Naruto a Bůh Smrti 3.:Počátek tréninku

Nohy mu dopadly na něco tvrdého. Podíval se pod nohy a všude byli úhledně vytesané, rovné kameny. Toto tvořilo podlahu v rozlehlém temném sále. Rozhlížel se na všechny strany, ale skoro nic neviděl. Byla tam tma. Z ničeho nic se začaly stěny ozařovat a on si všimnul, že to vypadá, jako by hned za stěnou tekla láva. Místnost byla kompletně osvícena. Byla ještě větší, než to vypadalo. Uprostřed místnosti byl trůn, na kterém seděla zahalená postava. Naruto nevěděl co se bude dít.
,,Pojď blíž,“ uslyšel temný, hluboký, chraplavý hlas.
Na chvíli tam ještě stál a přemýšlel, co se může stát, ale nakonec se dal do pohybu. Šel přímo do středu té místnosti. Osoba se na něho dívala skrze temnou kápi. Jak tam Natruto stál, tak si uvědomil, jak je ta osoba velká. Měřila přes tři metry a z té černé kápě vystupovaly jenom dvě žilnaté ruce velikosti lopat.
Ještě chvíli po sobě koukali, když v tom se ozval zase ten hlas:
,,To bylo takové smutné loučení, až mě to tady dojalo,“ řekl se smíchem.
,,Kdo jsi?“ zeptal se, už trochu naštvaně Naruto.
,,Já? Taková hloupá otázka. Já jsem bůh Smrti, za kterým tě poslali,“ odpověděl mu.
Naruto stále nevěřil svým očím, ale stále ho poslouchal:
,,Zdejší čas je pro tebe tady největším nepřítelem. Je to zde tak zařízeno pro duše vrahů, zlodějů, atentátníků a dalších zlých lidí, aby tu byli mučeni co nejdéle. Ale co s tebou? Ty jsi nežil špatný život a ani nejsi po smrti. Tak jsem přišel na jednu věc, která by byla pro nás oba východiskem.“
Naruto stále vstřebával informace, které mu bůh dal. Stál tam a přemýšlel co by to tak mohlo být. Věděl, že to může být jeho jediná šance, jak se vrátit a proto se zeptal:
„A na co jsi teda přišel a ještě, proč by jste to pro mě dělal?“
„To protože po celý tvůj krátký život, jsi mi sem posílal spousty skvělých bojovníků. Třeba členy Akatsuki, lidi od Orochimara. A protože jsem se u tvých bitev nejvíce pobavil. Byli plné zvratů. Nikdy sem nevěděl jak to dopadne,“odpověděl mu bůh.
,,A jaký je teda ten tvůj návrh?“
,,O té nepřemožitelné armádě už jistě víš že?“ zeptal se bůh.
,,Něco málo vím, ale nic moc konkrétního.“
,,Takže řeknu ti to, ale neskákej mi do řeči jasný?“řekl mu bůh, protože věděl co bude následovat.
,,Jo jo tak honem….“ Naruto už byl celý nedočkavý.
,,Za deset dní, tady za deset let, se střetnou dvě největší armády. Armáda dobra a zla. Zlo bohužel je několikrát silnější než dobro. Tvoji přátelé zbytečně pomřou a svět ninjů zanikne. Tuto armádu poslal bůh Války. My dva spolu moc dobře nevycházíme, ale vsadili jsme se o vítězství v této bitvě. Řekl mi že tam mohu poslat jediného bojovníka, ale když ho tam pošlu tak se musí sám postavit té armádě a porazit ji bez cizí pomoci,“ skončil se svou řečí
Naruto tam stál, jako přimražený. Nechtěl, aby všichni jeho přátelé zemřeli, a ani aby byla zničena Konoha a sní celý svět ninjů.
,,To jako jeden proti padesáti tisícům? A jak do toho zapadám já?“ stále nechápal.
,,Ty můžeš být ten můj bojovník. Těch deset let co tu budeš, můžeš trénovat a přivolat si koho chceš. A tady u trůnu se vždycky objeví věci, které si řekneš. Od jídla, až po zbraně. Víš koho bys chtěl přivolat?“ zeptal se ho bůh.
Naruto chvíli přemýšlel, ale po chvíli si vybavil, že mu Tsunade dala nějaký kus papíru předtím než odešel. Začal si prohledávat kapsy a hledat ho, ale nemohl ho najít. Sundal ze sebe oblečení a hledal ho, jako tehdy, když hledal tu stravenku(nebo co to bylo:-D) na ramen. Prohledal všechno a nakonec mu došlo, že ten kus papíru má daný v kapsy na zadku. Když ho konečně našel, tak se prvně oblékl svoje oblečení, které měl rozházené všude okolo a začal číst co tam pro něho napsala Tsunade:
,,Naruto, promiň, že to takhle skončilo. Ale neměla jsem na vybranou. Jestli tohle čteš tak už jsi asi v jiném světě. Snaž se tam najít všechny čtyři Hokagi, Jiraiu a tvoji matku. Určitě se ptáš proč nepíšu i otce. Sice na to teď není ta pravá chvíle, ale tvůj otec je Čtvrtý Hokage. Nevím proč ti to nechtěl Třetí říct. Asi tě chtěl chránit. Drž se, snad se ještě nějakým zázrakem potkáme. Hodně štěstí Tsunade.“
Naruto to stále nechápal. Čtvrtý je jeho otec? Musím je zavolat. Z rozjímání ho vyrušil hlas: „Tak už jsi na někoho přišel?“zeptal se ho bůh Smrti.
,,Prosím, přivolej mi Prvního, Druhého, Třetího, Čtvrtého Hokageho, Jiraiu a mojí matku!“
Bůh se na něj chvíli díval. Takové odhodlání v očích ještě neviděl. Věděl že může čekat velké věci.
,,Dobře tedy, jak já zmizím, tak se tu oni objeví a jak sem říkal všechny věci co budeš chtít se objeví tady u trůnu,“ těmito slovy zmizel a objevilo šest postav.
Naruto je všechny poznal, protože mu byli dobře známí z vytesaných hlav ve skále. Zaujatě si prohlížel šestou postavu. Sice věděl kdo to je, ale ještě ji nikdy neviděl. Měla hnědé vlasy i oči, středně velkou postavu a na sobě měla černé kalhoty a mikinu stejně jako ostatních pět osob. Z jeho uvažování o matce ho vytrhl Třetí a Jiraija. Ti se rozhlíželi kolem sebe a jejich pohled padl na Naruta, jak tam před nimi stojí.
,,Naruto, co tu ty děláš?“ zeptal se rázně Třetí a připoutal tím pozornost všech ostatních.
,,Naruto? Myslíš Uzumaki Naruta?“ zeptal se nevěřícně Čtvrtý a podíval se na svoji ženu a oba vytřeštili oči. Čekali, co Naruto řekne. Ten se nadechl a začal vysvětlovat, co se stalo,co hrozí světu ninjů a také proč tu je a to že ví že sou ti dva jeho rodiče. Poté co dokončil své vyprávění, tak se na něj nevěřícně dívali. Jako první promluvil První:
,,To jako chceš říct, že buď pomřou všichni shinobi, nebo tam půjdeš a budeš bojovat proti padesáti tisícům?“
,,Je to tak a proto vás prosím, abyste mě začali trénovat a naučili mě všechno co znáte a pomohli mi ovládnout Kyuubi.“ řekl jim.
,,A jo ty vlastně máš v sobě tu lištičku co?“ zeptal se s úšklebkem na tváři Druhý.
Do rozhovoru se vložila jeho matka:
,,Nezapomínejte, že je polední člen klanu Uzumaki. Vy víte co náš klan dovede.“
,,A co dovedeme? Já o našem klanu nic nevím,“ nechápal Naruto.
,,Tak si sedni a poslouchej,“řekl mu jeho Otec. Všichni se usadili na židle, které se tam z ničeho nic objevily.
,,Takže náš klan nesměl být členem žádné vesnice. Protože naše vrozená schopnost by se dala strašně zneužívat,“začala.
,,My máme Kekkei Genkai? zeptal se nevěřícně Naruto.
,,No nemáme oční techniku, jako sharingan ani nic podobného. My máme Hiden jutsu. To jsou techniky, které se dědí z jedné generace na druhou v rámci klanu. U nás to je přirozený talent na tvorbu technik. Celých sedmdesát procent technik vynalezl náš klan.“
,,Tak to jsme byli fakt silní,“ souhlasil Naruto a dodal: ,,Ale jakože jí to nemám?“
,,Protože máš Kuubi. On to potlačuje. Až ho ovládneš, tak budeš moct používat naši schopnost.“skončila s vyprávěním. Naruto tam ještě seděl v šoku a vstřebával informace, když se do toho vložil Jiraia:
,,Takže náš první bod je ovládnout Kyuubi, za druhé zvednout ti hladinu chakry a výdrž, dále naučit tě všechny techniky co známe a na konec si vynalezneš spoustu svých technik!“ Naruto souhlasně přikývl a dali se do toho. Ale ještě než šly trénovat tak se Naruto zastavil před matkou a otcem. Objal je a řekl jim:
,,Celý můj život sem myslel, že jsem sám. Ani mi nechtěli říct, kdo byli moji rodiče. Jsem rád, že to jste vy dva. Moc to pro mě znamená.“ Oba dva byli v šoku. Od Třetího věděli, že Naruto o nich nic nevěděl, a také jaké to měl těžké, když byl malý. Byli rádi, že je rodina pohromadě. Třetí k němu přistoupil a řekl mu:
,,O tvých rodičích sem ti neřekl, jen kvůli tomu jak s na tebe všichni dívali. Viděli v tobě jen tu příšeru co napadla jejich domovy a vzala životy jejich milým. Nevěděl sem, jak by reagovali, kdyby od začátku věděli čí jsi syn. Proto jsem to zamlčel. Promiň,“omlouval se mu Třetí. Naruto na něj vzhlédl zakýval hlavou, jako že to chápe a nevadí mu to. Chvilku tam stáli, ale pak je vyrušil Druhý:
,,To jako tam hodláte klábosit celý den? Já myslel, že máme málo času!“ Třetí s Narutem se na něj vražedně podívali, ale usoudili že má pravdu a rozeběhli se za ním, kde už všichni stáli a chystali se na ten jeho trénink. ..