Pomsta VI.

Sasuke se probudil časně ráno. Vedle sebe cítil teplo jejího těla. Když se otočil na bok, zjistil, že leží těsně u něj, schoulená do klubíčka. Večer ve tmě jen nejasně vytušil její siluetu na druhém konci postele, ale byl příliš unavený, než aby zjišťoval cokoli dalšího. Zdálo se ale, že se k sobě během noci nevědomky přiblížili. Teď si jí mohl nerušeně prohlédnout. Připadala mu mladší, nevinnější… zranitelnější.
Zamračeně ten dojem potlačil a sjel očima níž. Pokrývku měla odhrnutou, takže před ním ležela jen v krémové krajkové košilce, sotva zakrývající obliny jejích ňader, stoupajících a klesajících s pravidelným dechem.
Jeho tělo zareagovalo okamžitě. Neklidně sebou pohnul a Hinata se zavrtěla. Zarazil se.
Ve spánku našpulila rty, skoro jako by jí něco naštvalo. V tu chvíli zatoužil sehnout se a ty hebké rty políbit. Chtěl jí probudit, chtěl, aby se na něj rozespale usmála a pak se k němu přitulila. Ale neudělal to. Věděl, že kdyby jí probudil polibkem, vysloužil by si zprvu překvapený a hned na to odmítavý pohled… a to nechtěl.
Chtěl jí probuzenou, dychtivou a vnímající každý jeho dotek-takhle se s ní chtěl poprvé pomilovat. V ten okamžik se Hinata znovu ošila a najednou byla ještě blíž u něj. Její drobná ručka se k němu natáhla a uvelebila se mu na prsou. Jako by ho zkoušela. Malinko pohnula prsty. Musel zatnout zuby, aby nepodlehl pokušení. Co nejopatrněji zpod ní vyklouzl a zamířil do koupelny, aby so dal pořádně studenou sprchu. Dívka se na posteli ještě zavrtěla, ale spala dál.
Když se Hinata konečně probudila, chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kde je. Cítila se báječně, jako by se poprvé v životě pořádně vyspala. Spokojeně se protáhla, uprostřed pohybu ale najednou strnula. Dotyk hedvábného povlečení působil podezřele cize a v mžiku jí vrátil do nemilosrdné reality. Lehce se nadzdvihla a ke svému překvapení zjistila, že se během noci nějakým záhadným způsobem přesunula skoro na opačnou stranu postele. Otisk na druhém polštáři jí prozradil, že Sasuke tu spal taky. Nechápala, jako se mohla tak dobře vyspat, když byl celou dobu tak blízko ní.
V tu chvíli se otevřela dveře a v nich se objevil Sasuke-hladce oholený, oblečený v bezvadně padnoucím obleku-přitáhla si pokrývku až k bradě, vděčná, že ho vidí oblečeného, a ostražitě sledovala každý jeho pohyb.
"Dobré ráno…" Pozdravil jí.
"…Měla bys vědět, že se v noci pěkně vrtíš. Málem jsi mě shodila na zem. Člověk by řekl, že takhle velká postel bude stačit…" Ušklíbl se a na noční stolek položil šálek s kávou.
Hinata už chtěla něco odseknout, ale na poslední chvíli si to rozmyslela.
"Tak si říkám, že to možná vážně byla chyba, když můžu klidně prospat celou noc ve tvé posteli, aniž by se cokoli stalo…" Poznamenala suše, ale to neměla dělat. Sasuke se v mžiku posadil vedle ní a uvěznil jí svými svalnatými pažemi. Nasucho polkla. Vzduch jí uvízl v hrdle a přikrývka sklouzla po saténové košilce, která nechávala jen pramálo na fantazii. Beze spěchu si jí prohlížel. Pohledem lačně přejížděl po celém jejím těle, až se zastavil na jejích ňadrech. Hinata v tu chvíli ucítila příjemné mravenčení, a zděšeně si uvědomila reakci svých bradavek, na kterých teď byla látka mírně napjatá. Uchiha pomalu zvedl ruku a klouby lehounce a jakoby mimochodem po jedné z nich přejel. Pak jí jemně uchopil za bradu a přinutil jí, aby se na něj podívala.
"Chyba…? To bych ani neřekl, zlato…" Zachraptěl vášní zhrublým hlasem. Dívka se zachvěla, omámená touhou. Jak snadno jí dokázal usvědčit ze lži. Jediným dotekem jí ujistil, že kdyby chtěl, mohl jí mít kdykoli. Věděl to stejně jako ona. Najednou se zvedl a vrhl na ní odměřený pohled.
"V jedenáct hodin vyrážíme do Suny, tak buď připravená." Oznámil jí ještě a odešel. Hinata zavřela oči. Udělám to, přesvědčovala se. Musím. Přece to nemůže být tak těžké.

Ve stanovený čas už měla sbaleno a byla připravená na cestu. Ještě zavolala mamince, aby jí vysvětlila, že jako Sasukeho "asistentka" s ním musí odjet na krátkou služební cestu, a pak už se vydal před dům, kde na ní měl v autě čekat. Když sešla dolů, Sasuke už jí zpoza tmavých skel na zadním sedadle auta vyhlížel. Rychle si naskládala věci do kufru, ale když už se chystala nastoupit, na něco si vzpomněla.
"Co se děje?" Ozval se Uchiha popuzeně.
"Nic, jen se chci přesvědčit, že mám zamčené auto…" Sdělila mu a odběhla k červenému minicooperu, aby zkontrolovala dveře. Jakmile se ujistila, že je vše v pořádku, otočila se, až málem vrazila do Sasukeho, který stál za ní se slunečními brýlemi na očích.
"Tohle tvoje auto?" Zeptal se nevěřícně.
"Ano…" Odpověděla nejistě.
"To je pojízdná rakev…" Konstatoval tvrdě. Hinata se musela kousnout do rtu, aby na něj nevyjela. To auto si koupila ze svých prvních úspor a pečlivě se o něj starala. On ale samozřejmě musel čekat, že bude jezdit v něčem mnohem okázalejším.
"Je to jen provizorní řešení. Půjčuju si ho, když jsem doma. Patřil našemu zahradníkovi. Není to sice nic moc, ale doveze mě tam, kam potřebuju." Řekla možná co nejlhostejněji a nasedla do přistaveného vozu, přičemž doufala, že Sasuke na její auto co nejdřív zapomene. Náhle se na ní otočil řidič. Měl nebesky modré oči a krátké blonďaté vlasy mu trčely do všech stran. Představil se jako Naruto a na tváři mu přitom pohrával široký úsměv.
"Bezvadné auto. Taky jsem ho míval. Moc dobře vím, jek člověku přiroste k srdci…" Mrkl na ní spiklenecky a vřelostí, jakou už dlouho nezažila. Taktéž mu úsměv oplatila a pak se po očku mrkla na Sasukeho. Ten si hověl na druhé straně sedačky, a teď jí sledoval se zvláštním, nečitelným výrazem ve tváři. Rychle zvážněla a otočila se k okénku. Pomalu vydechla a poprvé se soustředila na to, co jí čeká. Představila si místo, na které měli namířeno. Prosluněné… úchvatné…exotické… Místo, kde dojde k nevyhnutelnému.
Hinata nastavila tvář slunci. Nádhera. Pokud ovšem dokázala zapomenout, že sem přijela víceméně pod nátlakem, za což si ale mohla sama. Zvláštní… měla před sebou život milenky s někým, kdo jí pohrdal, ale zároveň po ní toužil natolik, že to dokázal přehlédnout. Otevřela oči a zaclonila si je rukou. Seděla na terase hotelového pokoje, obklopená záplavou pestrobarevných květů, s výhledem na malé náměstí a za ním se v dálce třpytící moře.
Která žena kdy zažila něco takového? Napadlo ji. Která žena se během několika hodin přenesla z nudné šedi do světa přepychu… čistě pro jeho potěšení…
Ta myšlenky jí bodla do srdce jako ostrý nůž. Zlostně sebou trhla a vzápětí zalapala po dechu, když uviděl Sasukeho, jak se ledabyle opírá o dveře vedoucí na terasu a přes černé brýle jí pozoruje.
"Jak dlouho jsi tady…? Co tvoje jednání?" Zeptala se překvapeně.
"Měla bys být opatrná… jinak se spálíš." Odlepil se ode dveří a došel k ní. Prstem jí přejel po obnaženém rameni a ona se jen tiše modlila, aby nepoznal, jak jí i ten jeho nejjemnější dotek přivádí k šílenství.
"Buď bez obav…" Usmála se bezstarostně.
"…mám už tolik bolestivých zážitků, že bez pořádného krému se na slunci ani neukážu. Opalování jsem vzdala už dávno." Odvětila klidně.
"Stejně… měla by sis dávat pozor." Brouk a dál hladil její rozpálenou pokožku.
"Ty taky. Jinak bych si mohla začít myslet, že máš o mě starost." Ušklíbla se. Ruka na jejím rameni se zastavila.
"To sotva. Stojíš mě spoustu peněz. A nehodlám dnes večer čekat, až se vzpamatuješ z úpalu." Zavrčel. Hinata ztuhla. Jeho urážka ťala do živého, ale jakmile řekl "dnes večer" pobyla veškerý význam.
"Ještě jsem neobědval a ty?" pokračoval dřív, než stačila cokoli říct. Jen němě přikývla a byla ráda, že mu v tu chvíli nevidí do očí-tu míru pohrdání by asi neunesla.
"V bistru kousek odsud mám zamluvený stůl…" Informoval jí a za chvíli už spolu seděli u malého stolku v nekonvenční restauraci. Číšník jim ochotně přinesl objednanou perlivou vodu a hned se opět vzdálil. Sasuke pozvedl sklenku.
"Sice to není víno… Nepřipijeme si na příměří, Hinato?" Zeptal se z ničeho nic.
Zašimralo jí v břiše. Upřeně jí sledoval a ona mu neochotně pohlédla do uhrančivých onyxových očí. Zvedla skleničku a snažila se ten neodbytný pocit potlačit.
,i>Dělá to jen kvůli sobě, připomínala si. Nesmí se utápět v naivních představách.
"Tak tedy na příměří…" Přikývla, ale jakmile se na ní usmál, ten šimravý pocit byl zpátky a tentokrát v mnohem větší síle. Když se na ní takhle podíval, nedokázala uvažovat jasně…
Je na tebe milý, jen aby dostal to, co chce… varoval jí tenounký hlásek. Hinata ho ale ignorovala. Věděla přesně, o co se Sasuke pokouší.
"Neměli bychom zapomínat, proč jsme tady…" Opáčila klidně.
"Rád se nechám poučit, Hinato…" Ušklíbl se a v očích mu zlověstně zablýskalo.
"Přece kvůli matčině domu…" Odpověděla.
"Jistě. Kvůli domu. Doufal jsem, jakkoli marně, že bychom na nepříjemnou realitu mohli alespoň na chvíli zapomenout. Nemusíš mi připomínat, že se mi tu nabízíš výměnou za barák, kterej má hodnotu několik milionů. To je holá skutečnost. A já jsem takovej blázen, že jsem uvěřil, že za to stojíš…" Dodal trpce a ona viděla, jak se mu rty stáhly do tenké linky. Očividně zalitoval, že řekl příliš. Hinata zrudla. Měla to čekat, sama si o to řekla. Nervózně se napila.
"To ale neznamená, že bychom nemohli dospět k nějaké dohodě, Hinato." Řekl už vyrovnaným hlasem. Musím být opatrnější, nabádala se v duchu. Věděla, že ženy, na které byl zvyklý, by se nad svým chováním ani nepozastavily.
"Máš pravdu. Připijeme si ještě na příměří…" Pronesla s předstíranou lhostejností. Znovu si přiťukli, ale tentokrát se dočkala jen podezíravého pohledu. Snažila se nevěnovat mu pozornost a se sebejistotou, kterou u sebe ještě neviděla, nasměrovala rozhovor do méně nebezpečných vod. Zdálo se, že Sasuke její výstup přešel a jejich rozhovor příjemně plynul. Bavili se o všem možném, až se jejich konverzace stočila k osobním věcem.
Dozvěděla se, že se jeho rodiče rozvedli, když mu byli teprve čtyři a následující roky si ho přehazovali mezi sebou. Jeho matka teď žila se svým novým přítelem-mimochodem stejně starým jako on sám-v jejich bývalém domě a otec se přestěhoval do Konohy. Z toho, jak o nich mluvil, usoudila, že vztah s jeho matkou není zrovna idylický, zato se svým otcem si rozumí víc, než dobře.
Pak se ovšem rozhovor dostal k její osobě…
"Půl roku?" Přerušil jí ostře. Hinata se provinile přikrčila.
"Maminka se chtěla vrátit domů, tak jsem se vrátil s ní, abych jí ze začátku pomohla…" Vysvětlila mu opatrně.
"Takže tys odjela z Konohy před půl rokem?" Pozoroval jí upřeně. Přikývla. Takže jí Hiashi nejspíš poslal pryč, aby jí nemohl pronásledovat. Aby ji před ním ochránil. Znovu ho přepadl ten bezmocný vztek nad její zradou. Nad tím, jakou pro ni má slabost.
"Jste si s matkou blízké?" Změnil téma, ale dál jí pozoroval. Hinata, které se očividně ulevilo, že se dál nevyptává na Konohu, horlivě přikývla. Oči se jí rozzářily a Sasuke zatajil dech, vypadala nádherně. Pohledem sklouzl po výstřihu halenky až k úžlabině mezi jejími ňadry. Přes rameno jí spadl pramínek tmavě fialových vlasů a provokativně se stočil jen kousek od nich. Sasuke se zamračil. Copak můžu žárlit na pramínek vlasů?

O chvíli později, po cestě zpátky do hotelu, jí Sasuke jakoby mimochodem vzal za ruku. Jejich prsty se vzájemně propletly a než došli zpátky, Hinata se sotva držela na roztřesených nohou. Uchiha se zastavil a otočil se k ní. Plaše k němu vzhlédla. Věděla, že jí chce políbit a že ho nemůže zastavit. Kdyby se o to pokusila, bylo by mu to podezřelé.
Navíc, nemohla popřít, že jí přitahuje. Nechápal by, čeho se tak bojí…
Měl nejspíš za to, že je mnohem zkušenější. Pro něj to byl pouhý výměnný obchod a bezpochyby se domníval, že ona to vnímá stejně. Teď už nemohla dělat nic jiného, než se tomu podvolit.
Přitiskl jí k sobě a volnou rukou jí zajel do dlouhých rozpuštěných vlasů. Jeho rty se dotkly jejích a ona mu roztála v náručí. Poprvé od doby, co se s ním znovu setkala, mu polibky znovu oplácela, protože navzdory všemu, to bylo to jediné, po čem toužila. Sasuke to vycítil a objal jí ještě pevněji. Špičkou jazyka si našel cestu mezi její rty a s rozkoší je ochutnával. Hinata kapitulovala před narůstajícím vzrušením a objala ho kolem krku. Když nakonec zvedl hlavu, ještě jí rychle políbil a pak se neochotně odtáhl.
Byla jako omámená. Nenáviděla se za to, dostal jí přesně tam, kam chtěl. Do své náruče, svolnou a poddajnou. Se slovy, že m odpoledne moc práce a že se tedy sejdou večer v hotelovém baru, odešel a nechal jí tam stát s rumělcem ponížení na tváři.