Poslední vyznání

Hatake Kakashi zvedl hlavu od právě rozečtené knihy a zaposlouchal se do kroků, které narušovaly ticho hluboké noci a promenádovaly se mu po střeše. Odložil knihu na postel a přistoupil k otevřenému oknu, kterým do pokoje vnikal čerstvý chladivý vánek.

„Naruto, nemůžeš spát?“ zavolal do tmy.

Kroky se zastavily a Naruto se zjevil jako duch před oknem, jen v bílém tričku a dlouhých trenýrkách, v kterých spával. Sedl si na parapet a skrčil nohy pod bradu. Naruto byl neobvykle zamlklý, dokonce se ani nepodíval, jestli mistr Kakashi nosí masku i do postele.

„Něco se stalo, Naruto?“ zeptal se Kakashi a opřel se vedle něj o zeď. „Víš, že se mi můžeš s čímkoliv svěřit.“

„Kakashi-sensei,“ začal pomalu Naruto pozorujíc špičky prstů na svých holých nohách. „Myslíte, že můžu u nějaké holky uspět?“

„Uspět?“ povytáhl sensei obočí do údivu.

„No, Sakura-chan a Hinata-chan… četly si nějakou mangu… no a … byla to…,“ drmolil Naruto.

„Vy mladí se vůbec nedokážete vyjadřovat,“ povzdychl si Kakashi. „Předpokládám, že si četly nějaké yaoi. Kluk s klukem.“

„Znamená to, že nejsou na kluky?“ vyhrkl Naruto.

„To znamená, že jejich hlavinky pracují na plné obrátky.“

Naruto konečně zvedl hlavu a podíval se na svého učitele.

„Doufám, že jsi ty tři roky u Jiraiye pořád jen necvičil, ale že tě taky naučil něco jiného ze svých pověstných praktik,“ usmál se Kakashi.

„Mistře Kakashi, na co vy hned nemyslíte!“ zrudl Naruto a svěsil nohy z parapetu odhodlán odejít, protože rozhovor začal směřovat do míst, kam se mladý ninja nechtěl vůbec dostat.

„Naruto počkej!“ chytil ho Kakashi sensei za ruku. „Víš aspoň, že to chceš? S nějakou dívkou?“

„S kým jiným…?“ zavrčel Naruto.

Kakashi si mladíka otočil k sobě a dotkl se prsty jeho víček.

„Zavři oči,“ poprosil ho tiše.

„Mistře Kakashi…“ zaprotestoval Naruto.

„Neboj, nic ti neudělám. Jakmile řekneš stop, už se tě ani nedotknu. Slibuji.“

„Dotknout…?“

Narutova otázka s velkou dávkou obavy, ale zároveň zvědavosti, zůstala viset ve vzduchu. Odevzdaně stiskl víčka k sobě. Kakashi sundal svou masku, skrývající již tolik let jeho tvář, a zavázal Narutovi oči. Rty, které se dotkly mladíkova spánku, byly teplé, vlhké a jemné. Naruto sebou zacukal, ale mistrovy ruce ho chytily za zápěstí a přitiskly na parapet. Sjížděl mu jazykem přes lícní kost a dalším polibkem se snažil Narutovi zmírnit horkost tváře. Přejel mu opatrně po bradě svou tváří, aby se Naruto neleknul jeho drsné kůže pokryté jemnými výrůstky rašících vousů, které se hodlal ráno vzít žiletkou. Vlhkost na ušním lalůčku Naruta roztřásla. Kakashi propletl svoje prsty s Narutovými, což mladíka uklidnilo a pokračující polibky po krku směrem dolů, už vnímal jen se slabým příjemným chvěním kůže po celém těle.

„Klidně si představ, že mám prsa, jestli tě to trochu uklidní,“ zaslechl Kakashiho hlas.

Prsa, bleskne hlavou Narutovi. Jako třeba, co má bábi Tsunade? Jemná bílá kůže. Zda je pokrytá nějakým chloupkem? Určitě jsou černé, jako vlasy. Nebo je hladká jako má on? Snažil se tu představu, co se mu najednou zahryzla hluboko v mozku, vypudit z hlavy.

Kakashiho prsty mu přejely po rtech.

„Ústa patří jen těm, které opravdu miluješ,“ zašeptal mu do ucha a sjel prsty středem jeho hrudníku až k rozkroku.

Naruto zasténal, ale zatnul zuby. Kakashiho dlaň stoupá pod Narutovým tričkem, mazlí se s jeho kůží, zkoumá každý jeho sval na břiše i na prsou. Druhou rukou roluje tričko nahoru, aby se mohl pokochat pohledem na mladé tělo svého žáka.

˃Zdalipak tak dobře chutná, jak vypadá ˂, pomyslel si Kakashi a s nepředstíraným zájmem jazykem sledoval vystouplé linie jednotlivých svalů.

Jen letmo zavadil o drobné růžové vrcholky, jen aby je pozdravil a zbytečně nevyplašil. Narutova ruka vystřelila a chytla Kakashiho za jeho roztřepané stříbrné vlasy.

„Mám přestat?“ zeptal se opatrně Kakashi a jeden jemně polaskal rty.

Narutova sevření vlasů povolilo a odevzdaně vjel prsty do hřívy svého učitele. Kakashiho mrštný jazyk začal dál zpracovávat citlivé bradavky. Rukou přejel Narutovi po odhaleném stehně. Cítil, jak se Naruto opět zachvěl, jak mu zacukal sval ve slabinách. Odvážil se posunout ruku blíž, až se dotknul té horké živé věci, schované pod modrou látkou, vysílající čitelné impulsy žadonící o další dotyk.

„Sensei,“ zasténal Naruto a zastavil jeho zkoumávající ruku v trenýrkách.

Kakashi mu ji stiskl a oba přejeli po Narutově vzrušení. Naruto měl co dělat, aby nespadl z parapetu, dostával závrať a chtěl se také dotýkat něčí kůže. Prohrabávat se záplavou černých vlasů a okusit horkost rtů. Jeho rtů. Narutova dlaň vedená rukou učitele přejela tvrdě po jeho mužství a několikrát obkroužila po vršku. Naruto přestal vnímat jemné kousance kolem bradavek a soustředil se jen na hbitost deseti prstů, propletení dvou rozdílných rukou, které ho dráždily v rozkroku. Snažil se nekřičet do ticha noci, jen tiše sténal, prohýbajíc pánev a vycházejíc vstříc těm slastným pocitům. Kakashi se přitiskl blíž k Narutovi, otřel se mu o krk a nabídl Narutovi své rameno, do kterého se mladík zakousl, protože vzrušení dosáhlo vrcholu. Naruto několikrát zachroptěl do mistrovi kůže a skropil své břicho bílou tekutinou, které mu Kakashi jemně vmasíroval do kůže.

„Už vím, co musím udělat,“ zašeptal Naruto přerývavě mezi jednotlivými rychlými nádechy a výdechy.

Sundal si šátek z očí, ale neotevřel je. Nechtěl vidět mistrovu tvář. Tento okamžik patřil jedinému srdci, jedinému pohledu, jediné tváři, a Kakashiho to není. Podal masku zpět Kakashimu a seskočil z parapetu na šikmou střechu pod oknem.

„Děkuji vám sensei, že jste mi otevřel oči,“ zavolal Naruto a zmizel ve tmě.

Hatake Kakashi ještě chvíli stál u okna, pozorujíce zářivé hvězdy na černém nebi. Zavřel oči a snažil se uklidnit své vzrušené tělo, kterým stále procházelo jemné chvění po krátkém zážitku před několika vteřinami. Byl tak rozrušen a nekoncentrován, že si ani nevšiml stínu, mihnoucího se na střeše a tupý úder do hlavy ho poslal k zemi.

---

Kakashi s námahou otevřel oči. Hlava ho nesnesitelně bolela, cítil tu tupou bolest v zátylku. Tušil, že má v těch místech slepené vlasy krví, rád by si tu ránu ohmatal, zda ještě krvácí, ale nemohl pohnout rukama. Seděl na židli, jen ve spodním prádle, zeleném tílku a podvlékacích kalhotách nad kolena.

„Hodně jste mě zklamal, Kakashi-sensei,“ ozve se hlas za ním. „Ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo, že jste schopen něčeho tak odporného.“

Hatake Kakashi se nemusí ani obracet, aby spatřil majitele hlasu. Zná ho až moc dobře. Přece jen je to jeho nejlepší student.

„Sasuke,“ zašeptá Kakashi. „Co to má znamenat...?“

Něco slizského se Kakashimu otře o holé rameno. Šupinaté tělo hada se mu plazí po kůži, pomalu kolem jeho krku utahuje smyčku.

„Sasuke!“ zaprotestuje Kakashi a trhne rukama, aby se dostal se sevření. To, čím je Kakashi spoután, však drží pevně.

„Vůbec mě nezajímá vaše snaha o obhajobu,“ zavrčí Sasukeho hlas.

Hlava hada se postaví v tváří tvář senseiovi. Pozoruje ho zelenýma očima a pak zaútočí. Zatne své ostré zuby do dolního rtu a zesílí stisk. Kakashi cítí svou krev, která mu vyplňuje ústa a je nucen ji spolknout. Jed, který se mu dostává z jehlicovitých zubů do krevního oběhu mu začíná otupovat smysly, jeho víčka jsou najednou tak těžká, že musí vynaložit veškeré své úsilí, aby neomdlel. Jeho rty šeptají jméno, ale jazyk ho neposlouchá a to slovo zanikne v němém vzdechu.

Had povolí stisk jak svých zubů, tak i těla, omotaného kolem mistrova krku a pomalu opouští zparalyzovanou tvář Kakashiho. Proklouzává pod látkou tílka, obepínající senseiův svalnatý hrudník. Přejíždí svými drobnými šupinkami po pravé bradavce, dlouze, tak dlouze, jaká je délka bílého hada, zanechávající za sebou podrážděnou kůži, jakoby po ni někdo přejel smirglovým papírem. Kakashi se otřese a podaří se mu sklonit hlavu, která mu nekontrolovatelně spadne na hrudník. Není schopen s ní otočit, ani s ní pohnout, ale aspoň se nemusí dávit svou krví, která začala vytékat přes koutek z přeplněných úst a dopadat rudými kapkami na tričko.

„Doufám, že se vám to líbí, sensei,“ dopadnou mu černé vlasy na rameno. „Vypadalo, že jste si to před chvílí s Narutem dost užíval.“

Kakashi sleduje nehybnýma očima šupinatého tvora, který se mu dobývá přes kalhoty do slabin. Trhne nohou, ve snaze ho setřást, ale nová palčivá bolest se mu rozlije do těla, když had opět zakousne své špičáky do vnitřní strany stehna. Svým hrubým tělem svléká Kakshiho, otírá se mu mezi stehny o kůži a vynucuje si pozornost té věci, která už nemůže být ovládána rozumem, ale je poháněna jen samotnou touhou a nekontrolovatelným pudem. Had se omotá kolem pulsujícího penisu a zvyšuje tlak. Kakshiho srdce bije rychlými údery a plíce se potýkají s nedostatkem vzduchu, snaží se hlubokými nádechy dohnat tu slabou zásobu, ale má to jen za následek závratě. Senseiovo tělo se chvěje, pere se s tou zničující bolestí a zároveň drtícím tlakem ve slabinách, který nemůže uvolnit přes hadovo sevření, jenž ho zamrazilo na bodu vrcholu, ale nedovolí mu dojít do konce.

„Nemůžete odolat, sensei?“ směje se mu Sasuke a chytne ho za ramena. „Dopřeji vám mnohem většího vzrušení,“ a trhne s ním dozadu, až se Kakashi i s židlí převrátí a dopadne na zem, drtí si ruce svázané za opěradlem svou vahou.

Spatří Sasukeho, který nad ním stojí s rukama volně podél těla a opovrženě si ho prohlíží. Jeho jméno znovu vyzní na prázdno z nehybných senseiových úst. Ostrá bolest, která projela Kakashiho tělem, ho i přes paralýzu donutila trhnout hlavou a zavřít oči, aby je další vlnou bolesti, rozlévající se mu v úzké štěrbině, kam vjel svým šupinatým ocasem nenasytný had, znovu otevřel do němého výkřiku.

To napětí je nesnesitelné. Kakashi přichází o svou duši, jak je to pro něj potupné, že se té rozkoši nemůže bránit a že si ji jen sprostě užívá.

„Chcete víc, mistře Kakashi?“ ušklíbne se Uchiha Sasuke. „Jak ubohé.“

V jeho dlani se začne zhmotňovat chakra v podobě elektrizujících drobných paprsků.

„Takovou rozkoš nikdy od Naruta nedostanete, sensei,“ řekne tiše Sasuke a chytne hada spolu se svým chidori v půli těla. Elektrizující impulsy projedou celým hadem, předávající jemné mravenčení do vzrušeného penisu kopírovacího ninji a zároveň dostane dávku i přes plazův ocas, vyplňující ho hluboko uvnitř.

Kakashiho tělo se prohne v pase pokoušející se uvolnit to napětí. Nemůže ustát tu spalující extázi, která drtí jeho vnitřnosti, bouřící se krev, snažící se co nejrychleji roznést ten orgasmus do všech koutků jeho těla, uvádí srdce do zběsilého tlukotu závodního koně těsně před cílem. Nevnímá lámající se prsty, které rozmačkává opěradlem židle, na které sedí připoután. Jeho tvář, neskrývající v tomto okamžiku nic pod pověstnou maskou, dostává opět cit, křiví se pod narůstající erekcí, konečně může vykřičet to ponížení, kterým ho Sasuke právě dostal až na úplné dno své rozbité hrdosti.

„A takhle zůstaneš navěky,“ zašeptá Sasuke. „V bolestivém sevření svého nikdy neukončeného vyvrcholení. Aby Naruto...“

„Naruto miluje tebe,“ zakřičí Kakashi v křečovitém sevření. „Jenom tebe, Sasuke.“

Ostrá bolest mu projíždí stehnem, zatne zuby do oteklého rtu protnuté ostrými špičáky a zvrátí hlavu na bok. Sleduje ten rudý měsíc v úplňku, na krvavě rudém pozadí, který se pomalu rozptyluje, poznává svůj pokoj, otevřené okno, jimž proniká slabý teplý vánek a nese sebou jemnou vůni právě rozkvétajících stromů sakury.

Hatake Kakashi leží na zemi, cítí, jak mu na temeni hlavy zasychá krev a lepí jeho bílé vlasy do červeného chuchvalce. Nepřítomnýma očima plné bolesti civí na Naruta, který vytahuje z jeho stehna zakrvácený kunaj, jeho rty se pohybují, ale Kakashi jej neslyší, stále mu v hlavě doznívá to traumatizující znásilnění Sasukeho vizí, jedním z nejsilnějších genjutsu rodu Uchiha – Tsukuyomi.

„Sasuke!“ vykřikne Naruto a mávne před sebou kunajem, z kterého odlétnou kapky senseiovy krve. „Co to má znamenat! Vrátil jsi se jen kvůli tomu, aby jsi ublížil mým přátelům?“

Sasuke přimhouří oči. Před sebou má ta slova, visící stále ve vzduchu, jakoby byl sám uvězněn ve svém genjutsu. Proč to Kakashi sensei řekl? Změřil si pohledem Naruta, stojícího v bojové pozici, s výrazem vzteklé lišky, držící tu směšnou zbraň před sebou.

„Nic jsem mu neudělal,“ odsekne Sasuke. „Jen hloupé genjutsu.“

Mistrův výraz v obličeji vůbec nenasvědčuje hloupé hře na iluzi. Sasuke tu stojí, tak blízko něj, má ho na dosah. Tolik by mu toho chtěl říct, ale ví, že Sasuke je stále nepřítel Konohy. Že jeho srdce je stále plné zloby, touhy po pomstě. Pořád jsou všichni vinni, že slepě zavírali oči před pravdou, ukázali prstem na jeho bratra, obvinili ho ze lží a označkovali ho jako obětního beránka. Musel nést celý život tu hanbu svého klanu. To nemůže nikdy přebolet, to nemůže nikdy odpustit.

„Proč jsi Sasuke přišel? Naplnit svou pomstu?“ zeptá se tiše Naruto a přistoupí blíž k Sasukemu. „Víš, že ti nikdy nedovolím komukoliv v této vesnici ublížit!“

„Nemůžeš mě Naruto zastavit,“ podívá se Sasuke zpříma blonďákovi do očí a pomalu vytahuje katanu, zasunutou za opaskem. „Musel by ses mi postavit.“

Naruto pevně sevřel kunaj a vpil se do těch tmavých očí, hledal nějakou známku toho dobrého, plamínek odpuštění, náznak, že Sasuke sdílí ten pocit společného souznění, kterého Naruta naplňuje, svírá ho na srdci a nutně potřebuje Sasukemu vyjádřit slovy ten pocit, který mu prostupuje celým tělem a nutí ruku sevřenou kolem rukojeti vrhacího nože, se třást.

„Nech mě Naruto odejít, tohle není tvůj boj, proti tobě jsem nikdy nic neměl,“ napřáhne Sasuke katanu před sebe. „Je to jen mezi mnou a Konohou.“

„Já jsem Konoha,“ řekne přesvědčivě Naruto. „Napřed budeš muset zabít mě!“

Sasuke se rozmáchl katanou, naznačil pár výhružných úderů, při kterých se Naruto ani nepohnul a pak udělal rychlý výpad, v přesvědčení, že se Naruto vyhne té ráně a bude se snažit oplatit útok. Jaké bylo jeho zděšení, když ostří meče projelo mladíkovým hrudníkem, zem se skropila jeho krví a potřísnila ten lesklý kov vraždící zbraně.

„Naruto!“ zašeptá vyděšeně Sasuke. „Proč jsi neuhnul!“

„Nechci utíkat,“ usměje se Naruto, chytne ostří katany do dlaně a pevně ji sevře. „Nikdy bych ti nedokázal ublížit.“

„Naruto...,“ vrtí hlavou nechápavě Sasuke. „Jsem tvůj nepřítel. Tak proč?!“

„Nikdy jsi nebyl můj nepřítel, Sasuke,“ jeho obličej se stále usmívá.

Prudce škubne rukou a jediným pohybem zlomí katanu. Vytrhne stále nechápajícímu Sasukemu zbytek katany z ruky a odhodí ji do kouta. Z koutka úst mu vytéká pramínek krve, který se snaží hřbetem ruky otřít, ale krvácení neustává. Tolik ho to bolí. Chtěl by křičet bolestí, nebo aspoň plakat a vyplavit tu bolest, ale nechce být slabochem v očích Sasukeho.

„Proč?“ opakuje otázku Sasuke a chce znát odpověď. Bojí se, co Naruto odpoví. Bojí se, že to, co řekl Kakashi by mohla být pravda.

Naruto klesne na jedno koleno. Ten kus kovu v jeho hrudi je tak těžký, chce se ho zbavit. Má strach, že bude odmítnut. Že se mu Sasuke vysměje do očí, že odejde z toho světa trapně, s výsměchem na Sasukeho rtech.

„Protože tě...,“ sbírá síly Naruto na svoje vyznání.

„...miluji?“ odpoví mu Sasuke.

Tak blízko. Klečí naproti něj, dotýká se ho prsty na spáncích, vjede mu do rozcuchaných blonďatých vlasů a přitiskne si je k obličeji, aby si vryl do paměti jejich vůni.

„Sasuke?“ nevěřícně zašeptá Naruto, chce pozvednout ruce, aby se ho mohl také dotknout, ale přestávají ho poslouchat, jen tak bezmocně visí podél těla.

„Myslel jsem, že ty a Kakashi... viděl jsem...“ snaží se Sasuke najít ta vhodná slova.

„Pomohl mi odhalit pravdu,“ přitiskne své čelo k Sasukemu. „Vždycky jsem tam někde uvnitř věděl, že chci jen tebe.“

„Naruto, ty blázne,“ ušklíbne se Sasuke a obejme ho.

Naruto se nemůže nabažit té blízkosti jeho těla. Cítí, jak se tlak v jeho hrudníku zvyšuje, jak nějaká síla tlačí na ostří. Zvedne zmateně hlavu a zapátrá v Sasukeho očích.

„Sasuke, co jsi to udělal?“

„Nenechám tě odejít,“ přejede mu prstem po rtu Sasuke.

„Sasuke!“ vykřikne Naruto na protest, donutí z posledních sil své ruce, aby se zapřely o ramena Sasukeho a snaží se ho od sebe odtlačit.

Sasukeho objetí je pevné. Nehodlá mladíka pustit ze svého sevření v náruči, prohlubuje tu ránu ve svých prsou, zlomenou čepelí, klouzající hlouběji mezi žebra, aby se zastavila těsně před hlučně bušícím srdcem, naplňující se těsně před svou smrtí tím osvobozujícím pocitem, že ho někdo miluje.

„Taky tě miluji, Naruto,“ nakloní se Sasuke nad blonďákovy rty, chce je ukořistit jen pro sebe, rozloučit se tím
polibkem, dát Narutovi své sbohem.

Naruto povolí odpor, kterým se snažil od sebe odtrhnout Sasukeho, prohrábne jeho černou hřívu, přitiskne si jeho ústa ke svým. Chutnají sladce. Mnohem líp, než si to ve svých představách stokrát přehrával. Nechce při tom polibku zavírat oči. Vpíjí své pomněnkové oči do očí Sasukeho, který mu ten pohled oplácí, konečně se ty oči usmívají, i když jsou unavené, udržet je otevřené stojí hodně sil a neuvěřitelně to bolí. Nepotřebují už žádná slova. Oba to ví. Oba to cítí. Už nikdy si ta slova neřeknou. Tenhle okamžik stačí. Aby byli spolu.

----

Kolikrát tu takhle stál. Nechal se hladit slunečními paprsky. Nechal si vlézt studený mráz pod oblečení, až na kůži. Nechal deštivé kapky smáčet mu vlasy a zamaskovat slzy, tekoucí mu po tváři. Tiše sleduje bílé chryzantény, položené na lesklém mramoru před památníkem, posetého tolika jmen. Jména přátel, příbuzných, učitelů, žáků. Je jich tolik. Tolik jmen, patřící těm nejbližším jeho srdci, ho tu zanechalo, ať se sám pobije s tou bolestí, tížící ho na prsou. Může patřit mezi elitu, mezi ty nejlepší bojovníky, ale bez přátel neznamená nic. Je jen jeden z mnoha. Podaří se mu vůbec někdy někoho zachránit? Odhalí někdy svou tvář někomu, koho bude mít opravdu rád a udělá ho šťastným? Má vůbec tu moc? Dostane ještě šanci? Je tak unavený.

Svírá ostrý nůž v ruce a škrábe do mramoru další jméno, těsně pod poslední jméno v dlouhém sloupci. Je nepřítel. Jeho jméno nemá právo tu být vyryto. Ale to je mu jedno. Ti dva musí být spolu. Nikdo je už nikdy nerozdělí.

Uzumaki Naruto a Uchiha Sasuke.

Dodatek autora:: 

Tohle je povídka pro Otakudream. Je děsně neodbytná. Vyhodím ji z FB a přileze mailem Povídku si vydupala. I přes to, že ví, že nesnáším cokoliv dělat s postavami z anime. Hrozně se Kishimotovi omlouvám, být to moje postavy, dotyčného za tohle zabiju Ještě k tomu ty šílené požadavky Otakudream, jako romantika, hard yaoi, úsměv i pláč a hlavně tragický konec. Vylámala jsem si všechny zuby, než jsem to dokončila. Teoriticky nikdo s nikým nic neměl, takže jsem snad nikomu neublížila. Prosím, odpusťte mi, jednala jsem pod nátlakem