SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Obraťme list...

Rozjímání knihy, vlastněné Hatake Kakashim
Bejt kniha není lehký.
Pořád vás někdo osahává, obrací, čumí na vás a občas se i směje.
Ne, nejsem nic z červený knihovny (ještě aby). Jsem Icha Icha.
Proč já?
Proč mě musel napsat nějakej starej, úchylnej dědek, kterej nemá kde jinde filtrovat ty svoje... představy? Prej se menuje Jiraiya. Ňákej Sannin, či co. Tady je vidět, že každej má nějaký mouchy. V mým případě moly.
Ten jednovokej, co mě čte, už zase rudne. U jaký je asi části?
Aha.
...
Slastně přivřela oči a zavzdychala rozkoší.
To mě mohlo napadnout. Ten chlap je vážně úchyl. Klidně můžu sledovat, jak ten jeden odstavec přejíždí očima, teda pardon, okem.
Jsem vážně hroznej brak, fuj.
A to jsem chtěl bejt vždycky nějakej literární skvost.
Hamlet.
Romeo a Julie...
Jsem Icha Icha.
Taková slušná kniha jako já je Icha Icha! K***a!
Pamatuju si na jedinej hezkej okamžik ve svým životě. Bylo to v době, kdy byla – údajně – napadená Konoha a páprdové chtěli řešit nějakej kód. Na to jsem jim byl dobrej. A největší sranda byla, když měl jednovokej přečíst jistou... stránku. Smíchy bych se potrhal, kdybych pak neumřel na vykrvácení.
Jo, to bylo dobrý.
Zpět do reality. Schválně, co teď čte.
Prožíval jeden ze svých nejbouřlivějších-
Ehm, tak nic.
Radši.

Historie jednoho saké
Kdysi jsem bylo rýže.
Pak na mně dělali pokusy.
A v tuhle chvíli jsem Tsunadino saké.
Jaká smůla.
Tahle Hokage musí mít v jednom kuse opici. Nechápu, jak někdo může pít v pracovní době.
Papíry podepisuje Sarutobiho jménem (což je jak urážka mrtvého, tak oživení fám o tajných seancích a podobné žvásty).
Spí (i bez alkoholu, doplňuji).
Křičí na své podřízené (i když, kdyby mě v jednom kuse někdo budil, asi bych také bylo podrážděné).
A dělá věci, na které si pak nepamatuje (jednou třeba – málem – skočila z okna).
Ale dívejme se na to z optimističtějšího hlediska – vždycky může být hůře.
A třeba bude. Až tu zavedou automobilovou dopravu a Tsunade dostane řidičák, to bude teprve průšvih.
Hmm, když se na to tak koukám, jsem opravdu mocné.
Dokážu ovládat lidi.
Manipuluji s jejich emocemi.
Dělám z nich závisláky bez vlastní vůle.
Jsem opravdu, opravdu mocné.
Jednou ovládnu svět. A nebude to trvat dlouho.
A pak konečně nastane mír...
Flower power!
(Co jsem to pilo?)

O jednom kunaii
Každej jsme nějakej.
Já osobně jsem sadista.
Naprosto příšernej, šílenej sadista.
Líbí se mi, když mě ninja leští, vzápětí vezme a probodne se mnou nepřítele.
To je vážně sranda.
A krev stříká na všechny strany...
Ha ha!
Oponent se kácí k zemi...
Ha ha!
Skuhrá bolestí a drží se za srdce (ať už ho ten ninja bodl kamkoliv)...
Ha ha!
Pronáší poslední slova, že se obětoval pro toho a toho, co má kdo vzkázat, a že mu chutnala poslední večere...
Haha!
A pak začne lejt.
To už není taková sranda, zvlášť, když k tomu hraje smutná hudba.
Vždycky mi to zkazí náladu.
Ale já se nedám!
Sadisti, spojte se! Do boje!
A sakra.
Ten idiot mě zapomněl doma...!

Pocity jednoho nakopnutého šutru
Jsem jen obyčejný kámen.
Jistě, občas trochu zavazím.
Ale je to proboha důvod, aby se do mě kopalo?!
Zvlášť, když má ten kopající kebuli jak ananas a ještě se tváří extrémně znuděně.
Neměl důvod.
Neměl proč do mě kopat. Zaslouží si trest.
Musím se mu pomstít. Ale...
... jsem jen obyčejný kámen.

Dodatek autora:: 

Nepřímé pokračování FF Ty seš ale dřevo! Tentokrát se podíváme na Kakashiho oblíbenou knížku, saké a kunai. Šílenostem zdar! xD

0