsunade se usmála. Zvláštní dítě, musí mít ohromnou výdrž. Pomyslela si Tsunade.
„Jak se cítíš, dítě?“ Zeptala se, nechtěla dívku urazit, ale pravděpodobně se stalo.
„Jsem Uzumaki Kushina, kunoichi ze Země vodních vírů, nejsem dítě Tsunade-sama, děkuji, už se mám lépe.“ Řekla to s úsměvem.
Byla to jemná vítka, to děvče mělo relativně dobré způsoby. Ne že by se nedaly vylepšit. Pomyslela si Tsunade a pořádně si dívku prohlédla. Vypadala rozhodně lépe, ale asi to bude tím, že ji zrovna nepokrývala vrstva krve, jak její, tak jejích nepřátel.
„Tak se na to podíváme, prohlédnu tě, jestli si už aspoň trochu pohromadě, byla jsi totiž dost zřízená.“ K jejímu překvapení se dívka začala smát.
„Těch pár škrábanců nebylo žádné zřízení, Tsunade sama, byly i horší rány a jistě i budou, jsou rány, které se nezacelí.“ Pronesla Kushina, když se uklidnila.
Tsunade okamžitě pochopila, o kterých ranách mluví, o těch na duši a na srdci. Vyloudila také křehký úsměv…
„To je sice pravda dítě… pardon, Kushino,“ pozlobila ji, „ale nic to nemění na věci, že tvůj stav byl vážný.“ Pozorně ji vyšetřila, nechtěla, aby jí cokoli ušlo. „Vypadá to dobře, Kushino, za pár dní tě můžeme propustit.“ A vřele se usmála.
„Až za pár dní, to se tu unudím k smrti… Mohu mít prosbu, Tsunade-sama?“ zeptala se Kushina nesměle, avšak rozhodně.“ Tsunade jen přikývla.
„Nemohla by jste zařídit, abych si směla přečíst něco z léčebných justu, využila bych tak čas, který tady musím ztrávit k něčemu užitečnému.“
Tsunade byla překvapna, čekala, že bude škemrat, aby jí propustila hned, tak to dělali jiní ninjové, obzvláště jeden, ale na téhle dívce bylo vidět, že si uvědomuje rizika brzkého propuštění a chtěla se naučit něco, co by jí pomohlo něčemu takovému se v budoucnu vyhnout.
„Půjčím ti pár knih, Kushino.“ Řekla po chvíli. „Nečekej ale, že se z toho za těch pár dní moc dovíš, ale jestli budeš chtít, tak až odsud odejdeš, tě naučím pár lékařských justu, které se ti budou na misích hodit.“ Já pak budu mít méně práce, a tobě to neublíží, spíš naopak. Pomyslela si Tsunade. „Co říkáš?“
„Děkuji Vám, Tsunade-sama, velice si toho vážím, musíte mít na práci důležitější věci, jsem ráda, že si na mě uděláte trochu času.“
To dítě se mi líbí, čím dál víc. Usmála se sama pro sebe Tsunade.
„Pošlu ti sem někoho s těmi knihami, Kushino.“ Řekla ještě a odebrala se podat hlášení Hokagovi.

V kanceláři Hokage

„Sensei, jdu vám podat hlášení, jak jste chtěl.“ Řekla Tsunade, když vpadla do kanceláře hokage bez zaklepání. Ten okamžitě přerušil hovor s Jiraiyem. Už se zase baví o tom, jak šmírovat nenápadně, ti dva chlípníci. Pomyslela si Tsunade.
„Jak to s ní vypadá?“ Zeptal se Hokage.
„Už docela dobře sensei, za pár dní ji budu moci propustit, zatím si chtěla půjčit nějakou knihu o lékařských technikách... Co je to za holku, sensei?“
„Myslím, že by jste se měli oba posadit.“ Navrhl Hokage. Počkal, než se oba usadili a spustil. „Ta dívka je Uzumaki Kushina, je ze Země vodních vírů, jak víte, ta již neexistuje, nikdo z té země již nežije, napadla je vodopádová, nepozabíjela jen ninji, ale i prosté lidi, a připojila zemi vodních vírů ke své.“ Vypadalo to, že ho chtějí přerušit a proto zvedl ruku, na znamení, že si nepřeje být rušen. „Přežila jenom ona a to protože jí její sensei poslal za mnou, možná si na něj vzpomenete, jmenoval se Fujikaze Sandayuu, byl to můj přítel.“ Jyraiya přikývl, že si vzpomíná a po chvilce i Tsunade přikývla, že si vzpomněla.
Chvíli nikdo nepromluvil. Hokage pak pokračoval. „Poslal ji za mnou, protože nechtěl, aby zemřela zbytečně.“ Oba zase chtěli něco namítat, ale věděli, že to nemá cenu, tak se jen nesouhlasně tvářili. „Měl pravdu, ona by rovnováhu sil nezměnila, dnes ještě ne. Kushina je nadaná, ale ještě neumí dost, je na úrovni chunnina, je zde ne proto, že by nechtěla bojovat za svou zemi, že by zbaběle utekla, ale Sandayuu jí to nařídil, a pro její možnost úniku zemřel, splnila jeho poslední přání, to je jedinný důvod, proč došla až sem, nechtěla sklamat svého sennseie.“
Oba se tvářili ohromeně, ale mlčeli. Tsunade si jen potvrdila svůj dojem, že to děvče má mimořádně silnou vůli, výdrž a paličatou hlavu.
„Sandayuu chtěl, abych se o ni postaral a já to udělám. Ne proto ,že ona říká, že to řekl, ale já vím, že to povědel.“
Jiraiya se tvářil zamyšleně. Jak to může vědět sak**a? Říkal si pro sebe.
„Už na chunninských zkouškách mi řekl, že kdyby se mu něco stalo, chce, abych se o ni postaral, slíbil jsem mu to," dodal jako samozřejmost.
„Chcete ji tedy přijmout jaku chunnina listové senssei?“ Optal se Jyraiya. Za tu hloupou otázku dostal od Tsunade ránu pěstí po hlavě.
„Co asi jiného, ty pa*o.“ Pak se trochu uklidnila. „Mě by zpíš zajímalo, co s ní bude dál sensei? Kam jí přidělíte, kde bude bydlet a co o ní víme, krom toho, co jsme vypozorovali.“ Hokage se usmál, Tsunade šla vždy k jádru problému.
„Našel jsem její složku z chunninských zkoušek, taky mi o ní hodně vyprávěl Sandayuu. Kushina je sirotek, její otec byl výjimečným kovářem v Zemi víru a její matka byla švadlenou, než zemřela i spolu se svým manželem, při nájezdu na vesnici, kde žili, Kushina v tu dobu byla u babičky, proto žije, její babička zemřela nedlouho po jejích rodičích a tak Kushina vyrůstala v sirotčinci. Tam jí objevil Sandayuu a započal její výcvik na ninju, protože viděl že má potenciál. Víte přeci, že tam není škola a ninjové hledají své studenty všude, kde to jde, v sirotčincích hodně často.
Kushina, nebyla jako ostatní děti, podle toho, co jsem od něj slyšel, už v deseti letech projevovala v některých věcech podivuhodnou dospělost, nikdy nesmlouvala, ani nežadonila a brala věci tak, jak jsou, ne že když se jí něco nelíbilo, tak byla sticha, ale vedla rozumnou polemiku, jako dospělá. Je neuvěřitelně tvrdohlavá, má velké množství chakry, není zaměřená na žádnou dovednost, ovládá jak ninjustu tak genjustu a taky taijustu na úrovni lepšího chunninna. Její chakra má větrnou a vodní podstatu. Podle toho, co vím, tak kromě větrné chakry, kterou vpouští do zbraní a dělá je tím ostřejší a dává jim větší průraznost, neumí elementy ovládat. Chuninnskou zkoušku složila na první pokus.“ Tím hokage skončil a čekal na reakci svých studentů. První se ozvala Tsunade.
„Měla jsem dojem, že je to zvláštní děvče, máte pravdu, v něčem se chová dospěle, rozhodně si uvědomuje riziko ohledně zdraví, ale i když říkáte, že má hodně chakry nemyslím, že by mohla být lékařským ninjou, na to je třeba talent, netvrdím, že ji něco nemohu naučit, koneckonců jsem jí to již slíbila, ale jako zaměření to není vhodné a myslím, že by to byla škoda jejího talentu, alespoň podle toho, co jste říkal.“ Hokage se usmál, jeho chytrá, malá Tsunade.
„Souhlasím a právě proto jsi tu ty, Jiraiyo.“
Jiraiya se udiveně podíval.
„Přišli jste o členku týmu na misi, chci dát Kushinu na její místo.“ Jiraiya se zamračil.
„To není dobrý nápad sensei, všechny holky z Konohy jsou poblázněné do Minata, komplikuje to mise, však na to taky to děvče doplatilo, měla oči jen pro něj a ne pro soupeře, dejte na to místo radši kluka.“ Tsunade i hokage se zasmáli.
„Jiraiyo. nemyslím si. že by Kushina měla o našeho Minata zájem, na chunninských zkouškách proti sobě poštvala celou dívčí část, když Minatovi od plic řekla, co si myslí. Nemyslím, že by se to za tři roky změnilo, ale když to nepůjde, dám ji jinam.“ Odmlčel se. „Nikdy jsem neměl dceru, Tsunade jí skoro byla, ale za Kushinu mám otcovskou zodpovědnost, svěřuji ji tobě, protože vím, že na ni dáš pozor je to jasné?“ Jiraiya přikývl. Tsunade se ale ještě ozvala.
„To je hezké sensei, ale jako její opatrovníky jste se měl postarat ještě o něco.“ Hokage se podíval udiveně. Tsunade pokračovala. „Nepochybuji o tom, že jí přidělíte nějaký byt, ale to děvče, pokud si vzpomínáte, přišlo z boje, šaty co měla na sobě, jsou na cáry a pochybuji, že na oblečení by jí stačila pouze čelenka se znakem Konohy, to by asi nepřežil nikdo, včetně ní, za druhé sensei, musí dostat ninja vybavení, moc jí toho nezbylo.“ Hokage vypadal divně.
„Nemůžu jít přece nakupovat dámské oblečení Tsunade….“ Zděsil se upřímně.

V nemocnici

Do dveří potichounku nakoukla hnědá střapatá hlava. Kushina ležela a nespala.
„Nespím, tak pojď dál, jestli jdeš za mnou, nebo najdi ten správný pokoj, což tenhle asi nebude.“ Řekla rychle, chtěla být sama se svými myšlenkami. V tu ránu se dovnitř vsoukal chlapec, asi jejího věku a v náručí nesl knihy.
„Myslím, že jsem tu dobře, tohle ti posílá Tsunade-sama.“ Kushina se s námahou posadila.
„Děkuji, ať si kdo si.“ A pokusila se o vlídný úsměv, chlapec položil knihy na její noční stolek a také se usmál.
„ Já jsem Namiashi Ishidate, dlouho jsme se neviděli, Uzumaki Kushino…“ To ji zarazilo.
„My se známe?“ Řekla překvapeně.
„Jo, tak trochu, kdyby mi Tsunade neřekla, že to mám zanést Uzumaki Kushině, tak bych tě taky nepoznal… na chunninských zkouškách si mě spráskala jako psa.“ Řekl trochu smutně.
„Ups, už si vzpomínám, vypadáš jinak, doufám, že to nebereš osobně.“ Lekla se.
„To víš, že ne, taky už jsem chunin, slyšel jsem, že tu zůstáváš.“
Zarazila se. „Zprávy se šíří celkem rychle, co?“ Řekla smutně.
„Promiň, nechtěl jsem, aby si byla smutná, jen jsem chtěl, abys věděla, že se na mě můžeš obrátit, kdybys něco potřebovala. Doufám, že tě přidělí k nám do týmu, místo holky, co tam máme, s tou se to nedá vydržet, ale to je asi sen každého kluka v Konoze.“ Tvář ji zalil údiv.
„Díky, jsem ráda, že vím že se na tebe můžu obrátit, ale řekni mi, proč by měl každém kluk v konoze do týmu mě? Máte tu spoustu děvčat.“ Smutně si povzdechl.
„Děvčat je tu spusta, ale všechny furt jen že Minato-chan je nejlepší, já miluji Minata-chan.“ Napodobil vysoký dívčí hlas. „Už se to nedá poslouchat a vím jistě, že ty taková nejsi.“
„Jak to můžeš vědět?“ Najednou jí něco problesklo hlavou… „Ten kluk na chudinských zkouškách, co jsem mu řekla, že je nafoukanej trouba a další věci, se jmenoval Minato, nebo si vzpomínám špatně. Nemohla jsem pak projít po ulici bez toho, aby na mě nespadl květináč nebo něco, myslela jsem, že už se na to zapomnělo, já si na rozhodně doteď nevzpomněla.“ Usmál se.
„Vzpomínáš si dobře, je to on, proto jsem si jistý, že po něm nebudeš vzdychat, a myslím, že on by tě asi ani do týmu po té urážce nechtěl, zato já a ostatní moc.“ Oba se na sebe usmáli.
„Tak se měj, Kushino-chan, musím na trénink, ale večer se zase zastavím, abys tu nebyla tak sama a možná vezmu i pár kamarádů. Všichni tě chtějí poznat.“ Vyběhl ze dveří jako vítr. Kushina se pro sebe usmála. Tak to by to tu nemuselo být tak zlé, mám i kamaráda. Sensei trochu se na vás ještě zlobím, ale asi jste věděl co bude. Nezklamu Vás senssei, bude ze mě skvělá kunoichi uvidíte. A ponořila se do knih, které jí poslala Tsunade.

Dodatek autora:: 

Je to má prvotina tak buďte schovívaví

4.333335
Průměr: 4.3 (9 hlasů)