Odměnu vždy specifikuj předem!

Odměnu vždy specifikuj předem!

Vždycky jsem byl slabší v angličtině. Učil jsem se jí už od školky a i tak byl pro mě vrchol umění říct, že mám hlad a jak se jmenuju. Záhadným způsobem se mi ale podařilo projít celou základní školu a střední školu. Ale pak nastal ten kámen úrazu. Maturita z angličtiny. Bylo mi jasné, že jsem tam, kde slunce nesvítí. Nebo snad dokonce ještě dál. A to už jsem opravdu potřeboval pomoc. Přemýšlel jsem, že bych si o pomoc řekl mámě. Mohla by mi sehnat doučování. Ovšem moje máma byla rychlejší než já. Když jsem ten den přišel domů, čekalo mě v pokoji překvapení.
Seděl tam vysokoškolský student, odhadem mohl být o 4 roky ode mě starší.
„Do-dobrý den.“ Vykoktal jsem rudý až za ušima. Přeci jen mě máma učila zdvořilosti ke starším.
„Čau, vem místo a jdem na to.“ Uvelebil se v mém pohodlném křesle, kde jsem i často usínal.
Byl jsem trochu v šoku z jeho uvítání, ale tedy sedl jsem si na tu nepohodlnou dřevěnou židli, kterou jsem tam měl spíš na odkládání oblečení, než na sezení. On mezitím přisunul křeslo ke stolu s učivem a pustil se do vysvětlovaní.
Na konci ´lekce´jsem se cítil jako třikrát vyždímaný hadr na podlahu. Došli jsme k závěru, že vlastně moje schopnosti opravdu končí o oznamovací větě ´Já mám hlad.´
„Teda, bude s tebou spousta práce abys odmaturoval, kámo.“ Plácl mě po rameni takovou ranou, že jsem heknul. On se na mě usmál, vyloupl se z mého křesla a začal se sbírat k odchodu. Už jsem si chtěl úlevně vydechnout, když se otočil ve dveřích a oznámil mi, že se uvidíme hned další den po škole a hlavně ať nemeškám, že nerad čeká. No super.

Další den jsem letěl ze školy rovnou domů, ale když jsem míjel cukrárnu, měli zrovna slevu na broskvový dortík. A já broskve miluju. A za poloviční cenu! No nekupte to! Je jasné, že jsem v cukrárně zakotvil a u jednoho dortíku jsem rozhodně nezůstal. Domů jsem se dokutálel o půl hodiny později, s tak nacpaným břichem, že Otesánek by se vedle mě mohl jít zahrabat metr pod zem.
„Jdeš pozdě!!“ Uhodil hromový hlas sotva jsem vešel do dveří. Na doučování jsem úplně zaškytnul.
„O-omlouvám se.“ Vykoktal jsem rychle omluvu.
„Omluva nespraví to, že tu čekám přes půl hodiny! Sednout!“ Vypadal opravdu rozzlobeně. Poslušně jsem kecnul zadek na tu tvrdou dřevěnou židli a začal vyndavat učebnice angličtiny.
„Lekci jazyka dostaneš v praktické ukázce.“
„Cože?“ Nepochopil jsem. To jako že budeme mít nějakou anglickou konverzaci? To, že mám hlad jsem mu řekl už včera...
Jeho trest v podobě praktické ukázky ale vypadal trochu jinak. Než jsem se stihl vzpamatovat, zamknul dveře do mého pokoje, klekl si přede mě a stáhl mi kalhoty ke kolenům.
„Co to děláš?“ Začal jsem se kroutit. Tahle situace se mi ani trochu nelíbila.
„Trestám tě.“ Odpověděl s naprosto ledovým klidem.
Než jsem stihl protestovat dál, začal mi úd objíždět jazykem a sát. Panic jsem nebyl, ale teda bylo to jiné než od holky. Chvíli jazykem jen kroužil sem a tam a po celé délce, ale i to mi stačilo k těm neskutečným pocitům, které mě vynášely výš než do nebe.
Pak ale vzal můj úd do úst téměř až po kolem a chytil mě za varlata. To bylo na mě moc a já vystřelil sperma přímo jemu do pusy s hlasitým ´ách´.
„Tak, trest bysme měli, vrhnem se na tu anglinu.“ Zvedl se s ledovým klidem.
Já koukal jako právě vyoraná myš, která se na poli ocitla bez domova, a vyhrabat novou noru byl nepřekonatelný problém.
„Eh?“ Zmohl jsem se na jedinou, ne moc inteligentní reakci.
On ke mě zvedl ty zvláštně zelené oči.
„Ono ti to nestačilo?“ Tvářil se, jakoby se divil.
„Ne-e.“ Stihl jsem odpovědět, aniž bych si uvědomil, co tím způsobím.
„Jo tak ty takhle. No, proč ne..“ Pousmál se a jeho pohled byl víc než ďábelský.
To, co následovalo pak, nejde ani popsat, ale můj zadek to docela slušně odnesl. Byl jsem vyšťavený jako pomeranč, který několikrát projel ždímačkou a nezbyl v něm ani mililitr tekutiny.
„Tak, teď se vrhneme na tu anglinu.“ Pronesl do ticha pokoje, když se oblékl. Vlastně si oblékl jen kalhoty, protože triko si nechal na sobě celou dobu.
„To se teď ještě chceš učit?“ Protáhl jsem se líně na svém milovaném křesle, na kterém jsme celou naši jízdu dokončili.
„Tak odměnu jsem si vybral předem, teď musí také něco přijít z mojí strany, ne?“ Zašklebil se na mě.
Já hodil kyselý xichtík.
„Ale notak, ty moje kyselá rybičko, alespoň trochu, ať mám dneska taky nějakou zásluhu na tvé jazykové zásobě.
Políbil mě na nos a zakroužkoval mi snad milion cvičení v učebnici. Pak s úsměvem na rtech odešel.
To bylo ovšem naposledy, kdy jsem ho viděl. Máma mi jen řekla, že odjel do zahraničí na školu.
Bylo mi po něm dlouho smutno,ale díky tomu, co se stalo, mé tělo začalo preferovat spíše muže.
Uběhl dlouhý čas, několik let. Já úspěšně odmaturoval, našel si práci ve státním sektoru a lovil mladé maso po barech.
Tu noc jsem se na baru doslova a do písmene vožral a jeho jsem viděl v každém, kdo prošel kolem.
Kupodivu, na desátý pokus jsem se trefil. On stál přede mnou! Po těch letech jsem se ho mohl dotknout! Využil jsem té šance a rovnou ho ohnul na záchodech. Tak mi chyběl jeho dotek. Od té doby, už deset let jsme spolu. A stačila k tomu jen nespecifikovaná odměna za doučování.