Pomsta XIII.

Druhý den si Hinata v novém autě poprvé vyjela a navštívila maminku. Strávili spolu příjemný den, ale když byla na odchodu, provázela jí podezřívavým pohledem.
"To je od něj docela velkorysé, že ti jen tak dal nové auto…"
"Ano, to je… Ale vždyť víš, v jakém stavu bylo tamto, a sama si mi přece říkala, ať už se ho zbavím…" odpověděla nevzrušeně.
"Jistě, ale také vím, co pro tebe znamenalo…"
"Na tom nesejde… A navíc, jako Sasukeho asistentka si musím udržovat určitou úroveň." odbyla jí Hinata bezstarostně. Maminka jí ovšem věnovala vědoucí pohled, který se jí ani trochu nelíbil.
"Hinato… určitě se nic neděje? Pamatuju si, že jste se Sasukem byli…"
"Byla to jen večeře…" skočila jí rychle do řeči. "…S někým jako já by si nikdy nezačal, nemusíš se bát." Dodala a vtiskla jí polibek na čelo. Nejraději by se k ní schoulila, ale to ona teď musela být ta silnější. Musela se o maminku postarat.
***
Když se konečně vrátila do bytu, zmoženě se svalila na gauč. "Katastrofa". To bylo to slovo, které plně vystihovalo dnešní den. Zrovna, když už si myslela, že maminku přesvědčila a ostatní týdny strávené se Sasukem nějak přežije, ona si jí klidně sdělí, že ho jen tak mimochodem pozvala na oběd, aby mu poděkovala, jak se k nim hezky zachoval.
Jakmile to uslyšela, myslela, že zkolabuje. Celou situaci se sice pokoušela zahrát do "outu" s tím, že Uchiha, jakožto velmi vytížený muž, jistě nebude mít čas. Jenomže maminka jí ubezpečila, že po telefonátu doktora Hatakeho Sasuke pozvání milerád přijal a ona, že musí přijít taky.
Nepohodlně se zavrtěla a upřela pohled na protější stěnu. Byla si jistá, že je maminka několika slovy prozradí. Ale snažit se Sasukeho od návštěvy odradit by nejspíš mělo přesně opačný efekt. Jistě ho zajímá, co od něj vdova po Hijashim Hyuugovy může chtít. Bude jí muset hlídat jako ostříž a zajistit, aby mu nic neřekla. Ale bála se, že už to bude nad její síly.
Bytem se rozezněl pronikavý zvuk pevné linky, ale než se k ní stačila dostat, telefon zmlkl. Určitě to byl Sasuke. Dokázala si představit, jak je nervózní. A ani se nedivila, když se jí za chvíli rozezvonil mobil.
"Kdes byla?"
"Venku… jela jsem se projet. Nevadí?"
Něco nevrle odsekl. Hinata se odhodlala k nepříjemné otázce. Musela se přesvědčit sama.
"Matka mi řekla, že tě pozvala na oběd…"
Prosím řekni, že to není pravda, zasměj se tomu, řekni, že nemáš čas…
"Ano, pozvala a já už se moc těším… A jsem zvědavý. Volal jsem ti, abych ti řekl, že se vrátím v osm."
Sasuke zavěsil a Hinata cítila, jak jí opouští síly.
***
V dalšch dnech se zdálo, že obnovili nejisté přátelství. Ale i přesto si Hinata neustále musela dávat pozor na jazyk, obzvlášť ve chvílích, kdy se Sasuke tvářil nejvíc uvolněně a mile. Což se stávalo čím dál častěji.
S blížícím se datem plánovaného oběda Hinata začínala doufat, že Sasuke na pozvání zapomněl. V neděli ráno, ale o všechny naděje přišla.
"V kolik hodin máme být u tvé matky?" zeptal se, když vylezl z koupelny.
Hinata se na posteli posadila a přitáhla si přikrývku až k bradě. I teď se před ním styděla, přestože se před chvílí milovali a jí ještě teď divoce tlouklo srdce.
"V jednu hodinu…" zamumlala sotva slyšitelně do pokrývky a rychlostí blesku se přesunula do sprchy. Když z ní pak příjemně uvolněná za půl hodiny vyšla, slyšela, jak si Uchiha v kuchyni bezstarostně pohvizduje. Záviděla mu, s jakým klidem dokázal všechno brát, a jen těžko dokázala ignorovat chvíle, kdy s ním byla opravdu šťastná.
Na cestě z města ho poprosila, aby jí zastavil u trafiky a vysloužila si tím udivený pohled.
"Co je?"
"Nic…" odvětil nevinně.
"Možná se tomu budeš divit, ale umím číst. A ráda mám přehled o tom, co se děje. Nemůžu za to, že tvé ostatní…" nedokázala to slovo říct nahlas.
"Přítelkyně?" pomohl jí ironicky.
"Milenky… že tvé ostatní milenky bývají poněkud omezenější…"
Sasuke zvedl ruku a začal vypočítávat: "Má poslední milenka byla právnička; ta před ní šéfka investiční společnosti; předtím jsem chodil s…"
"Dobře, dobře, chápu. Tak jsem tvá nejhloupější milenka…"
Sasuke zastavil a naklonil se k ní. Nemohl si nevzpomenout, jak povrchní a nudné všechny ty ženy byly.
"Nikdy bych o tobě neřekl, že jsi hloupá, Hinato." poznamenal, a najednou mu došlo, že to myslí vážně. Za posledních pár dní si s ní popovídal líp, než s většinou lidí za celé roky. A jen neochotně si připouštěl, jak rád se k ní každý večer vrací.
Hinata roztržitě hmatala po klice. Když se na ni díval, jako teď, se šibalskými plamínky v očích, přestávala dýchat. Konečně kliku našla, otevřela dveře a skoro vypadla z auta. Zamířila k obchodu. Sasuke mlčky vartěl hlavou a sledoval, jak Hinata odchází. Znovu ho přepadl ten nepříjemný pocit, který nedokázal rozluštit. A byla pravda, že se jím ani nechtěl zabývat.
Než dorazili k domu, pustil to z hlavy. A když pak zastavili, Hinata se k němu otočila s vážným výrazem ve tváři.
"Matka si myslí, že pracuju jako tvoje asistentka, tak jí přitom prosím nech. A Sasuke…"
Pozorně na ni pohlédl, zaskočený jejím starostlivým pohledem.
"… jestli uděláš, nebo řekneš cokliv, co jí rozruší… dohoda padá. Nějak už si poradíme. Okamžitě odjedu a dům si můžeš nechat."
"Jak bych jí proboha mohl rozrušit?"
"Neměla s tím nic společného, Sasuke.
Tak nezapomínej, že chceš potrastat mě a ne ji." dodala spěšně a vystoupila z auta. Sasuke ještě chvíli seděl bez hnutí. Potrestat ji?
Opakoval si v duchu. Sledoval ji, jak jde ke dveřím, jak se jí lehká látka šatů jemně vlní kolem štíhlých nohou a boků. Cítil, jak se v něm znovu ozývá touha, která od jejich první společné noci ani trochu nezeslábla a musel si přiznat, jak se mu příčí, že o tom, co mezi nimi je, Hinata uvažuje jako o trestu.
Vystoupil z auta a dohnal ji u dveří, zrovna když se otvíraly. Paní Hyuugovou by málem nepoznal. Vypadala úplně jinak, než si jí pamatoval-už to neby mdlá, skoro nenápadná postava, ale krásná energická žena, přesná předloha Hinaty. Hinata ji objala a znovu je představila. Cítil, jak ho každým pohybem a pohledem varuje, a zničehonic jí chtěl uklidnit, ujistit, že se nemá čeho bát.
Hinatina maminka je zavedla do obývacího pokoje, kde se společne s ní usadila na starou pohovku. Sasuke si zabral vedlejší křeslo.
"Pane Uchiho…"
Zdvořile se usmál. "Sasuke" opravil ji. Oplatila mu úsměv.
"Tak tedy Sasuke. Chtěla jsem vám jen poděkovat za to, že jste se k nám zachoval tak velkoryse. Nevím, jak vám to dokážeme vrátit. Nemáte tušení, co pro nás tenhle dům znamená… pro mě a pro Hinatu." Vzala svojí dceru za ruku. "Když zemřel Hizashi, můj první manžel, nic jeného mi po něm nezbylo…" usmála se smutně.
"Paní Hyuugová, neměl jsem v úmyslu způsobit vám potíže. Jakmile mi Hinata všechno vysvětlila, nemohl jsem si dům nechat…"
"Ale… oba víme, jakou má tenhle dům hodnotu, pane Uchiho…" oči se jí zaleskly slzami a v tu chvíli Sasuke pochopil. Hinata mu řekla pravdu. Její matka neměla s Hijashiho plánem nic společného.
"Paní Hyuugová, Hinata mi v Suně velmi pomáhá. Až odjedu, dům vám velmi rád přenechám. Nemusíte se ničeho bát." Podíval se na Hinatu, které nervozitou hořely tváře.
***
Než se pustily do dezertu, Hinata už byla klidnější. Sasuke nešetřil šarmem, maminka byla náležitě ohromená a ona raději mlčela. Po jídle uvařila kávu a přinesla jí do jídelny.
"A jak se vám proboha podařilo přesvědčit Hinatu, aby se zbavila toho příšerného auta? Já se o to snažím už roky, to mi věřte. Člověk by řekl, že to byl skoro domácí mazlíček. Do Konohy v něm nejela jen proto, že by tu cestu nepřežilo…"
Hinata toporně došla ke stolu, položila podnos a roztřesenýma rukama nalila kávu.
"Mami…" přerušila ji chvatně. "…pana Uchihu moje auto určitě nezajímá. Jsem mu vděčná, že ho nechal sešrotovat."
"Ale zlatíčko, ještě před pár týdny jsi říkala…"
"Ještě trochu dortu? Nebo kafe?" snažila se Hinata přejít na jiné téma.
"Ještě jsme ho ani nezačali pít, Hinato" odtušil suše Sasuke a vrhl na ni pátravý pohled. Podařilo se jí odvést řeč jinam a jenom doufala, že si Uchiha jejích rozpaků nevšiml. O chvíli později se zvedli. Maminka se Sasukemu rozhodla ukázat celý dům, ona se však účastnit odmítla a raději se pustila do úmývání špinavého nádobí. Byli pryč snad celou věčnost a Hinata si radši ani nepředstavovala, co všechno matka Sasukemu vypráví. Z přemýšlení jí vytrhl právě až Uchiha, procházející se pod oknem. Zastavil se na trávníku s rukama v kapsách a rozhlédl se kolem sebe. V černém roláku a tmavých kalhotách vypadal úžasně.
Hinata si povzdychla a málem nadskočila, když za sebou uslyšela matku.
"No zlatíčko. To je ale mužský"
To mi povídej…
Maminka ji objala kolem ramen a Hinata se o ní opřela.
"Je nám dobře, drahoušku. Díky němu bude všechno v pořádku." Hinata přikývla a opřela si hlavu o její rameno, aby před ní skryla slzy. Byla si jistá, že její maminka bude skutečně v pořádku, a to bylo to jediné, na čem záleželo. Ona sama ale už nikdy v pořádku nebude. Kvůli němu.
***
Sasuke vstoupil do domu zadními dveřmi, ale zarazil se, ještě než vešel do kuchyně. Skrz otevřené dveře viděl, jak se Hinata s maminkou objímá. V té scéně bylo něco tak intimního, že je nemohl vyrušit. Vycouval, chvíli počkal a než se chystal vstoupit, hlasitě zakašlal, aby dal o sobě vědět. Obě ženy se na něj mile usmívaly.
"Měli bychom jet." Oznámila Hinata a stiskla matce ruku. Ta jen lehce přikývla a pomalu je vyprovodila.
Vyrazili. Když jim dům zmizel z dohledu, Hinata se na Uchihu podívala.
"Ten den-tehdy když jsi sem přijel poprvé-říkal jsi, že se sem chceš nastěhovat… vážně jsi to chtěl udělat?" zeptala se a překvapeně sledovala, jak se rozpačitě ošívá.
"Vlasně jsem ho nikdy využívat nechtěl. Nejspíš bych ho prodal…Asi jsem tě chtěl jenom naštvat." Pokrčil rameny. "Co dodat? Probouzíš ve mně to nejhorší…"
Oba mlčeli a tíživé ticho v autě přerušil až Uchiha.
"Hinato… věřím ti, že tvá matka s tím neměla nic společného."
"Fajn." kývla unaveně. Koutkem oka zachytila jeho pohled vpalující se jí do kůže.
"Co se děje?" uslyšela jeho starostlivý hlas.
Zhluboka se nadechla a podívala se na něj: "Nic, jen jsem trochu unavená…" A vyčerpaná a smutná…
"Dnes večer jsme měli jít na ples, ale jestli…"
"Ne…" přerušila ho rychle. "…jsem v pořádku. Půjdeme tam."
Pak už nemluvili. Hinata usnula a Sasuke uvažoval nad vším, co se stalo. Něco tu nesedělo. Když ho paná Hyuugová prováděla po domě, celou dobu mu vyprávěla o svém zesnulém prvním manželovi, jako by před pár týdny přišla o něj a ne o Hijashiho Hyuugu! Možná se tím jenom chrání, ale tomu ani on sám nevěřil. Stačilo, když se o Hijashim jenom jednou letmo zmínil, celá zblela, roztřásla se a hned odvedla téma jinam. Zdálo se, že je až příliš šťastná na ženu, která přišla o manžela. O své milionové dědictví…
Něco tu prostě nesedí! Opakoval si, ale nebyl si jistý, jestli chce vědět, co.
***
Když se večer vrátily z plesu, Hinata byla ráda, že si konečně může zout ty nepohodlé, těsné lodičky. Nohy ji nesnesitelně bolely a nervy měla napnuté k prasknutí. Sasuke z ní celý večer nespouštěl oči, pozoroval ji, hodnotil každý její pohyb. Byla z toho nervózní.
Odešla do kuchyně a postavila na čaj. Neslyšela ho přijít, ale vycítila, že stojí za ní. Nakonec už to nedokázala vydržet. Nasupeně se k němu otočila a vyhrkla:
"No tak? Co se děje? Zíráš na mě celý večer!"
Sasuke jí beze spěchu přejel svým onyxovým pohledem. Hinata zčervenala.
"Nelíbí se mi to!"
"Ale ano, Hinato, líbí…" zašeptal zastřeně a zamířil k ní. Věděla, že nemá kam utéct. Stála těsně u linky a zničehonic si vzpomněla, jka se tu před pár dny milovali, přímo v kuchyni. Zrudla ještě víc.
"Páni, ty se ale umíš červenat. Zajímalo by mě, na co myslíš…" ušklíbl se, jemně ji chytil za bradu a prsty jí pohladil po tváři. Dlouho se nemohl odtrhnout od jejích rtů a Hinata cítila, jak se jí zrychluje dech.
Na co čekáš… polib mě!
Ale zdálo jako by Uchiha nad něčím přemýšlel a pak se jí podíval do očí. Cítil, jak se chvěje.
"Nechceš mi říct, co to mělo znamenat předtím u tvé matky?"
"O čem to mluvíš?" zeptala se zmateně.
"O tvém autě, Hinato. O tom, jak ses snažila za každou cenu převést řeč jinam…" upřesnil jí. Hinata ztuhla. Cítil, jak se mu vzdaluje, i když je stále na místě. Znovu se mu zdálo, jako by jí zahnal do kouta.
"Co tím myslíš? To se ti asi jenom něco zdálo" dělala hloupou.
"Prosím, Hinato. Ušetři mě toho." vydechl, uvěznil ji mezi svýva rukama a lehce se přitom otřel o její ňadra. Na okamžik zavřela oči. Bylo to od něj nefér vyslýchat ji v takové situaci. Sasuke viděl jak je nervózní, jak hledá cestu ven.
"O nic nešlo, Sasuke. Matka si myslí, že mi na tom autě záleželo, ale z toho jsem už dávno vyrostla. Věř mi, jsem ráda, že jsem se ho zbavila." Pokrčila rameny. "…když viděla to nové auto, prostě si na to jen vzpomněla. Toť vše." dodala.
Sasuke se na ni podezíravě zadíval. Byl si jistý, že mu lže, ale proč to dělá? A co by to znamenalo pro něj, kdyby to byla pravda? To je blbost! Rozkázal si.
Pomalu si jí prohlédl. Vypadala dnes elegantně a svůdně jako vždycky. Tmavé vlasy měla vyčesané do jednoduchého uzlu a šaty se stojáčkem, které měla na sobě, zakrývaly příliš a odhalovaly téměř všechno. Objal ji kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Pomalu roztávala. Tváře jí zrůžověly a Sasuke si opakoval, že ho nic jiného nezajímá.
Proč se jí na to auto vůbec ptal?! Všechno, co potřeboval, měl teď tady před sebou…
"Fajn, Hinato, jak chceš…" zamumlal a sklonil se k ní. Přitiskl jí ke svému vzrušenímu tělu, ochutnával její hebké poddajné rty a líbal jí, dokud mu neroztála v náručí. Pak ji odnesl do ložnice, rozepnul knoflíčky, jeden po druhém a zlíbal každý odhalený kousek kůže. Nic jiného už pro něj neexistovalo.
***
Vzbudil se brzy. Do ložnice pronikalo bledé sluneční světlo a pomalu odhalovalo scénu předešlé noci. Hinata ležela těsně u něj. Ruku měla položenou na jeho plochém břiše, hlavou se opírala o jeho vypracovanou hruď a její fialové vlasy mu přepadaly přes ruku, kterou jí držel, jako vodopád. Chtěl jí k sobě přitisknout ještě víc. Chtěl cítit její lehkou konvalinkovou vůni, pohladit jí po noze, kterou ho držela v zajetí. Chtěl, aby posunula svojí drobnou ručku níž a ucítila, jak moc ho vzrušuje. Bylo báječné mít jí takhle blízko. Ňadry se mu tiskla k boku a on cítil rostoucí vášeň. Už nikdy jí nechtěl nechat odejít.
Cože?! Zarazil se. Teď už byl dokonale probuzený. Bez přemýšlení se nadzvedl a opatrně se vymanil z její ho objetí, tak, aby jí nevzbudil. Hinata se trochu zavrtěla, ale spala klidně dál. Na jejích odhalených zádech byly vidět bledé modřiny. Jeho práce? Pak ho zaujalo něco jiného. Na spodní straně stehna se jí táhla dlouhá jizva. Kdysi byla zřejmě velmi ošklivá, ale teď nebyla téměř vidět. Chtěl natáhnout ruku a dotknout se jí.
Potichu zaklel.
Tak dost! Okřikl se v duchu.
Rozplývám se tu nad ní jako nějaký školák! Je to má milenka, nic víc. Nesmím na to zapomínat...