Oči zbarvené krví

Oči zbarvené krví
Několik stínů skákalo ze stromu na strom na místo jejich mise. Tvořili jen tmavé šmouhy už v tak tmavém lese. Každý z nich stejně oblečen, lišili se jen účesy a maskou, každý měl jinou.
Kolik toho věděli o svém nepříteli? Ano věděli, že je silný a, že má sharingan. Možná proto s nimi poslali i jednoho Uchihu aby mu mohli aspoň z části konkurovat. Ovšem netušili jestli jim to bude k něčemu platné. Jediné co měli byla naděje, že jim to aspoň trochu pomůže.
Sedum vojáků ANBU doskočilo na mýtinu a rozhlídli se kolem.
" Trvalo Vám to dlouho" ušklíbl se vysoký černovlasý muž, který vyšel ze stínů stromu. Všichni okamžitě vytáhli katanu a postavili se do bojové pozice, jen jeden jediný vyčkával na stromě. Snad ze strachu?
" Jste směšný, myslíte, že tímhle mně porazíte?" neměl z nich žádný respekt a vysmíval se jim do tváří. Věděl, že proti němu nemají šanci.
První ANBU s liščí maskou se proti němu bezmyšlenkovitě rozběhl.
" Katari stůj" vykřikla jedna ANBU, ale bylo pozdě. Nikdo ani nepostřehl, že by vytáhl katanu, ale ANBU ležel bezvládně na zemi s dírou v hrudi.
" Kdo další?" zářivě se usmál, bylo vidět, že se baví, přinejmenším.
Ani jako celek proti němu neměli šanci. Jen si s nimi hrál a několikrát jim dal šanci na zásah, ale nikdy ho nezasáhli, vysmíval se jim a v nich rostl vztek jak z jeho chování tak za smrt svého přítele, kterou se jim nedařilo pomstít.
" Další" usmál se, když podřízl hrdlo dalšímu. " To už jste jen čtyři" naoko soucitně a pak se hlasitě rozesmál. Rozeběhli se proti němu, ale během pár vteřin leželi všichni na zemi v kaluži krve.
" To byla nuda, nemyslíš?" povzdychl si a podíval se na strom kde seděl poslední ANBU. Vypadal klidně jakoby mu na jeho partnerech nezáleželo. Ladně seskočil ze stromu jeho dlouhé černé vlasy svázané do culíku za nim jen zavlály a pak znovu splynuly s ryskou jeho zad.
" Tak Vy jste Madara Uchiha? V tom případě mně těší." Mluvil zdvořile, ale přes masku nebyla vidět jeho tvář.
" Koho by netěšilo. Ale rád bych věděl i tvé jméno" zaujal ho, mluvil klidně, odhodlaně a zdvořile jakoby se před několika minutami nic nestalo. Nebo mu snad na těch lidech nezáleželo?
" Itachi Uchiha" jeho slova spíš plula po jemném větru, který nesl jeho jemný šepot. Madara přivřel oči a to jméno si vychutnával, jeho hlas. Hlas muže, který se nebojí vraždit. Ano muže, z jeho vznešeného klanu.
" Potěšení je na mé straně" jemně se uklonil aby naznačil aspoň drobnou úctu. Itachi si dal masku na stranu a Madara potichu zalapal po dechu. Nečekal, že bude tak krásný.
Vytáhl katanu z pouzdra a klidným krokem šel k němu, pomalu aktivoval svůj sharingan. Madara se usmál. Konečně vyrovnaný souboj. Aktivoval sharingan a vytáhl katanu z pouzdra.
" Můžeš předvídat mé pohyby" šeptl do ticha a skočil za něj a ohnal se katanou. Madara bez problému uhnul a usmál se. Je dobrej.
" Můžeš bez problému zastavit tok mé chakry" promluvil znova svým sametovým hlasem, těsně u jeho ucha. Madara se otřepal, ale zůstal stát.
" Můžeš mně bez problému zabít" skočil před něj a pustil katanu, která jen cinkla o kameny. Madara otevřel oči dokořán.
" Vzdáváš se" zněl zklamaně. Itachi pozvedl koutky jemně ho vzal za bradu a jemně ho políbil. Madara zkoprněl a katana mu vypadla z ruky. Tělem mu projela touha.
" Jenže todle jsi předvídat nemohl" šeptl a přejel mu znova po rtech. Madara ho vzal kolem pasu a přitáhl k sobě. Políbil ho, ale ne jemně, ale vášnivě. Itachi se zachvěl, přitiskl se k němu a opětoval mu jeho polibky, nechal si ho proniknout do úst a laskat se jeho jazykem.
" Itachi" ozval se z lesa křik. Madara se odtrhl a zmizel. Itachi si nasadil masku a vracel se.
V kágekanclu:
" Všichni jsou mrtvy, hokage-sama" řekl klidně Itachi, netrápilo ho to. Byli slabý, pro něj.
" Slyšel jsem, mám pro tebe novou misi" oznámil mu klidně Sarutobi, Itachi kývl jako vyzvání aby pokračoval.
" I na to jak jseš mladý, jseš nejsilnější z tvého klanu" začal klidně Sarutobi. Itachimu začalo docházet co tím naznačuje. " Celý Váš klan je silný a začíná ohrožovat úřad hokage" pokračoval. Itachi zbledl jako sníh, rozšířili se mu zorničky a vyschlo m v ústech. Možná měl štěstí, že to přes masku nebylo vidět . " Chci abys vyvraždil celý Uchiha klan" dořekl ledově klidně Sarutobi a Itachi si v tu chvíli myslel, že ho zabije a nebo omdlí, nejlepší by bylo zabít ho a pak omdlít.
" To neudělám je to moje rodina" vydechl napůl nevěřícně a napůl vyděšeně.
" Myslím, že je zabiješ rychle a bezbolestně, na rozdíl od někoho, koho bych tam poslal já" zlomyslně se ušklíbnul a v očích se mu potěšeně zablýsklo, když viděl, že Itachi kývl naproti všem nesouhlasům, které měl.
" Nenávidím Vás a celou tuhle vesnici" sykl a zmizel, Sarutobi se spokojeně usmál a opřel do křesla sledujíc místo kde ještě před chvílí stál Itachi.
Mezitím venku:
Tmavá postava v dlouhém plášti seděla na stromě a pečlivě všechno pozorovala a poslouchala přes pootevřené okno. Nepřátelsky se mu blesklo v očích, které hned na to zářili rudě. Kdyby mohl zabil by ho, ale takovou radost mu nemůže dopřát musí ho nechat si ten hořký pohár života vypít až do poslední kapky.
V Uchiha čtvrti:
Nechápal proč zrovna on. Na rukou krev jeho bližních, v očích mangekou sharingan a před sebou svého malého brášku, který jen bezvládně, omráčen ležel na zemi. Klekl si k němu a pohladil ho po jeho tmavých vlasech.
" Pomsti je bratříčku, pomsti mně" ztratila se mu z očí zbraň a nahradili mu jí slzy. Pomalu se zvedl a co nejrychleji utíkal pryč od místa toho masakru jeho rukou. Kapky deště mu začaly pomalu dopadat na tvář a splívat s jeho slzami. Doběhl daleko do lesa kde padl na kolena a nechal déšť ať máčí jeho tělo.
" Proč?" vydechl plačtivě, jeho hlas nezněl sametově, ale smutně a zlomeně. " Proč?!!" vykřikl co nejvíc dokázal to hloubi lesa a nastavil tvář dešti . Aspoň jeho bráška bude žít, to jediné ho aspoň trochu uklidňovalo.
" Madaro, kdybys tady byl nestalo by se to. Madaro" šeptal do tmy už nevnímal ani nepříjemný déšť a studený vítr.
Klekl si před něj, před toho mladého, nádherného a smutného muže. Nenáviděl Sarutobiho za to co udělal, nenáviděl sebe, že tomu nedokázal zabránit a miloval jeho za to, že jen byl a, že zachránil svůj klan před bolestnou smrtí.
Pevně ho objal a přitiskl k sobě jeho chvějící se tělo.
" Madaro" šeptl mu v náručí částečně ulehčeně. Sevřel mu do dlaní látku pláště na jeho zádech a přitiskl se k jeho silnému tělu. Cítil se v bezpečí jeho náruč byla neproniknutelná hradba, která ho chránila před tím zlem všude kolem.
" Jen se vybreč, Itachi" šeptl mu do vlasů a pomalu ho vzal do náruče a vstal. Nemohli zůstat tady a nechat se najít a promoknout. Navíc Itachi by v tomhle stavu ani nedokázal bojovat.
Rozeběhl se dál od té proradné vesnice, která jim oboum zničila život, ale on si to nezasloužil.
Doběhl do jeskyně kde měl pár svých věcí. Itachi už dávno nevnímal kam ho nesl. Usnul někde v půli cesty a teď klidně oddechoval, vypadal tak klidně a spokojeně.
Položil ho na zem a zapálil oheň. Musel ho vzbudit aby se převlíkl, usušil, zahřál….
" Itachi, probuď se" jemně s ním zatřásl. Otevřel své černé oči a párkrát zamrkal, aby si jeho oči přivykli mihotavému světlu ohně.
" To nebyl sen?" zeptal se zklamaně a Madara jen zavrtěl hlavou a podal mu suché věci.
"Otoč se" hlesl a vstal. Každý odešel na druhou stranu jeskyně a svlíkli ze sebe promáčené věci. Pozorovali jeden druhého a snažili se aby si toho ten druhý nevšiml.
" Madara-sama, já je nechtěl zabít" vydechl a sedl si k ohni v jeho věcech, které m byli trochu větší. V Madarovi to cuklo, proč mu řekl "sama" ?
" Já vím, slyšel jsem" otočil od něj hlavu. Co se to děje, proč my vyká?
" Děkuji Vám" jeho hlas zněl znova tak sametově a teď i vděčně. Madara se usmál.
"Neděkuj a tykej mi, Itachi" jeho jméno si na rtech vychutnával. Šeptl ho tak jemně, jako kdyby bylo zakázané. Itachi se usmál a kývl. Zachvěl se i když seděl u ohně zima z venku se dovnitř neúprosně drala. Madara se zvedl, vzal dvě deky a sedl si za něj, jednu deku si přehodil přes záda. Ignoroval Itachiho nechápavý výraz a jemné zachvění, když si za něj sedal, ale ani se nehnul.
" Přikrej se a opři se" promluvil klidně jakoby to byla samozřejmost. Itachi ztuhl, krev se mu nahnala do tváří a byl tak rudý, že by mu mohlo závidět i rajče. Nebyl schopen slova natož jakéhokoliv pohybu. Madara se musel usmát. Byl tak roztomilí, když zrudnul. Přehodil přes něj druhou deku, ruce mu dal kolem pasu a přitáhl ho k sobě. Itachi sebou nejdříve cukl, ale pak se oddal jeho jemnému, teplému a ochranitelskému obětí Opřel se o jeho hruď a hladil ho po rukou co ho tak jemně drželi.
" Co budeme dělat? Nenajdou nás?" najednou ho přestal hladit, zpozorněl a zněl nejistě. Madara se jen jemně usmál a snažil se mu dodat odvahu a oporu jemným úsměvem.
Vytáhl ruku z pod deky a opřel se Madarovi o rameno aby se mohl vytáhnout. Jemně ho políbil, Madara se k němu vášnivě přisál, rukama mu sjel na boky a užíval si jeho teplých a vlhkých polibků i toho jak ho hladil po zádech a krku stejně jako on jeho. Posadil si ho na klín a pokračovali ve hře jazyků a rtů.
Ráno:
" Odvedu tě někam kde budeš moct zůstat" usmál se Madara a jemně ho políbil.
" Dobře" usmál se Itachi a polibek mu vrátil. Pak se museli oba připravit na cestu.
O několik dní později:
" Peine, vedu ti pomoct. Slyšel si o vyvraždění uchiha klanu?" zeptal se zrzka v křesle, ten otočil hlavu k oknu.
"Jistě, vyvraždil je Itachi Uchiha. Mám pravdu?" ledový hlas a chladný pohled, to byl leader Akatsuki. Organizace zločinců u, které Itachi zůstal. Díky malé lži, přibarvení jeho příběhu a pomoci Madary.
O několik let později:
Slíbil, že na něj bude čekat dokud se nevrátí. Věřil mu, když mu sliboval, že se znovu uvidí a ani teď věřit nepřestával. Za tu dobu se dost změnil. Vyrostl z něj mladý muž, z kterého šel strach. Z jeho očí sharingan nikdy nevymizel, stále byly krvavě rudé, bez známky citu. Jediný cit měl hluboko ve svém srdci. Pečlivě ukrývaný a střežený dokud se nevrátí. Dokud ho nebude moci znovu obejmout, políbit a spatřit jeho nádherný úsměv.
Přišel do zasedací místnosti a sedl si na své právoplatné místo. Nevšímal si nikoho kolem. Ani nového člena, který seděl jen kousek od něj a prohlížel si ho. Změnil ses, dospěl si mi, Itachi. Pod maskou se musel pousmát. Kdyby tam byli sami okamžitě by mi ukázal jak moc mu chyběl přitiskl by se k němu a začal ho vášnivě líbat a…. Pochod jeho myšlenek přerušilo vrznutí dveří a vstup Peina do místnosti. Zalitoval a zároveň byl rád, že ho nenechal dál snít.
" Jsme tu už všichni?" zeptal se Pein, když si sedl na své místo v čele stolu.
" Tobi, tu je" vykřikl dětinsky a vyletěl ze židle. Až teď si ho Itachi všiml, ale netušil kdo to je. Už teď jím opovrhoval. Malé dítě, co tady chce dělat? Projelo mu hlavou. Ale hned na to se začal věnovat proslovu, vůdce, i když byl poněkud nudný a zdlouhavý. Přidělil Tobiho k Zetsuovi, i když věděl, že s tím nebude souhlasit a bude se cukat, ale měl smůlu, stále to byl on kdo tu velel.
" Itachi, zkoušku s nim složíš ty, pravidla znáš a pokud nejsou dotazy končím schůzi." Uzavřel to Pein a odešel.
Itachi neprotestoval, aspoň se pobaví a zkrátí si čekání, ovšem nevěděl jak moc.
" Běž si pro věci. Tejden budem v lese daleko od suď tak ať sebou máš dost věcí" oznámil mu klidně a odešel k sobě do pokoje. Tobi zamrkal svým jedním očkem a pak se rychle rozeběhl k sobě pro věci. Změnil ses víc než jsem čekal. Projelo mu hlavou.
Za dvě hodinu byli už oba na cestě. Postupovali tiše. I přes Tobiho snahu navázat konverzaci bylo ticho. Itachi moc mluvit nepotřeboval. Přestal se snažit a začal litovat toho, že ho nechal u akatsuki. Zadíval se na něj a nevšiml si kořene o který hned na to zakopl. Něčí si silně ruce ho zachytili a zachránili před pořádným držkopádem.
" Dávej si pozor" řekl klidně. V Tobim to hrklo a zachvěl se. Nechtěl aby ho pouštěl bylo mu tak dobře. Chytil ho. Byl tak blízko u něj. Cítil jeho vůni. Vzpamatoval se a narovnal se.
" Děkuju, Itachi - senpai. Tobi si dá pozor" vypískl a rozeběhl se dál. Itachi jen zavrtěl hlavou a pokračoval. Když ho chytil ucítil zvláštní pocit. A tu vůni, tak voněl přece jen Madara, ale tenhle malej kluk, přece nemůže být on. Byl pevně přesvědčen, že už jen blbne.
" Sme na místě" shodil si batoh ze zad. Byli ve velké jeskyni, která byla schována za keři. Tobi si odložil batoh a čekal co bude dál.
Itachi vyšel ven následován Tobim. Došel na menší mýtinu a sundal si klobouk.
" Zaútoč na mně, musíš mně to tejdne nejméně třikrát porazit" řekl klidně Itachi a sledoval toho malého kluka se sharinganem v očích. Tobi se pod maskou pousmál a vytáhl katanu.
" Můžeš předvídat mé pohyby" skočil za něj a ohnal se katanou. Itachi se jen usmál a uhnul. Ale něco mu to připomínalo.
" Můžeš bez problému zastavit tok mé chakry" šeptl do ticha lase a ohnal se znova tentokrát zepředu. Mé první setkání s Madarou, ale jak on může vědět? Pomyslel si nechápavě Itachi a uhnul další jeho ráně.
" Můžeš mně bez problému zabít" šeptl mu potichu do ucha. Itachi se otřásl, ten hlas. Musel to být on, ale jak?
Skočil před něj. Pustil katanu, která jen cinkla o kameny a stáhl si masku na stranu. Itachi vytřeštil oči a nevěděl co má dělat. Ústa se mu němě pohybovala, jakoby říkal jeho jméno. Madara se usmál a políbil ho. Nedokázal čekat déle.
Pevně ho objal kolem krku a polibek prohloubil. Vynutil si jeho jazyk a jemně ho stiskl mezi zuby. Madara jemně zasténal a pevně mu sevřel boky.
" Stýskalo se mi" zašeptal Itachi do jeho rtů.
" Jak moc?" vzdychl Madara.
kiss

" Takhle" vydechl vzrušeně Itachi a vášnivě se mu přitiskl na krk a jemně ho sál a sjel po něm jazykem. Madara jemně zasténal a opřel ho o strom. S šustnutím si navzájem svlékli kabáty a nechali je spadnout na zem. Oba se stále vášnivě líbali hladili. Jejich slabé vzdychání a rozbouřené dechy byli jako jedno i jejich srdce bili jako jedno.
Madara mu zajel pod kalhoty a vzal do ruku jeho vzrušený úd. Itachi slastně zasténal a prohnul se. Udělal pár pohybů rukou a pak mu rozepl zip kalhot a stáhl trenky. Pomalu si klekal a líbal ho na hrudi, vzrušených bradavkách a bříšku. Celý se chvěl nedočkavostí, ale Madara si to chtěl užít. Jemně mu skousl citlivou kůži v klíně. Itachi vykřikl a zaryl mu své dlouhé prsty do vlasů aby si ho přitáhl blíž.
Přejel mu špičku jazykem a poté vsál do úst. Itachi slastně zasténal a znova se zachvěl. Chtěl mnohem víc.
Sál ho a pohyboval ústy od kořene ke špičce. Itachi si všechno užíval plnými doušky a jemně přirážel proti Madarovým rtům.
Vstal a podíval se do očí svého milence, byli zatřené touhou jako ty jeho. Rozepl mu zip kalhot a osvobodil Madarovo vzrušení. Jemně mu po něm přejel prsty a vpíjel se do jeho rtů. Madara ho opatrně položil na zem vedle plášťů a lehl si nad něj. Jemně do něj vstoupil. Itachi zalapal po dechu a zaryl mu nehty do ramen, až vytekli malé kapky krve. Madara ucukl ne kvůli své bolesti, ale kvůli tomu, že se o něj bál, nechtěl mu ublížit.
" Ne pokračuj" vzdechl, v jeho hlase byla čistá touho a chtíč. Madara se začal pomalu pohybovat. S Itachiho slastným sténáním zrychloval a zvětšoval touhu obou. Poslední příraz a oba zavalil příjemný pocit slasti a uspokojení. Vyčerpaně si lehl vedle něj a oddechoval. Oba se štěstěně usmívali. Přitulil se k němu do jeho teplé, silné náruče a společně během pár chvil odpluli do říše snů.