Naruto a Bůh Smrti 1.: Nový nepřítel

Rozlehlé údolí začal zalézat sluneční svit. Čím více slunce vystupovalo nad obzor, tím víc ustupovala temnota, která odkrývala velké staré stromy se stovkami druhů zvířat, co zde žili. Přímo středem, podél řeky, se tu klikatila lesní cesta, na kterou zatím žádný sluneční svit nedopadal. Po této cestě šla skupinka ninjů, už tři dny. Všichni vypadali, jako by dostali pořádnou nakládačku. Ve předu pokulhával středně velký blonďák a za ním šli tři lidé u sebe. Museli tak jít, to bylo zřejmé na první pohled, protože černovlasý chlapec uprostřed nich se musel nechat podpírat od svých druhů. Nemohl asi skoro vůbec chodit. Zprava ho podpírala mladá slečna s růžovými vlasy a zleva muž se šedými vlasy.
„Naruto jak jsi na tom?“zeptala se dívka blonďáka.
„Sakuro, už jsem ti říkal, ať se o mě nestaráš. Mě vyléčí Kuubi. Jen mu to bude chvíli trvat. Radši zkontroluj Sasukeho,“ vysvětlil Naruto.
Chlapec s černými vlasy jen nechápavě zakroutil hlavou: „Se mnou toho už více udělat nemůžeš. Kdybys mohla, už bys to udělala. Nepřidáme radši, abychom byli dříve ve vesnici?“ Sakura jenom přikývla. Otočila se nalevo a zeptala se muže:
,,Kakashi-sensei, kde vůbec jsme? Za jak dlouho tam budeme?“
,,Tady zastavíme a já se teda podívám kde zhruba jsme,“rozhodl Kakashi.
Zastavili položili Sasukeho pomalu na zem a mistr vylezl na nejvyšší strom v okolí. Chvíli tam jen tak stál a rozhlížel se do všech stran. Asi po deseti minutách slezl dolů a oznámil: ,,Takže, už asi jen půl hodiny.Vesnici skrytou v Listí je, už vidět.“
Tato zpráva blonďáka tak moc potěšila, že začal pobíhat všude o kolo, až úplně zapomněl na své zranění.
„Kde tu energii pořád bere?“ pomysleli si zbylí tři. Sakura s Kakashim-senseiem zvedli zase Sasukeho a vydali se na cestu. Po půl hodiny cesty se konečně začali přibližovat k ochranné hradbě Konohy, která se vyvyšovala nad vrcholky stromů. Cesta, po které šli, utíkala přímo do vesnice skrze otevřenou bránu. Před bránou se zastavili a Kakashi se ujal slova:
,,Já s Narutem zajdeme za Tsunade a sdělíme jí informace o misi,“ a dodal: ,,Sakuro, zvládneš dovést Sasukeho do nemocnice?“
,,Jasně to nějak půjde,“ odvětila, usmála se a chytnula Sasukeho, který se jí chytil za rameno, kolem pasu. Když se Sakura ujistila, že se chlapec pořádně drží, tak pomalu odklopýtala sním do nemocnice. Naruto a Kakashi-sensai šli vesnicí, až před dům Hokage. Dům stál na druhé straně vesnice. Za ním byli ve skále vytesány tváře předchozích Hokagů. Budova červené barvy měla kupolovitý tvar s useknutou špicí, díky které vznikala obrovská střešní plocha pro nejrůznější akce. Konal se zde třeba pohřeb Třetího Hokageho. Potom co s velkou námahou vylezli po schodech nahoru a zaklepali na dveře s nápisem ,,Hokage“, je pozvala do kanceláře Tsunade-sama hlasitým:
,,Kdo zase co chce?“
Ale když uviděla stav svých dvou shinobi, začala se jim omlouvat, že prý dnes chodí pořád jen zprávy o tom, že všichni Kagové(nejsilnější ninja ve vesnici, vládne vesnici) a feudální pánové mají zítra přijet kvůli neodkladné záležitosti.
,,Tsunade-sama, na naší misi jsme se konečně dostali na základnu Akatsuki, která je chytře zakopaná kdesi v zemi démona. Snažili se nás po cestě zastavit Itachi Utchiha a jeho věrný společník Kisame. Než jsme stihli vůbec něco udělat, objevil se tam tým Hebi pod vedením Sasukeho Utchihi. Sasuke nám zakázal, se do toho nějak plést. Tak jsem tam stáli a jen se dívali. Boj trval opravdu dlouho. Kisame vyvraždil všechny tři své protivníky a šel zaútočit i na Sasukeho, který bojoval se Itatchim. Sasuke použil druhý stupeň svojí pečeti a svými útoky zabil oba dva. Byl strašně moc vyčerpaný, a tak se o něj Sakura postarala. My jsme tam zůstali přes noc, protože jsme věděli, že nám Akatsuki nikam neutečou, a taky že si potřebují Sasuke a Sakura odpočinout. Ráno, když jsme se probrali, tak se Sasuke rozhodl jít s námi proti Akatsuki a později se s námi vrátit do Listové. Cesta do jejich sídla nám zabrala, už jen několik hodin. Byli tam všichni přeživší členové a to: Tobi, Pain, Zetsu a Hidan. Rozdělili jsem si je takto: Sakura a Zetsu, Sai a Hidan, Naruto a Pain, a já se Sasukem proti Tobimu. Později se ukázalo, že Tobi má také sharingan, a že je to ve skutečnosti Utchiha Madara. Sakura dala Zetsovi takovou ránu, že se z toho už nepostavil, ale i ona byla značně vyčerpaná, protože na to použila skoro celou svoji chakru. Hidanovi nebyla kosa nic platná proti Saiovým kresleným potvůrkám. Jediné čeho Hidan dosáhl bylo, že byl špinavý od inkoustu a měl mnoho sečných zranění. Saie to už přestalo bavit. Vyvolal kresleného obrovského sokola. Sedl si na něj a za pomoci několik dalších malých ptáků roztrhal Hidana na kousky. Každý pták si vzal kousek Hidana a nesl ho na jinou stranu,aby se nemohl Hidan zase oživit. Sai letěl přímo do Listové, aby si tady odpočinul. Já a Sasuke jsme na Madarana posílali různé druhy technik, ale zjistili jsme, že vždycky těsně před tím, než se ho technika dotkne, přenese se do jiné dimenze, aby mu útok neublížil. Když jsem to konečně pochopili Sasuke na sebe upoutával pozornost a posílal na něj techniky a já čekal na správnou příležitost. Když byla asi tak dva metry před Madarou, tak jsem začal dělat pečetě. A zrovna když zmizel, vytvořil sem za pomoci zemních technik obrovskou skálu přímo tam, kde zmizel. Madara si to neuvědomil a přemístil se přímo do středu skály. Od tamtu se už nedostal, protože se jeho buňky rozložili na malé částečky a nahradili některé ze skály. Naruto to měl o poznání horší, protože se na něj hnalo šest Painů. Stoupli se kolem Naruta. Pain vyděl ze všech šesti pohledů, co chce Naruto dělat. Proti tomu se nemohl bránit. Naruto použil multi stínový klon. Objevilo se všude okolo mnoho Narutů a všichni začali dělat futon:Rasen shuriken. Každý Rasen shuriken našel svůj cíl. Ozvala se strašná rána. Ani jeden Pain, už nestál na nohách. Po skončení bitvy nám trvala cesta tři dny. No, a teď stojíme tady,“informoval podrobně Kakashi.
,,Takže, už nemusíme mýt strach z Akatsuki?“ zeptala se hlava vesnice.
,,Ne nemusíme,“ oznámil vítězně Naruto.
,,To je dobře, avšak dozvěděli jsem se, že za jedenáct dní se má objevit obrovská padesáti tisícová armáda, ve které je každý voják šestkrát silnější, než jakýkoliv jounin, někde na planině u hory Senak,“ oznámila jim situaci Tsunade.
,,Cože? Takový vojsko ani neexistuje ne??“ zeptal se Naruto
,,To bude velký problém. To proto za vámi zítra chtějí přijít všichni Kagové a zástupci z ostatních vesnic?“ dal najevo svoje obavy Kakakshi-sensai.
,,Zítra se uvidí, ale bude to těžký boj. Rozhodne se v tomto boji o dalším osudu světa, tak jak ho známe. A běžte, už spát, zítra bude těžký den,“ rozhodla za ně Tsunade.
,,Hai,“ odpověděli jí a odešli. Už bylo kolem půlnoci, když se rozešli do svých domovů.

Mezi tím v nemocnici:
Sakura se konečně dobelhala před obrovský dům, který měl na bráně před sebou nápis: ,,Nemocnice skryté Listové vesnice“ Na příjmu řekla sestřičce, co se stalo a odvedla ho na pokoj, kde se o něj do pozdních ranních hodin starala. On ji stále jen pozoroval a byl v šoku, jak tady mohl nechat, tak nádhernou holku a odejít kvůli pomstě. Pomsta? Co to vlastně je? I když ji vykonal, tak mu to nijak neulehčila….pořád jen cítí tu divnou prázdnotu….Když se o něho konečně postarala, tak spolu mluvili, až do ráno a tom co se dělo těch několik let co byl pryč. Sakura byla ráda, že se její láska vrátila a uvědomila si, že celé ty roky strachu a smutku byly k ničemu.
,,Sakuro chtěl bych ti něco říct,“ rozhodl se a pokračoval, když se ujistil že ho vnímá:
,,Celou dobu co jsem tady byl ses mi líbila, a když se na to teď dívám zpětně, tak nechápu, jak sem tady mohl někoho takového nechat.“
Podíval se jí do očí, ve kterých vyděl radost, štěstí a lásku. Byl rád, že ona k němu cítí to samé. I ona si všimla té změny v jeho očích. Už nebyli temné a prahnoucí po pomstě, ale byli plné lásky. Ani jeden už nemusel nic říkat a začali se vášnivě líbat. Oba byli tak šťastní… Došlo jim, že oba našly toho pravého. Vyznali si lásku a Sakura se šla domů na chvíli ještě prospat, než bude zase ráno.