Awesodemy Flair High School 30. DÍL

30. ČÁST

Ve škole byla nuda. Všechen rozruch co se ve třídě děl, způsobovala Ann a Violet a obě dvě byli teď v Mexiku a slunili se. Jsem zvědavý, jestli se tam Ann líbí. Už se těším na její článek, a na to co viděla a hlavně na to, jak ji zase uvidím. No, pro ni to možná bude kouzelný den s novým zážitkem, i když se s Violet zrovna rády nemají, ale za to mě dnes čeká zkouška. - Se Sapphirou.

***

Šel jsem dřív a chtěl se trošku rozcvičit, dlouho jsem nezpíval. Maximálně někdy po večerech do rádia, ale někdy použijí i předem připravená nahrávky. Chodba k hudební učebně, která byla spíše jak nějaké divadlo, byla prázdná. Všude ticho a klid. Proto je taky umístěna na této straně budovy, všude klid a málo lidí. Jen když se cvičí a hraje, dá se to slyšet po chodbách. Momentálně by se dal slyšet i pád špendlíku.
Najednou jsem slyšel zpěv, ženský, zpěv Sapphiry. Její doprovod byl klavír. To musím uznat, hlas měla opravdu krásný, taky proto ji beru jako partnerku, ale rozhodně ne do milostného života. Uznávám jednou, možná dvakrát jsem se zapomněl, ale bylo to i pod vlivem alkoholu. No ten alkohol byl vlastně až na po druhé, na poprvé to bylo. No…, to je jedno. Upřímně, díky bohu za to, že na ni nevzpomínám, jako na první zkušenost. Hned, jsem si vzpomněl na Ann. Sto třicet osm, vždyť to není ani možné a ještě si to číslo pamatuje, a nevypadalo to zrovna, že by si to vymyslela na místě. Páni a já, nevím vždy jsem měl za to, že spíš kluci spí s víc holkami, než holky s kluky a děvky se jim říká, jen protože se vyspala dejme tomu jen s deseti, ale nad sto. To už sahá za hranici chápání. Možná nějaké ty, z New Yorských ulic a Las Vegas, ale dát si je do porovnání s Ann?

Zastavil jsem se a poslouchal Sapphiru a přemýšlel dál o Ann.

Já měl, hm… Šest nebo sedm. Sedm, poslední byla francouzka. No nechal jsem se unést, když jsem slavil cenu za sólový zpěv. Bylo to mimo školu, tak aspoň o tom nikdo neví. Sto třicet osm, pořád mi to číslo blikalo hlavou. Předtím mě to tolik nežralo, ale teď na to myslím pořád. Od té doby, co jsme spali v jedné posteli, to nejde. Přiznávám, párkrát… mnohokrát jsem si představil, jaké by to s ní bylo a kolikátý bych byl. Sto čtyřicet. Dan mezek Dag, Dony, Derek, bože to je fuk, bude ještě přede mnou. Tak moment, takto daleko jsem ještě nezašel. Ten jeden prevít, bude a možná i byl s Ann dřív než já. Teda OMG, na co to myslím. Jako bych já někdy byl s Ann. Jen kamarádi, je to jasný, dohodli jsme se tak. V pondělí i včera jsme byli normální, jako by se nic nestalo, ale nepředstírali jsme to. Včera, jak jsme šli ze školy, jsem se ji ze srandy zeptal, jestli mi zas někdy neudělá vajíčka a ona že řekla: „Ráda.“
Co když už s Deanem byla, a vzhledem k tomu kolik měla kluků, asi… Ne to už není možné, na toto nehodlám myslet. Je to její soukromý a mě po tom nic není, v tomto ohledu ať si s ním dělá, co chce, s tím Donym. Stupidní jméno.

Mé myšlenkové pochody byli narušené. Stál jsem už i dveří do „divadla“, ale zastavil jsem se.

„Tomu ty říkáš zpěv! Tak to ne holčičko, znovu a pozor na ty výšky, i tvoje babička, kdyby nebyla mrtvá už pět let, by měla ty podělaný výšky lepší než ty. Pak se divíš, že jste nevyhráli! Jedu jsem takovou cestu až z Asie, abych slyšela tohle? Znovu!“ zakřičela žena. Ostatně, byly si podobné ve vzhledu. Matka? Nikdy jsem o ní nic neslyšel. Když se to tak vezme, tak jsem ji nikdy neviděl ani na žádné školní či jiné akci. Křičela po Sapphiře, a já se snažil rozeznat, co jí tam tak vadí. Očividně se vyzná, ale ty výšky ji kupříkladu učitelka chválila, a že se hodí, zvlášť k mému hlasu.
Nemám ji zrovna rád, ale takové peskovaní si ani ona nezaslouží. Obzvlášť když já sám znám svou matku. Sapphira se jen sklesle omlouvala. Věnoval jsem pozornost její matce. Divadlo bylo temné a světla měli ztlumené, nedalo se na ní moc vidět, tak jsem se zaposlouchal do její hry klavíru. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a napadlo mě jediné: „Umět takto hrát, tak už nehraju na nic jiného.“
Bylo to famózní, chtěl jsem jí tleskat. Pak jsem se jen podíval na mé zaražené ruce, které jsem taktak zastavil, abych fakt nezatleskal a neupozornil na sebe. Pořád ji peskovala, přestala hrát na klavír a začala ji kritizovat za to, proč se namáhá, jestli jednou chce být jako ona, tak má holčička, co dohánět. Bylo mi jí líto. I kus hadry má víc úcty. „Znovu!“ zase zaklela.
„Ano mami,“ špitla, ale dalo se to slyšet. Měl rozechvělý hlas, takto nemá šanci už ty víšky, co po ní chce, udělat. Chtěl jsem jí pomoct. Uprostřed písničky, její mamka třískla s klavírem a tím zavřela klávesy. Šla k ní a měl jsem dojem, jako by ji už fakt chtěla jednu natáhnout. Rychle jsem otevřel dveře a ještě rychleji s nimi mávnul. Nemohli udělat ránu, byli na pantech a otáčeli se do sto osmdesáti stupňů, tak to udělalo maximálně tak hluk vzduchu mezi nimi. Byla to křídla.
„Ahoj zlato. Promiň, nestíhal jsem!“ zavolal jsem na Sapphiru a při slově „honey“, se mi málem zlomil hlas.
„Ahoj, jé. To nevadí,“ prohlásila nadšeně. No jo no, tak jsem ji totiž nikdy neřekl. A asi to jen tak nezopakuji. Podíval jsem se k její matce, co měla velmi vážnou a charismatickou tvář, i když byla zmalovaná víc než Violet. Tmavý make-up a bronzová pokožka, hnědé rty a černé oči, zvýrazněné černé obočí a kolem očí směrem ke spánku známky vrásek. Přesto působila mladě. Když jsem byl takto blíž, už té podoby na sebe moc neměly.
„Dobré odpoledne,“ pozdravil jsem slušně její mámu a trochu kývl dopředu s hlavou, jako bych se jí sklonil. Zkusím trošku hereckého dramatu, ačkoliv jsem říkal, že nemám sny, tak mám představu. Zkusit si jednou muzikál, klidně i filmový a nedej bože, jen aby to nebylo něco jako HSM, nebo Glee.

(pozn. Autora: Někdy v půlce, nebo za půlkou tohoto psaní, jsem si uvědomila, že ačkoliv jsem Glee viděla asi jen tři díly snad ze vše a to ne všechny díly celé, tak to nějaké podobné rysy má. „rofl“ )

„Ty musíš být jistě mladík mé dcery,“ zeptala se přísně.
„Zajisté madam. Vaše dcera je kouzelné stvoření a její hlas je mi ukolébavkou.“ Upřímně? Ani nevím, kde jsem na tento blábol přišel. Sapphira má, jak jsem zmínil, úžasný hlas, ale kdyby mi měl dělat ukolébavku, tak mám noční můry celý život.
Sapphira byla jak malé štěně, poznala, že něco není v pořádku a že se takto normálně nechovám, asi věděla, kam tím vším směřuju.
„No jistě, láska. Ta by ohluchla i hluchého,“ poznamenala uštěpačně.
„Jak myslíte. Žena takového charisma, musí mít velké zkušenosti,“ chtěl jsem udělat poznámku na její věk, ale asi by po mě hodila i ten klavír.
„Showbyznys není pro nebohá stvoření, co do toho neumí dát vše. A v ní to je. Zřejmě ti to ještě nikdy neukázala. Ostatně kvůli ní tu nejsem. Přišla jsem si poslechnout vás. Jestli nejste první, jste poslední. Takto to v mé branži chodí. Chcete doprovod?“ poslední otázku řekla mile, až jsem ucítil skoro až smrt za zády, otočil jsem se. Opravdu takový chlad.
„Ne madam, jsem zvyklý na vlastní. Snad se neurazíte,“ usmál jsem se mile.
„Ne, prosím. Velmi ráda si Vás poslechnu,“ řekla a šla k bočním schodkům na jeviště. Šel jsem tudy taky, a uvolnil ji zdvořile cestu a nabídl i ruku, kdyby chtěla pomoct. Přijala ji. Ještě chvíli jsem cítil svou dlaň po jejím levandulovém krému.

„Tohle máš u mě,“ řekl jsem šeptem Sapphiře do ucha a políbil ji na rty. Šokovaná na mě zírala a já se potom šel usadit za klavír. Podíval jsem se ještě do prázdného obecenstva, kde seděla jen a jen její matka. Měla nohu přes nohu a vzpřímená. Připadalo mi, jako bych měl na sobě ty její oči přilepené. Rychle jsem se otřepal a začal hrát klidnou hudbu na klavír, dle not. Sapphira stála za mými zády a v přesné tónině začala zpívat. Byla šikovná, když došlo na duet, přidal jsem se. Bylo mi vlastně i jedno, jak na nás pohlíží ta osoba, co tam sedí a jen nás sleduje. Mě jde o víc, nedělám to pro nikoho, jen pro sebe. Kromě tohoto divadélka, co je pro Sapphiru. Představte si dva provázky, které se navzájem obmotávají do spirále a míří vzhůru. Přesně tak jsem cítil provedení našich hlasů. Myslím, že bych lepší partnerku asi nenašel, je ta její příšerně děsná, otřesná, otravná a potupná povaha.

Píseň skončila a ještě přidal pár konečných tónů. Usmál jsem se jako pravý přítel na Sapphiru a políbil na líce. Její matka se zvedla a zamířila si to zase ke schodkům. Došla k nám.
„Na své výšky se můžeš vykašlat, jen pokud víš, že už navždy budeš zpívat jen a jen s tímto mládencem,“ řekla klidným vyrovnaným hlasem. Vyvedlo mě to z míry.
„Mami…,“ špitla tiše. Žena se otočila a zamířila si to směrem ven z prostranství.

„Měla bys teda na těch výškách začít pracovat,“ řekl jsem ji už odměřeně, když jsem byl ujištěný, že mě její matka neuslyší.
„Ani se nerozloučila,“ ignorovala mou poznámku.
„Můžeš být ráda, že ti chce aspoň nějak pomoct. I když dost vulgárním způsobem. Mě matka zneužívá jen pro peníze,“ řekl jsem ji a znovu se usadil na klavír a začal hrát. Neviděl jsem Sapphiřin překvapený pohled na svých zádech, ale cítil jsem ho. Nikdy jsme se k sobě tak neotevřely, jak dnes. Její matka je zřejmě slavná, i když ne v Americe, ale očividně ano a vyzná se v hudbě. A Sapphiru se snaží přivést k dokonalosti, jenže to nejde, vždy se najede sebemenší chybička. Přetočil jsem noty a začal zpívat. Sapphira se přidala. Asi po hodině a půl zpěvu, jsme se rozloučili. Oznámil jsem jí, že o tom nebudu nikdy mluvit, nechci o tom nikdy slyšet a pokud něco poví, tak to zapřu a myslím, že by to ani neudělala. Mám teď výhodu, a to že znám její matku. Někdy je pozoruhodné, že i ona, která za mnou běhá po škole jak utřená ze řetězu, dělá ze sebe nejsladší a nejroztomilejší stvoření a někdy naopak vážné a plné autority, má i takovou citlivou stránku.

„Jo a ještě něco. Možná není pravá chvíle ti to říct, ale nikdy tě nebudu milovat. Můžeš si myslet, že spolu chodíme, může si to myslet celá škola a celý svět. Pro mě to však nikdy nebude pravdou a nepočítej s tím, že to dojde dál, než to došlo dnes,“ oznámil jsem ji u dveří, když šla těsně za mnou. Neřekla na to nic, jen se zastavila. Já i tak odešel, šel jsem na byty si pořádně odpočinout a pak začít pracovat na té písničce.

*** *** ***

Bylo strašné horko, slunce pražilo a všichni se potili a pořád si chodili do chlazených boxů pro vodu. Jen Violet si to vychutnávala. V růžově - meruňkových šatech, na ní namířený obrovský větrák, který ji oné volné šaty rozvíval všude kolem, ale i vlasy ji osvěžovaly. V jedné ruce držela křišťálovou lahvičku se zlatým uzavíráním a růžovou tekutinou v něm. Nová voňavka, a toto měla být reklama vysílaná po celé zemi. Hodně se od toho očekávalo. K tomi ten sexy ďábel vedle ní, co mohl být něco před třicítkou a držel jí za boky a dělal zase propagandu na mužskou vůni. Ann si dělala všelijaké poznámky, a když viděla kohokoliv, kdo měl chvilku čas, tak mu dala pár otázek. Nevěděla, že tu bude takové počasí a tak ji bylo nehorázné horko. Měla vysoké tenisky, černé hnědé a červené tričko s rukávem k loktu. Jo, věděla Mexiko a kde si co si, ale nemyslela si, že to bude v poušti. Když se podívala do dálky, viděla oranžové hory, rozžhavený písek, jasně modrou oblohu a nad zemí se vše vlnilo a rozmazávalo díky tomu horku. Všude byli roztažené slunečníky, větráky a boxy, několik přívěsů. Už tam byli dvě a půl hodiny, ale připadalo jí to jako věčnost. Ano, bylo tam krásně, ale jen v jiném oblečení. Pak nastala další pauza, Ann si zalezla pod slunečník a půjčila si od někoho vějíř. Nejraději by si dala plavky.

„Ahoj, jak to jde?“ otázala se Violet, a napila se balené vody. Ann na ni moc neviděla, protože za hlavou měla slunce. Udělala si z ruky kšilt, aby ji líp viděla do tváře.
„Ujde to,“ zalhala. Chtěli si to prokleté kalhoty sundat.
„Horko?“ otázala se. Ann to připadalo, jako by se jí chtěla začít vysmívat, ostatně teď Ann byla na jejím písečku, neměla tu nikoho, koho by znala a kdo by když tak nějakou hádku mohl urovnat.
„Ne, jsem v pohodě,“ tudíž řekla.
„Myslela jsem, že budeš lepší lhářka. Pojď za mnou a nic neříkej,“ řekla ji Violet a otočila se k ní zády a někam kráčela. Ann se rozhlédla, jako by ji někdo mohl vidět a pak se podívala na Violet, která si kráčela jako víla. Je krásná. „Tak jdeš!“ zavolala na ni. Neměla co ztratit, tak nakonec vylezla ze svého stínu a šla za ní.

Otevřela stříbrný luxusní přívěs a Ann za ní nemohla uvěřit očím. Toto nebyl jen tak nějaký přívěs, to je vila na kolech. Mramorové desky, zářivé kaštanové dřevo, kuchyňská linka. Postel vylezla ze země, po stisknutí tlačítka. Violet ji mile řekla, ať si to klidně prohlédne, než najde to, co chce. Ann nechtěla, ale pak nakoukla i do koupelky. Sprcha, boční trsky, celé to vypadalo jak z nějaké telenovely, lesklé, čisté a tak nepřirozené. Krásné šedočerné dlaždičky ji donutili, aby se jich i dotkla. Ani si nevšimla Violet, co na ni hleděla mezi dveřmi. Tak zvláštně se usmála, skoro až hrozivě. Skoro by se dalo čekat, jako by ji tam chtěla zamknout.
„Už jsem to našla,“ řekla jí. Ann se lekla a chytila se k srdci.
„Promiň, nejsem na takové věci zvyklá,“ přiznala.
„To ti věřím,“ nepůsobilo to nějak namyšleně, ani výsměšně, spíš jako by jí to řekla Destiny.
„Na,“ řekla jí a podala jí asi pět ramínek, na kterých vysel jiný kousek. Buď krátké sukně, kraťásky a dokonce i volné šaty. „Vyber si, tady budeme ještě tak hodinu a půl a pak pojedeme padesát kilometrů na východ, k vodě. Tam to bude pokračovat, a skončíme někdy v noci, kde se ještě taky budou dělat fotky. Manažer nenávidí umělé věci včetně pozadí a nějak si to společnost, kde dělám, také vyžaduje. A teplota tu budu skoro všude stejná, v tomto bys umřela a já potřebuji, ať odvedeš svou nejlepší práci. Pak bych asi měla s tebou mít i rozhovor, ne?“ otázala se a přitom vrazila ramínka s oblečením Ann do hrudi, ne nijak bolestivě, ale chtěla jí už donutit, ať si to vezme.
„Jo asi jo, já jen…,“ zakuckala se.
„Ano?“ otázala se a usmála se.
„Si ta Violet z mé třídy?“ zeptala se opatrně.
„Možná tě to překvapí, ale jsem. – Pro Krista holka, jdi využít i mou sprchu, takto nemůžeš ven!“ prohlásila, když si povšimla, jak je Ann opravdu hodně zpocená. Ann se zastyděla, je to opravdu moc nepříjemné. No, ale moc neváhala a uznala, že asi její nabídky využije. „Vezmi si je sebou a něco si vyber, už od oka poznám, že máme stejnou velikost. A tady mám pak nějaké boty, možná si najdeš něco, v čem ti bude líp,“ usmála se na ni. „Já se musím převléct a nachystat na další focení, takže budu tady. Nemusíš se bát, že by ti tam někdo vešel, klidně se i zamkni,“ začala ji vše říkat a ujistila, že jí tady nic nehrozí a že boudu na ni nešije. Nerozuměla tomu, opravdu to má být Ta Violet. Nevěděla, kdo nebo co toto vše má znamenat. Její ochota, starostlivost a pomocná ruka? Věděla ale jedno, teď to nechá tak a přijme to, ale zjistí, co se za tímto vším skrývá. Buď po dlouhé době využije své temné uličky, anebo ji prostě zmáčkne.

Pustila na sebe proud vody a říkala si, co to dělá. Na jaké místo se to dostala a pak začala přemýšlet i nad Deanem, se kterým od té noci nemluvila, to ale neznamená, že jí pořád nepíše SMS. Dokonce ji psal, ať se jí v Mexiku líbí a užije si to a jestli by byla tak hodná, jestli by ho třeba jen neprozvonila, jak se vrátí, aby věděl, že je v pořádku. Přemýšlela, jestli mu nemá napsat teď, ostatně hned na to si vybavila Zanne. Pořád byly trochu mimo z toho, co se stalo. Myslela na něj i na Deana, na druhou stranu se už Deanovi přestala divit a byla rozhodnutá, se s ním usmířit, ale na druhou, si nebyla jistá tou druhou stranou té noci. A pak ještě snídaně, nemluvě o tom, jak mu řekla, že mu ji ráda zase udělá. Pustila na sebe studenou vodu místo teplé a celá se zachvěla. Vylezla a rozhlédla se, našla ručník a plně ho využila. Vlasy si sic neumyla, i tak je měla vlhké. Začala si teda prohlížet šaty, co jí Violet dala. Jedny byli krátké riflové kraťásky a volnější šedé tričko, které odhalovalo půlku bříška a jedno rameno, na něm byly barevné skvrny. Další byli šaty, bledě modré, na ramínkách a působili, jak od nějaké nymfy. Jenom kusy průsvitné látky přes sebe. Další byly také šaty, ale moc ji nezaujali. Nakonec vyhrála volná bílá sukně pod kolena s páskem s přírodních šňůrek. K tomu měla kompletovaný béžový top, s tenkými volitelnými ramínky a pod prsy byl tak volný, tě by byl akorát tak vhodný pro těhotné, vzato na hubených to dělalo krásné volánky a působil lehce, takže v tom bude dobře i na slunci. Vlasy nechala rozpuštěné a vlhkost jí je mírně zavlnila. Vyšla ven a tam už čekala Violet v zelenkavých šatech. Ničeho
„Dobrý výběr,“ řekla ji.
„Díky,“ přimhouřila obočí a trochu odtáhla bradu, už ji to opravdu nějak zavánělo.
„Támhle jsou boty, asi bych si vzala ty sandálky s korálky,“ řekla jí a z ničeho nic se ta skříň rozevřela.
„Proč tohle vše děláš? Proč jsi tak milá a nevyliješ na mě juice nebo si mě nedobíráš?“ zeptala se přímo.
„No, je pravda že tě fakt nemám ráda za to, že jsi dohodila Zanna té mrše Sapphiře, ale jinak nejsem taková, jak si asi myslíš. Jo umím být pekelně otravná, ale nějak musím zabít nudu ve škole. Vše má pravidla a řád. Nebyla jsi tam dříve, nevíš jaké to je. Ani nevíš, jak se to tam teď s tebou změnilo. I ředitelka se změnila, je víc uvolněnější, dříve byla fakt rázná a vzbuzovala respekt, jako pořád, ale ne už tolik. Teď když jsi na nějakou dobu vypadla, ulevila jsem si, ale zase ten stereotyp. Jo jasně, někdy si dovolíme do učitelů rýpat, dělat si z nich srandu a podobně. Ale to je i proto, že někdy to vypadá, jako by se nás ti učitelé bály. Třeba takový Dick, kvůli němu vyletěli už tři učitelé,“ vysvětlila i tak to moc nechápala.
„A proč jsi teda na mě tak hodná?“ nadzvedla jedno obočí a na opačnou stranu trochu natočila hlavu.
„Protože jsem přišla na to, že si na nic nehraješ. Ne teď a upřímně, asi nejsi tak špatná. Mě svět naučil, že nic nedostaneš zadarmo. A pokud se ti něco dobrého stane jenom tak, tak to znamená, že v minulosti bylo až moc bolesti,“ Violet postoj se změnil, měla skoro až slzy na krajíčku.
„Proč si myslíš, že jsem měla v minulosti bolest?“ otázala se.
„Slyšela jsem to,“ řekla tišeji.
„Co myslíš?“ zeptala se udiveně Ann.
„Šla jsem otci pro mobil, co si zapomněl v pokoji a slyšela jsem to. Když jsem se vracela, mluvila jsi se Zannem a akorát… po tom výlevu citů se tam objevil tvůj otec. Nechtěla jsem poslouchat, opovrhovala jsem tebou a tak mě zvědavost předčila. Promiň,“ řekla citlivě.
„Jasně. Ví to ještě někdo?“ otázala se v celku nepříjemné situaci.
„Ne a ani nedozví,“ řekla a napila se sklenky vody.
„Asi bychom už měli jít,“ řekla Ann, už se s ní nechtěla bavit. Co vědět potřebovala, se dozvěděla, i když by se popravdě raději dozvěděla, že na ní něco kuje.

***

„Už jsem dorazila a jsem v pořádku. Zítra po škole jdu zase k Jasperovi, Ann" odeslala Deanovi SMS a vyvalila se na postel. Violet šaty vrátila ještě tam a tak rychle ze sebe shodila, co měla dopoledne, protože to dvakrát nevonělo. Šla si dát sprchu a unavená se vyvalila na postel, která ji odvedla do říše snů.