Do not love! Díl 1

Už zase z něho nemůžu spustit oči. Nedokážu ani splnit moje rozhodnutí. Proč musí být tak neodolatelný? Ty jeho krátké kaštanové vlasy zářící na slunci. Dokonalá přímo andělská tvář. Pohled šedých očí vyzařující radost a důvtip. Věčně usmívající rty.

Nagata Ryuu škubne celým tělem a bleskurychle odvrátil pohled zpět na tabuli, kde učitel celé třídě vysvětluje novou látku. Zamyšleně si podepře bradu. Sakra už zase! Přece jsem si něco slíbil. Nesmím se na něj koukat. Proč jsem se do něj zamiloval? Byl jsme normální, dokud nepřestoupil na naší školu.
V zadýchaném prostoru školy se mu začínalo dělat mdlo. I když byl teprve duben počasí se zbláznilo. Šílený mráz během dvou dnů vyměnily příšerná vedra. Nikdo ve třídě proto prozatím neshodli své zimní oblečení. Už se chtěl zbavit bílé košile šedých kalhot i svetru s kravatou za pohodlné kalhoty s trikem.
Pomalu nekončící mučení ukončil až zvonek na polední přestávku. Ryuu urychleně opustil třídu propletl se houfem studentů. Seběhl několik pater a konečně byl venku na čerstvém vzduchu. Posadil se pod strom, který vrhal příjemný stín. Kéž bych mohl zapomenout. Pomyslel si a spokojeně zavřel oči. Vyrušila ho až Yukiko Sayuri. Nejlepší kamarádka ze všech, byla ovšem hrozně otravná.
„To zase spíš Ryuu?“
„Omyl spal jsem.“ Odsekl Ryuu. Za to si zasloužil kyselý úšklebek.
„Zase ten Kyoshi? Vyletěl jsi ze třídy div se za tebou neprášilo.“ Odpověď byla sotva zřetelné kývnutí.
Sayuri si přisedla a rozbalila oběd, který měla automatický připravený pro oba.
„Ale my to spolu nějak zvládneme Ryuučku.“
„No tak víš přece že to nesnáším.“ Rozchechtal se Ryuu.
K zvonivému smíchu se přidala i Sayuri. Dívky opodál natáhli krky jako hladoví supy. Není se čemu divit vidět Nagatu Ryuua idola dívek ze školy se smát neuvidíte přece pořád.
Nagat byl totiž vysoký svalnatý měl černé vlasy. Jeho doslova andělskou tvář zdobily úzkém růžové rty nos příliš nezaoblený a hlavně ty oči. Na ty se upírala pozornost nejvíc. Byli totiž azurově modré.
Sayuri taky nebyla k zahození její úzkou dobře tvarovanou postavu zdobily hnědé vlas které měla až po pás. Ofina byl sepnutá černou sponkou. Zelené oči s nádechem zlatých teček spolu s usměvavými rty a pihovatým nosem dodávali Sayuri vzhled mírné, společensky nadané dívky, kterou také byla.

Polední přestávka utekla vcelku rychle. Ryuu měl ale malý problém. Další dvě hodiny byl totiž tělocvik. Sám o sobě mu ani nevadil, znervózňoval ho hlavně Toshiro Kyoshi. Ryuu se takříkajíc zamiloval na první pohled. Kdo by také ne. Toshirovo šedé oči s krátkými hnědými vlasy a zajímavým obličejem. Svalnaté tělo,které zakrývalo fakt malého vzrůstu. Dobrosrdečnost, hodnost a chytrost.
Tohle všechno přitahovalo dívky jako magnet. Ryuu byl ale kluk. Připustit si lásku ke klukovi ho dost mátlo. Nekonečné přesvědčovaní sama sebe bylo k ničemu. I přes svůj slib stále odolával. Zamiloval se zkrátka až po uši.

„Nagato neloudej se.“ Zaječí učitel tělocviku.
Tobě se so říká. Ty nemusíš cvičit před někým, na koho se pomalu nemůžeš podívat. Pomysleli si Ryuu při zavazovaní tkaničky tenisky. Načež vyběhl ze šatny a zařadil se v ředě. Dával při to pozor, aby pohledem nezavadil o Kyoshira.
Tělocvikář pískl na píšťalku, pro vyžádaní pozornosti a začal mluvit.
„Protože se blíží basketbalový turnaj, dáme si menší zápas.“ Celou tělocvičnou se rozeznělý otrávené výkřiky.
„Jestli se vám to nelíbí tak si dáme třicet koleček kolem hřiště!“ Upozorní a bez zájmu pokračuje.
„Kapitánem týmů budou Nagata Ryuu a Toshiro Kyoshi.“ Ryuuovi se při tom jméně zmotala hlava.
Cože!? Proč zrovna on. Svět to dělá snad naschvál. Vybuchl v mysli na venek ale nedal nic znát.

Po rozřazení spolužáků do dvou týmů přichází rozehraní hry. Ryuu a Kyoshi si stoupnou doprostřed tělocvičny, kde čekají na nadhození míče.
Soustřeď se jenom na ten míč. Říká si v duchu Ryuu. S pokrčením v kolenech se odráží ze země s napřáhnutím míří, když najednou dostává ránu do čela. Díky staré dobré gravitaci padá k zemi, kde se bouchne do hlavy o tvrdé parkety.
„Omlouvám se! Zvrtla se mi noha. Není ti nic?“ Ozývá se Kyoshi.
Ryuu se zmůže jen na zasténaní a šáhnutí na hlavu kde zjistí že mu teče krev.
„Sakra Toshiro cos dělal! Zaveď rychle Nagatu na ošetřovnu. Pánové mi pokračujeme.“
Ryuu se nechává Kyoshim zvednout ze země. Přes hrozně třeštění hlavy mu nedochází, kdo ho vlastně drží.
Na ošetřovně sestřička potřebuje dva stehy, aby zastavila průtok krve. Poté zaváže Ryuuovi obvazem hlavu a díky uspávacím kapkám usíná na jedné z postelí.

Probouzím se až za tmy z hroznou bolestí hlavy. Dá se přirovnat k ušlapání několika slony. Namáhavě pootočím hlavu a uvědomuji si, kdo to vlastně vedle mě sedí.
„Ahoj Ryuu.“ Pozdraví mě Sayuri.
„Jak dlouho jsem spal?“ Ptám se bez obalu.
„Tak čtyři hodiny, nevím přesně. Čekala jsem tě před školou,kde mi oznámili, že jsi na ošetřovně.“
„Počkej, ty jsi mě sem nezavedla?“ Zděsím se
„Ne Ryuu zavedl tě sem Toshiro.“ Promluví Sayuri shovívavě.
V tu chvíli pro mě přistává existovat svět a já se propadám do černo černé tmy.