Nevědomost je sladká 2, - (Itachi x Siria) - ( 3.)

TAK A UŽ JE TU TŘETÍ DÍL NO MUSÍM UPOZORNIT, ŽE JE TENTO DÍL ZAMĚŘENÝ HLAVNĚ NA KONAN A ITACHIHO SE SIRIOU a snad tu budu mít zas o něco méně chybek než posledně No a kdyby ne, tak se prosím nezlobte a skuste to nějak oželit. Třeba to příště bude ještě lepší

3. díl "Poslední sbohem, Lásko"

Připraven použít na ni svou silnou zbraň, Konan ještě stihla zahlédnout v jeho očích převršující se chuť zabíjet, a pak náhle ž jen zahlédla čiré světlo odrážející se jí přímo do tváře. Neucítila však žádnou bolest, vůbec nic. Až když si povšimla, že Itachi je stále před ní, a svírá ji silně hrdlo, došlo jí že to světlo není Itachihova práce.
Bylo to však její jediné štěstí, protože paprsek světla , lámající se v odrazu do jejich tváří Itachiho donutil odvrátit svůj zlostný pohled od Konan a vzhlédnout za ostrým světlem v kterém se skrývala nějaká osoba.
„Co to děláš Itachi??!!!!!!“ ozvala se osoba ze světla. Jak Konan, tak i Itachi zaostřili svůj pohled, a snažili se prohlédnout na toho, kdo je překvapil. Pro Konan to byla spíš spása.
Itachi plný nepopsatelného vzteku sevřel stisk ruky svírající Konan pod krkem, a zvolal na osobu: „Co chceš?? Něco si tu musím s Konan vyřídit!! Už delší dobu mi to dluží!“
Světlo se zmírnilo a oba teď mohli pohlédnout do očí nečekané osobě.
„Peine!!“ rozkřikla se náhle s velkou těžkostí Konan.
„Pusť ji Itachi!! Věřím že máš jistě dobré důvody k tomu proč s Konan teď právě tak jednáš, ale nezapomeň že čím méně nás bude, tím budeme slabší, a tak se nám samozřejmě i sníží procenta úspěchu našeho hlavního cíle Itachi. A Konan je velmi důležitá. Vsadím se, že kdyby chtěla, tak by se ti postavila, a to by jsi měl s ní potom problémy i ty,“ dořekl tuto větu Pein a jeho oči mu z Itachiho sjeli hned na Konan.
„Měl by sis jí víc hlídat Peine, nebo se díky svému drzému jazyku jednou nedožije rána!!“ odpověděl po chvilce Itachi a pohlédl na Konan .
„Měla jsi štěstí!! Příště už ti tvá drzost neprojde Konan!....Pamatuj si to!!!!!“ šeptl Itachi pohlížejíc zblízka na Konan k jejímu uchu, a poté svůj stisk pomalu povolil a prudce sní praštil zády o zeď.
Konan si ihned chytla svůj krk a začala silně odkašlávat v mírném předklonu.
Než se Konan stihla ohlédnout po Itachim , tak zmizel. Zůstal po něm jen jemný dým a přidušená Konan div ne na kolenou. Pein se ke Konan ihned rozešel a chytl ji kolem pasu, aby ji mohl vyzvednout, a druhou rukou ji stiskl za její pravé zápěstí. Co ale Konan následně udělala Pein opravdu nečekal.
Svůj sklopený pohled směrem k zemi pomalu zvedla k Peinovi. To co se v jejích očích ale ten moment nacházelo bylo pro Peina neobvyklé. Dívala se na něj velmi zle, a její výraz dával jasně najevo, že o jeho přítomnost nestojí.
„Nesahej na mne Peine!!! Proč jsi to řekl?! Hm…??!!“ velmi zlým hlasem na Peina Konan promluvila, a z jeho sevření se prudce vyškubla. Jeho dlaň, kterou jí držel za zápěstí mu pevně sevřela a pohlédla na něj.
Pein se jen lhostejně až vysmátě podíval, a promluvil k ní: „Co sis myslela??? Že je mi jedno co s tebou udělá? Myslela sis, že věřím tomu že jsi mu něco provedla, aby měl právo tě chtít zabít??? Nemusíš se bát …viděl jsem jeho oči, ale nezbývala mi jiná možnost. S Itachim se něco děje, tohle není jeho normální chování. To znamená, že teď je pro nás velmi nebezpečný, když nevíme důvod jeho zvláštního chování. Snadno se může takto kdykoliv stát naším nepřítelem. Proto si ho nesmíme teď znepřátelit Konan.“
Pein se na Konan stále díval stejným , klidným pohledem, a znovu ji svou rukou obemkl kolem pasu a tiše jí řekl: „Vždyť jsme přeci týmový partneři, kteří se znají odmalička,“ a usmál se na ni vlídně, což bylo u Peina i pro Konan velmi nevšední.
Nakonec svůj stisk jeho ruky Konan povolila, a nechala se jím uchopit aby jí pomohl vstát. Tentokrát se její pohled upřený stále na něj změnil. Byl podstatně klidnější , ale také v něm byl vidět smutek. Konan si v mysli prolínala zrovna jednu větu: „Právě že jen partneři.“ kterou však nevědomky a nechtěně vypustila ze svých úst. I když velmi tiše, ale i tak přesto tato její slova Peinvi neutekli.
Pein se náhle zvedl, a místo aby Konan jen pomohl na nohy , svou rukou kterou ji držel kolem pasu jí uchopil ještě silněji a přehoupl si ji do svého náručí.
Konan zmatená tím co se právě děje, jeho chováním a vůbec vším, své oči nebyla schopna z Peina odvrátit, ani hlásky ze sebe vydat, či se nějak momentálně pohnout.
Pein se ke Konan jen naklonil a tiše jí pošeptal do ucha: „Partneři ano, ale už dávno ne jen to….Konan,“ a sladce ji políbil do vlasů. Konan unešená tím co právě vyslechla z Peinovo úst, jen mlčky stále hleděla na Peina, a nechala se jím nést až do jejich pokoje, kde spolu strávili zbytek noci jako každý den, ale tentokrát už jiným způsobem. Tentokrát nepotřebovali přikrývky, protože se hřáli navzájem svými těly.

Ještě té noci se však hluboko uprostřed té půlnoční temnoty stal něco velmi neočekávaného.
V opuštěném pokoji, kde dřív vládla láska, teď spala Siria se svou už jedinou společnicí Isis, která ležela na Itachiovo místě a hřála ji. Najednou se dveře otevřeli a dovnitř vešla vysoká postava.
Siria se ihned na reakci Isisinina výhružného vrčení probudila a pohlédla směrem ke dveřím, kde spatřila něčí siluetu. Protože ale Isis opravdu neblaze vyhrožovala svým vrčenlivým tónem, Siria se postavila do obrané pozice a čekala dokud se ze stínu nevynoří nevítaná návštěva. Netrvalo dlouho a bylo možné pohlédnout osobě do tváře.
„Itachi?“ zvolala velmi překvapeně Siria ale Isis stále vrčela.
„Isis co to děláš? Copak ho nepoznáváš Isis??“ zeptala se Siria Isis s pohledem.
„Itachi co že jsi přišel tak v noci?? Víš…já …už brzy budeme rodina, a ty jsi poslední dobou stále pryč. Děje se něco?“
Itachi mlčky přistoupil k Sirii a chytl ji jemně pod bradou. Nasměroval si její obličej na sebe, aby si mohli pohlédnout přímo do očí a promluvil na ni velmi chladným hlasem: „Jestli se něco děje?? Ano, děje! Pořád za mnu chodíš a nedáš mi chvilku pokoj! Podívej se na sebe!! Jsi tak slabá!!! Myslíš si snad , že bych někdy dokázal mít rád někoho kdo je tak slabý?!! A jaká rodina?! Než si se k nám vrátila, byla jsi se svým novým týmem, za který si nás i mně nahradila!! Byla jsi i s tím Joshim, který byl s tebou po celou dobu, a možná i po nocích. Jak můžu potom s jistotou říct, že budeme rodina?!“
„Itachi?! JAK JENOM MŮŽEŠ! Tvoje slova mi ubližujou nesmírnou bolestí! Proč se tak ke mně vůbec chováš?? Podívej se na sebe…. Jsi jiný než dřív. Jsi mnohem horší. Co vlastně po mně chceš??
„Ano jsem…. Celou dobu jsi mně totiž oslabovala!! Až teď jsem si toho všiml, když vidím jak slabá bytost na mne mohla mít takový vliv! Jsi slabá, nic pro mně neznamenáš!!“
Co to říkáš?! To není pravda! Muselo se s tebou něco stát, nikdy jsi takový nebyl. Jsi jiný a všichni si toho moc dobře všímají, jen každý mlčí, protože jsi jim teď užitečný. Až jim nebudeš potřebný, tak tě možná i budou chtít zabít s tím jak se teď chováš! Jsi slepí Itachi, rozhlédni se! Už dávno to nejsi ty!! Chci zpátky toho , koho moje srdce miluje. I když byl ostrý jak břitva, byla v něm i láska, ale ty….ty jsi někdo jiný. Jsi bez lásky, naplněný až po okraj zlobou a chutí po krvi a zabíjení!!!
Se stále směrovaným pohledem na něj, ji Itachi náhle srazil k zemi a Isis ještě dřív než stihla bránit Siriu odrazil svým mohutným nápřahem přes celý pokoj, až k protější stěně, kde se Isis svezla po boku v mdlobách k zemi.
Siria teď plně nechráněná, a svým nenarozeným dítětem ještě víc ohrožená jen zespoda vzhlížela na Itachho, který měl opravdu nepříčetný pohled.
„To co jsi teď řekla, byla velká chyba!! Jak si vůbec dovoluješ mi vyhrožovat a něco vyčítat!!!A když jsem ti tvrdil, že mi nevadí když to bude dcera, tak jsem ti lhal. Doufal sem že to bude syn, ale potřeboval sem tě jen uklidnit. Ale teď už je to stejně jedno!“ a hodil se Siriou o postel.
Přišel k ní , uchopil jí obě ruce nad hlavou, a nakloněný nad jejím tělem ji velmi rázným tónem , s přikládajícím kunaiem ke krku řekl: „Ptala ses mně co chci…. Tak pokud chceš ty i tvé dítě ještě žít, tak chci abys mi zmizela z očí. Odejdi!!!! Nechci tě vidět rozumíš?! Jen mi oslabuješ!! Odejdi pryč než tě zabiju!!“ a pak ji náhle pustil, a svůj čím dál více tisknoucí kunai k její kůži také povolil. Zbýval jen kousíček, a ledové ostří jeho kunaie by si velmi hladce udělalo tenkou cestu přes její hrdlo, a její vroucí krev plná života by rázem vyhasla.
Siria celá vyděšená stále nemohla uvěřit tomu co se právě odehrálo, a už vůbec tomu , co jí Itachi řekl.
Plná smutku na Itachiho pohlédla ještě jednou, a už jen jediné mu řekla: „Nevěřím, že jsi se tak rozhodl dobrovolně a sám, ale nikdy ti tvá slova nezapomenu Itachi!! Jdu pryč, a tvé ledové srdce, které dřív žhnulo jak plamen tu ponechám i s tebou. Jedinou tvou lásku, kterou mi neupřeš je naše dítě, a to mi nikdo nevezme!! Ani ty sám!“ a pomalu si setřela malinký pramínek krve od škrábance, který ji způsobil Itachiho kunai přiložený na jejím hrdle.
Náhle se dveře jejich pokoje otevřeli a dovnitř doslova vtrhli Deidara i s ostatními kromě Konan a Peina , a hleděli na oba velmi zaujatě.
Siria na všechny velmi zklamaným výrazem pohlédla, a pak se najednou rozeběhla proti nim. Prudkým vržením do všech co stáli v e dveřích si vytvořila cestu , kterou proběhla ven na chodbu a pak směrem po schodech dolů. Jediné co všichni i Itachi ještě od ní zaslechli byla věta velmi procítěná, doprovázena velkým závalem bolestných kapek slz : „ Vždycky tě budu milovat Itachi!!!“
To byla poslední věta, kterou od Sirie členové Akatsuki uslyšeli. Však nikoho nenapadlo co se bude dít dál, jaké všechny následky tato chvíle co se odehrála bude ještě mít.
Nikdo se neodvážil na Itachiho po tom co Siria odešla promluvit. Možná i proto že z něj šel opravdu až neblahý pocit, víc než kdy v životě. Vypadalo to jako Itachi byl velmi rád, že je Siria z jeho dohledu, ale zároveň jako by mu to velice vadilo. Upřímně to vypadlo jakoby se v Itachim odehrávali dva rozdílné názory, jakoby bojoval sám se sebou…………….

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.