SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Nevratné vzpomínky 3.díl (DGM)

  • Soubor nelze vytvořit.
  • Soubor nelze vytvořit.

Byl to Kanda. Kdo taky jiný.
„Myslela sis, že se nechám jentak urážet?" sykl chladně.
„Ani se nepočítala s tím, že bys to nechal plavat." odpověděla klidně, ale celé tělo ji bolelo od toho, jak ji drtil.
„Příště už nic takového nedělej. Nebo se osobně postarám, abys zemřela." nasadil výhružný tón.
„Vážně? Už se začínám bát." snažila se, aby to znělo sebejistě. Jen stěží ignorovala bolest. Najednou její oči nakoukly přes Kandovo rameno.
„Krom toho. Ty máš jen jeden meč. Já mám dva." dodala v okamžiku, kdy uviděla meč na jeho zádech.
„Nezáleží na počtu zbraní, ale na tom, jak je použiješ. Ale i kdybys ty měla mečů padesát, mě bys stejně porazit nedokázala." Kyře došlo, že na tom, co řekl, bylo něco pravdy. Jen nesouhlasila s tím, že by ho nedokázala porazit.
„Myslíš? To nemůžeš vědět tak jistě." podívala se mu zpříma do očí.
„I kdybys neměla tohle, měla bys jen malou šanci na výhru." trošku zatlačil na pečeť, aby jí naznačil, o čem mluví.
„Jak o tom sakra víš?!" vykřikla a ani se nesnažila zamaskoval zoufalství. Vždyť to věděl jen šéf, Lavi a Allen. Tak jak se to on mohl dozvědět?
„Stačí trošičku pohrozit a víš všechno." uvědomil si, že její beznaděj ho moc těšila.
„Ale jestli mi chceš dokázat, že za něco stojíš, tak si s tebou dám zítra v pět zápas." Kyra nemohla uvěřit vlastním uším. On jí právě vyzval na souboj.
„Přijímám, ale bude to čistě mečový souboj." navrhla. Chvíli Kanda přemýšlel a nakonec kývl.
„Fajn. Stejně pro mě nejsi žádná hrozba, Kasuko." řekl a v duchu se pochválil za to, jak krásnou přezdívku jí vymyslel.
„Cože?!" vykřikla Kyra naštvaně. Vůbec se jí nelíbilo, jak ji nazval, neboť kasuka znamená něco jako slabý. Namísto odpovědi však ucítila na břiše prudkou bolest. Shlédla dolů a na svém břiše uviděla jeho pěst. Stále přitlačoval a jí se začalo dělat mdlo. Potom ucítila uvolnění, ale posléze přišla ještě prudší rána. To byl konec. Kyra se svezla na zem. V puse ucítila důvěrně známou příchuť krve. Vnímala, jak jí jeden krvavý pramínek stéká po tváři a ona upadá do bezvědomí. Poslední co viděla, bylo jen to jak se Kanda vzdaloval pryč.
„Jestli o tom někomu cekneš, tak zítra nepřežiješ." dodal aniž by se ohlédl.

Probouzela se pozdě odpoledne. V hlavě jí hučelo a jakoby z dálky slyšela hlasy. Pomalu otvírala oči.
„Hele! Už se budí!" ten hlas jí byl povědomý. Nejspíš to byl Lavi.
„Lavi, neřvi tolik. Musí být v klidu." napomenul ho Allen. Konečně úplně otevřela oči. Spatřila Laviho a Allena, jak se sklánějí nad její postelí. Došlo jí, že leží v nemocničním pokoji, kde se poprvé probudila.
„Ahh..." z Kyry místo pozdravu vyšlo pouze zachrčení.
„Nenamáhej se a odpočívej." řekl Lavi, strkajíc jí zpět do postele, protože se rozhodla vstát.
„Jsem v pohodě...co se stalo?" optala se.
„No. Když jsme šli na snídani, našli jsme tě ležet v kaluži krve." objasnil jí Allen. Kyře proletěly hlavou obrazy události z toho rána. Ona, Kanda a bolest. Zatvářila se neštastně. Lavi i Allen si toho výrazu všimli.
„Vzpomněla sis na něco?" zeptali se.
„Ne. Vůbec nic." zalhala, ale přesvědčivě to neznělo.
„Nekecej. Kdo to byl? Ven s tím. Pomůžeme ti!" Kyra byla dojatá jejich ochotou. Užuž jim chtěla všechno povědět, ale náhle si vzpomněla na Kandova poslední slova. Držela jazyk za zuby.
„Néé! Nikdo to nebyl, já jen šla, upadla a-" větu nestihla dokončit, protože ji Lavi přerušil.
„Byl to Kanda, že jo?" nadhodil jistě. Kyra se přikrčila jako raněné zvíře a hlavu otočila tak, aby jí nebylo vidět do tváře. Oni to věděli, nedokázala však pochopit jak na to přišli.
„Blbost! Říkám, že..." soudě podle jejich výrazu nemělo smysl dále odporovat. Byli si naprosto jistí.
„Jak...jak to ale víte?" chtěla vědět.
„Poskládali jsme si všechno dohromady, nejsme hloupí." poznamenal Allen.
„Poskládali co?" teď vážně netušila, o čem je řeč.
„Prosímtě! I vrabci na střeše si štěbetají o souboji mezi tebou a Kandou." promluvil Lavi opět. Pak Allen získal opět slovo:„Jojo, v Řádu je to teď téma číslo jedna!"
„Hm...takže už to ví každý." vzdychla si Kyra.
„Prý je to zítra v pět. Nechceš se vzdát? Nikdo ti to nebude mít za zlé." nabádal jí Allen.
„Jistě. S radostí dám Kandovi další důvod, aby se mi vysmíval a ponižoval mě." přitakala Kyra ironicky.
„Ani nápad! Půjdu tam a dokážu mu,že nejsem...Kasuka." už se zvedala z postele, jakoby ji myšlenka na boj doplnila energií. Allen a Lavi se na sebe překvapeně podívali.
„Krom toho. Nenechám toho blbečka, aby ze mě dělal idiota. Porazím ho." s posledními slovy vyšla z pokoje a práskla dveřmi

Celou noc se vrtěla v posteli a nemohla usnout. Po minutách, možná hodinách vymýšlení bojové strategie, konečně usnula. Probudila se skoro odpoledne. Podívala se na hodinky a usoudila, že je nejvyšší čas jít na snídani. Z jídelny se ozývaly vzrušené hovory, ale jakmile vešla do místnosti, zavládlo ticho. Snad všechny oči v místnosti jí právě sledovaly. Byla úplně přimražená k podlaze. Odněkud slyšela odsunutí židle a kroky, ale za zvukem se neotočila. Najednou spatřila Laviho. Ten jí vzal za rukáv a táhl jí k zadnímu stolu. Celou cestu se nechala omámeně vláčet a nakonec se nechala posadit k jídlu. Po jídle se kolem stolu shromáždila skupina hledačů.
„Hodně štestí!" popřáli jí sborově. Všichni měli ve tvářích smutné, soucitné a někdy i starostlivé výrazy. V jednu chvíli opravdu uslyšela někde zezadu:„Upřímnou soustrast..." Na chvilku ji to zarazilo, ale nakonec to přešla. Usoudila, že asi ti lidé mají s Kandou špatné zkušenosti. Ani se tedy nedivila, že předpokládali její smrt. Jiní k ní zase přistoupili a soucitně jí stiskli rameno nebo přátelsky poplácali po zádech. Další se s ní loučili a přáli rychlou smrt. Skoro se tomu chtěla zasmát, ale nakonec všem poděkovala za jejich „podporu" a odešla.

Ve svém pokoji se neklidně podívala na hodinky. Pátá se neodvratně blížila. Přemýšlela, proč vlastně celý den neviděla Kandu.
„Asi se zabarikádoval ve svém pokoji a bojí se vylézt!" zvolala žertovně. Ale vzápětí to zavrhla. Raději tedy sebou plácla na postel. Minuty míjely a ona byla čím dál více nervozní. Stres jí pomalu ukolébal ke spánku.
Zděšeně se probudila s pocitem, že zaspala. Chvatem vylovila hodinky a s úlevou vydechla. Zbývalo ještě patnáct minut. Pomalu vstala a ze stolku u postele zvedla meče a připevnila si je k pasu. Párkrát se zhluboka nadechla a vyšla z bezpečí pokoje.

Když mířila na místo boje, začal ji opět hlodat špatný pocit. Odsunula ho stranou a vyšla před budovu Řádu. Bylo zde víc lidí, než původně čekala. Všichni chtěli vidět tu troufalou holku, která se odvážila vyzvat Kandu. Dav se rozevřel, aby mohla projít na plácek určený k boji. Po vstupu na plácek se za ní dav uzavřel. Všichni jí napjatě pozorovali a šeptali si mezi sebou. Rozhlédla se a viděla Laviho, který na ni mával a něco křičel. Dále Allena, kterému nebylo vidět do tváře. Kandu zatím nenašla. Zjistila, že jí srdce buší jako o závod. Ocenila minuty, které jí zbyly k dobru, než začne snad nejdůležitější boj jejího života. Zavřela oči a nadechla se čerstvého vzduchu. Najednou dav podivně zašuměl. Rychle se otočila za zvukem. Dav se pomalu začínal rozestupovat a na konci pomyslného tunelu kráčel povýšeně Kanda. Všichni mu raději ustupovali z dosahu. Když dorazil na plac, dav se za ním zase uzavřel. Po celou dobu se na ní ani jednou nepodíval. Zastavil se kus před ní a teprve až teď se na ni podíval. Rysy jeho tváře se zvlnily do démonického výrazu. Dlouho očekávaná i obávaná chvíle nastala.
Boj mohl začít.

Kyra si ani nestačila všimnout, kdy tasil meč, ale najednou ho třímal v ruce. I Kyra jedním plynulým pohybem tasila své meče. Skoro se ani nestihla přikrčit do obraného postoje, když na ni najednou vyrazil. Kyra si stihla poskládat obrázek o jeho bojovém stylu. Útočil zpříma, žádné triky ani léčky. Prostě na ni šel tvrdě, nebál se. Kyra už věděla, jak ho porazit, ale nejdřív si s ním chtěla trošku pohrát a pak ho pořádně znemožnit. Měla dokonalou příležitost dokázat mu, že by si z ní neměl dělat nepřítele. Na další přemýšlení nebyl čas, neboť najednou se jejich meče do sebe poprvé zakously. Ze všech třech vylétla sprška jisker. Boj pokračoval a čepele mečů naříkaly v rytmu boje. Z dálky se zápas jevil jako děsivý tanec smrti, doprovázený temnými tóny písně skřípějících mečů. Jejich bojové styly se dosti lišily. Kandův styl boje byl založený na prudkých výpadech, síle a postupu dopředu. Žádný krok zpět. Zato Kyra byla jiná, její styl se skládal ze sledu rychlých úderů a následného ústupu.
„Kasuko, ty úskočná zmije! Neutíkej pořád a postav se mi čelem!" zakřičel Kanda, když Kyra dokončila sérii rychlých seků a ustupovala. Byla opravdu rychlá. A to Kanda věděl, během mžiku byla schopná objevit se za jeho zády a to ho vytáčelo. Kyra se jen usmívala. Věděla moc dobře, že bojuje jako had. Had ,který udeří, stáhne se a připraví se na další rychlý útok. Zato její protivník se rval jako dravá šelma, která se zakousne a nepustí. Bude se rvát a ohánět se drápy až do konce...
Kyra opět zavířila meči a minula. Rychle se stáhla a připravovala se s dalšímu útoku. Uculila se představě, že by byla jen divák. Pozorovala by ten divoký souboj šelmy a hada.
Had se svine a opět útočí... Kyřiny myšlenky se rozplynuly a zaměřily se na jediný cíl. Pak vyrazila čelním útokem. Měla trik v rukávu. Kandu překvapilo, že najednou útočí přímo. Uvědomil si, že něco bylo špatně. Kyra si všimla, že svého protivníka dokonale zmátla. Stále běžela čelem k němu. Na poslední chvíli udělala prudkou zatáčku a skočila na něj z boku. Rozmáchla se levou rukou směrem rovnou na jeho hlavu. V posledním okamžiku stihl jejímu útoku nastavit meč. Kdyby to neudělal, byl by bez hlavy a oba to dobře věděli. První úder byl tak silný, že Kandu přikoval na kolena. Ale to už se blížil druhý meč. Narazil do čepele jeho zbraně a s jiskrami se po ní sklouzl. Hrot Kyřina meče se svezl rovnou Kandovi do obličeje. Rozčísl kůži i maso na tváři. Pak hladce z masa vyklouzl a z hrotu odlétly kapky krve.

Kyra po útoku uskočila stranou. Shlédla na zkrvavený hrot svého meče. Pak zvedla zrak a pohlédla z dálky na klečíčího mladíky. Útok byl úspěšný.
Kanda byl v šoku. Uvědomil si útok, který ho jednou ranou poslal k zemi a druhou mu hrot meče prohnal tváří. A to měl štěstí, že do cesty útoku stihl nastavil meč, jinak by přišel o hlavu. Prsty se dotkl rány. Ucítil palčivou bolest a pohlédl na prsty, které byly nyní od krve. Naštvaně zrakem vypátral dívku svírající meče. Dívka, která ho zranila a potopila část jeho sebedůvěry. Bylo mu jedno, že on byl první, kdo jí ublížil a vyprovokoval tento konflikt. Netušil, že ta zatracená zapečetěná holka je zároveň tak nebezpeční soupeř. Chtěl jí zabít. Vstal a rychle hmátl po meči a vyrazil tak prudce, že zvířil prach.
Kyra postřehla, že vztek změnil jeho útoky na silnější, dravější a nebezpečnější. Meče jí v rukou začaly težknout a cítila, jak jí pečeť začíná brát sílu. Byl čas použít závěrečný útok. Ale pořád nevěděla, jestli ho tím útokem má zabít nebo ne. Ten útok toho ale byl schopen. Musela se rychle rozhodnout.

Kanda si všiml, že její útoky začínaly zpomalovat a stávaly se méně nebezpečné. Začínal vyhrávat. Konečně ji zabije a bude mít zase svůj klid a respekt. Komu bude vadit, že jednu bezcennou holku rozsekne vejpůl? Dával do svých útoků více síly, aby to ukončil rychle. Pak viděl, jak těžce dýchá a sotva stojí. Zdvihl meč nad hlavu a prudce sekl po její hlavě. Oba meče nastavila jeho útoku. Meče o sebe zazvonily. Kanda ucítil povolení a Kyra klesla na kolena. Pomsta byla na dosah. Ale ještě chtěl naposledy vidět její výraz škemrající o milost. Když k ní shlédl, zamrazilo ho. Nebyla vůbec vyděšená. Ba naopak. Ona se smála! Stalo se přesně to co očekávala. Kandova zbraň jí mířila na hlavu a její meče byly tomu jeho napříč. Kanda zůstal překvapeně zírat. Všiml si, jak jeden její meč sklouzl po čepeli jeho meče a sestoupil k jejímu pasu. Jediným rychlým pohybem namířila hrot své čepele na jeho hrdlo. Nemohl nic udělat. Jen sledoval jak se mu hrot blíží ke krku.
Co ale potom? Jaké je smrt? Zemře rychle nebo naopak pomalu v bolestech? přemýšlel Kanda.
Čas se najednou nekonečně zpomalil.

Had se svíjí a útočí! Pomyslela si Kyra krutě. Ale ve svých rukou měla jeho život. Buď ho nechá žít a on se „možná" stane lepším člověkem. Nebo mu teď a tady prožene meč hrdlem a bude mít navždy klid od jeho řečí,mlácení a výhružek. Moc se jí zamlouvala představa, že bude potříšněna jeho krví a viděla jeho vyhasínající život. Život, který sama z pomsty ukončila.

Kanda si uvědomil, že zemře. Jeho život byl v jejích rukou, tušil však, že žít ho nenechá. Podcenil tu holku a ona vyhrála. Den předtím jí zmlátil. Má plné právo vzít mu život. Očekával ten studený dotek meče, který je oba zbarví krví. Jen zavřel oči, odevzdaně nastavil krk a čekal.

Had vyhrává, čeká nad svou kořistí a poražená šelma padá k zemi a umírá...
Kyra se jako bůh smrti rozhodovala nad životem či smrtí. Má se ušpinit jeho krví? Jí už to ale bylo jedno. Rozhodla se...
Život nebo smrt?

Dodatek autora:: 

Vkládám další díl v očekávání, že se snad někomu bude líbit. Smile
Děkuji tímto i čtenářům a snažila jsem se nasekat co nejméně chyb (doufám, že tě nezklamu Ebachan Smile)
Za komentíky budu moc ráda Laughing out loud
PS: Užívejte si prázdniny B-)

5
Průměr: 5 (3 hlasy)